21 C 114/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Jolanou Stonawskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne 7. 10. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 3 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení spočívajícího v tom, že si žalovaný neoprávněně ponechal zálohu v uvedené výši zaplacenou žalobkyní za koupi ojetého motoru, od které bylo žalobkyní odstoupeno.

2. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně. Ta byla k prvnímu jednání konanému dne 13. 9. 2021 řádně předvolána, bez omluvy se však nedostavila. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených oběma stranami, které byly u jednání provedeny.

3. V řízení byl na základě nesporných tvrzení účastníků a provedených listinných důkazů zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně byla od 1. 8. 2019 do 26. 8. 2020 vlastníkem osobního vozidla příjmení jméno anonymizováno 5 slov, motor anonymizována dvě slova typ číslo (70 kW), příjmení: anonymizováno bankovní účet, registrační značka, rok výroby 2007 (dále též jen„ vozidlo žalobkyně“). Žalovaný je podnikatelem (OSVČ) s živností volnou„ Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ a živností řemeslnou„ Opravy silničních vozidel“. Žalobkyně poptávala u žalovaného náhradní motor pro opravu svého vozidla, kontaktovala žalovaného na základě jeho internetového inzerátu, ve kterém nabízel odpovídající typ motoru. Po předchozí telefonické dohodě přijel prokurista žalobkyně jméno příjmení (dále jen„ anonymizováno“) dne datum na parkoviště v ulici ulice, obec a číslo, vedle úřadu anonymizováno části obec a číslo, kde se setkal s žalovaným u zde zaparkovaného vozidla příjmení jméno bílé barvy. Žalovaný ukázal anonymizováno motor v chodu, anonymizováno pořídil fotografii příjmení kódu umístěného na sloupku dveří řidiče tohoto vozidla (anonymizováno bankovní účet) anonymizováno předal žalovanému v hotovosti zálohu 3 000 Kč na koupi motoru. Žalobkyně večer dne 28. 5. 2020 zjistila podle pořízené fotografie příjmení kódu vozidla z webových stránek webová adresa, že vozidlo nabízené žalovaným bylo vyrobeno v roce 2004, motor je typu číslo (anonymizováno kW), z webových stránek Ministerstva dopravy webová adresa žalobkyně zjistila, že vozidlo má najetých 501 149 km. Žalobkyně dne 29. 5. 2020 s ohledem na zjištěné údaje telefonovala žalovanému a uvedla, že o motor již nemá zájem, že od kupní smlouvy odstupuje. Žalobkyně dne 6. 10. 2020 zaslala žalovanému doporučeným dopisem s dodejkou do vlastních rukou předžalobní výzvu, žalovaný si výzvu převzal dne 7. 10. 2020, zaplacených 3 000 Kč však žalobkyni nevrátil.

4. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

5. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 28. 5. 2020 kupní smlouvu ve smyslu § 2079 a násl. o. z., jejímž předmětem byla koupě ojetého motoru nabízeného žalovaným, jenž byl žalobkyni předveden v chodu. Žalovaný u jednání uvedl, že předmětné auto, jehož motor nabízel k prodeji, koupil od zprostředkovatele speditérské firmy, které byly ponechány doklady za účelem odhlášení auta z registru silničních vozidel, a označil k tomu důkazy. Žalobkyně neprokázala, že si u žalovaného vymínila před uzavřením smlouvy specifický typ motoru číslo (70 kW) ani počet najetých kilometrů, naopak žalovaný tvrdil, že výkon motoru v kW je řízen elektronicky palubním počítačem, lze jej přenastavit na jiný výkon. Soud žalobkyni zároveň již před jednáním poučil, že nese důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že žalovaným nabízený typ motoru nelze použít do vozidla žalobkyně. Žalobkyně na toto poučení nereagovala a k jednání se bez omluvy nedostavila.

6. Žalobkyně tudíž neprokázala, že byl z její strany dán důvod pro odstoupení od smlouvy ve smyslu § 2002 o. z. (podstatné porušení smlouvy žalovaným). Současně žalobkyně neprokázala, že došlo k uzavření smlouvy mimo obchodní prostory žalovaného, když žalovaný nesporoval, že motor byl žalobkyni předveden na parkovišti, nicméně tvrdil, že k samotnému zaplacení zálohy a uzavření smlouvy došlo v jeho provozovně, kam s anonymizováno přejeli. Důkazní břemeno přitom v tomto směru tíží žalobkyni. Přitom nelze přehlédnout, že odstoupit od smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory do 14 dnů může dle § 1829 o. z. jen spotřebitel, žalobkyně přitom netvrdila ani neprokazovala, že ve vztahu s žalovaným vystupovala jako spotřebitelka.

7. Za popsané situace měl žalovaný právo ponechat si zálohu ve výši 3 000 Kč, neboť mu nepochybně vznikly náklady minimálně za ztracený čas a úsilí (sám uvedl, že měl náklady na převoz auta na provozovnu, navíc už začal motor z auta vyndávat). Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. přitom stanoví, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. S ohledem na neunesení důkazního břemene žalobkyní má soud za to, že se žalovaný na její úkor neobohatil bez spravedlivého důvodu. V tomto směru soud poukazuje i na předsmluvní odpovědnost zakotvenou v § 1729 o. z.

8. Žalobkyně se nedostavila k ústnímu jednání, k němuž byla řádně předvolána, čímž se sama připravila o možnost procesního poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. III. ÚS 2848/10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soud poskytuje pouze u jednání. Soud není povinen poskytovat poučení žalobkyni písemně a pouze za tímto účelem jednání odročovat.

9. Soud proto ze shora popsaných důvodů žalobu výrokem I. tohoto rozsudku zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že výrokem II. přiznal zcela úspěšnému žalovanému vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z paušální náhrady hotových výdajů advokátem nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 5 úkonů dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (odpor, vyjádření k žalobě z 18. 2. 2021, vyjádření ve věci samé z 18. 5. 2021, příprava účasti na jednání dne 13. 9. 2021, účast na jednání dne 13. 9. 2021), po 300 Kč v souladu s § 2 odst. 3 vyhlášky, tj. celkem 1 500 Kč.

11. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

12. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí (exekuce).