21 C 123/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní titul Jolanou Stonawskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 660 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 060 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 060 Kč od datum do datum kapitalizovaným částkou 70,14 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí 600 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 39,86 Kč z částky 600 Kč od datum do datum, zamítá.

III. Žalovaný je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 412,75 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 1 660 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného pojistného za období od datum do 24.

10. číslo vyplývající z pojistné smlouvy číslo.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaný podepsal dne datum s žalobkyní smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli. Součástí smlouvy byly též všeobecné pojistné podmínky (dále jen„ VPP“) a zvláštní pojistné podmínky. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit roční pojistné ve výši 3 960 Kč splatné vždy k 19. 7. příslušného kalendářního roku. Žalovaný nezaplatil pojistné splatné dne datum, a to ani přes výzvu žalobkyně ze dne datum obsahující poučení, že neuhradí-li žalovaný dlužné pojistné, pojištění zanikne. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, žalobkyně tedy evidovala zánik pojištění ode dne datum. Žalovaný neuhradil dlužné pojistné, které žalobkyně vyčíslila jako poměrnou část pojistného na pojistné období od datum do datum ve výši 1 060 Kč, ani přes předžalobní upomínku žalobkyně, která se dostala do sféry jeho dispozice. Žalobkyně po žalovaném dále požaduje úhradu poplatků v celkové výši 600 Kč, a to za upomínku dlužného pojistného s upozorněním na zánik pojistného a za upomínku na dlužné pojistné po zániku pojištění.

5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil.

6. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 2811 o. z.

7. V projednávané věci uzavřela žalobkyně coby pojistitelka s žalovaným coby pojistníkem dne datum smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli. Žalovaný se zavázal hradit žalobkyni roční pojistné v souladu s § 2782 a násl. o. z. a čl. 10 VPP. Žalovaný nesplnil svoji povinnost hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se smlouvou zavázal, když nezaplatil pojistné splatné dne datum, přičemž dle § 1958 odst. 1 o. z. (ve spojení s § 2783 odst. 2 o. z.) je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Žalovaný dlužné pojistné nezaplatil, a to ani přes upomínku žalobkyně ve smyslu § 2804 o. z., proto pojištění ze zákona zaniklo dne datum. Dlužné pojistné sestává z částky 1 060 Kč za období od datum do datum. Soud proto na základě uvedených důvodů rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

8. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, a žalobkyně tak má právo i na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti dlužného pojistného, tj. od datum (počátek a konec prodlení však soud stanovil ve výroku tak, jak navrhla žalobkyně, neboť nemohl její návrh překročit v neprospěch žalovaného).

9. Nárok žalobkyně na paušální náklady na upomínání ve výši 600 Kč spolu s odpovídajícím příslušenstvím soud žalobkyni výrokem II. tohoto rozsudku nepřiznal. Vyšel přitom ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia název soudu ze dne datum, stanovisko NS. V něm Nejvyšší soud dovodil – v poměrech právní úpravy účinné do datum, že v adhezních smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem je neplatné ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinností, když podnikatel žádnou takovou povinnost v případě porušení svých povinností nemá. Tyto závěry se uplatní i v poměrech právní úpravy aktuálního občanského zákoníku s tím rozdílem, že se k takovým ujednáním jakožto k ujednáním nepřiměřeným podle § 1813 a § 1815 o. z. nepřihlíží.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu 27,72 % nákladů řízení z částky 1 489 Kč Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 1 060 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) a dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč (celkem tedy 400 Kč + 600 Kč + 300 Kč + 189 Kč). Žalobkyně však byla úspěšná jen co do 63,86 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný co do 36,14 % předmětu řízení. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. se od úspěchu žalobkyně odečítá úspěch žalovaného (vzájemné nároky na náhradu nákladů řízení soud započte), žalobkyně tak má nárok na náhradu 27,72 % nákladů řízení, jež činí 412,75 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupkyně žalobkyně.

11. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je touto právní zástupkyní zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu dle § 14b a. t.

12. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

13. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí (exekuce).