17 C 76/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Alenou Novotnou ve věci žalobkyně: Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 91 007,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 76 616,55 Kč, a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 14 390,85 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 8 030,68 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 73,29 Kč, úrokem 14,9 % ročně z částky 91 007,4 Kč od 17. 9. 2025 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 91 007,4 Kč od 17. 9. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 6 416,71 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalované povinnost k zaplacení částky 91 007,40 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela dne 31. 8. 2023 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., smlouvu o půjčce č. hodnota, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách včetně smluvního úroku ve výši 14,9 % a poplatků specifikovaných ve smlouvě. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto zesplatnila úvěr ke dni 3. 7. 2025. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 91 007,40 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 030,68 Kč za období od 31. 8. 2023 do 3. 7. 2025, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 73,29 Kč za období od 31. 8. 2023 do 3. 7. 2025, úroku 14,9 % ročně z částky 91 007,40 Kč od 17. 9. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 91 007,40 Kč od 17. 9. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2025. Žalovaná svůj dluh neuhradila ani přes předžalobní upomínku. Žalovaná zaplatila v souvislosti s úvěrem celkem částku 23 383,45 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud věc projednal dne 21. 7. 2026 v nepřítomnosti obou účastníků. Zástupce žalobkyně se z jednání omluvil, aniž žádal odročení, žalovaná se přes řádně doručené předvolání bez omluvy nedostavila.

4. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění:

5. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba., dne 31. 8. 2023 smlouvu o půjčce č. hodnota, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 100 000 Kč, žalovaná se zavázala úvěr splácet v 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 608 Kč měsíčně s úrokem ve výši 14,9 % ročně. RPSN činilo 15,95 % a datum první splátky bylo stanoveno na 25. 9. 2023 (prokázáno smlouvou o poskytování bankovních a dalších služeb z 22. 9. 2015, návrhem na uzavření smlouvy o půjčce akceptací návrhu na uzavření smlouvy o půjčce, všeobecnými obchodními podmínkami, produktovými podmínkami pro osobní úvěry právnická osoba., ceníkem produktů a služeb pro soukromé osoby a údaji klienta fyzické osoby).

6. Poskytoval úvěru před poskytnutím úvěru provedl dotaz do BRKI a dalších úvěrových registrů, vždy negativním záznamem (prokázáno dopisem z 6. 11. 2025). V příloze k žádosti o úvěr je v části A vyplněno, u rodinného stavu žadatelky: druh/družka, dále, že žije v pronajatém domě (resp. bytě) a její nejvyšší dosažené vzdělání je středoškolské, je zaměstnaná s příjmem 32 000 Kč a dalším příjmem 7 000 Kč, její náklady na bydlení činí 15 000 Kč a výdaje na živobytí 4 000 Kč, nemá žádné rodinné náklady a ostatní. V části B je uvedeno, že žadatelka již splácí měsíčně částku 2 631 Kč dle úvěrových registrů a částku 10 594 Kč poskytovatelce spotřebitelského úvěru, přičemž stran výdajů žadatelky bylo vycházeno z nákladů na bydlení 15 000 Kč, životních nákladů 6 855 Kč a rodinných a ostatních výdajů 480 Kč (prokázáno formulářem Anonymizováno s identifikací žádosti). V protokolu o posouzení úvěruschopnosti klienta je uvedeno, že deklarovaný příjem 39 000 Kč byl ověřen výpisem z běžného účtu žadatelky za červenec 2023, přičemž z důvodu obezřetnosti navýšila poskytovatelka úvěru deklarované výdaje, přičemž vycházela z výdajů ve výši 35 560 Kč sestávajících ze splátek půjček 13 225 Kč, nákladů na bydlení 15 000 Kč, výdajů na živobytí 6 855 Kč a ostatních výdajů 480 Kč. Dle vyhodnocení poskytovatelky úvěru zbylo žadatelce na nové půjčky a nepředvídané výdaje částka 3 440 Kč měsíčně, z čehož dovodila, že je žadatelka schopna úvěr splácet. Dle výpisu z účtu žalované za červenec 2023 činil počáteční zůstatek – 5 663,95 Kč a konečný zůstatek 1 099,75 Kč, příjmy 42 208 Kč a výdaje 35 444,30 Kč, žalované byla mj. připsána platba 7 000 Kč od úřadu práce s popisem RodP 6/23 (patrně rodičovský příspěvek), platba 32 208 Kč s popisem výplata a platba 3 000 Kč od adresa bez popisu, téměř veškeré odchozí platby z účtu představovaly jednorázové úhrady na jiný účet žalované (prokázáno výpisem z běžného účtu za červenec 2023 a protokolem o ověření úvěruschopnosti).

7. Dle mimořádného výpisu z účtu č. hodnota za období 1. 1. 2000 - 6. 10. 2025 činily příjmy žalované částku 33 737 Kč (výplata právnická osoba), 3 000 Kč (platba od jméno FO), 7 000 Kč (rodičovský příspěvek), 10 000 Kč (platby z jiného účtu žalované), přičemž téměř všechny odchozí platby byly zasílány na jiný účet žalované, částka 12 000 Kč byla odeslána na jiný účet s popisem kremace. Platební transakce v měsíci červenec 2023 odpovídají tomu, jak jsou popsány výše. V srpnu 2023 byla na účet žalované připsána výplata 32 987 Kč, částka 3 000 Kč od adresa, rodičovský příspěvek ve výši 7 000 Kč, částka 3 000 Kč od právnická osoba, přičemž kromě splátek úvěrů a přeposílání částek na jiný účet žalované (kde skončila drtivá část financí) zaplatila žalovaná částku 23 000 Kč s popisem „nájem Anonymizováno“. Výdaje žalované v uvedených měsících přesahovaly vždy částku 32 000 Kč, přičemž v některých měsících dokonce výrazně (prokázáno mimořádným výpisem z účtu číslo hodnota za období 1. 1. 2000 - 6. 10. 2025).

8. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, proto došlo k zesplatnění úvěru právní předchůdkyní žalobkyně ke dni 3. 7. 2025 (prokázáno prohlášením o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvou k uhrazení dluhu ze dne 3. 7. 2025 včetně přehledu podacích čísel, výpisem minutové půjčky, a výpisem z běžného účtu č. č. účtu za období od 31. 8. 2023 do 6. 10. 2025). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni dne 1. 10. 2025 (prokázáno rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2025, potvrzením úplaty, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13. 10. 2025 včetně přehledu podacích čísel). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne 12. 11. 2025 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 12. 11. 2025 včetně seznamu odeslaných předžalobních výzev).

9. Další důkazy soud neprováděl, neboť měl skutkový stav za dostatečně objasněný pro rozhodnutí ve věci. Zbývající navržené důkazy, soud považoval za nadbytečné v kontextu zkoumání úvěruschopnosti, která byla pro právní posouzení projednávané věci zásadní.

10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („SpotřÚ“): „Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“ Podle § 86 odst. 1 SpotřÚ: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Podle § 86 odst. 2 SpotřÚ: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 75 SpotřÚ: „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“ 11. Podle rozsudku Krajského soudu v adresa ze dne 30. 9. 2021, sp. zn. Anonymizováno: „Soud je povinen zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet. Nesplní-li poskytovatel zcela svoje povinnosti, má to za následek neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 SpotřÚ). Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud zkoumá z úřední povinnosti, i bez výslovného návrhu dlužníka. Neplatnost smlouvy má tedy absolutní povahu.“ 12. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. Anonymizováno bod 17: „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“ 13. Žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná za dobu trvání úvěrového vztahu uhradila žalobkyni 23 383,45 Kč.

14. Stran úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila, že poskytovatelka úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Při posouzení vycházela z údajů, které jí žalovaná poskytla v dokumentu „Identifikace žádosti“, zejména z údajů o rodinném stavu, typu bydlení, zaměstnání, příjmech a deklarovaných výdajích. Podle žalobkyně se poskytovatelka úvěru neomezila pouze na informace sdělené žalovanou, ale tyto údaje dále ověřovala prostřednictvím úvěrových registrů, konkrétně Negativního registru jméno FO, Bankovního registru klientských informací (BRKI) a Nebankovního registru klientských informací (NRKI). Současně vycházela z podkladů označených jako protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, CBL, mimořádný výpis z bankovního účtu a měsíční výpis před poskytnutím úvěru. Poskytovatelka úvěru tak dle žalobkyně před poskytnutím úvěru aktivně zjišťovala a ověřovala osobní, příjmové i výdajové poměry žalované, prověřila její úvěrovou historii v příslušných registrech a na základě takto získaných informací vyhodnotila její schopnost úvěr splácet.

15. Soud v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru dospěl k závěru, že dostatečně netvrdila ani neprokázala skutečnosti, ze kterých by plynulo, že by úvěruschopnost žalované byla před poskytnutím úvěru zkoumána řádně a s odbornou péčí, tedy že by byly řádně zjištěny a porovnány příjmy a výdaje žalované a způsob plnění jejích dosavadních dluhů. Jelikož se žalobkyně nedostavila k soudnímu jednání, soud nemohl žalobkyni poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy ohledně toho, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Soud není povinen poskytovat poučení žalobkyni písemně, obzvlášť ne tehdy, je-li zastoupena advokátem (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. Anonymizováno).

16. Soud v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru dospěl k závěru, že poskytovatelka úvěru sice provedla lustraci žalované v úvěrových registrech a vycházela z údajů uvedených v žádosti o úvěr a z výpisu z běžného účtu žalované, avšak řádně a s odbornou péčí nezjistila skutečnou příjmovou a výdajovou situaci žalované. Z předložených listin vyplynulo, že poskytovatelka úvěru vycházela z deklarovaného příjmu žalované ve výši 39 000 Kč měsíčně a z deklarovaných nákladů na bydlení ve výši 15 000 Kč, přičemž dospěla k závěru, že žalované po odečtení výdajů zůstává částka 3 440 Kč měsíčně na splácení nového úvěru a nepředvídané výdaje. Současně však měla k dispozici výpis z účtu žalované, z něhož vyplývaly skutečnosti, které s údaji použitými při posouzení úvěruschopnosti nebyly v souladu. Z mimořádného výpisu z účtu totiž vyplývá, že žalovaná v srpnu 2023 hradila platbu označenou jako nájem ve výši 23 000 Kč, ačkoliv při posouzení úvěruschopnosti bylo vycházeno z nákladů na bydlení pouze ve výši 15 000 Kč. Současně bylo z výpisu patrné, že žalovaná pobírala rodičovský příspěvek ve výši 7 000 Kč, ačkoliv v podkladech pro posouzení úvěruschopnosti nebyly zohledněny žádné vyživované osoby. Z účtu žalované dále vyplývá, že její skutečné měsíční výdaje zpravidla přesahovaly 32 000 Kč a významná část finančních prostředků byla převáděna na jiný účet žalované. Přestože poskytovatelka úvěru měla tyto informace k dispozici, nevyplývá z předložených podkladů, že by zjištěné rozpory dále prověřovala nebo že by své závěry o úvěruschopnosti žalované přizpůsobila skutečnému stavu zachycenému na bankovním účtu. Rovněž z výpisu z účtu nelze mít ucelenou představu o hospodaření a obecně o příjmové a výdajové stránce žalované, neboť z něj prakticky nelze seznat běžné výdaje žalované, když tento bankovní účet patrně sloužil primárně k zasílání příjmů žalované a následnému přeposílání na jiné účty žalované.

17. Soud proto uzavřel, že poskytovatelka úvěru nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí ve smyslu § 75 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Ačkoli provedla lustraci v úvěrových registrech a ověřovala příjem žalované prostřednictvím bankovního výpisu, nereflektovala zjevné rozpory mezi údaji uvedenými v žádosti o úvěr a údaji vyplývajícími z výpisu z účtu, zejména pokud jde o skutečné náklady na bydlení, vyživovací povinnost k nezletilému dítěti a celkovou finanční situaci žalované. Nelze proto dospět k závěru, že by před poskytnutím úvěru důkladně posoudila schopnost žalované splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru.

18. Soud tedy v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, přičemž podle citovaného ustanovení soud přihlédne k neplatnosti i bez návrhu. Důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na poskytovateli úvěru.

19. S ohledem na výše uvedené má žalobkyně nárok pouze na vrácení nesplacené části jistiny ve výši 76 615,55 Kč, jelikož žalovaná čerpala částku 100 000 Kč a na splátkách uhradila 23 383,45 Kč. Nesplacená část jistiny ve výši 76 615,55 Kč, kterou je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit, je v souladu s výše citovanou judikaturou Nejvyššího soudu splatná v nové přiměřené době splatnosti. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o skutečnosti, jaká doba je pro vrácení nesplacené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 SpotřÚ přiměřená možnostem žalované (jaké jsou její celkové majetkové poměry), tížila žalovanou. V případě nečinnosti žalované určil tuto lhůtu soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce 60 dnů, a to s přihlédnutím k tomu, aby byla tato lhůta dostatečná pro případné obstarání finančních prostředků k uhrazení dluhu. Soud proto žalobkyni výrokem I přiznal částku 76 615,55 Kč.

20. S ohledem na výše odůvodněný závěr o nesplnění povinnosti podle § 75 a § 86 SpotřÚ mající za následek absolutní neplatnost smlouvy a s ohledem na vztah speciality SpotřÚ k právní úpravě bezdůvodného obohacení dle o.z. soudu nezbylo než v rozsahu přesahujícím nesplacenou jistinu žalobu výrokem II zamítnout.

21. Soud dodává, že dle rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. ledna 2024, sp. zn. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, je účelem řádného posouzení úvěruschopnosti odpovědné jednání věřitelů a předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů. Nedodržení tohoto postupu poskytovatelem úvěru samo o sobě vede k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru a je nezávislé na situaci nebo chování konkrétního spotřebitele (uplatnění sankce neplatnosti není podmíněno tím, že spotřebitel utrpěl škodlivé následky a nebrání mu ani případná skutečnost, že smlouva byla splněna). Jiný výklad by mohl povzbudit věřitele, aby neplnil povinnost, která pro něj vyplývá z článku 8 směrnice 2008/48. Z uvedeného vyplývá, že pokud poskytovatel úvěru (tak jako v posuzovaném případě) s odbornou péčí nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, je smlouva o úvěru absolutně neplatná, a to bez ohledu na situaci spotřebitele a na způsob, jakým úvěr splácí.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 416,71 Kč, přičemž tato částka představuje 28,36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,18 % a úspěchu žalované v rozsahu 35,82 %). Je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. Anonymizováno). Soud proto pro účel výpočtu úspěchu a neúspěchu ve věci vycházel z předmětu řízení ve výši 119 385,33 Kč, přičemž vyčíslil běžící úroky ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně tedy měla úspěch co do částky 76 616,55 Kč a žalovaná co do částky 42 768,78 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 641 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, („a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 91 007,40 Kč sestávající z částky 4 780 Kč za každý ze tří úkonů (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 690 Kč ve výši 3 294,90 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo provedení exekuce.