21 C 152/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Jolanou Stonawskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 767,45 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 212,14 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývající části, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 5 767,45 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 831,68 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 345,72 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4 680,01 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a úrok ve výši 20,98 % ročně z částky 4 680,01 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 5 767,45 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o [anonymizováno] [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“), a žalovaným.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného. Ten byl k oběma jednáním řádně předvolán, bez omluvy se však nedostavil. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobkyní, které byly u jednání provedeny.

4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že [anonymizováno] coby poskytovatelka spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o [anonymizováno]. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit [anonymizováno] za poskytnutí této částky poplatek ve výši 5 910 Kč, sestávající z poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úroku ve výši 910 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 000 Kč. Celkovou dlužnou částku 15 910 Kč se žalovaný zavázal zaplatit ve 43 týdenních splátkách po 370 Kč. Ve smlouvě byla uvedena roční procentní sazba nákladů (RPSN) 91,66 % (čl. 3 Smluvních podmínek, jež byly součástí smlouvy). Před uzavřením smlouvy byl žalovanému poskytnut formulář [anonymizováno] informace o spotřebitelském úvěru, v němž byl předem informován o výši jednotlivých poplatků a RPSN tak, jak byly poté uvedeny ve smlouvě, a s žalovaným byla vyplněna karta zákazníka za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti. Žalovaný v této souvislosti uvedl a svým vlastnoručním podpisem stvrdil, že bydlí v nájmu, nemá žádné jiné půjčky u [anonymizováno] ani u jiných poskytovatelů, je majitelem auta (doložil řidičský průkaz), má jedno nezaopatřené dítě, hlavní pracovní poměr na pozici skladníka (v kartě vyplněno: zaměstnání ověřeno, dosažitelnost na uvedeném telefonním čísle - ano), čistý příjem 19 300 Kč, výdaje 14 500 Kč (8 000 Kč nájem/inkaso, 4 000 Kč výdaje domácnosti, 2 300 Kč spoření/pojištění, 200 Kč telefon), použitelný příjem 4 800 Kč, jako dokumenty k ověření byly zaškrtnuty občanský průkaz, výplatní pásky, výpis z účtu, pracovní smlouva, nájemní smlouva, SIPO, žalovaný prohlásil, že na sebe nepodal insolvenční návrh. Žalovaný uhradil [anonymizováno] po uzavření smlouvy celkem 10 142,55 Kč, z toho do [datum] sám 8 090 Kč v nepravidelných splátkách neshodujících se výší a datem splacení se splátkami předepsanými, dne [datum] pak byla [anonymizováno] na základě rozvrhového usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], vyplacena částka [částka] [anonymizováno] dne [datum] uzavřela s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedla pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], odeslaným žalovanému na adresu ve smlouvě dne [datum]. Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] předžalobní upomínku ze dne [datum], žalovaný však na předmětnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradil.

5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil.

6. S ohledem na datum uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“), a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“). 7. [anonymizováno] jako podnikatelka jednající v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný coby spotřebitel spolu uzavřeli smlouvu o půjčce podle § 657 a násl. obč. zák., jež je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.

8. Soud dospěl k závěru, že [anonymizováno] splnila svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného zakotvenou v § 9 zákona. Další povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 6 zákona.

9. V posuzovaném případě bylo ve smluvních podmínkách uvedeno, že RPSN činí 91,66 %. Z databáze [příjmení] se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v září 2013 14,02 %. Ve smlouvě byl tedy 6,5násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Ve skutečnosti však byla uzavřena smlouva s RPSN 229,6 %, což je více než 16násobek průměrné RPSN. Do výpočtu totiž nebyl zahrnut poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], jenž činí 30 % z celkové výše spotřebitelského úvěru, ačkoli tak mělo být učiněno. Nešlo o volitelnou položku, ve smlouvě je výslovně uvedeno, že bezhotovostní režim splácení věřitel povolí jen na základě dlouhodobě dobré platební morálky dlužníka posuzováno zpětně po dobu alespoň jednoho roku spolupráce s věřitelem (čl. 4 věta druhá smlouvy). Žalovaný však byl novým zákazníkem [anonymizováno], toto ujednání se tedy na něj nemohlo vztahovat a bezhotovostní režim splácení si zvolit nemohl (smlouva označena rukou vepsaným„ NZ“ = nový zákazník, v kartě zákazníka výslovně zaškrtnuto, že žalovaný nemá jiné půjčky u [anonymizováno]). Z formuláře se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru přitom plyne, že chce-li spotřebitel obdržet peníze – tak říkajíc – na ruku, tedy v hotovosti, musí si současně zvolit hotovostní režim splácení. Přitom je všeobecně známou skutečností, že půjčování si takto nízkých částek má smysl jen pro ty spotřebitele, kteří se ocitli ve finanční tísni, ne-li v dluhové pasti, pro něž je důležité mít peníze v hotovosti ihned, i za cenu nevýhodného režimu hotovostního splácení.

10. Pokud by splatnost celého dluhu nastala nezaplacením první splátky a [anonymizováno] by musela - místo sjednaných 43 poskytnutí součinnosti k úhradě splátky (hotovostních inkas) - poskytnout součinnost jen do první nezaplacené splátky, na výši poplatku by tato skutečnost neměla vliv a [anonymizováno] by se bez spravedlivého důvodu dostalo nepřiměřeného protiplnění. I z tohoto důvodu je zřejmé, že jde o další platbu za poskytnutí úvěru, kterou má spotřebitel platit bez ohledu na to, zda k hotovostnímu inkasu vůbec dojde. Nutnost zahrnout poplatek za hotovostní inkaso do RPSN vyplývá i z § 10 odst. 2 zákona, neboť jde o další náklad spojený s platební transakcí, přičemž zákon působnost ustanovení neomezuje pouze na bezhotovostní platební transakci.

11. Postup, kdy [anonymizováno] zamlčela spotřebiteli skutečnou výši RPSN a tato navíc činí 16násobek průměrné RPSN, považuje soud za nekalou obchodní praktiku a smlouvu z toho důvodu za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 obč. zák. V rozsudku ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2807/2018, Nejvyšší soud - dokonce ve vztahu k bankovní instituci - uzavřel, že z principu ochrany spotřebitele plyne i požadavek transparentnosti smluvních ujednání, která jsou spotřebiteli předkládána k podpisu. Z nich musí být zřejmé, jaké bude finální finanční zatížení žadatele o úvěr (příjemce úvěru), neboť pouze takto informovaný spotřebitel může učinit spolehlivou komparaci na trhu dostupných a nabízených úvěrů, aniž by později zjistil, že vycházel ze záměrně zkreslených informací.

12. V případě, že by do RPSN nebyl započítán poplatek za hotovostní inkaso splátek a RPSN by skutečně činila 91,66 %, jak je uvedeno ve smlouvě, šlo by stále o absolutně neplatnou smlouvu, neboť z ustálené judikatury Nejvyššího soudu plyne, že v rozporu s dobrými mravy není úplata za poskytnutí spotřebitelského úvěru sjednaná dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (nikoli 6,5násobkem).

13. I v případě, pokud by smlouva nebyla neplatná jako celek, by žalobkyně neměla nárok na zaplacení poplatku za administrativní činnost, poplatku za hotovostní inkaso splátek a smluvního úroku převyšujícího dosud neuhrazenou část z 910 Kč. Poplatek za administrativní činnost není ve smlouvě nijak vymezen, není tedy zřejmé, jakého protiplnění se za něj mělo žalovanému dostat. Ujednání jej zakotvující je tedy neurčité. Co se poplatku za hotovostní inkaso splátek týče, toto ujednání zakládá v rozporu s dobrými mravy významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, a je proto pro rozpor s dobrými mravy samo o sobě neplatné. Jak už bylo řečeno, celková výše poplatku je stanovena předem a neodvíjí se od počtu skutečně provedených hotovostních inkas. Zároveň jsou skutečné náklady věřitele na takové inkaso vždy stejné, výše poplatku je však sjednána procentní sazbou z výše poskytnuté půjčky, v tomto případě 30 %. Pokud jde o smluvní úrok kapitalizovaný částkou 5 345,72 Kč a dále narůstající ve výši 20,98 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení, [anonymizováno] se v čl. 1 smluvních podmínek zavázala, že v případě, že dojde k prodloužení trvání smlouvy podle čl. 9 věty druhé smluvních podmínek pro prodlení žalovaného,„ nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena“. [anonymizováno] tak neměla nárok na smluvní úrok přirostlý po [datum] již jen z tohoto důvodu.

14. S ohledem na výše uvedené měla [anonymizováno] nárok pouze na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši jistiny půjčky, tj. 10 000 Kč. Z předložených přehledů splátek plyne, že žalovaný zaplatil již 10 142,55 Kč. Jistina tedy byla žalovaným vrácena v plné výši již před podáním žaloby a žalobě ohledně jistiny vyhovět nelze. K tomu soud pouze dodává, že ačkoliv platby žalovaného směřovaly formálně na úhradu závazku ze smlouvy, je nutné je započíst na závazek žalovaného vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalovaného. 15. [anonymizováno] by mohla mít nárok na zaplacení úroku z prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. Nicméně jelikož je neplatná smlouva o půjčce jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti jednotlivých splátek, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění. Obě výzvy provedené k důkazu – tj. výzva spojená s oznámením o postoupení pohledávky, jakož i předžalobní výzva – však byly žalovanému doručeny až po splacení jistiny, nemohlo se tedy od nich odvíjet prodlení žalovaného – v okamžiku jejich učinění již měl žalovaný závazek z titulu bezdůvodného obohacení splacený.

16. Nicméně s ohledem na proběhlé insolvenční řízení lze za výzvu k plnění považovat i přihlášku pohledávky [anonymizováno] ze dne [datum] (čtvrtek). Okamžikem jejího zveřejnění v insolvenčním rejstříku byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, což měl učinit bez zbytečného odkladu. Tato lhůta uplynula [datum] (uplynutím 3 pracovních dnů). K tomuto dni zbývalo žalovanému vrátit již jen 1 910 Kč, s tím byl tedy od [datum] v prodlení, a to až do [datum], kdy bylo [anonymizováno] v rámci insolvenčního řízení vyplaceno 2 052,55 Kč.

17. Zákonný úrok z prodlení z částky 1 910 Kč za období od [datum] do [datum] činí 354,69 Kč. Nicméně v rámci insolvence žalovaný uhradil nejen zbývajících 1 910 Kč, ale celkem 2 052,55 Kč. Na úrok z prodlení ve výši 354,69 Kč bylo tedy uhrazeno 142,55 Kč, zbývá uhradit 212,14 Kč. Tuto částku soud výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni, na kterou [anonymizováno] postoupila svou pohledávku za žalovaným v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Ve zbývajícím rozsahu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku coby nedůvodnou zamítl.

18. Jen pro úplnost soud dodává, že argumentace zástupce žalobkyně v závěrečném návrhu spočívající v tom, že žalovaný svými platbami, tj. částečným plněním, fakticky uznal žalovaný nárok ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z., je zcela nepřiléhavá. Za prvé plnění ve splátkách nelze zaměňovat s částečným plněním, za druhé má uznání dluhu za následek to, že se má za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. To znamená, že důkazní břemeno ohledně neexistence dluhu přechází na dlužníka, jenž dluh uznal. Uznání dluhu však nezakládá fikci existence dluhu a automatický nárok věřitele na jeho přiznání v soudním řízení. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že je předložená smlouva neplatná, i bez procesní aktivity dlužníka, je případné uznání dluhu zcela bez významu. Domněnka existence dluhu byla v řízení vyvrácena samotným obsahem předložené smlouvy.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť žalovanému, jenž byl úspěšný v převážné části předmětu řízení, v řízení žádné náklady nevznikly.

20. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

21. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.