21 C 150/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Jolanou Stonawskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 15 584 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 000 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 8 584 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 12 800 Kč od 31. 8. 2019 do 22. 10. 2020, zákonného úroku z prodlení z částky 5 800 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 15 587 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o anonymizováno uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 4. 4. 2019, případně z titulu anonymizována dvě slova na straně žalované.

2. V podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovanou dne 4. 4. 2019 smlouvu o anonymizováno (dále též jen„ smlouva“), na jejímž základě zapůjčila žalované částku 8 000 Kč, která jí měla být vrácena dne 30. 8. 2019, a to spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 800 Kč. Žalovaná zapůjčenou částku po uvedeném datu splatnosti nevrátila, ke dni podání návrhu uhradila toliko 1 000 Kč. V této souvislosti je žalovaná povinna uhradit žalobkyni též zákonný úrok z prodlení, náklady účelně vynaložené v souvislosti s prodlením (náklady na písemné výzvy ze dne 4. 7. 2019, 15. 7. 2019, 3. 8. 2019, 12. 8. 2019 a 25. 8. 2019) v celkové výši 2 500 Kč dle čl. 2 smlouvy a smluvní pokutu ve výši 2 784 Kč.

3. K procesu uzavření smlouvy žalobkyně tvrdila, že žalované poskytla anonymizováno prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které si žalovaná nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavila si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši anonymizováno. Poté žalovaná vyplnila na webové stránce žalobkyně formulář – anonymizováno o poskytnutí anonymizováno, kde zadala své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy o anonymizováno vůči žalobkyni. Žalovaná zaškrtla řádek s tímto textem:„ Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o anonymizováno a zněním anonymizováno obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaná zároveň odsouhlasila znění anonymizováno podmínek žalobkyně. Smlouva o anonymizováno je klientem podepsána elektronicky (prostým elektronickým podpisem), a to příjmení, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalované. Obě byly k prvnímu jednání konanému dne 13. 9. 2021 řádně předvolány, žalobkyně se omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobkyní, které byly u jednání provedeny.

6. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalobkyně odeslala v dubnu 2019 na účet žalované částku 8 000 Kč, tato částka byla na účet žalované připsána (prokázáno vyjádřením právnická osoba, na č. l. 17, potvrzením o platbě od anonymizováno banky).

7. Naopak prokázána nebyla tvrzení žalobkyně o procesu uzavírání„ smlouvy o anonymizováno“ mezi ní a žalovanou (tak, jak jsou popsána v odst. 3 výše). K celému tvrzenému procesu kontraktace sestávajícímu z mnoha kroků žalobkyně doložila pouze vyplněný formulář - smlouva o anonymizováno ze dne 4. 4. 2019, jenž žalovanou není vlastnoručně podepsaný, u místa pro podpis je uvedeno jméno a příjmení žalované, její datum narození, datum, čas a příjmení kód číslo.

8. S ohledem na prokázanou skutečnost, že žalované byla vskutku poukázána na její účet žalobkyní částka 8 000 Kč, jakož i na údaje vyplněné ve smlouvě o zápůjčce ze dne 4. 4. 2019 však lze dospět k závěru, že s vysokou pravděpodobností došlo k uzavření tvrzené smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou prostřednictvím dálkových komunikačních prostředků.

9. Ze smlouvy o anonymizováno ze dne 4. 4. 2019 se přitom podává, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované 8 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni za poskytnutí této částky poplatek 4 800 Kč. Žalovaný měl vrátit žalobkyni poskytnutou částku spolu s poplatkem ve třech měsíčních splátkách (2x 4 267 Kč, 1x 4 266 Kč) nejpozději do 90 dnů ode dne poskytnutí anonymizováno. Poskytnutí částky 8 000 Kč žalované bylo v řízení prokázáno (viz odst. 6. výše), žalovaná přitom soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a vrácení částky obdržené od žalobkyně netvrdila. Soud proto vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná uhradila toliko 1 000 Kč.

10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

11. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“).

12. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o anonymizována dvě slova ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 8 000 Kč. Žalovaná se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem 4 800 Kč ve třech měsíčních splátkách (2x 4 267 Kč, 1x 4 266 Kč). Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o anonymizována dvě slova.

13. Soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 86 a 87 zákona o anonymizována dvě slova absolutně neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr, aniž by řádně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet.

14. Žalobkyně má ze zákona povinnost úvěruschopnost zkoumat individuálně, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele. Je nutné, aby poskytovatel anonymizována dvě slova při poskytování úvěrů zkoumal přiměřeným způsobem reálnou a celkovou majetkovou situaci spotřebitele a k tomuto požadoval doložit příslušné listiny. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ve spojení s judikaturou anonymizováno dvora Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další), čl. 8 směrnice a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle anonymizováno dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena nebo nikoli. S ohledem na citovaný nález proto soud musí zkoumat, zda poskytovatel úvěru prověřil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, tj. bez ohledu na to, že je v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru zakotveno, že tak činí jen k námitce spotřebitele (totéž konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo anonymizováno právnická osoba proti anonymizováno).

15. Žalobkyně neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. K výzvě soudu stran splnění této zákonné povinnosti žalobkyně dne 7. 6. 2021 (na č. l. 19) uvedla, že příjmy žalované zjistila ze sdělení žalované, že je zaměstnancem na plný úvazek s měsíčním příjmem 29 700 Kč, a to na pozici stevardka u jméno příjmení, má smlouvu na dobu určitou„ do 1 roku“, a dále mimopracovní poměr (DPČ) u právnická osoba anonymizováno příjmů žalované bylo provedeno na základě výplatních pásek od zaměstnavatele jméno příjmení předložených žalovanou, a to za měsíc leden 2019, kdy čistá mzda žalované činila 20 845 Kč, a za měsíc únor 2019, kdy čistá mzda žalované činila 24 523 Kč, dále na základě výplatních pásek od zaměstnavatele právnická osoba, a to za měsíc leden 2019, kdy čistá mzda žalované činila 6 844 Kč, a za měsíc únor 2019, kdy čistá mzda činila 7 229 Kč. Z doložených výplatních pásek nebylo zjištěno, že by zaměstnavatel žalované strhával jakékoli částky na předchozí exekuce. Z výše uvedených výplatních pásek byl zjištěn průměrný čistý měsíční příjem žalované 29 720 Kč. Výdaje žalované žalobkyně zjistila ze sdělení žalované, že její měsíční výdaje činí 15 000 Kč, je svobodná, bezdětná, bydlí v podnájmu. Vzhledem k tomu, že žalovanou tvrzené výdaje ve výši 15 000 Kč byly vyšší než částka nezabavitelného minima, která ke dni podání žádosti o zápůjčku činila 6 428 Kč, vzala žalobkyně v rámci vyhodnocení úvěruschopnosti žalované v úvahu výdaje ve výši částky uvedené žalovanou. Následně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované rovněž nahlédnutím do anonymizováno evidence exekucí, kde ke dni podání žádosti o zápůjčku žalovaná neměla žádný záznam. V rámci vyhodnocení úvěruschopnosti žalované tedy žalobkyně provedla následující úvahu: Příjmy žalované: 29 720 Kč Výdaje žalované: - 15 000 Kč = 14 720 Kč, což je více než dostačující částka pro měsíční splátku pod úrovní 5 000 Kč. Uvedená tvrzení žalobkyně doložila následujícími listinami: výplatní lístek 1/ 2019 od právnická osoba, výplatní lístek 2/ 2019 od právnická osoba, výplatní lístek 2019 od právnická osoba, výplatní lístek 2019 od právnická osoba, sjetina z interního systému s rodné číslo uvedením 0 exekucí.

16. Takový postup nepovažuje soud za dostačující. Pokud jde o příjmovou stránku, tuto má soud za dostatečně prověřenou, z předložených výplatních lístků se podává na první pohled dostatečný příjem žalované. Nedostatečné je však prověřování výdajové stránky úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně se spokojila s tvrzeními žalované, aniž by se je pokoušela – s jedinou výjimkou – jakkoli ověřit (přitom pro posouzení úvěruschopnosti jsou rozhodující individuální poměry žadatele). Byť žalobkyně nahlédla do evidence exekucí, neprověřila, zda má žalovaná další závazky u jiných poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, jak je běžnou praxí (například nahlédnutím do databází příjmení, anonymizováno apod.), nevyžádala si od žalované výpisy z účtu, jak bývá obvyklé. Vyšla pouze z údajných tvrzení žalované o výši jejích výdajů. Že tato výše výdajů byla žalovanou skutečně tvrzena, přitom žalobkyně soudu nijak nedoložila (nepředložila žádný listinný důkaz prokazující, že žalovaná prohlásila, že její výdaje činí 15 000 Kč).

17. Zástupkyně žalobkyně se nedostavila k ústnímu jednání, k němuž byla řádně předvolána, čímž se sama připravila o možnost procesního poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. III. ÚS 2848/10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Soud proto vycházel z toho, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Poskytnutí spotřebitelského úvěru bez řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se s ohledem na cíle předmětné právní úpravy a výše citovanou judikaturu zjevně příčí dobrým mravům, pročež je předmětná smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z.

18. Nadto je posuzovaná smlouva absolutně neplatná i z dalšího důvodu. V posuzovaném případě činila RPSN 165 %. Z databáze příjmení se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v dubnu 2019 8,68 %. Ve smlouvě byla tedy více než 19násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. (srovnej judikatura Nejvyššího soudu, podle které není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), nikoli 19násobkem.

19. Z neplatné smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 800 Kč s odpovídajícím příslušenstvím, smluvně sjednaných nákladů upomínání ve výši 2 500 Kč ani smluvní pokuty ve výši 2 784 Kč; co do těchto částek je tak žaloba bez dalšího nedůvodná.

20. Jelikož je posuzovaná smlouva o úvěru neplatná, žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila o částku 8 000 Kč, neboť ve smyslu § 2991 o. z. obdržela plnění bez právního důvodu (smlouva byla neplatná absolutně, tedy od počátku), a je povinna žalobkyni toto bezdůvodné obohacení vydat v rozsahu, ve kterém ke dni vydání rozsudku trvá, tj. ve výši dosud nesplacené jistiny 7 000 Kč. Ačkoliv platba žalované ve výši 1 000 Kč směřovala formálně na úhradu závazku ze smlouvy, je nutné ji započíst na závazek žalované vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalované. Proto soud žalobě výrokem I. vyhověl co do 7 000 Kč.

21. Soud přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť ohledně této částky je žalovaná s plněním své povinnosti v prodlení. Úrok z prodlení však žalobkyni přiznal až od 23. 10. 2020, tj. ode dne následujícího po dni, kterým uplynula lhůta splatnosti stanovená v žalované prokazatelně odeslané předžalobní upomínce (upomínka byla odeslána dne 14. 10. 2020, podle domněnky doby dojití zakotvené v § 573 o. z. došla do sféry dispozice žalované dne 19. 10. 2020, od tohoto data počala běžet v upomínce stanovená 3denní lhůta k plnění, jež uplynula 22. 10. 2020, a od následujícího dne byla žalovaná v prodlení - prokázáno výzvou k úhradě před podáním exekučního návrhu ze dne 14. 10. 2020, podacím lístkem hybridní pošty ze dne 14. 10. 2020). Žalobkyně totiž ani přes výzvu soudu nedoložila odeslání tvrzených dřívějších upomínek.

22. Z dalších provedených listinných důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení klíčových otázek vymezených výše.

23. Jak už bylo řečeno, poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soud poskytuje pouze u jednání. Jelikož se žalobkyně k jednání nedostavila, o možnost být soudem řádně poučena o riziku neunesení svého břemene tvrzení a břemene důkazního ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného se sama připravila. Soud není povinen poskytovat poučení žalobkyni písemně, obzvlášť ne tehdy, je-li zastoupena advokátkou.

24. Uvádí-li žalobkyně ve své omluvě z jednání, že v případě, že by jí hrozil neúspěch ve věci, žádá o poučení a poskytnutí lhůty, přehlíží, že soud poučuje podle § 118a o. s. ř. toliko u jednání v přítomnosti účastníka řízení, vůči němuž poučení směřuje. V usnesení ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, Nejvyšší soud uzavřel, že„ ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“ anonymizováno platí, že k podmíněnému podání (tj. podmíněné žádosti o poučení a poskytnutí lhůty) se podle § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží.

25. Ve zbývajícím rozsahu proto soud ze shora popsaných důvodů žalobu výrokem II. zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Žalobkyně totiž byla úspěšná v méně než polovině předmětu řízení, na náhradu nákladů řízení by tak měla právo žalovaná. Té však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

27. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí (exekuce).