17 C 9/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Alenou Novotnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 53 950 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 950 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 950 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se ohledně kapitalizovaného úroku za dobu od [datum] do [datum] ve výši 261,28 Kč a úroku ve výši 14,93 % ročně z částky 35 000 Kč od [datum] do zaplacení, zastavuje.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 28 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 221,65 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 900,76 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 35 000 Kč od [datum] do [datum] a z částky 9 050 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a úroku z částky 35 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 53 950 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 900,76 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 482,93 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 35 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 %, úrokem ve výši 23,43 % ročně z částky 35 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], a žalovaným. Žalovaný uhradil společnosti [právnická osoba], po uzavření smlouvy celkem 9 050 Kč, poslední platba byla uhrazena [datum].

2. Žalobkyně vzala dne [datum] žalobu zpět co do kapitalizovaného úroku od [datum] do [datum] ve výši 261,28 Kč a úroků ve výši 14,93 % ročně z částky 35 000 Kč od [datum] do zaplacení.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: 6. [právnická osoba], jako poskytovatelka spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému 35 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobkyni poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 7 000 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 32,15 % p.a.), administrativním poplatkem ve výši 7 000 Kč (20 % jistiny) a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč (40 % z jistiny za dobu celého trvání smlouvy), a to v 60 týdenních splátkách po 1 050 Kč (tj. celkem 63 000 Kč). Výše RPSN uvedená ve smlouvě činila 206,15 % Smlouva byla uzavřena na dobu 60 týdnů (prokázáno Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] z [datum]). Před uzavřením smlouvy žalobkyně s žalovaným vyplnila kartu zákazníka za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti. Žalovaný v této souvislosti uvedl a svým podpisem stvrdil v čestné prohlášení, že žije se svými rodiči a na bydlení přispívá částkou 2 000 Kč měsíčně. Další osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava oblečení) byly v kartě zákazníka vyčísleny souhrnnou částkou na 6 000 Kč (aniž byly dokládány), žalovaný pracoval jako pracovník v dřevovýrobě u zaměstnavatele [právnická osoba], s měsíčním průměrným čistým příjmem ve výši 23 000 Kč. Dle založené pracovní smlouvy měl sjednán pracovní poměr na dobu určitou od [datum] do [datum], zároveň dokládal výplatní pásky za březen až červen 2020 od téže společnosti s čistým příjmem, který se pohyboval od 21 508 Kč do 24 246 Kč. K ověření finanční situace byly dle karty zákazníka doloženy jen výplatní pásky, pracovní smlouva a čestné prohlášení, které se vztahovalo pouze k výdajům na bydlení (prokázáno zákaznickou kartou ze dne [datum], výplatními páskami, pracovní smlouvou z [datum] a čestným prohlášením z [datum]). 7. [právnická osoba], dne [datum] uzavřela s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedla pohledávku za žalovaným z uvedené smlouvy. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], odeslaným žalovanému na adresu ve smlouvě dne [datum]; v oznámení byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení oznámení (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], podacím lístkem ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], výňatkem ze seznamu postoupených pohledávek). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, žalovaný však na pohledávku nic neuhradil (výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum], podacím lístkem ze dne [datum]).

8. Další důkazy soud neprováděl, neboť měl skutkový stav za dostatečně objasněný pro rozhodnutí ve věci.

9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

10. Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, („zákon“), na základě které [právnická osoba], poskytla žalovanému částku 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit [právnická osoba], za poskytnutí částku ve výši 28 000 Kč. Celkovou dlužnou částku 63 000 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 60 týdenních splátkách po 1 050 Kč [právnická osoba], vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.

18. Podle soudu [právnická osoba], zkoumala úvěruschopnost žalovaného, dle § 86 a § 87 zákona. Žalobkyně prokázala zkoumání příjmové stránky úvěruschopnosti žalované, zkoumání výdajové stránky se však soudu jeví jako nedostatečné (je uveden pouze celkový odhad výdajů žalované přičemž dokládány jsou pouze výdaje na bydlení čestným prohlášením žalovaného, aniž by bylo tedy zřejmé, z čeho se konkrétně skládají ostatní výdaje a aniž by žalobkyně tento údaj jakkoli ověřovala, např. výpisem z účtu), stejně tak není zjevné, zda a jaké vyvodil věřitel závěry ze skutečnosti, že dlužník měl uzavřenou pracovní smlouvu pouze na dobu určitou, která měla skončit dříve než doběhne splatnost úvěru. Soud však žalobkyni v tomto směru dále nepoučoval podle § 118a odst. 3 o. s. ř. neboť se takový postup jevil s ohledem na další závěry soudu popsané níže nehospodárný, v situaci, kdy soud shledal, že je předmětná smlouva absolutně neplatná z jiných (níže uvedených) důvodů.

19. Povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 206,15 %. Z databáze [příjmení] se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v červenci 2020 8,53 %. Ve smlouvě byla tedy více než 24násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru se i v kontextu konkrétních okolností sjednání úvěru (doby splatnosti, půjčené částky a celkové ceny sjednané úhrady) jeví v rozporu s dobrými mravy. V tomto smyslu lze pro srovnání odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]). Byť se uvedená judikatura vztahuje k otázce úroků a nikoli přímo RPSN jako takové, soud má za to, že v daném případě je třeba k ní přihlédnut. [příjmení] úrok byl ve smlouvě vyčíslen ve výši 32,15 % p.a., administrativním poplatek 20 % jistiny za dobu trvání smlouvy (60 týdnů) a odměna za hotovostní inkaso splátek 40 % z jistiny za dobu celého trvání smlouvy. Dle databáze [příjmení] (Statistika úrokových sazeb - nové obchody - úvěry: [ulice], Úroková sazba, Domácnosti - obyvatelstvo, Spotřebitelské (bez KTK, BÚ a karet), CZK, [příjmení] včetně stavebních spořitelen) činil úrok ve spotřebitelských věcech (vyjma kontokorentů) u nových obchodů v červenci 2020 průměrně 8,11 % ročně. Úrok sjednaný ve smlouvě je tedy téměř čtyřnásobný. Již toto by z hlediska výše citované judikatury představovalo potenciální rozpor s dobrými mravy, věřitel však svůj profit ještě navýšil dalšími sjednanými úplatami.

20. Pokud jde o sjednání úhrady administrativního poplatku a odměny za hotovostní inkaso splátek, jde o sama o sobě ujednání nepřiměřená, zakládající v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Poplatek za administrativní činnost podle vyjádření žalobkyně zahrnuje zejména založení a vedení zákazníka v interním systému, založení klientského účtu na webovém portálu, náklady na provedení uvítacího telefonátu ze strany společnosti, náklady na odeslání uvítacího dopisu společně s evidencí splátek, na vystavení duplikátu evidence splátek či kopie smluvní dokumentace v případě její ztráty, na vystavení písemného potvrzení o doplacení, aktuálním zůstatku úvěru a zaslání těchto dokumentů na příslušnou adresu. [právnická osoba], tedy na žalovaného přenáší své provozní náklady, jež si jiní poskytovatelé úvěrů běžně hradí sami ze svého zisku (tedy z úroků za poskytnutí úvěru). Náklady na vystavování duplikátů smluvní dokumentace či evidence splátek jistě zpoplatnit lze, avšak nikoli předem takto vysokou paušální částkou, když ve skutečnosti nemusí vůbec nikdy vzniknout, a pokud ano, tak v podstatně nižší výši.

21. Obdobný závěr lze uplatnit i na odměnu za hotovostní inkaso splátek, který dle žalobkyně zahrnuje činnosti související s hotovostním režimem splátek – výběr splátek v hotovosti obchodním zástupcem věřitele v místě bydliště dlužníka. Nelze totiž přehlédnout, že je celková výše poplatku stanovena předem a neodvíjí se od počtu skutečně provedených hotovostních inkas. I kdyby žalovaný nezaplatil vůbec ničeho a hotovostní výběr byl z jakéhokoli důvodu nemožný, na výši poplatku by tato skutečnost neměla vliv a žalobkyni by se bez spravedlivého důvodu dostalo nepřiměřeného protiplnění.

22. S ohledem na výše uvedené soud celkovou cenu za sjednání úvěru (kam řadí kromě smluvního úroku i administrativní poplatek a odměnu za hotovostní inkaso) shledal v rozporu s dobrými mravy a smlouvu shledal jako absolutně neplatnou podle § 588 o. z.

23. Ustanovení § 576 o.z. uvádí, že pokud se důvod neplatnosti týká jen takové části právního jednání, kterou lze od ostatního oddělit, pak je neplatná jen tato část právního jednání. Soud má za to, že v tomto případě nelze ujednání oddělit, neboť úvěrová smlouva je pojmově úplatná a v daném případě je smlouva s ohledem na nemravný způsob sjednání souhrnu úplat, které za poskytnutí úvěru věřitel po dlužníkovi požaduje, neplatná jako celek.

24. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně, na kterou [právnická osoba], své nároky ze smlouvy postoupila ve smyslu § 1879 a násl. o. z., nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru, tj. 25 950 Kč. Ačkoliv platby žalovaného (které žalobce uvedl ve výši 9 050 Kč) směřovaly formálně na úhradu závazku ze smlouvy, je nutné je započíst na závazek žalovaného vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje.

25. Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti jednotlivých splátek, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění. [právnická osoba], vyzývala žalovaného k úhradě dluhu v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], jež bylo žalovanému odesláno na jeho korespondenční adresu dne [datum]. Podle domněnky doby dojití došla výzva žalovanému dne [datum], přičemž k plnění byla poskytnuta lhůta 10 dnů, poslední den lhůty připadl na víkend, proto skončila až v pondělí [datum] (dle § 607 o.z.), do prodlení se žalovaný dostal následujícího dne, tj. od [datum]. Žalobkyně má proto nárok na zákonný úrok z prodlení až od tohoto data a v tomto rozsahu jí ho soud výrokem I. rozsudku přiznal, a to v procentuální výši, kterou požadovala žalobou (tato byla nižší než zákonná sazba úroku z prodlení k rozhodnému datu a soud tedy nároku v tomto směru vyhověl). V rozsahu, ve kterém žalobkyně vzala žalobu zpět, soud řízení dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. zastavil, jak je uvedeno ve výroku II. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl výrokem III. tohoto rozsudku z důvodu popsaných výše.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2, věta první výrokem IV. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, za situace, kdy žalovaný jež byl úspěšný v převážné části předmětu řízení, by měl právo na poměrnou náhradu nákladů podle míry úspěchu, avšak žádné náklady mu v řízení nevznikly.