21 C 204/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Jolanou Stonawskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11 132 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 11 132 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 1 800 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí 11 132 Kč z titulu náhrady škody. Svou žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným v období od [anonymizováno] 2018 do [anonymizováno] 2019 uzavřela několik ústních smluv o [anonymizováno], na jejichž základě zapůjčila žalovanému tyto částky: a) částku ve výši 100 000 Kč poskytnutou dne 21. 6. 2018, splatnou do 31. 8. 2018, b) částku ve výši 10 000 Kč poskytnutou dne 2. 8. 2018, splatnou do 31. 8. 2018, a c) částku ve výši 30 000 Kč poskytnutou dne 8. 1. 2019, splatnou do 31. 8. 2019. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému [anonymizováno] v celkové výši 140 000 Kč, z této částky žalovaný vrátil dobrovolně dne 4. 9. 2018 částku 60 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný ve smluvených termínech nevrátil zbývající dlužnou částku v celkové výši 80 000 Kč, žádala jej žalobkyně mnohokrát ústně, telefonicky i e-mailem o její vrácení. Dne 16. 9. 2019 žalovaný slíbil žalobkyni vrácení dlužné částky do poloviny října 2019. S tímto žalobkyně souhlasila, avšak ani tento termín nebyl ze strany žalovaného splněn. S ohledem na výše popsané jednání žalovaného byla žalobkyně nucena vyhledat odbornou pomoc advokáta (svého zástupce) a věc mu předala k vymáhání. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného předžalobní výzvou ze dne 13. 10. 2020, aby svůj dluh ve výši 80 000 Kč uhradil, a současně jej vyzval k zaplacení náhrady škody, která žalobkyni vznikla v souvislosti s vymáháním dluhu prostřednictvím advokáta, ve výši 11 132 Kč. Výše náhrady škody byla vyčíslena v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátním tarifem, z tarifní hodnoty 80 000 Kč, a to za 2 úkony právní služby á 4 300 Kč (převzetí případu a kvalifikovaná výzvu k zaplacení dluhu), 2 režijní paušály á 300 Kč a 21% DPH ve výši 1 932 Kč. Dne 19. 10. 2020 žalobkyně uhradila vyúčtovaných 11 132 Kč svému zástupci. Žalovaný dne 22. 10. 2020 vrátil žalobkyni 80 000 Kč na její účet, ke dni podání žaloby však nezaplatil žalobkyni náhradu vzniklé škody ve výši 11 132 Kč.

2. Žalovaný ve včasném odporu proti vydanému [anonymizována dvě slova] dne 21. 12. 2020 uvedl, že [anonymizováno] byly mezi žalobkyní a žalovaným uzavřeny vždy ústní dohodou, a to s podmínkou, že až bude mít žalovaný peníze, [anonymizováno] vrátí. Žádné další podmínky nebyly součástí uzavřené dohody. Všechny uzavřené [anonymizováno] byly v souladu s výše uvedenou podmínkou splaceny. Není tedy možné, aby k [anonymizováno] byla následně dopočítána jakákoliv penalizace, úroky, nebo se jakkoliv měnily podmínky již uzavřené ústní smlouvy, aniž by s novými podmínkami souhlasily obě strany. Vzhledem k tomu, že k takové situaci nedošlo, není možné ústní dohodu jakkoliv měnit.

3. Na základě provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 1/ Dne 21. 6. 2018 poskytla žalobkyně žalovanému převodem na jeho účet částku 100 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu u [obec] spořitelny ze dne 28. 7. 2020, ID transakce [anonymizováno], nesporná tvrzení účastníků). 2/ Dne 2. 8. 2018 poskytla žalobkyně žalovanému převodem na jeho účet částku 10 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu u [obec] spořitelny ze dne 28. 7. 2020, ID transakce [anonymizováno], nesporná tvrzení účastníků). 3/ Dne 4. 9. 2018 zaslal žalovaný na účet žalobkyně částku 60 000 Kč (prokázáno screenshotem [anonymizováno] v historii transakcí ze stránek [příjmení] [příjmení], nesporná tvrzení účastníků). 4/ Dne 8. 1. 2019 poskytla žalobkyně žalovanému převodem na jeho účet částku 30 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu u [příjmení] [příjmení] ze dne 28. 7. 2020, referenční číslo platby 2019, nesporná tvrzení účastníků). 5/ Žalobkyně výše uvedené peněžní prostředky poskytla žalovanému dočasně, za účelem zaplacení zálohy na koupi bytu, ve kterém coby partneři plánovali v době poskytnutí peněžních prostředků žalovanému bydlet spolu se společnou dcerou. Obě strany počítaly s tím, že žalovaný v budoucnu peníze žalobkyni vrátí. Vztah žalobkyně a žalovaného se rozpadl v létě 2019 (prokázáno účastnickými výpověďmi žalobkyně a žalovaného). 6/ [anonymizováno] ze dne 16. 9. 2019 žalovaný sdělil žalobkyni:„ Peníze, které jsi mi půjčila, je oněch 80 000 Kč, které se budu snažit do půlky října sehnat a vrátit.“ [anonymizováno] e-mailová zpráva obsahovala komunikaci týkající se jiných peněžitých transakcí mezi účastníky a péče o společnou nezletilou dceru účastníků (prokázáno e-mailem žalovaného adresovaným žalobkyni ze dne 16. 9. 2019). 7/ Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dopisem (předžalobní výzvou) ze dne 13. 10. 2020 k vrácení 80 000 Kč, přičemž výzva obsahovala popis skutkového stavu (zápůjček mezi účastníky) totožný s textem žaloby v projednávané věci. Žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky do 7 dnů od doručení výzvy spolu s částkou 11 132 Kč představující„ náklady spojené s uplatněním pohledávky“ dle advokátního tarifu, jinak žalobkyně přistoupí k vymáhání dluhu soudní cestou (prokázáno [anonymizováno] výzvou ze dne 13. 10. 2020). 8/ Dne 16. 10. 2020 vyúčtoval Mgr. [jméno] [příjmení] žalobkyni fakturou [číslo] [rok] s datem splatnosti 23. 10. 2020 částku 11 132 Kč coby smluvní odměnu za poskytnuté právní služby (prokázáno fakturou [číslo] [rok]). Žalobkyně tuto částku Mgr. [příjmení] uhradila dne 19. 10. 2020 (prokázáno transakční historií u [příjmení] [příjmení], referenční číslo platby [číslo]). 9/ [příjmení] zprávou ze dne 19. 10. 2020 žalovaný zástupci žalobkyně sdělil, že aktuální výše dluhu žalovaného vůči žalobkyni bude splacena v souladu s ústně uzavřenou dohodou, když mezi stranami dohody nedošlo k uzavření dohody„ o předčasném splacení dluhu na výzvu věřitele“. Žalovaný dále uvedl, že aktuálně je možné dát ústní dohodě i písemný rámec a„ změnit některá ujednání“. Žalovaný proto„ navrhl“, aby byl jeho dluh vůči žalobkyni splácen v pravidelných měsíčních splátkách, počínaje měsícem říjnem 2020, přičemž splátka bude pravidelně poukázána na účet žalobkyně č. [bankovní účet], a to do 15. dne každého měsíce, a to ve výši 8 000 Kč po dobu následujících 10 měsíců, tedy do 15. 8. 2021 Celkem tedy bude spláceno 80 000 Kč s tím, že první splátka bude uhrazena do 25. 10. 2020 výše uvedeným způsobem (prokázáno datovou zprávou žalovaného adresovanou zástupci žalobkyně ze dne 19. 10. 2020). 10/ Zástupce žalobkyně dopisem ze dne 20. 10. 2020 žalovanému sdělil, že splatnost poskytnutých [anonymizováno] již nastala, a to prvních dvou dne 31. 8. 2018, třetí [anonymizováno] dne 31. 8. 2019. Žalovaný peníze žalobkyni nevrátil ve smluvených termínech, ani později do poloviny října 2019, jak sliboval. Zástupce žalobkyně zdůraznil, že dluh žalovaného vůči žalobkyni činí 91 132 Kč a zahrnuje i povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu škody (náklady za zastoupení advokátem) ve výši 11 132 Kč. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce poskytla tímto dopisem žalovanému dodatečnou lhůtu k plnění do 31. 10. 2020 s tím, že nezaplatí-li žalovaný dluh ve výši 91 132 Kč žalobkyni do uvedeného data, obrátí se žalobkyně na soud, přičemž úrok z prodlení s vrácením první zápůjčky (zbývajících 50 000 Kč) činí k tehdejšímu datu 9 619,86 Kč a úrok z prodlení s vrácením třetí zápůjčky (30 000 Kč) činí 3 412,58 Kč (prokázáno„ Odpovědí na reakci ze dne 19. 10. 2020“ zástupce žalobkyně adresovanou žalovanému dne 20. 10. 2020). 11/ Žalovaný dne 22. 10. 2020 zaslal žalobkyni na její účet částku 80 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu u [obec] [anonymizováno] ze dne 22. 10. 2020, ID transakce [anonymizováno], nesporná tvrzení účastníků).

4. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro projednávanou věc. Na základě shora učiněných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

5. Dne 21. 6. 2018 poskytla žalobkyně žalovanému převodem na jeho účet částku 100 000 Kč, dne 2. 8. 2018 částku 10 000 Kč a dne 8. 1. 2019 částku 30 000 Kč, tj. celkem 140 000 Kč. Dle ústní dohody účastníků šlo o prostředky poskytnuté žalobkyní žalovanému dočasně, za účelem zaplacení zálohy na koupi bytu, ve kterém spolu chtěli účastníci i se svou společnou dcerou bydlet, s tím, že žalovaný v budoucnu žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky vrátí. Partnerský vztah účastníků se rozpadl v létě 2019. Žalovaný žalobkyni vrátil dne 4. 9. 2018 částku 60 000 Kč, částku 80 000 Kč však žalobkyni po jejich rozchodu nevrátil. Žalobkyně si proto v [anonymizováno] 2020 zajistila služby advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], za jehož právní pomoc zaplatila 11 192 Kč. Mgr. [příjmení] zaslal žalovanému dne 13. 10. 2020 předžalobní výzvu, ve které žalovaného vyzval k zaplacení dlužné částky 80 000 Kč a nákladů žalobkyně na právní služby ve výši 11 192 Kč. Na tuto výzvu žalovaný reagoval 19. 10. 2020 tak, že deklaroval vůli vrátit žalobkyni dlužnou částku 80 000 Kč v 10 měsíčních splátkách po 8 000 Kč splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce s tím, že první splátku zaplatí do 25. 10. 2020. Mgr. [příjmení] následně 20. 10. 2020 opakovaně vyzval žalovaného k úhradě 91 192 Kč do 25. 10. 2020, načež žalovaný dne 22. 10. 2020 uhradil částku 80 000 Kč, částku 11 192 Kč však žalobkyni nikdy neuhradil.

6. Sporná byla mezi účastníky otázka, jaká byla jejich původní ústní dohoda o tom, kdy má žalovaný vrátit žalobkyni jí poskytnuté peněžní prostředky. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že první dvě částky (100 000 Kč a 10 000 Kč) jí měl žalovaný vrátit do 31. 8. 2018 a částku 30 000 Kč do 31. 8. 2019. Žalovaný tvrdil, že žádné konkrétní datum splatnosti mezi účastníky sjednáno nebylo, že mezi nimi bylo dohodnuto, že poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátí, až na to bude mít dostatek peněz. Soud žalobkyni poučil podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), že coby žalobkyně nese břemeno důkazní ohledně svého tvrzení, že jí měl žalovaný peníze vrátit v termínech, které uvádí v žalobě (po jejich opravě u prvního jednání konaného dne 8. 11. 2021 – viz protokol). Žalobkyně jako jediný důkazní prostředek k prokázání této skutečnosti navrhla svůj účastnický výslech, v jehož rámci uvedla, že jí žalovaný měl vrátit poskytnuté peníze do konce srpna 2018, resp. 2019, když zhruba v této době dostával v práci roční prémie, a že by žalovanému peníze neposkytla, pokud by nevěděla, kdy jí peníze vrátí. Žalovaný v rámci svého účastnického výslechu setrval na své verzi skutkového stavu, že konkrétní datum vrácení peněz mezi nimi nebylo ujednáno, neboť byli v té době partnery, vrácení peněz brali jako samozřejmost, mělo se odvíjet od finanční situace žalovaného a konkrétní datum vrácení neřešili.

7. Jelikož žalobkyně ani přes opakované poučení soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. jiné důkazy nepředložila, svá tvrzení o datech ujednaných mezi účastníky pro vrácení poskytnutých částek neprokázala. Argumentaci obou účastníků v průběhu řízení i jejich účastnických výslechů považoval soud za rovnocenně přesvědčivou, když je běžné, že si průměrný člověk při [anonymizováno] svých peněžních prostředků jiné osobě sjedná konkrétní datum jejich vrácení, avšak současně je běžné, že průměrný člověk při [anonymizováno] peněžních prostředků blízké osobě (například svému partnerovi a otci svého dítěte, se kterým plánuje společnou budoucnost a k němuž má důvěru) ponechá rozhodnutí, kdy peníze vrátí, na této blízké osobě. S ohledem na nedostatek dalších důkazních prostředků na obou stranách sporu v projednávané věci nastala situace„ tvrzení proti tvrzení“, kdy soud neshledal žádný důvod přiklonit se ke skutkové verzi jednoho z účastníků. S ohledem na to, že břemeno důkazní tíží v tomto směru žalobkyni, jde uvedená patová situace k její tíži, a to s důsledky popsanými níže.

8. Shora zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce podle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“):

9. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o [anonymizováno].

10. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.

11. Podle § 1960 o. z. je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil čas plnění, a neurčí-li jej v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu.

12. Podle § 2913 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

13. V projednávané věci se žalobkyně domáhala náhrady škody podle § 2913 o. z., jež měla spočívat v tom, že vynaložila náklady na právní zastoupení advokátem, který jí poskytl právní pomoc při vymáhání její pohledávky vůči žalovanému, který byl v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu.

14. V minulosti Nejvyšší soud judikoval, že věřiteli na náhradu takto vynaložených nákladů nárok nevzniká, a to z důvodu absence příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním (prodlením) dlužníka a škodou věřitele, když rozhodnutí věřitele o právním zastoupení bylo dobrovolné (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 32 Cdo 1733/2008). Nejnovější judikatura je však jiného názoru. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 21 Cdo 630/2016, uzavřel, že jestliže byla tamní žalovaná bez zavinění žalobkyně v prodlení s plněním svého závazku několik měsíců a postavení žalobkyně bylo (mimo jiné i s ohledem na neuspokojivý výsledek komunikace s vedlejším účastníkem) z hlediska dalšího plnění žalované nejisté, žalobkyně důvodně (aby předešla soudnímu sporu) řešila uspokojení svého nároku mimosoudní cestou, a to prostřednictvím zástupce - advokáta, který poskytnutím právních služeb za úplatu napomohl věc mezi účastníky vyřešit smírnou cestou. Vynaložené náklady na právní zastoupení v důsledku prodlení dlužníka byly v případě posuzovaném Nejvyšším soudem posouzeny jako skutečná škoda vzniklá v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním dlužníka.

15. Pokud by tedy žalobkyně v projednávané věci prokázala, že žalovaný porušil svou smluvní povinnost a byl v prodlení s úhradou peněžitého dluhu (jinak řečeno, pokud by prokázala, že by byla úspěšná v soudním řízení, které by zahájila v případě nevyhovění předžalobní výzvě žalovaným), byla by její žaloba důvodná a soud by jí náhradu škody přiznal.

16. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně coby zapůjčitelka uzavřela s žalovaným coby vydlužitelem tři ústní smlouvy o [anonymizováno] ve smyslu § 2390 o. z., když žalovanému postupně zapůjčila celkem 140 000 Kč s tím, že jí je žalovaný v budoucnu vrátí. Žalovaný žalobkyni vrátil toliko 60 000 Kč, zbývající částku 80 000 Kč přes opakované výzvy žalované nevracel s tvrzením, že nemá dostatek peněz. Žalobkyně tvrdila, že splatnost částek 100 000 Kč a 10 000 Kč zapůjčených v roce 2018 byla mezi ní a žalovaným ujednána na den 31. 8. 2018 a splatnost částky 30 000 Kč na den 31. 8. 2019. Pokud by tomu tak vskutku bylo, byl by žalovaný vždy od následujícího dne v prodlení s vrácením dané zápůjčky a žalobkyně by byla s případnou žalobou o zaplacení 80 000 Kč (a tudíž i s žalobou v projednávané věci) úspěšná.

17. Žalovaný však v projednávané věci popíral, že by mezi ním a žalobkyní byla sjednána splatnost dlužných částek tak, jak tvrdila žalobkyně, a namítal, že dohoda mezi účastníky byla taková, že„ až bude mít peníze, půjčky vrátí“. Byť žalobkyně označila toto tvrzení za zcestné a odporující logice, občanský zákoník umožňuje sjednání závazku tak, že bude určení času plnění (splatnosti) ponecháno na dlužníkovi; jde o ujednání typu„ zaplatím, až budu moci“,„ až to půjde“,„ až na to budu mít“,„ až budu chtít“ apod. (srov. § 1960 o. z.). Pokud by v projednávané věci bylo určení času plnění ponecháno na žalovaném a ten by splatnost neurčil, pohledávky žalobkyně by nebyly splatné a nešlo by je vymáhat ani žalobou (tato by byla předčasná).

18. Jelikož zde byla dvě zcela odlišná tvrzení stran o obsahu ujednání o splatnosti dluhů žalovaného, bylo nutné ohledně otázky splatnosti vést dokazování, přičemž důkazní břemeno o tom, že splatnost jejích pohledávek nastala v konkrétní dny tvrzené v žalobě, tížilo žalobkyni, neboť z těchto tvrzení dovozovala pro sebe příznivé důsledky (v konečném důsledku důvodnost žaloby na náhradu škody z důvodů popsaných výše). O tom byla žalobkyně soudem opakovaně poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř.

19. Žalobkyně však své důkazní břemeno neunesla (viz závěr o skutkovém stavu věci v odst. 6 a 7). V projednávané věci nebylo prokázáno, že splatnost dluhů žalovaného nastala v konkrétní dny tvrzené v žalobě, resp. že nastala v době, kdy žalobkyně vynaložila peněžní prostředky na své právní zastoupení. Nebylo tedy prokázáno, že dlužná částka byla splatná a že by žalobkyně s případnou žalobou na zaplacení 80 000 Kč mohla uspět. Za této situace je nerozhodné, zda žalovaný měl či neměl k dispozici finanční prostředky k vrácení [anonymizováno], když nebylo prokázáno, že žalobkyně vůči němu měla splatné pohledávky.

20. Lze dodat, že ze stejných důvodů (pro nedostatek důkazů o obsahu ústních ujednání účastníků stran splatnosti [anonymizováno]), proč nemá soud za prokázané, že splatnost pohledávek žalobkyně nastala v jí uvedených dnech, nebyla v řízení prokázána existence ujednání o splatnosti v podobě tvrzené žalovaným, ovšem s tím rozdílem, že žalovaného netíží důkazní břemeno, takže skutečnost, že v řízení nebyl prokázán obsah ujednání účastníků o splatnosti [anonymizováno], jde k tíži žalobkyně.

21. Nicméně i kdyby se soud přiklonil ke skutkové verzi žalovaného, na výsledek řízení by to nemělo vliv, neboť strany nepředložily žádný důkaz o tom, že by žalovaný určil čas plnění (splatnost) a žalovanou částku do jím stanoveného data splatnosti neuhradil.

22. V případě, že je ujednáno mezi stranami smlouvy, že čas plnění určí dlužník, je určujícím faktorem pouze přístup samotného dlužníka a jeho rozhodnutí, případně subjektivní přesvědčení (kupříkladu o tom, že již má dostatek finančních prostředníků k úhradě dluhu). Dlužník sice splnit kdykoliv může (jeho dluh je splnitelný), nicméně do určení splatnosti plnit nemusí (bez jeho určení není splatný). Ani případné věřitelovy výzvy k plnění nemohou splatnost dluhu přivodit, nelze ani nijak žalovat na splnění, neboť pohledávka není splatná (shodně J. [příjmení] in [anonymizováno] zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ [číslo]), 1. vydání, 2014, s. [číslo] - [číslo]: komentář k § 1960 o. z.). Jinými slovy, ujednání typu„ zaplatím, až na to budu mít“, zavazuje dlužníka určit splatnost, až nabude subjektivního přesvědčení, že„ na to má“; nezakládá splatnost dluhu nezávisle na vůli dlužníka nabytím dostatečného množství finančních prostředků. Takový výklad by vnášel značnou nejistotu do právních vztahů dotčených osob, neboť by nemuselo být zřejmé ani jedné ze smluvních stran, co je dostatečným množstvím peněžních prostředků, kdy taková splatnost nastala a od kdy je případně dlužník v prodlení. Splatnost dluhu nastane až zcela jasným a určitým projevem vůle dlužníka, že určuje splatnost dluhu; pro případ, že dlužník s určením splatnosti nepřiměřeně dlouho otálí, je zde žaloba podle § 1960 o. z.

23. Za takové jasné a určité stanovení splatnosti nelze považovat sdělení žalovaného v e-mailu ze dne 16. 9. 2019, že se pokusí peníze sehnat a vrátit do půlky října (pododst. 6/ skutkových zjištění). Naopak za zcela konkrétní určení splatnosti by šlo považovat sdělení žalovaného ve vyjádření k předžalobní výzvě ze dne 19. 10. 2020 (pododst. 9/ skutkových zjištění), které dodržel, byť do 25. 10. 2020 uhradil celý dluh, nikoliv jen jednu splátku.

24. Jelikož žalobkyně neprokázala, že žalovaný porušil svou smluvní povinnost a že by se svou žalobou vůči žalovanému na zaplacení dlužné částky mohla uspět, žalovaný jí za vzniklou majetkovou újmu neodpovídá. Soud proto žalobu výrokem I. tohoto rozsudku zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšnému žalovanému vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 800 Kč. Tyto náklady sestávají z paušální náhrady hotových výdajů advokátem nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 6 úkonů dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (odpor z 21. 12. 2020, vyjádření ve věci samé z 2. 4. 2021, příprava na jednání 8. 11. 2021, účast u jednání 8. 11. 2021, příprava na jednání 6. 12. 2021, účast u jednání 6. 12. 2021), po 300 Kč v souladu s § 2 odst. 3 vyhlášky, tj. celkem 1 800 Kč.

26. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.