21 C 123/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní titul Jolanou Stonawskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 660 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 060 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 060 Kč od [datum] do [datum] kapitalizovaným částkou 70,14 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí 600 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 39,86 Kč z částky 600 Kč od [datum] do [datum], zamítá.

III. Žalovaný je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 412,75 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 1 660 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného pojistného za období od [datum] do 24. 10. [číslo] vyplývající z pojistné smlouvy [číslo].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaný podepsal dne [datum] s žalobkyní smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli. Součástí smlouvy byly též všeobecné pojistné podmínky (dále jen„ VPP“) a zvláštní pojistné podmínky. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit roční pojistné ve výši 3 960 Kč splatné vždy k 19. 7. příslušného kalendářního roku. Žalovaný nezaplatil pojistné splatné dne [datum], a to ani přes výzvu žalobkyně ze dne [datum] obsahující poučení, že neuhradí-li žalovaný dlužné pojistné, pojištění zanikne. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, žalobkyně tedy evidovala zánik pojištění ode dne [datum]. Žalovaný neuhradil dlužné pojistné, které žalobkyně vyčíslila jako poměrnou část pojistného na pojistné období od [datum] do [datum] ve výši 1 060 Kč, ani přes předžalobní upomínku žalobkyně, která se dostala do sféry jeho dispozice. Žalobkyně po žalovaném dále požaduje úhradu poplatků v celkové výši 600 Kč, a to za upomínku dlužného pojistného s upozorněním na zánik pojistného a za upomínku na dlužné pojistné po zániku pojištění.

5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil.

6. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 2811 o. z.

7. V projednávané věci uzavřela žalobkyně coby pojistitelka s žalovaným coby pojistníkem dne [datum] smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli. Žalovaný se zavázal hradit žalobkyni roční pojistné v souladu s § 2782 a násl. o. z. a čl. 10 VPP. Žalovaný nesplnil svoji povinnost hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se smlouvou zavázal, když nezaplatil pojistné splatné dne [datum], přičemž dle § 1958 odst. 1 o. z. (ve spojení s § 2783 odst. 2 o. z.) je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Žalovaný dlužné pojistné nezaplatil, a to ani přes upomínku žalobkyně ve smyslu § 2804 o. z., proto pojištění ze zákona zaniklo dne [datum]. Dlužné pojistné sestává z částky 1 060 Kč za období od [datum] do [datum]. Soud proto na základě uvedených důvodů rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

8. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, a žalobkyně tak má právo i na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti dlužného pojistného, tj. od [datum] (počátek a konec prodlení však soud stanovil ve výroku tak, jak navrhla žalobkyně, neboť nemohl její návrh překročit v neprospěch žalovaného).

9. Nárok žalobkyně na paušální náklady na upomínání ve výši 600 Kč spolu s odpovídajícím příslušenstvím soud žalobkyni výrokem II. tohoto rozsudku nepřiznal. Vyšel přitom ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia [název soudu] ze dne [datum], [stanovisko NS]. V něm Nejvyšší soud dovodil – v poměrech právní úpravy účinné do [datum], že v adhezních smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem je neplatné ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinností, když podnikatel žádnou takovou povinnost v případě porušení svých povinností nemá. Tyto závěry se uplatní i v poměrech právní úpravy aktuálního občanského zákoníku s tím rozdílem, že se k takovým ujednáním jakožto k ujednáním nepřiměřeným podle § 1813 a § 1815 o. z. nepřihlíží.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu 27,72 % nákladů řízení z částky 1 489 Kč Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 1 060 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) a dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč (celkem tedy 400 Kč + 600 Kč + 300 Kč + 189 Kč). Žalobkyně však byla úspěšná jen co do 63,86 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný co do 36,14 % předmětu řízení. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. se od úspěchu žalobkyně odečítá úspěch žalovaného (vzájemné nároky na náhradu nákladů řízení soud započte), žalobkyně tak má nárok na náhradu 27,72 % nákladů řízení, jež činí 412,75 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupkyně žalobkyně.

11. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je touto právní zástupkyní zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu dle § 14b a. t.

12. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

13. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.