21 C 201/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní titul Jolanou Stonawskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupena titul . jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 400 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do požadovaného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 400 Kč za [datum] zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2 400 Kč s příslušenstvím z titulu provedeného odtahu vozidla [registrační značka] (dále též jen„ vozidlo“) dne [datum] a jeho umístění na odstavném parkovišti tak, jak je uvedeno v protokolu o odtahu vozidla [číslo].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem [územní celek]. Žalobkyně provedla dne [datum] v 22:07 hod. na základě pokynu strážníka městské policie z důvodu porušení zákazu stání v ulici [anonymizována tři slova], [obec a číslo], odtah vozidla [registrační značka], typ: [anonymizováno], barva: [anonymizováno], a umístila vozidlo na své odtahové parkoviště. Žalovaný si vozidlo z parkoviště vyzvedl dne [datum], přičemž mu žalobkyně vyúčtovala za odtah částku 1 900 Kč a parkovné ve výši 500 Kč. Žalovaný na místě podepsal listinu, v níž svůj dluh za nucený odtah vozidla a parkovné uznal co do důvodu a výše 2 400 Kč a zavázal se dluh uhradit žalobkyni do 30 dnů. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil, a to ani před předžalobní upomínku žalobkyně.

5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní.

6. Po právní stránce soud posoudil věc dle § 2 písm. b) a § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen„ zákon o silničním provozu“ či„ zákon“), podle § 59 odst. 2 písm. i) zákona č. § 131/2000 Sb., o hlavním městě [obec] ve spojení s § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

7. Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem města Prahy dle § 59 odst. 2 písm. i) zákona o hlavním městě [obec]. Na základě [anonymizováno] listiny ze dne [datum], čl. VI, bodu [číslo] je žalobkyně oprávněna hlavním městem Prahou k provádění odtahů vozidel na příkaz strážníků [anonymizováno] policie hlavního města Prahy a policistů Policie ČR, včetně jejich hlídání; dle bodu [číslo] je dále oprávněna k zajišťování správy a vymáhání neuhrazených pohledávek [územní celek] za odtah a parkovné motorových vozidel. Žalobkyně je tak ve věci aktivně legitimována. Žalobkyně provedla v souladu s § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu dne [datum] v 22:07 hodin odtah předmětného vozidla a umístila je na jí střežené parkoviště, vyzvala žalovaného k vyzvednutí vozidla a zaplacení nařízením stanovené ceny za odtah a parkovného. Žalovaný vyzvedl vozidlo z parkoviště dne [datum] a svůj dluh spočívající v neuhrazené ceně odtahu a parkovném písemně uznal co do důvodu i výše. Je tak dle § 27 odst. 5 zákona povinen uhradit částku 2 400 Kč, tj. za odtah vozidla dle § 2 odst. 1 písm. a) Nařízení hlavního města Prahy č. 13/2001 Sb. hl. m. [obec] (dále jen„ nařízení“) částku 1 900 Kč a parkovné ve výši 500 Kč (2x 250 Kč) za 1. a 2. den parkování dle § 2 odst. 3 písm. a) nařízení. Žalovaný svůj dluh písemně uznal co do důvodu a výše uznáním dluhu ze dne [datum] v souladu s § 2053 o. z. a zavázal se svůj dluh uhradit do 30 dnů. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele, žalovaný však svůj dluh neuhradil, čímž se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z., žalobkyně má tak právo vedle dlužné částky i na zákonný úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud žalobu zamítl výrokem II. rozsudku pouze co do jednoho požadovaného dne prodlení, a sice [datum]. Žalovaný se sice zavázal zaplatit dluh do [datum], tento den však připadl na neděli. Podle § 607 o. z. se tak konec lhůty splatnosti posouvá na pondělí [datum], a žalovaný se tak dostal do prodlení až v úterý [datum].

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. tak, že přiznal úspěšné žalobkyni, která byla v řízení neúspěšná jen v jeho nepatrné části, vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z paušální náhrady hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 2 úkony dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění, sepis návrhu ve věci samé), po 100 Kč v souladu s § 2 odst. 1 vyhlášky, tj. celkem 200 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soudu tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně.

10. Soud vyšel z toho, že úspěšnému účastníkovi lze přiznat jen náhradu nákladů účelně vynaložených. Ne každé zastoupení účastníka advokátem lze přitom považovat za účelné; vždy je nutné zohlednit konkrétní okolnosti případu. V projednávané věci žalobkyně coby příspěvková organizace [územní celek] zřízená mimo jiné právě k provádění odtahů vozidel a jejich hlídání a k zajišťování správy a vymáhání neuhrazených pohledávek [územní celek] za odtah a parkovné motorových vozidel žaluje povinnou osobu o úhradu nákladů odtahu a parkovné. Jde tedy o problematiku, která se v agendě [územní celek], resp. jím zřízené příspěvkové organizace, objevuje dlouhodobě a opakovaně, a to s vysokou frekvencí, nevybočuje tedy z běžné činnosti žalobkyně, pročež ta má mít k jejímu řešení zřízený příslušný zaměstnanecký (i právní) aparát. Dle ustálené judikatury, jež se obdobně uplatní i v projednávané věci, přitom platí, že u statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního i personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů v soudních řízeních. Není-li v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na jejich zastoupení advokátem náklady účelně vynaloženými (viz shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn [ústavní nález], ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], a ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]. Z těchto důvodů (a s ohledem na předmět řízení, jednoduchost sporu) soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení podle shora citovaných ustanovení, jako by advokátem zastoupena nebyla.

11. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

12. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.