21 C 116/2021
č. j. 21 C 116/2021-17
V PLATNOSTICitované zákony (9)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 142 § 149 § 157 § 160 § 202
- o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), 372/2011 Sb. — § 41
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 1970 § 2053
- Nařízení vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, 351/2013 Sb. — § 2
Plný text
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Jolanou Stonawskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 000 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 16. 12. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil zaplatit žalobkyni 3 000 Kč s příslušenstvím, a to jako náhradu nákladů za vyšetření a [anonymizováno] v [anonymizováno] záchytné stanici [ulice] dne [datum].
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaný byl dne 15. 11. 2019 ošetřen a pobýval v [anonymizováno] záchytné stanici [ulice], která je provozována žalobkyní. K uhrazení nákladů za ošetření a pobyt v záchytné stanici mu byl žalobkyní vystaven daňový doklad [číslo] ze dne 15. 11. 2019 na částku 3 000 Kč (dle žalobního návrhu sestávající z položek: poskytovaná [anonymizováno] péče – 1 340 Kč, biochemie - 250 Kč, 2 x [anonymizováno] - celkem 180 Kč, [anonymizováno] materiál - 50 Kč, náklady na ubytování – 1 000 Kč, pití - 30 Kč, mycí a dezinfekční prostředky – 150 Kč), se splatností dne 15. 12. 2019. Žalovaný dne 15. 11. 2019 podepsal listinu, v níž uvedl, že výše uvedený dluh uznává co do důvodu a výše, a zavázal se dluh uhradit do 30 dnů od podpisu této listiny. Předžalobní upomínkou žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky nejpozději do 10 dnů od jejího doručení, žalovaný však dluh neuhradil.
5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil.
6. Soud věc posoudil po právní stránce dle § 89e odst. 1 věty první zákona č. 373/2011 Sb., o specifických [anonymizováno] službách, ve spojení s § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o [anonymizováno] službách a podmínkách jejich poskytování, a podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení. Počátek prodlení je den následující po splatnosti dluhu. Výše úroku z prodlení se řídí § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že výrokem II. přiznal zcela úspěšné žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, výzva k plnění a sepis žaloby) a dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč (celkem tedy 400 Kč + 600 Kč + 300 Kč + 189 Kč). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně.
9. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.
10. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.