21 C 205/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Jolanou Stonawskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 16 022 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 556,58 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 1 644,34 Kč za období od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7 390 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 390 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do částky 8 632 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14 117,41 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 14 377,66 Kč od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení z částky 6 987,66 Kč od [datum] do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 16 022 Kč s příslušenstvím, a to z titulu Smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] ([anonymizována tři slova]“), a žalovanou.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 1 556,58 Kč na kapitalizovaném úroku (nově požadovala 14 117,41 Kč namísto 15 673,99 Kč) a co do zákonného úroku z prodlení z částky 1 644,34 Kč (nově požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 14 377,66 Kč namísto z 16 022 Kč). Soud tedy s ohledem na částečné zpětvzetí řízení v tomto rozsahu podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), výrokem I. tohoto rozsudku zastavil.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Z předložených listinných důkazů plyne následující skutkový stav: 1/ [anonymizováno] coby [anonymizována tři slova] a žalovaná podepsaly dne [datum] Smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla [anonymizováno] žalované 13 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit [anonymizováno] za poskytnutí této částky souhrnný poplatek ve výši 8 632 Kč. Celkovou dlužnou částku 21 632 Kč se žalovaná zavázala zaplatit v 52 týdenních splátkách po 416 Kč, a to nejpozději do [datum] (prokázáno Smlouvou o půjčce ze dne [datum] [číslo]). 2/ Žalovaná uhradila [anonymizováno] po uzavření smlouvy celkem 5 610 Kč [anonymizováno] dne [datum] uzavřela s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedla pohledávku za žalovanou z předmětné smlouvy. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum], odeslaným žalované dne [datum]; v oznámení byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení oznámení (oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], podacím lístkem hybridní pošty ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], výňatkem ze seznamu postoupených pohledávek). 3/ Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku, žalovaná však na předmětnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradila (výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum], podacím lístkem hybridní pošty ze dne [datum]).

6. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila.

7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

8. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“), zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru (dále též jen„ zákon“). <i>9. Podle § 3028 o. z. tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 3).</i> <i>10. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>11. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.</i> <i>12. Podle § 55 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení (odst. 1). Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná (odst. 2).</i> <i>13. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.</i> <i>14. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 16. [anonymizováno] a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 657 obč. zák. a § 1 odst. 1 zákona, na základě které [anonymizováno] poskytla žalované částku 13 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit [anonymizováno] za poskytnutí této částky souhrnný poplatek ve výši 8 632 Kč. Celkovou dlužnou částku 21 632 Kč se žalovaná zavázala zaplatit v 52 týdenních splátkách po 416 Kč [anonymizováno] vystupovala jako [anonymizováno] a žalovaná vystupovala jako [anonymizováno] jednající mimo rámec své [anonymizováno] činnosti nebo samostatného výkonu [anonymizována dvě slova], proto jde dle § 52 obč. zák. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit.

17. Zdejší soud dospěl k závěru, že [anonymizováno] nezkoumala úvěruschopnost žalované. Ačkoli v době uzavření smlouvu o půjčce nestanovily zákonné předpisy povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka (především zákon č. 321/2001 Sb. a [anonymizováno] [ustanovení právního předpisu EU] [Smlouva o EHS] o sbližování zákonů a dalších právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru, ve znění [ustanovení právního předpisu EU] [Smlouva o EHS] a [anonymizováno] [číslo]), Ústavní soud dovodil, že povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá ze základních principů bez ohledu na to, zda je tato povinnost v zákoně výslovně zakotvena. Soudy musí splnění této povinnosti zkoumat z úřední povinnosti. Pokud věřitel tuto svou povinnost nesplní, má to za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. nález [název soudu] z [datum], sp. zn. [ústavní nález]). O tomto by však soud musel žalobkyni poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a nařídit ve věci jednání, což by však bylo s ohledem na další závěry soudu popsané níže nehospodárné. Soud proto konečný závěr o splnění či nesplnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nečiní, neboť má za to, že je předmětná smlouva absolutně neplatná z jiných důvodů.

18. Další povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 4 odst. 2 písm. a) zákona.

19. V posuzovaném případě bylo v [číslo listu] [anonymizováno] uvedeno, že RPSN v případě úhrady dlužné částky v 52 splátkách činí 199,4 %. Skutečná výše RPSN činila dle kalkulačky na internetových stránkách finančního arbitra 201,6 %. Z databáze [příjmení] se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v červenci 2006 13,92 % (průměrná úroková sazba pak činila 12,71 % ročně). Ve smlouvě byla tedy sjednána téměř 15násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 37 obč. zák. (srov. judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, nikoli 15násobkem – rozhodnutí [anonymizováno] [spisová značka] a [spisová značka]).

20. Ani v případě, že by smlouva nebyla neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy, by žalobkyně neměla nárok na úhradu souhrnného poplatku, neboť toto ujednání je třeba považovat za ujednání nepřiměřené, zakládající v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Předně ve smlouvě ani ve smluvních podmínkách není vůbec uvedeno, z čeho se tento poplatek skládá, za co žalovaná má tento poplatek zaplatit. Dle sdělení žalobkyně na [číslo listu] má jít o úrok ve výši 2 220,10 Kč a úplatu za administrativní činnost a za hotovostní osobní výběr splátek ve výši 6 411,90 Kč. Úplata za administrativní činnost dle sdělení žalobkyně zahrnuje správu interního systému věřitele, vyhledávání„ žadatele o půjčku“ v databázi o spotřebitelích za účelem posouzení schopnosti splácet úvěr, činnost pracovníků při zadávání dat ze sjednané smlouvy do interního systému a zákaznickou podporu. [anonymizováno] tedy na žalovanou přenáší své provozní náklady, jež si jiní poskytovatelé úvěrů běžně hradí sami ze svého zisku (tedy z úroků za poskytnutí úvěru), a účtuje si za tyto činnosti částku skoro trojnásobně převyšující smluvní úrok za poskytnutí úvěru. [příjmení], kterou [anonymizováno] požaduje za tyto doplňkové činnosti, je tak zjevně nepřiměřená skutečným nákladům, jež jí mohou v souvislosti s těmito činnostmi vzniknout. Uvedené platí i za situace, kdy částka zahrnuje úplatu za hotovostní výběr splátek. Nelze přehlédnout, že je celková výše poplatku stanovena předem a neodvíjí se od počtu skutečně provedených hotovostních inkas. I kdyby žalovaná nezaplatila vůbec ničeho a [anonymizováno] by nemusela – namísto sjednaných 52 poskytnutí součinnosti k úhradě splátky (hotovostních inkas) – poskytnout součinnost ani jedinou, na výši poplatku by tato skutečnost neměla vliv a [anonymizováno] by se bez spravedlivého důvodu dostalo nepřiměřeného protiplnění. Rozhodně nelze souhlasit s tvrzením žalobkyně, že tyto náklady nahrazují spotřebiteli náklady, který by musel vynaložit při hrazení půjčky prostřednictvím provozovatele poštovních služeb za platbu poštovní poukázkou či prostřednictvím banky. Takové náklady bývají nižší, u splácení převodem z bankovního účtu spotřebitele prakticky nulové. Ujednání o souhrnném poplatku je ze všech shora uvedených důvodů nepřiměřené a podle § 55 ve spojení s § 56 obč. zák. neplatné.

21. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně, na kterou [anonymizováno] své nároky ze smlouvy postoupila ve smyslu § 1879 a násl. o. z., nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle § 451 a násl. obč. zák. ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru, tj. 7 390 Kč, pročež soud žalobě v tomto rozsahu výrokem II. tohoto rozsudku vyhověl. K tomu soud pouze dodává, že ačkoliv platby žalované (ve výši 5 610 Kč) směřovaly formálně na úhradu závazku ze smlouvy, je nutné je započíst na závazek žalované vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalované.

22. Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti jednotlivých splátek, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění. [anonymizováno] vyzývala žalovanou k úhradě dluhu v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], jež bylo žalované odesláno dne [datum]. Podle domněnky doby dojití (§ 573 o. z.) došla výzva žalované dne [datum], přičemž do prodlení se dostala – dle znění výzvy – dnem následujícím po uplynutí lhůty 10 kalendářních dnů od tohoto data, tj. od [datum]. Žalobkyně má proto nárok na zákonný úrok z prodlení od tohoto data a v tomto rozsahu jí ho soud výrokem II. rozsudku přiznal. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl výrokem III. tohoto rozsudku z důvodů popsaných výše.

23. V usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], [název soudu] dovodil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství.

24. O náhradě nákladů řízení proto soud rozhodl výrokem IV. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že právo na ni nemá žádný z účastníků řízení. Je tomu tak proto, že žalobkyně měla méně než poloviční úspěch ve věci (je nutné vycházet z celého předmětu řízení včetně příslušenství) a náhrada nákladů řízení by v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. příslušela žalované. Té však s ohledem na její procesní pasivitu žádné náklady nevznikly.

25. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.