17 C 87/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Alenou Novotnou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce , narozená Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupena advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A b) Jméno advokátky B , narozený Datum narození advokátky B bytem Adresa advokátky B zastoupen Jméno Zástupce A , nar. Datum narození Zástupce A bytem Adresa Zástupce A c) Jméno Zástupce B , narozený Datum narození Zástupce B bytem Adresa Zástupce B zastoupen advokátkou Jméno advokátky C sídlem Adresa advokátky C proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno advokátky D sídlem Adresa advokátky D o 111 188 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky 111 188 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně jdoucím od 9. 4. 2025 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 84 420 Kč, a to k rukám právní zástupkyně žalované do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobci se domáhají společně podanou žalobou částky 111 188 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně jdoucím od 9. 4. 2025 do zaplacení jakožto bezdůvodného obohacení žalované za užívání pozemku žalobců parc. č. , Anonymizováno, - ostatní plocha, o celkové výměře , Anonymizováno, m², v kat. území , adresa, , obec , adresa, zapsané na LV č. , hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště , adresa, za dobu od 23. 8. 2023 do 11. 4. 2025. Žalobci uvedli, že pozemek vlastní ode dne 23. 8. 2023, nabyli jej smlouvou ze dne 25. 5. 2023 od České republiky. Na pozemku se nachází veřejná zeleň, typově se jedná o veřejné prostranství. Žalobci požadují úhradu z důvodu, že žalovaná užívá pozemek jako veřejné prostranství, aniž by měla uzavřenou nájemní či jinou smlouvu, která by ji k užívání pozemku opravňovala. Žalobci mají za to, že pozemek naplňuje definiční znak veřejného prostranství (dle ustanovení § 34 zákona o obcích) přístupnosti každému bez omezení a slouží obecnému užívání, konkrétně se jedná o veřejnou zeleň. O veřejném užívání pozemku svědčí skutečnost, že na pozemku se nachází vyšlapaná pěšina, která ústí z betonované cesty (představující pozemek p. č. 701/145 v k. ú. , adresa, ve vlastnictví hl. m. Prahy), která se na pozemku p.č. 701/1 mění v polovybetonovanou cestu, jež na pozemku žalobců pokračuje jako vyšlapaná pěšina, která dále vede přes železniční vlečku do obytné části , adresa, . Pěšina je patrná i z historických katastrálních map z doby, než žalobci vlastnictví k pozemku nabyli. Žalovaná sice namítá, že průchod přes železniční trať je zakázán, sama však tento stav 20 let toleruje. Žalobci mají tedy za to, že na pozemek se vztahuje právo volného průchodu. Pozemek dle žalobců slouží obecnému užívání odnepaměti (resp. pravděpodobně od doby, kdy zanikl původní , Anonymizováno, , Anonymizováno, ). V Územním plánu hlavního města Prahy („ÚP“) je pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, veden jako izolační zeleň, která je podkategorií „přírodní, krajinné a městské zeleně“ a v Územně analytických podkladech hl. m. Prahy („ÚAP“) byl zařazen mezi veřejná prostranství v kategorii „doplňková veřejně přístupná prostranství otevřené krajiny“, resp. aktuálně v kategorii „doplňková veřejně přístupná prostranství v blocích“. ÚAP hlavního města Prahy definují veřejně přístupná prostranství jako exteriérová prostranství přístupná každému bez omezení bez ohledu na vlastnictví k tomuto pozemku. Není zde dáno žádné omezení, které by zakládalo neveřejný charakter, žalobci si neponechali kontrolu nad daným prostranstvím jakýmkoliv opatřením vylučujícím veřejnost z užívání pozemku. Argumentuje-li žalovaná, že žalobci mohou pozemek běžně užívat, oplotit, či na něm něco vystavět, toto odporuje zásadám územního plánování. Žalobci mají za to, že, oplocení pozemku by představovalo nepřípustný zásah do krajinného rázu tvořeného veřejnou zelení, neboť jiný pozemek v území „K , Anonymizováno, “ oplocen není a nikdy nebyl (vyjma sousedního pozemku technického areálu parc.č. , Anonymizováno, /4, ve vlastnictví , právnická osoba, ., který je však v územním plánu veden jako plocha nerušící výroby a služeb a pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, využívaného jako skladiště kontejnerů). Povolení oplocení by bylo v rozporu s územním plánem (v tomto směru odkazují rozsudek Krajského soudu v Praze, č. j. , Anonymizováno, , ze dne 7. 6. 2022 a rozsudek Městského soudu v Praze, č. j. , Anonymizováno, ), a je i výslovně uváděno jako nepřípustné využití na plochách izolační zeleně ze strany , právnická osoba, v „Metodice vymezování zelené infrastruktury v územně plánovací dokumentaci, zejména v územním plánu“. Pozemek žalobců se navíc nachází v ochranném pásmu železniční vlečky, pro které dle ustanovení § 9 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, platí zákaz provádět stavby a nestavební záměry bez povolení příslušného stavebního úřadu. Pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, je součástí celého komplexu veřejné zeleně označovaného jako „K , Anonymizováno, “ (skládající se z předmětného pozemku a pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , který je také ve vlastnictví žalobců, neboť jej nabyli v restituci), má rekreační, průchozí a izolační funkci a je přístupný každému bez omezení. Žalobci pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, nabyli v dražbě právě proto, aby plochu veřejné zeleně „K , Anonymizováno, “ zcelili svým vlastnickým právem a mají za to, že je ho jako veřejné prostranství nutno hodnotit v kontextu celé této plochy veřejné zeleně, nedaleké bytové zástavby. Tato plocha veřejné zeleně je na mapě po levé a horní straně ohraničena veřejnou betonovou cestou (žalobci nesprávně označovanou jako cyklostezka), jež představuje pozemek p. č. 701/144 ve vlastnictví Hlavního města Prahy, po spodní a části levé strany pak oploceným průmyslovým areálem, jež je v ÚP vyznačen jako plocha „výroby skladování a distribuce“ a částí betonové silnice, jež představuje pozemek parc. č. 701/145 opět ve vlastnictví hlavního města Prahy. Po pravé a horní straně je oblast ohraničena železniční vlečkou. Průchozí funkce celého území K , Anonymizováno, byla potvrzena na 12. veřejném zasedání zastupitelstva Městské části , adresa, konaného dne 2. 1. 2024, kde zaznělo, že území je neudržované a lidé se přes něj bojí procházet. Rovněž zde zaznělo, že předmětná zeleň má i funkci biokoridoru. Pokud žalovaná o svou veřejnou zeleň v rozporu s ustanovením § 18 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, neprojevuje zájem, neudržuje ji a nevyvíjí dostatečnou snahu o to, aby byla kultivovaná, nemůže jít toto k tíži žalobců, neboť i přes neudržovaný stav slouží pozemek občanům žalovaného k procházkám, rekreaci, venčení psů či výletům cyklistů (žalobci sami na pozemku cyklistu potkali). I starosta žalované, který s žalobci jednal o odkupu části předmětných pozemků, přes které povede Hostivařská spojka, během několika jednání konaných od prosince roku 2021 do počátku roku 2023 na úřadu , adresa, a Magistrátu hlavního města Prahy žalobcům sdělil, že v současné době již je zeleň na Pozemku p. č. 701/123 a p. č. 701/1, tj. zeleň v ploše veřejné zeleně, využívána jako zóna klidové zeleně, kam lidé chodí venčit psy, a i po vybudování Hostivařské spojky by tam tuto zeleň chtěl zachovat s přispěním parkových úprav zejména podél Hostavického potoka a cyklostezky. Pozemek byl zahrnut i do Studie systému územní zeleně v k.ú. , adresa, , zpracované na základě objednávky žalované v letech 2024-2025. Žalobci mají za to, že zahrnutí pozemku do této studie bez jejich vědomí svědčí o skutečnosti, že žalovaná pozemek bezplatně užívá. Pozemek má i izolační, ekologickou a ochrannou funkci ve městě, odděluje průmyslovou část od obytné části. Bezplatným užíváním dotčených pozemků jako veřejného prostranství vzniká žalované bez právního důvodu na úkor žalobců bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku, za které žalobcům přísluší náhrada. V rámci hlavního města Prahy platí, že povinnou osobou k poskytnutí náhrady za bezdůvodné obohacení vzniklého obhospodařováním pozemků, jež jsou veřejným prostranstvím a vlastnicky přináleží třetí osobě, je zpravidla příslušná městská část obhospodařující pozemek užívaný jako veřejná zeleň. Péče o pozemky veřejné zeleně a umožňování jejich užívání patří k veřejné funkci městské části, jež takto plní svou zákonnou povinnost pečovat o všestranný rozvoj svého území a dbát potřeb svých občanů a jež by jinak svou povinnost musela plnit jiným způsobem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 7.4.2015 sp. zn. , Anonymizováno, ). Výši náhrady za nárokované období žalobci odvozují od úředně regulované maximální ceny ročního nájemného dle příslušného výměru ministerstva financí. Při určení ceny za užívání pozemku (, částka, /m2) konkrétně vycházeli z Výměrů MF č. 01/2023 ze dne 15. 12. 2022, č. 01/2024 ze dne 14. 12. 2023 a č. 01/2025 ze dne 21. 11. 2024 (takto vyčíslili částku 24 293 Kč za období od 23. 8. 2023 do 31. 12. 2023, částku 68 208 Kč za období od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2024 a částku 18 687 Kč za období od 1. 1. 2025 do 11. 4. 2025).

2. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby a popírá důvodnost uplatněného nároku, neboť má za to, že v projednávané věci nebyly splněny předpoklady vzniku bezdůvodného obohacení. Žalovaná odmítá že by pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , jakkoli užívala či z něj měla prospěch. Pozemek není veřejným prostranstvím ve smyslu § 34 zákona o obcích a § 14b zákona o hlavním městě Praze, jelikož nesplňuje kumulativní podmínky faktického obecného užívání veřejností ani typového zařazení (není svým charakterem ani faktickým využitím podobný žádnému z typových veřejných prostranství, která jsou v těchto ustanoveních demonstrativně vyjmenována). Pozemek není udržován městkou částí, není zařazen do systému správy veřejné zeleně a neplní žádnou veřejnou funkci v rámci výkonu samosprávy žalované. Je obtížně přístupný, zarostlý náletovou vegetací, není napojen na veřejnou komunikaci a jeho stav i poloha veřejné užívání fakticky vylučují. Nachází se v rozsáhlejším kompaktním územním celku přírodního charakteru (spolu s pozemkem parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ), který nikdy nebyl ze strany obce zřízen, upraven, ani převzat do režimu veřejného prostoru a nevykazuje znaky systematického užívání veřejností. Na pozemku se nenachází žádná infrastruktura ani vybavení, které by svědčilo o jeho účelu pro veřejné užívání. Pozemek se nachází v nezastavěném území mimo souvislou obytnou či rekreační zástavbu, v prostoru odděleném od urbanizovaného území liniovou stavbou – železniční vlečkou (vzdálenost hranice pozemku od okraje vlečky činí cca 17 m v jižní části a 18,5 m v severní části pozemku, prostor mezi hranicí pozemku a vlečkou je tvořen souvislým přírodně zarostlým pásem zeleně, plnícím funkci ochranné a izolační zeleně). Železniční vlečka tvoří zásadní bariéru, která znemožňuje volný a neorganizovaný přechod osob, a vylučuje, že by pozemek mohl sloužit jako komunikační spojnice mezi částmi území, neboť zde neexistuje žádný legální přechod (jediný přechod je veden podchodem mimo pozemek žalobců a zajišťuje propojení , adresa, a U , Anonymizováno, ). Žalobci směšují regulační funkci územního plánování s právním režimem pozemku. , právnická osoba, ani územně analytické podklady nemohou založit veřejné prostranství ve výše uvedeném smyslu. ÚP je pouze koncepčním nástrojem územního plánování, a není možné jím fakticky zřídit veřejné prostranství jako takové. ÚP pozemek řadí do ploch IZ – izolační zeleň, které slouží k odclonění negativních vlivů urbanizovaného prostředí (hluk, prach apod.). Hlavní funkcí těchto ploch je ochrana kvality prostředí a zdraví obyvatelstva a nemají být primárně využívány veřejností, nejsou určeny k rekreačnímu pobytu, procházkám ani plnění funkce pěších tras. Z povahy plochy IZ nevyplývá, že by musela být veřejně přístupná, na rozdíl od ploch veřejné zeleně nebo parků. Plochy izolační zeleně bývají běžně využívány k soukromým účelům, jako např. zahrada, sad či soukromá výsadba, aniž by to bylo v rozporu s územním plánem, za předpokladu, že je zachována jejich izolační funkce. Žalobci nesprávně vycházejí z toho, že jakákoli izolační zeleň je veřejným prostranstvím. Zeleň může být součástí veřejného prostranství, pokud toto již existuje, sama o sobě je však nevytváří. Pokud pozemek žalobců nikdy nenabyl status veřejného prostranství, nemůže být jeho součástí ani tzv. veřejná zeleň. Ani ze skutečnosti, že v ÚAP je pozemek řazen mezi doplňková veřejná prostranství, nelze dovozovat jeho veřejné užívání (ÚAP jsou dle § 62 zák. č. 283/2021 Sb., stavebního zákona, nástrojem územního plánování sloužícím ke zjišťování a vyhodnocování stavu a rozvoje území, nezakládají práva ani povinnosti, nejsou právním předpisem ani opatřením obecné povahy a nemohou měnit právní režim pozemku, nemohou tedy založit právo užívání pozemku veřejností ani vznik veřejného prostranství ve smyslu § 34 zákona o obcích a § 14 zákona o hl. m. Praze). V katastru nemovitostí je uveden jako druh pozemku „ostatní plocha“ se způsobem využití „jiná plocha“. Takové pozemky mají obecně podpůrný či doplňkový charakter, konkrétní možnosti využití závisí na územně plánovací dokumentaci dané obce, popř. na aktuálním stavebním režimu území. Obvykle je lze využívat např. k zatravnění, parkové úpravě či rekreační zeleni, umístění drobných staveb, které nevyžadují změnu způsobu využití pozemku (např. mobiliář, přístřešky), skladování materiálu, výstavbě oplocení či jiných neveřejných zařízení, za předpokladu souladu s územním plánem. I pokud územní regulativy omezují v určité lokalitě možnost pozemek oplotit, neznamená to, že pozemek plní veřejnou funkci, možnost oplocení nemá žádný vztah k otázce vzniku veřejného prostranství. Vlastník může průchod přes pozemek legitimně omezit či vyloučit i jinými prostředky (výsadnou hustých keřů či dřevin, umístěním přírodních překážek, úpravou terénu, kultivací pozemku pod.). Žalobci nejsou ve výkonu svého vlastnického práva nijak omezováni, mohou pozemek využívat výlučně ve svůj prospěch, v mezích funkce stanovené územním plánem. Toto využívání nevyžaduje zpřístupnění veřejnosti ani zapojení žalované. Žalovaná pozemek nijak neužívá, nespravuje ani na něm nerealizuje žádnou veřejnou činnost a nelze tedy dovozovat, že by jakýmkoliv způsobem z pozemku čerpala neoprávněný majetkový prospěch na úkor žalobců, ani že by v daném případě došlo k bezdůvodnému obohacení ze strany žalované. Argumentace žalobců je postavena na faktickém chování třetích osob, které není výkonem veřejného práva, a tudíž nemůže založit vznik veřejného prostranství ani bezdůvodné obohacení žalované. K tvrzení žalobkyně, že přes pozemek vede pěšina viditelná na ortofotomapách, žalovaná uvedla, že toto nezakládá právní legalitu pěšiny ani status veřejného prostranství. Žalobci směšují faktickou stezku v terénu s právně existující pěšinou. Podle § 63 odst. 1 zák. č. 114/1992, o ochraně přírody a krajiny, veřejně přístupné účelové komunikace, stezky, a pěšiny mimo zastavěné území není dovoleno zřizovat nebo rušit bez souhlasu příslušného orgánu ochrany krajiny. V daném případě žádný souhlas ke zřízení nebyl dán a žádná stezka nebo pěšina zde není žalovanou evidována. Právo volného průchodu, dle odst. 2 citovaného ustanovení se pak vztahuje pouze na pozemky ve vlastnictví státu, obce, nebo jiných právnických osob, nelze je tedy aplikovat na pozemek žalobců. Žalobci mohou kdykoli a bez omezení průchod přes pozemek omezit či zcela vyloučit. Pokud jiné (třetí) osoby pozemek fakticky užívají, děje se tak bez právního titulu a právní relevance, žalovaná za toto nemůže nést odpovědnost. Obec nemá povinnost takovou pěšinu evidovat ani zpřístupňovat veřejnosti, naopak podpora jejího užívání by mohla znamenat porušení zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, neboť tato vede přes vlečku, kde není legální přechod a nesmí se tam procházet. Jakýkoli případný přechod osob přes vlečku by byl nahodilý, neoprávněný a nelze jej považovat za výkon obecného užívání ani projev veřejné prostupnosti území. Zpevněná cesta vedoucí z průmyslové oblasti směrem u území označovanému jako K , Anonymizováno, nevede přes předmětný pozemek, zpevněná komunikace končí u regulační stanice plynu. Pokud žalobci argumentují výlety cyklistů, cyklostezka vede ve značné vzdálenosti od pozemku žalobců. Pokud jde o zápis z jednání zastupitelstva, kterým dle žalobců mělo být potvrzeno, že jejich pozemek je průchozí, žalobci tento dezinterpretovali, neboť zápis hovoří obchvatu, který poté, co podejde stávající vlečku, se dostane do zóny, která je dnes neudržovaná a víceméně se tamtudy lidé bojí procházet. Tím ale byla míněna zpevněná vyasfaltovaná osvětlená cesta, která vede od , adresa, , podchodem pod vlečkou k , adresa, a k předmětnému pozemku žalobců se ani nepřibližuje. Pokud žalobci označují pozemek p. č. 701/144 ve vlastnictví Hlavního města Prahy cyklostezkou, o cyklostezku se nejedná, je tam vedena běžná vyasfaltovaná účelová komunikace. V případě studie systému sídlení zeleně, byla celá lokalita je zahrnuta jen v analytické části celého katastru , adresa, . Jedná se o koncepční materiál směřující do budoucna, nemá normativní povahu a nelze z něj dovozovat právní režim pozemku. Pokud žalobci argumentují Ekologickými a hygienickými přínosy vegetace (filtrací prachu, hluku, emisí apod.), tyto jsou obecným důsledkem existence zelně jako takové, nelze je vykládat jako výkon veřejné moci ani činnosti obce (nelze přijmout výklad, že každý pozemek se zelení, který má pozitivní dopad na životní prostředí by byl považován za veřejné prostranství a zakládal nárok vlastníka na náhradu vůči obci). Funkce izolační zeleně nemá žádný právní význam pro posouzení soukromoprávních nároků žalobců na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobci navíc pozemek nabyli kupní smlouvou v roce 2023 s vědomím jeho funkčního určení faktického stavu. Žalovaná dále zpochybnila výši požadovaného plnění, s odůvodněním, že žalobci neoprávněně vycházejí z paušální sazby 147 Kč/m²/rok dle cenových výměrů Ministerstva financí, které představují pouze maximální regulované nájemné pro specifické případy hrazené z veřejných prostředků, a neprokázali obvyklé nájemné v daném místě a čase. Žalovaná namítla, že uplatnění nároku ze strany žalobců představuje zneužití práva ve smyslu § 8 o. z., neboť žalobci se na ni před podáním žaloby ani neobrátili s návrhem na řešení věci (zaslali až předžalobní upomínku). Žalobci pozemek dlouhodobě nevyužívají a nechávají jej zarůstat. Žalovaná přitom z pozemku nijak netěží ani vlastníky v jeho užívání nijak neomezuje. Přiznání nároku by bylo v rozporu s požadavkem spravedlivého a vyváženého řešení právních vztahů a vedlo by k nepřiměřenému zatížení žalované jakožto veřejného subjektu bez objektivního důvodu a bez jakéhokoliv jednání z její strany. Nelze akceptovat výklad že v důsledku pouhé pasivity vlastníka, který nechá pozemek bez kontroly, tím, že přes něj mohou procházet lidé, by obec automaticky byla povinna platit takovému vlastníkovi bezdůvodné obohacení a takto by vznikala veřejná prostranství. Skutečnost, že na pozemku roste neudržovaná zeleň, nebo že jej někteří lidé fakticky užívají, nezakládá ani veřejnou zeleň ani veřejné prostranství a nevytváří tím povinnost žalované pozemek udržovat či provozovat jako veřejně přístupnou plochu. Neexistuje žádná povinnost žalobců strpět veřejné užívání jejich pozemku a nemůže jim z tohoto titulu vzniknout ani právo na jakoukoli náhradu.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (ostatní plocha, o celkové výměře , Anonymizováno, m²), v kat. území , adresa, je v územním plánu označen jako izolační zeleň a v územně analytických podkladech je území vedeno jako doplňkové veřejné prostranství. (Z kraje řízení se účastníci shodli na tom, že se jedná o doplňkové veřejné prostranství otevřené krajiny, následně na jednání konaném 26. 5. 2026 se účastníci shodli, že je aktuálně pozemek veden jako doplňkové veřejně přístupné prostranství v blocích).

4. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že v okolí parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v kat. území , adresa, je plánovaná tzv. , Anonymizováno, , nicméně nevede přes pozemek , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , ale přetíná železniční trať, která vede kolem něj.

5. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, kterými byly prokázány následující skutečnosti.

6. Žalobci jsou spoluvlastníky pozemku parc.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , o rozměru , Anonymizováno, m2, druh pozemku: ostatní plocha, způsob využití: jiná plocha. Žalobci vlastní na pozemku tyto ideální podíly: , Jméno advokátky B, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Jméno žalobce, id. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Jméno Zástupce B, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , podíly nabyli na základě kupní smlouvy ze dne 25. 5. 2023 s právními účinky zápisu v katastru nemovitostí k 23. 8. 2023 (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí, list vlastnictví č. , hodnota, ze dne 11. 4. 2025).

7. Pozemek žalobci nabyli kupní smlouvou od České republiky – , právnická osoba, na základě výsledků elektronické aukce za částku 675 000 Kč. V kupní smlouvě bylo uvedeno, že kupující jsou seznámeni s tím, že se převáděný majetek nachází v ochranném pásmu letiště s výškovým omezením staveb, v bezpečnostním a ochranném pásmu plynovodů, elektronických komunikačních vedení, v ochranném pásmu třídy ZPF a v zastavěném území. Prodávající prohlásil, že mu není známo, že by na převáděném majetku vázla nějaká další omezení nebo závazky (prokázáno kupní smlouvou k pozemku číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 25. 5. 2023, kterou žalobci nabyli pozemek).

8. Pozemek , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k.ú. , adresa, je trojúhelníkového tvaru a nachází se při pohledu na ortofoto mapu v pravém dolním rohu rozsáhlejšího území nazvaného K , Anonymizováno, (oproti celému území se jedná o drobný pozemek), je zarostlý zelení a vpravo od něj je v blízké vzdálenosti vedena železniční trať, která se kolem něj stáčí do mírného levého oblouku. Z levé strany k předmětnému pozemku od pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, vede přes pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zpevněná cesta pro dvoustopé vozidlo (z fotografií je zřejmé, že je nejspíš částečně vybetonovaná), před pozemkem parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, zahýbá mírně doprava, kde končí. Dále z ní k pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, pokračuje pouze vyšlapaná stezka, na mapě sotva znatelná. Tato je lépe viditelná na ortofotomapě pro rok 2006, 2007, 2008, kde je též zjevné, že pokračuje přes pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a z něj dále k železniční trati a přes železniční trať dále směrem na východ. Na ortofotomapě z let 2018 a 2019 již pěšina přetínající železnici není zřetelná (na založených fotografiích však stále zřetelná je). Z letecké mapy i fotografií je zřejmé, že pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, je částečně zarostlý stromy, resp. vzrostlejšími dřevinami, a to při pohledu na mapu ve své pravé a dolní části. Pěšina na pozemku , Anonymizováno, /, Anonymizováno, je vyšlapaná v husté vegetaci (sešlapaná tráva), dle fotografií a videozáznamů zobrazujících pozemek v různých ročních obdobích dosahuje vegetace v níž je vyšlapaná pěšina odhadem až do výšky ramen dospělé osoby. Pěšina vede ke spáleništi, (resp. vypálenému místu ve vegetaci o rozměrech cca 2 m x 1,5 m), pokračuje dále k železniční vlečce, kde není vyznačen žádný předchod, a je zřetelná též na druhé straně za ní. Pěšina je zřetelná i na fotografiích ze zimního období (prokázáno ortofotomapami z katastru nemovitostí, schématickou mapou, fotografiemi a videozáznamy cesty na pozemku 701/1 směřující k pozemku 701/123 a pěšiny na pozemku 701/123). Z fotografií i letecké mapy širšího území K , Anonymizováno, (tj. zejména pozemek parc. č. , Anonymizováno, /1) je zjevné, že prakticky celé toto území je porostlé náletovými dřevinami, zarostlé travou a plevelem a neudržované (prokázáno fotografiemi území K , Anonymizováno, ).

9. Žalobci nabyli id. podíly – žalobce b) , Jméno advokátky B, , Anonymizováno, /8 a žalobce c) , Jméno Zástupce B, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, k pozemkům parc. č. , Anonymizováno, /1 (o výměře , Anonymizováno, , Anonymizováno, m2) a , Anonymizováno, /142 (o výměře 950 m2) k.ú. , adresa, spolu s podíly na dalších pozemcích, které tvořili dle PK část parc. č. , hodnota, , role, rozhodnutím státního pozemkového úřadu ze dne 16. 5. 2016, na základě § 9 odst. 4 zák. č. , Anonymizováno, Sb. (prokázáno rozhodnutím , právnická osoba, č.j. , Anonymizováno, , ze dne 16. května 2016).

10. Pozemek parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, vznikl oddělením z původního pozemku , Anonymizováno, 1 (role), který pokračoval východním směrem, tam, kde je v současnosti železniční vlečka. Oproti tomu pozemek parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, byl historicky součástí rybníka a vznikl oddělením z pozemku č. , hodnota, . Z historického pohledu se tedy jednalo o dva rozdílné pozemky, které netvořily jeden celek (prokázáno výpisem z pozemkových knih k č. knihovní vložky 174 a geometrickým plánem nadepsaným neměřický záznam č. 1241z roku 2010 a náhledem mapy území z 19. století).

11. Na jednání zastupitelstva Městské části , adresa, dne 2. 1. 2024 byly projednávány mimo jiné změny územního plánu v ulici Ke kabelovně v místě silničního obchvatu , adresa, nebo jeho části, která se nazývá Hostivařská spojka, nebo propojka Kutnohorské a Průmyslové, přičemž zaznělo, že městská část má veřejný zájem na získání pozemků pod obchvatem. Starosta městské části sdělil, že aktuálně je zóna vymezena v izolační zeleni, nějaké vodní ploše a zeleni nelesní, metropolitní plán tam již nicméně zástavbu umožňuje. Starosta uvedl, že poté, co obchvat podejde stávající vlečku, dostane se do zóny, která je neudržovaná a víceméně se tam tudy lidé bojí procházet. Došlo by ke kultivaci místa a zároveň získání pozemků pro stavbu obchvatu. Studie na navrhovanou změnu byla předložena zastupitelstvu. Zastupitelstvo schválilo navrženou změnu , právnická osoba, hl. m. Prahy týkající se mimo jiné pozemků 701/1 a 701/123 v k.ú. , adresa, a připojení se městské části k příslušné žádosti (prokázáno stenografickým zápisem z 12. veřejného zasedání zastupitelstva Městské části , adresa, konaného 2. 1. 2024).

12. Pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k.ú. , adresa, nebyl součástí územní studie lokality u kabelovny, kterou nechali zpracovat žalobci, neboť v době, kdy vznikala, ještě nebyli jeho vlastníky. Žalobci se starostou městské části tehdy řešili pozemky, které by vydali za účelem realizace tzv. Hostivařské spojky. Jako kompenzace měla být část pozemků změněna na stavební, čímž by vzrostla jejich hodnota. K tomu byla třeba studie ke změně územního plánu, kterou žalobci za tím účelem nechali vypracovat (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků a Územní studie lokality u kabelovny).

13. Pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k.ú. , adresa, je dle nesporných tvrzení účastníků zahrnut ÚP mezi IZ-izolační zeleň. Hlavní využití izolační zeleně je v textové části ÚP uváděno jako: zeleň s ochrannou funkcí, oddělující plochy technické a dopraví infrastruktury od jiných ploch. Přípustné využití: výsadby dřevin a travní porosty, drobné vodní plochy, cyklistické a jezdecké stezky, pěší komunikace a prostory, liniová vedení technické infrastruktury. Podmíněně přípustné využití: komunikace vozidlové, parkovací a odstavné plochy se zelení, čerpací stanice pohonných hmot, stavby, zařízení a plochy pro provoz PID, plošná zařízení technické infrastruktury, při zachování dominantního plošného podílu zeleně. Stavby pro provoz a údržbu, související s hlavním a přípustným využitím. Podmíněně přípustné je využití přípustné v ostatních plochách uvnitř kategorie Krajinná a městská zeleň a Pěstební plochy – sady, zahrady a vinice za podmínky, že s nimi posuzovaná plocha bezprostředně sousedí. Pro podmíněné využití platí, že nedojde k znehodnocení nebo ohrožení využitelnosti dotčených pozemků. Nepřípustné je využití neslučitelné s hlavním a přípustným využitím, které je v rozporu s podmínkami a limity stanovenými v dané lokalitě nebo je jiným způsobem v rozporu s cíli a úkoly územního plánování (zjištěno z nesporných tvrzení a definice izolační zeleně z přílohy číslo jedna k textové části územního plánu).

14. Pro oblast , adresa, byla zpracována Studie systému sídlení zelně, kde je v rámci širšího území zobrazen i pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , který je zařazen v kategorii krajinná zeleň. Na straně 57 dané studie je předmětný pozemek zahrnut v širším území pod označením vegetační clona, dle souvisejícího výkresu je jeho rekreační potenciál hodnocen jako nízký. Pozemek je v rámci výkresu č. , hodnota, s označením: „vymezení řešeného území , adresa, v územním plánu“ řazen barevným označením mezi řešené území (prokázáno studií systému sídelní zeleně , adresa, ).

15. Podle Metodiky vymezování zelené infrastruktury v územně plánovací dokumentaci, zejména v územním plánu, mají plochy zeleně ochranné a izolační hlavní využití jako plochy zeleně, která není parková nebo parkově upravená a vytváří ochrannou nebo izolační bariéru před nepříznivými vlivy pro chráněné zájmy v území (např. u bydlení). Do přípustného využití mimo jiné spadají trvalé travní porosty s keřovou i stromovou vegetací, rostoucí mimo les, pěší a cyklistické komunikace vč. protihlukových zařízení a opatření, nezbytná dopravní a technická infrastruktura. Jako nepřípustného využití je uváděno mimo jiné oplocení pozemků s výjimkou ohrad a ohradníků využívaných pro pastvu dobytka (prokázáno Metodikou vymezování zelené infrastruktury v územně plánovací dokumentaci, zejména v územním plánu, z prosince 2022, Ministerstva pro místní rozvoj, předkladatel Modelova Univerzita v Brně).

16. Pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , který se nachází za veřejnou betonovou cestou (p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ) která na severozápadní straně ohraničuje lokalitu V , Anonymizováno, , se nachází dle ÚP v pásmu izolační zeleně, na pozemku se přitom fakticky vyskytují kontejnery a je oplocen pletivem (prokázáno grafickým znázorněním pozemku , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v Územním plánu hl.m. Prahy označeným jako příloha č. , hodnota, a fotografií pozemku označenou jako příloha č. , hodnota, , kde je znázorněno oplocení pozemku s uvedením, že tento užívá , právnická osoba, jako skladiště kontejnerů, oboje z důkazů založených žalobci dne 26. 1. 2026).

17. Institut a plánování rozvoje hlavního města Prahy k problematice územně analytických podkladů, které pro hl. m. Prahu zpracovává uvedl, že pokud ÚAP považují nějaké současné území za veřejné prostranství, jde o pravděpodobnou charakteristiku území, ale nikoli o právně závazné rozhodnutí o charakteru území. Datová vrstva ÚAP „Veřejně přístupná prostranství“ slouží k popisu aktuálního využití území a k analytickým účelům, Je zpracovávána v měřítku celého města, tedy nikoli v detailu k jednotlivým pozemkům, a není určena k normativnímu stanovení, zda konkrétní pozemek je či není veřejným prostranstvím (prokázáno dopisem z 21. 4. 2026 Institutu plánování rozvoje hlavního města Prahy adresovaným starostovi Úřadu městské části , adresa, ).

18. Z výpovědi starosty žalované , jméno FO, soud zjistil, že tento je ve funkci starosty, žalované od roku 2017. Za jeho působnosti městská část s pozemkem , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, nenakládala jako s veřejným prostranstvím ve smyslu zákona o obcích, a podle stavu pozemku má za to, že tomu tak nebylo ani dříve. S původním vlastníkem žádná komunikace ohledně tohoto pozemku neprobíhala. Městská část se o tento pozemek nijak nezajímala. Následně věděla, že se prodává a považovala za rozumné, aby pozemek koupil magistrát, k tomu nicméně nedošlo, v tu dobu pozemek pravděpodobně nabyli žalobci. Pozemek byl již v minulosti zarostlý (starosta žalované jej viděl cca před pěti lety v době, kdy obhlíželi kolejiště kvůli projektu RegioJet) a je čím dál zarostlejší. Pozemek leží ladem už asi od osmdesátých let, kdy tam byla zbudována vlečka do areálu Kovošrotu. Jak klesal objem šrotu, neměli takovou potřebu užívat vlečkoviště, proto Kovošrot toto prodával RegioJetu. V době od srpna 2023 do dubna 2025, městská část pozemek neužívala, neudržovala, ani o tom neuvažovala, nenakládala s ním jako s veřejným prostranstvím a majitele pozemku nežádala o jakékoliv nakládání s tímto pozemkem. Městská část neměla v souvislosti s uvedeným pozemkem žádný majetkový prospěch. Žalobci nikdy nežádali o úhradu za jeho užívání do doby, než přišla předžalobní výzva. V dané době byl pozemek zarostlý, schopnost průchodu daným územím se postupně jen zhoršuje v důsledku nedostatečné údržby. S žalobci probíhalo minulosti jednání. Městská část tehdy vyjadřovala potřebu získat pozemky pro Hostivařskou radiálu, která měla vést přes pozemky žalobců (nikoli však přes pozemek parc.č. 701/123). S žalobci bylo jednáno v souvislosti s řešením změny územního plánu, která měla proběhnout v jejich prospěch. Žalobci za tím účelem nechali zpracovat územní studii, jako podklad, na základě kterého mělo dojít ke změně územního plánu. Územní studii městská část schválila. V rámci změny územního plánu měla být uzavřena plánovací smlouva. V případě, že by se uzavírala plánovací smlouva, pak by se tam řešila i otázka zájmu obce o zelenou plochu, pokud by tvořila nějaký celek a je možné, že v rámci toho by ji následně obec převzala k obhospodařování (neboť v obdobných případech tomu tak bývá), k tomu ale nedošlo. Obec s pozemkem žádný konkrétní záměr neměla. Jediný záměr, co kdy městská část nějak formulovala, bylo, že by bylo záhodno ten prostor do budoucna zkultivovat, o tom se hovořilo i na jednání zastupitelstva. Žalobci zřejmě předmětný pozemek tehdy ještě ani nevlastnili, konkrétně v té studii tedy ani nebyl řešen. Primárně se řešila otázka Hostivařské radiály a objemové parametry. Ostatní bylo zeleně vyznačeno jako zeleň, nejednalo se o nějaký záměr městské části, ale záměr investora, tedy žalobců, na změnu územního plánu. V souvislosti s celou širší lokalitou se starosta v minulosti vyjádřil, v tom směru, že lidé tam chodí venčit psy, nicméně se jednalo o celou tu lokalitu, neměl tehdy na mysli tento konkrétní pozemek. Obecně to funguje tak, že investoři v rámci širšího záměru zkultivují i pozemky pro veřejnou zeleň, případně je převedou na obec, která pak s nimi postup koordinuje, neboť v jejich zájmu je, aby to okolí bylo upravené. V daném případě ale magistrát pořizování změny územního plánu neschválil, takže nedošlo ani ke konceptu plánovací smlouvy. Aktuálně by měl magistrát schvalovat zcela nový metropolitní plán, kterým bude předmětný pozemek žalobců zařazen jako pozemek stavební, dojde tedy k jeho zhodnocení. U Metropolitního plánu dává městská část připomínky, pokud nesouhlasí, jinak se nevyjadřuje. V daném případě se k tomuto městská část nikterak nevyjadřovala. Studii sídelní zeleně si nechala zpracovat městská část kvůli dotacím. Je to koncept, kde se zkoumá otázka potenciálu pro zlepšení a předmětný pozemek byl součástí zřejmě s ohledem na to, že tam nějaký potenciál pro zlepšení byl. Zeleň je dnes neudržovaná zanesená odpadky, může sloužit jako útočiště bezdomovců nebo je tam riziko černé skládky a v případě kultivace by tedy mohla být bezpečnější a kultivovanější. Zahrnutí pozemků do systému studie územní zeleně neznamená, že městská část pozemek užívá, nebo že tam nějak vzniká veřejné prostranství. Změnit využití pozemku lze jen nějakým opatřením stavebního úřadu, jako je územní rozhodnutí, regulační plán nebo rozhodnutím o změně využití území. Starostovi žalované není známo, že by nějaké takové rozhodnutí v souvislosti s daným pozemkem existovalo. Za jeho působení městská část o nic takového nežádala. Žalovaná má veřejná prostranství ve smyslu zákona o obcích, jsou to například parky, které jsou takto užívány. Městská část (nebo tehdy obec , adresa, ), měla regulační plán, kde byly plánovány i parky, a to v rámci tedy výstavby investorů už ve třicátých letech dvacátého století. Veřejné prostranství mohlo být určeno jako hřiště nebo parky a podobně, založeno územním rozhodnutím nebo regulačním plánem, který mění charakter toho území (například z pole na les, což se může projevit změnou zápisu v katastru), to se ale netýkalo předmětného pozemku. Evidenci veřejných prostranství žalovaná nevede, vede jen evidenci komunikací.

19. Žalobci zaslali žalované dne 1. 4. 2025 prostřednictvím své právní zástupkyně předžalobní upomínku datovanou 28. 3. 2025, kde žádali vydání bezdůvodného obohacení ve výši 108 572 Kč za užívání pozemku parc v době od 23. 8. 2023 do 28. 3. 2025, a to do 7 dnů od doručení výzvy, výzva byla doručena 1. 4. 2025 (prokázáno předžalobní upomínkou k vydání bezdůvodného obohacení z 28. 3. 2025 a doručenkou datové zprávy z 1. 4. 2025).

20. Žalovaná v reakci na předžalobní upomínku namítala, že u pozemku č. 701/123 nejsou naplněny zákonné podmínky veřejného prostranství a není jako veřejné prostranství užíván, žalovaná jej nevyužívá a neprovozuje zde žádnou veřejnou službu a neomezuje vlastníky v jeho užívání. Za této situace nemá zájem uzavírat ohledně daného pozemku žádnou nájemní smlouvu a nárok na vydání bezdůvodného obohacení nepovažuje za oprávněný (prokázáno odpovědí na předžalobní upomínku ze dne 16. 4. 2016 a doručenka datové zprávy k odpovědi na předžalobní upomínku s datem doručení 16. 4. 2025).

21. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci v souladu s § 132 o.s.ř.

22. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění a skutkový stav byl tak dostatečně objasněn pro rozhodnutí ve věci. Soud proto neprovedl důkaz zejména výpovědmi svědků, , Jméno advokátky B, , , Jméno Zástupce A, a , tituly před jménem, , právnická osoba, , kteří měli vypovídat k tomu, že v průběhu jednání s žalovanou starosta žalované sděloval ohledně celkového území, jehož součástí je i tento pozemek, že slouží za účelem venčení psů a jako klidová zeleň. Žalovaná nepopírala, že se k širšímu celku zeleně takto vyjádřila. Soud tedy má za to, že provádění uvedených výslechů by bylo z hlediska předmětu řízení nadbytečné.

23. Na základě provedeného dokazování soud učinil níže uvedený závěr o skutkovém stavu.

24. Pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, je ve spoluvlastnictví žalobců, s následujícími ideální podíly: , Jméno advokátky B, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Jméno žalobce, id. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Jméno Zástupce B, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Žalobci pozemek vlastní ode dne 23. 8. 2023, kdy jej nabyli na základě kupní smlouvy ze dne 25. 5. 2023 od České republiky. Pozemek je poměrně hustě zarostlý náletovou vegetací, není nikterak upravený a vede přes něj neregistrovaná vyšlapaná pěšina, která pokračuje na druhé straně železniční vlečky. Na pozemku se nenachází žádná infrastruktura ani vybavení, které by svědčilo o jeho účelu pro veřejné užívání. Pozemek se nachází v nezastavěném území mimo souvislou obytnou či rekreační zástavbu v rozsáhlejší prakticky neudržované oblasti přírodního charakteru (spolu s pozemkem parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ), a nevykazuje znaky systematického užívání veřejností. V řízení nebylo prokázáno, že by kdy byl ze strany žalované převzat do režimu veřejného prostranství.

25. Zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil, dle zákonných ustanovení citovaných níže.

26. Podle § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Veřejným prostranstvím jsou podle identických ustanovení § 14b zák. č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze a § 34 zák. č. 128/2000 Sb. o obcích (obecní zřízení), všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.

28. Podle § 63 odst. 1 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, veřejně přístupné účelové komunikace, stezky a pěšiny mimo zastavěné území není dovoleno zřizovat nebo rušit bez souhlasu příslušného orgánu ochrany přírody. Obce vedou přehled o veřejně přístupných účelových komunikacích, stezkách a pěšinách v obvodu své územní působnosti. Podle odstavce 2 téhož ustanovení má každý právo na volný průchod přes pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce nebo jiné právnické osoby, pokud tím nezpůsobí škodu na majetku či zdraví jiné osoby a nezasahuje-li do práv na ochranu osobnosti či sousedských práv Je přitom povinen respektovat jiné oprávněné zájmy vlastníka či nájemce pozemku a obecně závazné právní předpisy.

29. Podle § 4a odst. 1 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, nikdo nesmí bez souhlasu provozovatele dráhy vykonávat v obvodu dráhy činnosti, které se považují za podnikání, vstupovat na dráhu a v obvodu dráhy na místa, která nejsou veřejnosti přístupná, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Podle odstavce 2 téhož ustanovení: všechna místa na dráze a v obvodu dráhy jsou veřejnosti nepřístupná s výjimkou a) dráhy a jejího obvodu, pokud je dráha vedena po pozemní komunikaci, b) dráhy a jejího obvodu v místě křížení dráhy s pozemní komunikací, c) prostor určených pro veřejnost, nástupišť a přístupových cest k nim a prostor v budovách nacházejících se v obvodu dráhy, pokud jsou v nich poskytovány služby související s drážní dopravou, d) veřejně přístupných účelových komunikací v obvodu dráhy, e) volných ploch vzdálených nejméně 2,5 m od osy krajní koleje dráhy.

30. Podle rozsudku Nejvyššího soudu , Anonymizováno, je souhlas vlastníka pozemku předpokladem vzniku veřejného prostranství k pozemku. Institut veřejného prostranství je jedním z druhů veřejnoprávního omezení vlastnického práva, které vzniká ex lege naplněním zákonných znaků mimo jiné podle § 14b zákona o hlavním městě Praze či podle § 34 zákona č. 128/2000 , právnická osoba, kategorizaci určitého prostoru (pozemku) jako veřejného prostranství není přitom bez dalšího rozhodující, zda byl tento prostor jako veřejné prostranství označen ve správním aktu, zejména v obecně závazné vyhlášce, v opatření obecné povahy či ve správním rozhodnutí; stejně tak není podstatné, zdali určitý pozemek je ve vlastnictví obce coby veřejnoprávní korporace či soukromé osoby (k tomu srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn., Anonymizováno, , Anonymizováno, , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2005, č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ). Aby bylo možno učinit závěr, že určitý prostor (pozemek či jeho část) je ex lege veřejným prostranstvím, je třeba naplnit veškeré jeho znaky. Prvním znakem veřejného prostranství je existence určitého prostoru (pozemku či jeho části), který je přístupný každému bez omezení. O veřejné prostranství se tak nejedná v případě, kdy jeho obecnému užívání brání faktická překážka, zejména zeď, plot, zátaras či cedule zákazu vstupu, z níž lze dovodit vůli vlastníka, že daný prostor není přístupný každému bez dalšího. Druhým znakem veřejného prostranství, který lze dovodit z demonstrativního výčtu typů prostor, které jsou veřejným prostranstvím, je existence určitého veřejně prospěšného účelu, k němuž veřejné prostranství slouží. Jedná se především o účel dopravní (ulice, chodníky, cesty), o účel hospodářský a sociální (náměstí, tržiště) či o účel rekreační (veřejná zeleň, parky). Pokud určitý prostor takový účel plnit nebude, nepůjde o veřejné prostranství [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. , Anonymizováno, (dostupné na www.nsoud.cz), rovněž , adresa, , K. Veřejná prostranství, terra incognita. Právník, 2016, č. 10, str. 803–817, Huneš, K., Randusová, E., Mácha, A. Veřejné prostranství a jeho platný vznik. Právní rozhledy, 2017, č. 10, str. 366 a násl.].

31. V usnesení , Anonymizováno, Nejvyšší soud konstatoval, že se se otázkou, kdy je pozemek veřejným prostranstvím, zabýval ve svých rozhodnutích již mnohokrát a dospěl k závěru, že v případě pozemku v obci, jenž sice je přístupný každému, neboť jeho vlastník neusiluje o zamezení vstupu třetích osob na něj, avšak neslouží k uspokojování obecných potřeb a jehož vlastníku je ponechána na úvaze volba způsobu jeho využití, aniž by bylo trváno na užívání pozemku jako veřejného prostranství, lze jen stěží dovozovat, že obec na úkor vlastníka realizuje užívací oprávnění k danému pozemku formou jeho účelového určení jako veřejného prostranství. Ztotožnění veřejného prostranství s pozemkem v obci, jehož přístupnost veřejnosti je dána pouze tím, že jeho vlastník nebrání procházejícím ve vstupu na pozemek, by odporovalo ustanovení § 34 zákona č. 128/2000 Sb. vyjadřujícímu význam určenosti pozemku pro potřeby občanů obce i logice věci, jež si žádá, aby přístupný každému bez omezení byl pozemek, u nějž je to významné z hlediska zajištění života v obci, a nikoliv, aby jakýkoliv volně přístupný pozemek byl pokládán za důležitý pro život v obci, a jako takový bez dalšího zařazen do kategorie veřejného prostranství (srovnej např. usnesení ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. , Anonymizováno, , ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , včetně judikatury v nich citované).

32. Pozemek parc. č. 701/123 v k. ú. , adresa, je dlouhodobě neudržovaný, zarostlý vysokou vegetací a nachází se rozsáhlejší takto zarostlé a neupravované oblasti, což jednoznačně vylučuje, že by plnil funkci náměstí, ulice, tržiště, chodníku, veřejné zeleně (ve smyslu zeleně upravené k užívání obyvatel obce či městské části) nebo parku. I z judikatury Nejvyššího soudu v obdobných věcech lze dovodit, že pouhá travnatá plocha se stromy a keři, která je zanedbaná a zjevně nikým systematicky neužívaná (resp. užívaná např. tak, že veřejnost na ni vstupuje, aby si zkrátila cestu ke vstupu do metra, aniž vlastníci usilují o zamezení vstupu veřejnosti na pozemky, srov. usnesení Nejvyššího soudu , Anonymizováno, ), status veřejného prostranství postrádá. Charakter plochy odpovídá územnímu plánu („izolační zeleň“), což je veřejnoprávní omezení využití území, nikoliv založení veřejného užívání, resp. veřejného prostranství ve smyslu § 14b zákona o hl. m. Praze. Ani ze skutečnosti, že přes pozemek občas někdo projde nelze dovozovat, že plní funkci veřejného prostranství, neboť toto nedosahuje intenzity vyžadované pro „obecné užívání“ širokou veřejností a obec za toto nenese odpovědnost. Aby byla obec pasivně legitimována v řízení o bezdůvodné obohacení, muselo by dojít k situaci, kdy by předmětný pozemek skutečně plnil nějakou funkci pro obec a bylo by tak možno dovodit, že obec získává na úkor vlastníka majetkový prospěch. V daném případě tomu tak není.

33. Žalobci byli v rámci řízení poučeni dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že musí tvrdit a prokázat, že v daném případě jsou u předmětného pozemku naplněny pojmové znaky veřejného prostranství, to jest zejména materiální kritérium spočívající v určenosti dotčeného pozemku k uspokojování potřeb občanů obce, potažmo existenci funkčního významu daného prostranství pro sídelní celek (a to i s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu , Anonymizováno, , který uvádí, že pozemek, který je veřejnosti užíván toliko živelně a není destinován k plnění veřejných účelů a k němuž zůstává vlastníkům zachována možnost vyloučit třetí osoby z užívání, lze těžko kvalifikovat jako veřejné prostranství). Žalobci měli tvrdit a prokázat, že žalovaná takovým způsobem pozemek užívá a uvést z jakého důvodu případně sami nemohou pozemek užívat, jak jim je v tomto užívání ze strany žalované bráněno, případně jak je toto limitováno.

34. Žalobci argumentovali přístupností pozemku, mají za to, že s užíváním formou veřejného prostranství dal souhlas již předchozí vlastník, uváděli, že na pozemek vstupuje veřejnost (potkali tam cyklistu a lidé tam chodí venčit psy) a že zeleň na pozemku plní ekologické funkce.

35. Žalobci v řízení neprokázali, že by předmětný pozemek byl v rozhodném období fakticky užíván jako veřejné prostranství ve smyslu § 34 zákona o obcích či § 14b zákona o hl. m. Praze, a tedy ani že by se žalovaná městská část na úkor žalobců bez právního důvodu obohatila ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Ačkoli z hlediska specifikace v ÚP a ÚPA by k plnění úlohy veřejného prostranství mohl pozemek být předurčen, rozhodující pro posouzení je skutečný, faktický stav a reálný význam pozemku pro obecné užívání. Z provedeného dokazování soud zjistil, že pozemek je neudržovaný, zarostlý, bez jakýchkoli úprav či vybavení, a veřejností je užíván nanejvýš ojediněle, k průchodu po vyšlapané stezce (eventuelně k venčení psů). Takové užívání samo o sobě neprokazuje, že jde o prostor sloužící obecnému užívání s funkčním významem pro sídelní celek. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná městská část na pozemku cokoli realizovala, spravovala jej, udržovala nebo jej jinak užívala k plnění svých úkolů (naopak toto bylo vyvráceno výpovědí starosty žalované). Pouhá skutečnost, že veřejnost může na pozemek vstupovat, bez dalšího nezakládá bezdůvodné obohacení žalované. Z hlediska svého umístění a rozměrů lze naopak konstatovat, že pro žalovanou i její obyvatele pozemek prakticky postrádá jakýkoli význam (pozemek se nachází v mnohem rozlehlejším území, které je taktéž zarostlé náletovou vegetací, k rekreační funkci není nikterak upraven, jako průchozí území na východní stranu směrem přes železniční vlečku nemůže legálně sloužit, neboť v daném místě není k tomuto upravena a průchod přes ni ze zákonem zakázán, a též funkce izolační zeleně je plněna v dostatečné míře zelení na okolních pozemcích, byť tato funkce by žalobcům v užívání pozemku zřejmě ani nebránila). V řízení nebylo nikterak prokázáno, že by žalobci byli ze strany žalované v užívání pozemku jakkoli omezováni. Pokud argumentovali limity užívání dle ÚP či ochrannými pásmy, pozemek s danými limity kupní smlouvou dobrovolně nabyli a není to žalovaná (ani její obyvatelé), kdo by je v užívání jakkoli omezoval. Argumentace žalobců, že pokud žalovaná na pozemku zeleň neudržuje, nemůže to jít k jejich tíži, je zcela nemístná, neboť jsou to primárně vlastníci, kdo má povinnost pečovat o své vlastnictví (srov. čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod) a v daném případě jim nic nebránilo tak činit.

36. K argumentaci stran blízkého biokoridoru, který dle žalobců nelze v krajině spolehlivě vyznačit s ohledem na to, že zvěř migruje v širším pásmu, soud uvádí, že na posuzovaném pozemku biokoridor vyznačen není. Skutečnost, že fakticky mohou zvířata migrovat i přes daný pozemek, nezakládá žádné plnění funkce ve prospěch obce. Biokoridor je navíc vyznačen v nedaleké vzdálenosti a možnost migrace zvěře je tak příslušným biokoridorem zajištěna a posuzovaný pozemek (pro tuto migraci i s ohledem na jeho nevelké rozměry a jeho polohu není významný a není jej k jejímu zajištění třeba).

37. Soud po provedeném dokazování shledal, že pozemek v rozhodné době neplnil funkci veřejného prostranství pro obyvatele žalované a městská část jeho prostřednictvím ani nerealizovala žádné své samosprávné úkoly (z hlediska své polohy a stavu byl pro ni naopak fakticky i ekonomicky prakticky nevyužitelný). Jakékoli hypotetické možnosti využití pozemku do budoucna jsou z hlediska předmětu řízení nerelevantní. Žalovaná tedy nemohla ušetřit žádné vlastní náklady, které by jinak musela vynaložit na zajištění veřejných potřeb svých občanů, neboť předmětným pozemkem je nikterak nezajišťovala. S ohledem na uvedené nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení žalobců, proto soud žalobu výrokem I. zamítl.

38. Soud si je vědom konstantní judikatury Ústavního soudu stran přiznávání náhrady nákladů řízení městským částem, viz nález Ústavního soudu I. , Anonymizováno, ze dne 9. 10. 2008, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 13. 8. 2012, , Anonymizováno, ze dne 23. 11. 2010 a I. , Anonymizováno, ze dne 13. 3. 2014: „U statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým. Z ustanovení § 38 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), plyne obci přímá povinnost pečovat o zachování a rozvoj svého majetku a chránit jej před neoprávněnými zásahy. Péče o majetek a výkon vlastnického práva k němu není ponecháno obci na volné úvaze, jako je tomu u jiných vlastníků. Kvalifikovaná starost o majetek obce je naplněním jednoho z veřejných zájmů, k jehož zabezpečení si obec musí vytvořit materiální a personální předpoklady, a to v rozsahu a kvalitě, která je přímo úměrná množství (hodnotě) a charakteru (svěřeného) majetku.“ Přesto v projednávané věci shledal, že náklady právního zastoupení žalované byly účelně vynaloženy, neboť se jednalo o skutkově a právně složitější věc, která převyšuje úroveň znalostí, kterou lze rozumně požadovat po zaměstnancích žalované, která patří mezi menší městské části Prahy. Na druhou stranu však soud neshledal důvody pro zvýšení odměny podle § 12 odst. 1 a.t., jak žalovaná požadovala pro odpor, reakci návrhu na smír a obě repliky žalované s tím, že se jednalo o mimořádně rozsáhlá a právně náročná podání. Dle konstantní judikatury spočívá mimořádná obtížnost v neobvykle zvýšených odborných či profesních nárocích na advokáta. Soud má nicméně za to, že řešená právní problematika v projednávané věci nezahrnovala natolik složité skutkové nebo právní otázky, aby bylo možno dospět k závěru o její mimořádné obtížnosti. Rovněž ani rozsah podání neshledal soud mimořádným, neboť z úřední činnosti je soudu známo, že takový rozsah (i značně vyšší) je běžný ve skutkově a právně obdobných věcech. Navíc soud ani nepovažuje podání o délce 11 stran až 17 stran za mimořádně rozsáhlá, tím spíše, když obsahují obrázky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , Anonymizováno, , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. , Anonymizováno, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. , Anonymizováno, ).

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 84 420 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, („a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 111 188 Kč sestávající z částky 5 580 Kč za každý z čtrnácti úkonů (převzetí a příprava zastoupení, odpor ze dne 3. 5. 2026 včetně jeho odůvodnění ze dne 23. 6. 2025, reakce na návrh smíru z 4. 8. 2025 – dle povahy jako jednání s protistranou, replika žalované z 3. 12. 2025, účast na ústním jednání dne 4. 12. 2025 v rozsahu dvou úkonů, neboť jednání přesáhlo dobu dvou hodin, doplnění vyjádření ze dne 5. 1. 2026, replika žalované z 22. 1. 2026, účast na ústním jednání dne 29. 1. 2026 v rozsahu dvou úkonů, neboť jednání přesáhlo dobu dvou hodin, účast na ústním jednání dne 31. 3. 2026 v rozsahu dvou úkonů, neboť jednání přesáhlo dobu dvou hodin a účast na ústním jednání dne 26. 5. 2026 v rozsahu dvou úkonů, neboť jednání přesáhlo dobu dvou hodin) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtrnácti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Soud přiznal žalované odpor a jeho odůvodnění jako jeden úkon, přičemž obsahem prvního podání byl pouze stručný odpor a bližší odůvodnění bylo až obsahem druhého podání. Soud má nicméně za to, že se mohlo jednat pouze o jedno podání s tím, že nemůže jít k tíži protistrany, že se žalovaná rozhodla soudu zaslat odpor a následné odůvodnění zvlášť. Zasílat odpor a jeho odůvodnění ve dvou podáních tak bylo dle soudu neúčelné. Soud nepřiznal žalované odměnu za sdělení k pokusu o smír soudu, neboť se nejednalo o písemné podání ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a.t., když žalovaná pouze stručně sdělila, že smírná jednání mezi strana nebyla úspěšná.