17 C 79/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Novotnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalovaného o 10 878 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 10 878 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky jdoucím od 29. 7. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do úroku z prodlení z částky 10 878 Kč od 13. 7. 2020 do 28. 7. 2020 zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 478,4 Kč, a to k rukám právní zástupkyně žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení 10 878 Kč jako příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo, a to motorové vozidlo [příjmení] [jméno] [anonymizováno], [registrační značka], [VIN kód], nákladní vozidlo do 3,5 t, které je evidováno v registru silničních vozidel jako provozované, ale v období od 10. 12. 2019 do 10. 4. 2020 k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. Vozidlo bylo dle žalobkyně pojištěno u [právnická osoba] smlouvou [číslo] od 26. 10. 2017 do 9. 12. 2019. Dle žalobkyně je povinností vlastníků vozidel udržovat údaje v registru vozidel pravdivé a dle skutečného stavu, pakliže žalovaný svým povinnostem nedostál, nemůže se dovolávat nepravdivosti těchto údajů. Dle sdělení Ministerstva dopravy bylo předmětné vozidlo evidováno jako provozované, žalobkyně nemá informace, že by v rozhodnou dobu bylo vyřazeno z provozu. [ulice] karta nenahrazuje ani nezakládá vznik povinného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. V daném období byl vlastník vozidla žalovaný, kterému tím vznikla povinnost k zaplacení příspěvku ve výši 86 Kč za den, celkem tedy za 123 dnů 10 578 Kč. Žalobkyni tak vznikl dle zákona nárok na příspěvek ve výši 10 578 Kč a na poplatek ve výši 300 Kč jako náklad na uplatnění pohledávky. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu dne 28. 5. 2020, která mu byla doručena dne 29. 5. 2020, žalovaný však ani v 30 denní zákonné lhůtě, která uplynula dne 13. 7. 2020, příspěvek ani náklady na jeho uplatnění neuhradil. Výzva byla žalovanému zasílána doporučeně pod č. RR [číslo] 5 F, žalobkyně neměla povinnost zaslat žalovanému výzvu do jeho datové schránky. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil dlužnou částku ani po výzvě, nezbylo žalobkyni než se svého nároku domáhat žalobou u soudu, a proto má žalobkyně za to, že její zastoupení je zcela důvodné.

2. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že nárok žalobkyně neuznává, neboť vozidlo nebylo v určeném období provozováno a ani se nenacházelo na veřejně přístupném místě. O zániku pojištění, resp. toho, že vozidlo nebylo pojištěno, nebyl žalovaný žádným způsobem informován jak ze strany pojišťovny ani případně ze strany žalobkyně, takže o tom, že je nepojištěno nevěděl a nemohl tak vozidlo znovu pojistit. Navíc dle zelené karty vozidlo pojištěno bylo. Dle žalovaného mělo být nepojištěné vozidlo vyřazeno z provozu a žalobkyně měla povinnost předat tyto data registru vozidel. Dle žalovaného pak registr žalobkyně může obsahovat chyby a nemůže tak být právně závazný jako podklad pro tvrzení, že žalovaný neplatil pojištění. Žalovaný dále sporuje, že mu byly ze strany žalobkyně doručovány výzvy k úhradě. Žalovaný je navíc držitelem datové schránky, kam mu žalobkyně měla doručit. Dle žalovaného pak žalobkyně nedoložila důkazy, že byl žalovaný provozovatelem či vlastníkem vozidla nebo že by předmětné vozidlo nebylo pojištěno. Žalovaný dále namítá, že žalobkyně disponuje vlastním právním oddělením, zastoupení advokátem je tak dle něj neúčelné a zbytečně prodražuje náklady celého sporu.

3. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný byl v období od 10. 12. 2019 do 10. 4. 2020 provozovatelem - vlastníkem motorového vozidla s reg. [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], [VIN kód], nákladní vozidlo do 3,5 t, které bylo v tomto období vedeno jako provozované (prokázáno výpisem z registru silničních vozidel Magistrátu hl. m. Prahy). Žalovaný byl od 26. 10. 2017 do 9. 12. 2019 pojištěn u [právnická osoba] pojišťovny a.s. jako vlastník a provozovatel výše specifikovaného vozidla na základě pojistné smlouvy [číslo] (ke dni 25. 11. 2019 došlo ke změně názvu [příjmení] [příjmení] pojišťovny a.s. na [právnická osoba], dále jen název„ [právnická osoba]“). Pojištění zaniklo ke dni 10. 12. 2019 z důvodu neplacení pojistného. V době od 10. 12. 2019 do 10. 4. 2020 nebylo vozidlo u výše uvedené společnosti pojištěno (prokázáno výpisem ze systému žalobkyně, pojistkou - osvědčením o uzavření pojistné smlouvy ze dne 8. 11. 2017, sdělením [právnická osoba] ze dne 26. 7. 2021, upomínkou před podáním žaloby ze dne 13. 12. 2019, upomínkou [číslo] ze dne 28. 10. 2019, upomínkou [číslo] ze dne 6. 11. 2019, informací o zániku pojistné smlouvy ze dne 13. 12. 2019). Žalovanému byla vydána zelená karta pro období od 26. 10. 2019 do 25. 10. 2020 (prokázáno zelenou kartou). Žalovaný příspěvek za nepojištěné vozidlo nezaplatil, ač byl k tomu vyzván žalobkyní výzvou ze dne 28. 5. 2020, přičemž k úhradě měl stanovenu lhůtu 60 dnů od doručení výzvy. Ve výzvě žalobkyně rovněž uplatnila právo na zaplacení poplatku na náklady na uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč. Výzva byla žalovanému doručena dne 29. 5. 2020 (prokázáno výzvou k úhradě příspěvku ze dne 28. 5. 2020, výpisem České pošty, s.p. o sledování zásilky). Žalobkyně o zaplacení dále žalovaného upomínala upomínkou ze dne 3. 9. 2020 a upomínkou ze dne 15. 10. 2020, která byla žalovanému doručena 30. 10. 2020 (prokázáno upomínkou ze dne 3. 9. 2020, upomínkou ze dne 15. 10. 2020, výpisem České pošty, s. p. o sledování zásilky, doručenkou ze dne 19. 10. 2020). Žalobkyně následně žalovaného k zaplacení vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 3. 12. 2020, která byla rovněž žalovanému doručována prostřednictvím pošty (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 3. 12. 2020, výpisem ze sledování zásilek České pošty, s.p.). Žalovaný na svém dluhu ničeho neuhradil ani poté, co byl k úhradě vyzván předžalobní výzvou.

4. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti“) vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel, tj. žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 2 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. V řízení bylo prokázáno, žalovaný byl v období od 10. 12. 2019 do 10. 4. 2020 vlastníkem a provozovatelem v žalobě specifikovaného vozidla. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný jako vlastník a provozovatel vozidla uzavřel k předmětnému vozidlu pojistnou smlouvu se společností [právnická osoba], přičemž pojištění bylo pro neplacení pojistného ke dni 10.12.2019 ukončeno. Žalovaný v řízení tvrdil, že vozidlo nebylo provozováno a nenacházelo se na veřejně přístupné komunikaci, tyto skutečnosti však nikterak neprokazoval, stejně tak jako skutečnost, že by vozidlo bylo zapsáno jako vyřazené z provozu, resp. že učinil veškeré kroky nezbytné k tomu, aby takto bylo v rozhodné době vozidlo zapsáno, žalovaný toto ani po poučení dle §118a odst. 1 a 3 o.s.ř. v řízení neprokázal. Soud tak došel k závěru, že žalovaný nesplnil svoji zákonnou povinnost stanovenou v § 2 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti, kdy jako vlastník vozidla zapsaného v registru silničních vozidel nesplnil povinnost pojištění odpovědnosti v uvedeném období. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 2 odst.

1. Výše příspěvku je stanovena § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. (86 Kč / den). Žalovaný je dle § 4 odst. 4 zákona též povinen zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek částku ve výši 300 Kč.

5. Splatnost příspěvku a nákladů na uplatnění nastala v souladu s § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti a předmětnou výzvou po uplynutí lhůty k plnění 60 dnů od doručení výzvy, a to na základě výzvy k úhradě ze dne 28. 5. 2020, doručené dne 29. 5. 2020. V řízení pak bylo prokázáno, že žalobkyně doručovala výzvu k úhradě i následující upomínky včetně předžalobní upomínky řádně prostřednictvím držitele poštovní licence, přičemž námitka žalovaného, že žalobkyně měla doručovat do jeho datové schránky, neobstojí, když žalobkyně není subjektem, který by povinnost doručovat do datové schránky měl.

6. Soud tak na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, nikoliv však v plné výši, neboť žalovaný měl povinnost zaplatit neuhrazený příspěvek a náklady na mimosoudní uplatnění právě ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy. Teprve marným uplynutím této lhůty se stala neuhrazená částka splatnou. Žalovaný se tak dostal do prodlení až dne 29. 7. 2020 a od tohoto dne soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení z částky vlastního příspěvku a částky vynaložené na uplatnění pohledávky a náklady na vymáhání dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. Soud tak ve výroku I. na základě výše uvedeného přiznal žalobkyni právo na zaplacení dlužné částky spolu se zákonným úrokem z prodlení od 29. 7. 2020. Co do úroku z částky 10 878 Kč od 13. 7. 2020 do 28. 7. 2020 pak žalobu jako nedůvodnou ve výroku II. zamítl.

8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto, dle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) neboť žalobkyně měla ve věci sice úspěch jen částečný, ale její neúspěch byl jen v poměrně nepatrné části. Žalobkyni, která byla v řízení právně zastoupena, soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 4 479 Kč. Soud má za to, že v daném případě je zcela na uvážení účastníků, zda se nechají ve věci zastoupit, volbu právního zastoupení nelze žalobkyni nikterak vytýkat, neboť je to její nezadatelné právo, přičemž v posuzované věci má soud za to, že náklady na zastoupení žalobkyně jsou náklady účelně vynaloženými. Náklady řízení jsou tak tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč dle z. č. 549/1991 Sb., dále odměnou za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) dle § 14b odst. 1 bod 2) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“) ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč) a odměnou za jeden úkon právní služby dle § 7 bod 5 AT (účast při jednání) ve výši 1 540 Kč, celkově tedy 2 440 Kč a paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby dle § 14b odst. 5, písm. a) AT a za jeden úkon dle § 13 AT v celkové výši 600 Kč (3 x 100 + 1 x 300 Kč) a náhradou 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 638,4 Kč (21 % z 3 040 Kč), jelikož je právní zástupce žalobkyně plátcem DPH. Soud rozhodl o aplikaci § 14b vyhlášky, jelikož se v daném případě jednalo o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž hodnota sporu nepřesáhla 50 000 Kč.

9. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když nebyly shledány okolnosti pro její prodloužení.