21 C 207/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Jolanou Stonawskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 33 700 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 33 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33 700 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 548 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhá rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 33 700 Kč s příslušenstvím z titulu provedeného odtahu vozidla [anonymizováno] (dále též jen„ vozidlo“) dne 28. 7. 2014 a jeho umístění na odstavném parkovišti tak, jak uvedeno v protokolu o odtahu vozidla [číslo]. Žalobkyně uplatňuje nárok na parkovné za období od 21. 6. 2016 do data vydání vozu, tj. dne 25. 4. 2018, když rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10, ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo rozhodnuto o pohledávce žalobkyně za období od 28. 7. 2014 do 20. 6. 2016.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno: 1/ Žalobkyně provedla dne 28. 7. 2014 v 10:50 hod. na základě pokynu strážníka městské policie z důvodu porušení zákazu stání v ulici [ulice a číslo], [obec a číslo], odtah vozidla [registrační značka], typ: [anonymizováno], barva: [anonymizováno]. Žalobkyně vyúčtovala částku za tento odtah ve výši 1 900 Kč a umístila vozidlo na své odtahové parkoviště (prokázáno protokolem o odtahu vozidla [číslo]). 2/ Žalovaný byl v době odtahu evidován jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel (prokázáno kartou vozidla [registrační značka]). 3/ Žalovaný byl informován o odtahu vozidla, jeho umístění na odtahovém parkovišti, o částce za odtah a jejím navyšování za každý den parkování vozidla, přičemž žalovaný byl vyrozuměn, že cenu za odtah a parkovné stanoví nařízení [číslo] z r. 2013 o maximálních cenách za nucený odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, které je přílohou usnesení Rady hl. m. [obec] [číslo] ze dne 12. 2. 2013 (dále jen„ nařízení“), tak, že parkovné činí za 1. až 3. den 250 Kč/denně, za 4. až 180. den 400 Kč/denně a za každý následující den 50 Kč denně až do dne, kdy bude vozidlo vyzvednuto z parkoviště (prokázáno dopisem žalobkyně„ oznámení o odstranění vozidla“ ze dne 1. 9. 2014 a dodejkou ze dne 3. 9. 2014, výzvou k převzetí vozidla ze dne 18. 9. 2014 a dodejkou ze dne 22. 9. 2014 a citovaným nařízením). 4/ Žalovaný si vozidlo vyzvedl z parkoviště dne 25. 4. 2018, avšak dlužnou částku neuhradil, a to ani přes předžalobní upomínku žalobkyně (prokázáno„ výzvou k úhradě dlužné částky“ ze dne [datum] odeslanou prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb a kopií dodejky). 5/ Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem hlavního města Prahy (prokázáno zřizovací listinou).

5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní.

6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

7. Podle § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen„ zákon o silničním provozu“ či„ zákon“), o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.

8. Podle § 2 písm. b) zákona o silničním provozu platí, že provozovatel vozidla je vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu.

9. Podle § 59 odst. 2 písm. i) zákona č. § 131/2000 Sb., o hlavním městě [obec], zastupitelstvu hlavního města Prahy rozhodovat o účasti v mezinárodním sdružení s územními samosprávnými celky jiných států a o spolupráci s jinými kraji a obcemi, zakládat, zřizovat, kontrolovat a rušit právnické osoby a organizační složky jako zařízení bez právní subjektivity a schvalovat jejich zakladatelské listiny, společenské smlouvy, zakládací smlouvy, zakládací listiny, stanovy a zřizovací listiny a rozhodovat o účasti hlavního města Prahy v již založených nebo zřízených právnických osobách.

10. Podle § 1968 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem města Prahy dle § 59 odst. 2 písm. i) zákona o hlavním městě [obec]. Na základě [anonymizováno] listiny ze dne 9. 7. 2013, čl. VI, bodu [číslo] je žalobkyně oprávněna hlavním městem Prahou k provádění odtahů vozidel na příkaz strážníků [anonymizováno] policie hlavního města Prahy a policistů Policie ČR; dle bodu [číslo] je dále oprávněna k zajišťování správy a vymáhání neuhrazených pohledávek hlavního města Prahy za odtah a parkovné motorových vozidel. Žalobkyně je tak ve věci aktivně legitimována.

13. Žalobkyně provedla v souladu s § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu dne 28. 7. 2014 v 10:50 hodin odtah předmětného vozidla a umístila jej na jí střežené parkoviště, vyzvala žalovaného k vyzvednutí vozidla a zaplacení nařízením stanovené ceny za odtah a parkovného. Žalovaný vyzvedl vozidlo z parkoviště dne 25. 4. 2018, je tak dle § 27 odst. 5 zákona – coby v registru silničních vozidel zapsaný provozovatel vozidla - povinen uhradit částku 33 700 Kč za 181. až 855. den parkování dle § 2 odst. 3 písm. c) nařízení (674 dní x 50 Kč). Žalovaný však dlužnou částku neuhradil, a to ani přes předžalobní upomínku žalobkyně, čímž se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z., žalobkyně má tak právo vedle dlužné částky i na zákonný úrok z prodlení. O počátku prodlení rozhodl soud vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 548 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 348 Kč a z paušální náhrady hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 2 úkony dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění, sepis návrhu ve věci samé), po 100 Kč v souladu s § 2 odst. 1 vyhlášky, tj. celkem 200 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soudu tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně.

15. Soud vyšel z toho, že úspěšnému účastníkovi lze přiznat jen náhradu nákladů účelně vynaložených. Ne každé zastoupení účastníka advokátem lze přitom považovat za účelné; vždy je nutné zohlednit konkrétní okolnosti případu. V projednávané věci žalobkyně coby příspěvková organizace hlavního města Prahy zřízená mimo jiné právě k provádění odtahů vozidel a jejich hlídání a k zajišťování správy a vymáhání neuhrazených pohledávek hlavního města Prahy za odtah a parkovné motorových vozidel žaluje povinnou osobu o úhradu nákladů odtahu a parkovné. Jde tedy o problematiku, která se v agendě hlavního města Prahy, resp. jím zřízené příspěvkové organizace, objevuje dlouhodobě a opakovaně, a to s vysokou frekvencí, nevybočuje tedy z běžné činnosti žalobkyně, pročež ta má mít k jejímu řešení zřízený příslušný zaměstnanecký (i právní) aparát. Dle ustálené judikatury, jež se obdobně uplatní i v projednávané věci, přitom platí, že u statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního i personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů v soudních řízeních. Není-li v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na jejich zastoupení advokátem náklady účelně vynaloženými (viz shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 28 Cdo 315/2017, a nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn III. ÚS 2984/2009, ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2396/09, a ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 376/12. Z těchto důvodů (a s ohledem na předmět řízení, jednoduchost sporu) soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení podle shora citovaných ustanovení, jako by advokátem zastoupena nebyla.

16. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.