21 C 11/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Jolanou Stonawskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky [částka] zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného pojistného za období od [datum] do [datum] vyplývající z pojistné smlouvy [číslo] (dále jen„ smlouva“).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že dne [datum] došlo k převodu pojistného kmene z [právnická osoba] [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) na žalobkyni, která tímto vstoupila do všech práv a povinností předávající pojišťovny, jež byly předmětem převodu pojistného kmene nebo jeho části. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] prostřednictvím internetu návrh na uzavření smlouvy, jejímž předmětem bylo škodové pojištění odpovědnosti zaměstnance při výkonu zaměstnání. Součástí smlouvy byly Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění odpovědnosti zaměstnance při výkonu zaměstnání [anonymizována dvě slova] [rok] (dále jen„ pojistné podmínky“). Počátek pojištění byl v návrhu stanoven na den [datum] s trváním na dobu neurčitou. Žalovaný měl platit pojistné ve výši [částka] splatné čtvrtletně vždy k 14. dni 3., 6., 9. a 12 měsíce roku. Roční pojistné činilo [částka]. Ke vzniku pojištění mělo dojít připsáním první splátky pojistného na účet právní předchůdkyně žalobkyně do [datum]. Žalovaný dne [datum] převedl na účet právní předchůdkyně žalobkyně částku [částka]. Žalovaný nezaplatil pojistné splatné dne [datum], a to ani přes výzvu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] obsahující poučení, že neuhradí-li žalovaný dlužné pojistné nejpozději do [datum], pojištění dnem následujícím po marném uplynutí lhůty zanikne. Právní předchůdkyně žalobkyně evidovala zánik pojištění ke dni [datum]. Dlužná částka je tvořena pojistným za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] a poměrnou částí pojistného za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] ([částka] / 90 dní = [částka] pojistného za 1 den; [částka] x 37 dní pojištění = [částka]), tj. celkem [částka] a částky [částka] jakožto nákladů za upomínání po zániku pojištění. Upomínka byla žalovanému doručena spolu s předžalobní výzvou a její výše vyplývá z čl. I Sazebníku administrativních poplatků [právnická osoba] platného od [datum] (dále jen„ sazebník“). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku, která se dostala do sféry jeho dispozice. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil.

5. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 2811 o. z.

6. V projednávané věci uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně coby pojistitel s žalovaným coby pojistníkem dne [datum] smlouvu o škodovém pojištění odpovědnosti zaměstnance při výkonu zaměstnání na dobu neurčitou. Návrh smlouvy byl žalovanému zaslán prostřednictvím dálkových komunikačních prostředků, přičemž smlouva byla uzavřena (nabídka přijata) konkludentně, v souladu s čl. 3 pojistných podmínek zaplacením první splátky pojistného dne [datum]. Žalovaný nesplnil svoji povinnost hradit právní předchůdkyni žalobkyně pojistné, k čemuž se smlouvou zavázal, když nezaplatil pojistné splatné dne [datum], přičemž dle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Žalovaný dlužné pojistné nezaplatil, a to ani přes upomínku právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu § 2804 o. z. Upomínka byla žalovanému odeslána dne [datum] a následně došla do sféry dispozice žalovaného. Žalovaný však dlužné pojistné neuhradil, proto pojištění ze zákona zaniklo dne [datum]. Dlužné pojistné sestává z částky [částka] za období od [datum] do [datum] a z částky [částka] za období od [datum] do [datum], kdy došlo k zániku pojistné smlouvy.

7. Soud na základě shora uvedených důvodů rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, a žalobkyně tak má právo i na zaplacení úroku z prodlení z jednotlivých dlužných částek pojistného podle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti každé splátky do zaplacení. Žalobkyně však požaduje úroky z prodlení souhrnně ode dne [datum], tj. ode dne následujícího po zániku pojistného smlouvy, a jejím návrhem je soud vázán.

8. Nárok žalobkyně na paušální náklady na upomínání ve výši [částka] soud žalobkyni nepřiznal. Vyšel přitom ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], Cpjn 200/2013. V něm Nejvyšší soud dovodil – v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, že v adhezních smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem je neplatné ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinností, když podnikatel žádnou takovou povinnost v případě porušení svých povinností nemá. Tyto závěry se uplatní i v poměrech právní úpravy aktuálního občanského zákoníku s tím rozdílem, že se k takovým ujednáním jakožto k ujednáním nepřiměřeným podle § 1813 a § 1815 o. z. nepřihlíží. Soud proto rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že výrokem III. přiznal žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu 64 % nákladů řízení ve výši [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, výzva k plnění a sepis žaloby) a dále tři paušální náhrady hotových výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka] (celkem tedy [částka] + [částka] + [částka] + [částka]). Žalobkyně však byla úspěšná jen co do 82 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný co do 18 % předmětu řízení. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. se od úspěchu žalobkyně odečítá úspěch žalovaného (vzájemné nároky na náhradu nákladů řízení soud započte), žalobkyně tak má nárok na náhradu 64 % nákladů řízení, jež činí [částka]. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

10. Soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu dle § 14b a. t.

11. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

12. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.