21 C 23/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Jolanou Stonawskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o určení neexistence zástavního práva

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že na jednotce [číslo] – [anonymizováno] včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a pozemku o velikosti ideálních [číslo] a na jednotce [číslo] – [anonymizováno] včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a pozemku o velikosti ideálních [číslo], umístěných v budově [adresa], které jsou součástí pozemku parc. [číslo] zapsaného v evidenci katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro obec Praha, katastrální území Záběhlice, část obce Záběhlice, nevázne zástavní právo dle zástavní smlouvy k nemovitým věcem [číslo] uzavřené dne 17. 12. 2018 mezi žalovanou 1) a žalovaným 2), se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2) náhradu nákladů řízení ve výši 16 940 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 4. 8. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že na jednotce [číslo] – [anonymizováno] včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a pozemku o velikosti ideálních [číslo] (dále též jen„ jednotka 1/) a na jednotce [číslo] – [anonymizováno] včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a pozemku o velikosti ideálních [číslo] (dále též jen„ jednotka 2/“), umístěných v budově [adresa] (dále též jen„ rodinný dům“), které jsou součástí pozemku parc. [číslo] zapsaného v evidenci katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro obec Praha, katastrální území Záběhlice, část obce Záběhlice, nevázne zástavní právo dle zástavní smlouvy k nemovitým věcem [číslo] uzavřené dne 17. 12. 2018 mezi žalovanou 1/ a žalovaným 2/ (dále též jen„ zástavní právo“).

2. Svou žalobu odůvodnila tím, že ke dni podání návrhu je manželkou žalovaného 2/, manželství uzavřeli dne 9. 7. 2010. Spolu s žalovaným 2/ postavili předmětný rodinný dům, v němž jsou vymezeny bytové jednotky [číslo] [číslo] (jednotka 1/) a [číslo] (jednotka 2/, jež je garáží). Na podzim roku 2016 začali v rodinném domě bydlet žalobkyně, žalovaný 2/ a jejich dvě nezletilé dcery [jméno] a [jméno]. V rodinném domě a v něm umístěných jednotkách tedy měli účastníci umístěnou rodinnou domácnost ve smyslu § 743 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalobkyně se dozvěděla z výpisu z katastru nemovitostí pro rodinný dům a jednotky v něm vymezené, že mezi žalovanou 1/ a žalovaným 2/ byla dne 26. 8. 2019 uzavřena zástavní smlouva k nemovitým věcem, kterou se zřizuje zástavní právo k jednotkám 1/ a 2/, a to k zajištění pohledávek až do výše 12 066 000 Kč vyplývajících z úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovanou 1/ a žalovaným 2/. Žalobkyně nikdy neudělila souhlas s uzavřením předmětné zástavní smlouvy a neměla o jejím uzavření žádnou informaci. Není jí známo, kam byly prostředky z uzavřené úvěrové smlouvy čerpány, ani jakým způsobem budou spláceny, neboť žalovaný 2/ v řízeních vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka], o [anonymizováno] poměrů [role v řízení] [anonymizováno] účastníků, a pod sp. zn. [spisová značka], o stanovení vyživovací povinnosti mezi žalobkyní a žalovaným 2/ jako manžely, tvrdí, že má měsíční příjem pouze 27 500 Kč a že je schopen přispívat na výživu svých dcer toliko částkou 15 000 Kč měsíčně. Za této situace se žalobkyně důvodně obává, že žalovaný 2/ nebude schopný úvěr splácet a může dojít k realizaci zástavního práva a k prodeji předmětných jednotek, čímž by žalobkyně ztratila se svou rodinou střechu nad hlavou, neboť nemá jinou nemovitost, kde by mohla bydlet. Žalovaný 2/ přitom nezajistil žalobkyni jako své manželce nebo rodině po všech stránkách obdobné bydlení s bydlením dosavadním v předmětné nemovitosti. Dle názoru žalobkyně jsou tak dány důvody pro neplatnost předmětné zástavní smlouvy dle § 747 odst. 2 o. z. Přípisem ze dne 6. 3. 2020 se žalobkyně u obou žalovaných dovolala relativní neplatnosti smlouvy, žalovaná 1/ jí však sdělila, že smlouvu považuje za platně uzavřenou, a vyzvala žalobkyni, aby se obrátila na soud s určovací žalobou. Závěrem žalobkyně uvedla, že„ je osobou aktivně legitimovanou k podání této žaloby o určení neexistence zástavního práva, neboť má naléhavý právní zájem na určení neexistence zástavního práva dle zástavní smlouvy. Tento právní zájem je dán ustanovením § 747 o. z. a zájmem na ochraně rodinné domácnosti žalobkyně a nezletilých dětí“.

3. Žalovaná 1/ se k žalobě podáním ze dne 14. 9. 2020 vyjádřila tak, že nesouhlasí s tvrzeními uvedenými v žalobě a navrhuje její zamítnutí. Uvedla, že s žalovaným 2/ uzavřela dne 17. 12. 2018 úvěrovou smlouvu [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému 2/ úvěr ve výši 10 055 000 Kč, a to za účelem refinancování jednotky 1/. [anonymizováno] a včasné splacení dluhů z této smlouvy bylo zajištěno zřízením předmětného zástavního práva zástavní smlouvou [číslo] ze dne 17. 12. 2018. Žalobkyně sice tvrdí, že je v rodinném domě umístěna její rodinná domácnost, nedokládá však splnění další podmínky § 747 odst. 2 o. z., a to že předmětného domu je k bydlení rodiny nezbytně třeba. V rodinném domě jsou vymezeny tři jednotky, zástavním právem jsou však zatíženy pouze dvě z nich (nezatížena je bytová jednotka [číslo]). Úvěr, který žalovaná 1/ poskytla žalovanému 2/ byl úvěrem účelovým, jehož účelem bylo refinancování jiného hypotečního úvěru poskytnutého jiným bankovním ústavem. Na nemovitosti tedy vázlo zástavní právo již před uzavřením předmětné zástavní smlouvy a jejím uzavřením se právní postavení žalobkyně nijak nezhoršilo. Předmětná nemovitost navíc není jedinou, kterou žalovaný 2/ vlastní, není tedy zjevné, proč není možné zřídit rodinnou domácnost jinde. A konečně, žalovaná 1/ zdůraznila, že obava žalobkyně, že ztratí střechu nad hlavou, není opodstatněná, neboť mezi žalobkyní a žalovaným 2/ probíhá řízení o rozvod manželství. Žalobkyně přitom bydlí v rodinném domě, jenž je ve výlučném vlastnictví žalovaného 2/, v nikterak vzdálené době tedy bude nucena vyřešit svou bytovou situaci jiným způsobem. Žalovanému 2/ byl povolen odklad splátek, je tedy pravděpodobné, že dříve, než by se žalovaný 2/ - hypoteticky – dostal do závažnějších problémů s řádným splácením úvěru, dojde k rozvodu manželství účastníků, tím k zániku rodinné domácnosti a s tím i předmětu tohoto sporu.

4. V reakci na vyjádření žalované 1/ žalobkyně v podání ze dne 20. 10. 2020 uvedla, že neexistuje jiná nemovitost, kde by žalobkyně mohla realizovat své právo bydlení a umístit tam svou rodinnou domácnost. Jednotka [číslo] nezatížená zástavním právem je pronajata a není vhodná k bydlení rodiny. Skutečnost, že předmětný úvěr sloužil k refinancování jiného úvěru zajištěného rovněž zástavním právem k předmětným jednotkám, není pro věc relevantní. Pro věc není dle názoru žalobkyně rozhodné ani to, že mezi účastníky probíhá řízení o rozvod manželství. Žalobkyni přitom není známo, že by žalovaný 2/ vlastnil jinou nemovitost, v jiných soudních řízeních uvádí, že je prakticky nemajetný. Ze skutečnosti, že žalovaný 2/ požádal o odklad splátek, rovněž plyne důvodnost obavy žalobkyně, že žalovaný 2/ nemá z čeho úvěr splácet.

5. Žalovaná 1/ následně v podání ze dne 20. 11. 2020 uvedla, že trvá na relevanci běžícího rozvodového řízení pro projednávanou věc za situace, kdy mají manželé [celé jméno žalovaného] zúžené společné jmění manželů a rodinný dům je ve výlučném vlastnictví žalovaného 2/. Za této situace není dle jejího názoru dán naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení, neboť případné rozhodnutí o neexistenci zástavního práva by nebylo způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobkyně, neboť ta by i nadále své právo k bydlení opírala o právní důvod, který v dohledné době„ s velmi vysokou pravděpodobností hraničící s jistotou“ zanikne. Naopak vyhověním žalobě by došlo k výraznému a neúměrnému zásahu do práva žalované 1/.

6. Dne 10. 2. 2021 se ve věci konalo první jednání. U tohoto jednání doplnila žalovaná 1/ své procesní stanovisko tak, že žalovaný 2/ měl povolený odklad splátek od dubna do října roku 2020, v současnosti svůj úvěr řádně hradí. V případě, že by soud žalobě vyhověl, by žalovaná 1/ vyzvala žalovaného 2/ k tomu, aby jim nabídl jinou adekvátní zástavu, pokud by tohoto nebyl schopen, došlo by k zesplatnění úvěru a k tradičnímu vymáhání pohledávky; v konečném důsledku by mohla být exekucí postižena nemovitost, v níž bydlí žalobkyně. Žalovaný 2/ se k žalobě vyjádřil prostřednictvím své zástupkyně poprvé až u prvního jednání, a to tak, že navrhuje zamítnutí žaloby pro absenci naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení. Dle jeho názoru úmyslem zákonodárce bylo, aby se nezhoršilo postavení rodinné domácnosti, které se však v tomto případě rozhodně nezhorší, neboť úvěr byl poskytnut na refinancování jiného úvěru, předmětné bytové jednotky byly už předtím zatíženy zástavním právem. Návrh žalobkyně je v rozporu s jejími vlastními zájmy, neboť nelze vyloučit, že v případě, že by mu bylo vyhověno, toto v konečném důsledku nepovede k exekuci a k prodeji rodinného domu. Zástupkyně žalovaného 2/ má za to, že postup žalobkyně je šikanózní vzhledem k tomu, že žalobkyně žaluje o určení neexistence zástavního práva rovněž k druhé bytové jednotce, kde nikdy nebyla vedena rodinná domácnost, a žalobkyně protahuje veškerá další soudní řízení mezi ní a žalovaným 2/. <b>7. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:</b> 1) Žalobkyně a žalovaný 2/ jsou manželé (dále společně též jen„ manželé [celé jméno žalovaného]“), manželství uzavřeli dne 9. 7. 2010 před Úřadem [anonymizováno] části [obec a číslo] (prokázáno oddacím listem ze dne 9. 7. 2010 na č. l. 11 verte). 2) Manželé [celé jméno žalovaného] mají dvě nezletilé dcery, [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození], a [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození] (prokázáno rodnými listy jmenovaných na č. l. 10 verte a 11). 3) Žalovaná 1/ a žalovaný 2/ spolu uzavřeli dne 17. 12. 2018 zástavní smlouvu k nemovitým věcem [číslo] (dále jen„ zástavní smlouva“), jíž zřídili zástavní právo k jednotce 1/ a jednotce 2/, a to k zajištění budoucích pohledávek žalované 1/ vůči žalovanému 2/ až do výše 12 066 000 Kč vznikajících na základě„ úvěrové smlouvy [číslo]“ uzavřené mezi žalovanými, které budou vznikat ode dne účinnosti úvěrové smlouvy do dne 15. 12. 2054 (prokázáno citovanou zástavní smlouvou na č. l. 12). Žalobkyně nedala k uzavření zástavní smlouvy svůj souhlas (nesporná tvrzení účastníků). 4) Finanční prostředky poskytnuté žalovanému 2/ žalovanou 1/ na základě shora uvedené úvěrové smlouvy [číslo] žalovaný 2/ použil k mimořádnému splacení úvěru ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru reg. [číslo], uzavřené dne 22. 9. 2014 mezi žalovaným 2/ a [právnická osoba] Z čl. VII smlouvy z 22. 9. 2014 plyne, že si její strany sjednaly jako předmět zajištění (mimo jiné) pozemek parc. [číslo] v katastrálním území Záběhlice (prokázáno smlouvou o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne 22. 9. 2014, výpisy k úvěru [číslo] ze dne 18. 9. 2019). 5) Žalovaný 2/ byl ke dni podání žaloby zapsán v katastru nemovitostí jako jediný vlastník pozemku parc. [číslo] zapsaného v evidenci katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] v katastrálním území Záběhlice, jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům. Stavba je rozdělena na bytové jednotky [číslo]. Žalovaný 2/ byl ke dni podání žaloby zapsán v katastru nemovitostí jako jediný vlastník bytových jednotek [číslo] přičemž na těchto jednotkách vázne zástavní právo smluvní a zákaz zcizení (prokázáno informací o pozemku parc. [číslo] na č. l. 17, informací o jednotce [číslo] na č. l. 18 a informací o jednotce [číslo] na č. l. 18 verte). 6) V dopise ze dne 6. 3. 2020 se žalobkyně dovolávala neplatnosti zástavní smlouvy, tento dopis byl oběma žalovaným doručen (prokázáno dopisem ze dne 6. 3. 2020 adresovaným žalované 1/ a žalovanému 2/ na č. l. 9, nespornými tvrzeními účastníků).

8. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil – krom skutkových zjištění k otázce naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení uvedených níže v odst. 32. a 33. – žádné další skutečnosti rozhodné pro posouzení projednávané věci.

9. Soudu je dále z jeho úřední činnosti známo (a strany sporu toto nepopíraly, naopak na tato řízení ve svých podáních často odkazovaly a části spisů navrhovaly k důkazu), že manželé [celé jméno žalovaného] proti sobě vedou u zdejšího soudu další, dosud neskončená, řízení, a sice: - sp. zn. [spisová značka] o úpravu [anonymizováno] o [role v řízení] [anonymizováno] manželů [příjmení] v době před a po rozvodu (v jehož rámci se řeší i otázky výživného), - sp. zn. [spisová značka] o rozvod manželství, - sp. zn. [spisová značka] o výživné manželky. <b>10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:</b> 11. Podle § 1309 odst. 1 o. z. při zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy.

12. Podle § 1312 odst. 1 o. z. se zástavní právo zřizuje zástavní smlouvou. V ní strany ujednají, co je zástavou a pro jaký dluh je zástavní právo zřízeno; zajišťuje-li se dluh ještě nedospělý nebo více dluhů, postačí ujednat, do jaké nejvyšší výše jistiny se zajištění poskytuje.

13. Podle § 1316 o. z. zástavní právo k věci zapsané ve veřejném seznamu vzniká zápisem v tomto seznamu, ledaže jiný právní předpis stanoví jinak.

14. V projednávané věci uzavřeli žalovaná 1/ coby zástavní věřitelka a žalovaný 2/ coby zástavní dlužník a zástavce dne 17. 12. 2018 zástavní smlouvu ve smyslu § 1312 a násl. o. z. s tím, že zástavou jsou jednotky 1/ a 2/ v rodinném domě žalovaného 2/.

15. Podle § 743 odst. 1 o. z. manželé mají obydlí tam, kde mají rodinnou domácnost.

16. Podle § 744 o. z. je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž má jeden z manželů výhradní právo umožňující v domě nebo bytě bydlet, a je-li to jiné právo než závazkové, vznikne uzavřením manželství druhému manželu právo bydlení. Vznikne-li jednomu z manželů takové výhradní právo za trvání manželství, vznikne tím druhému z manželů právo bydlení.

17. Podle § 747 o. z. má-li alespoň jeden z manželů právo nakládat domem nebo bytem, ve kterém se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny, a tohoto domu nebo bytu je k bydlení manželů nebo rodiny nezbytně třeba, musí se zdržet všeho a předejít všemu, co může bydlení znemožnit nebo ohrozit. Manžel zejména nesmí bez souhlasu druhého manžela takový dům nebo byt zcizit nebo k domu, jeho části nebo k celému bytu zřídit právo, jehož výkon je neslučitelný s bydlením manželů nebo rodiny, ledaže zajistí manželovi nebo rodině po všech stránkách obdobné bydlení s bydlením dosavadním (odst. 1). Jedná-li manžel bez souhlasu druhého manžela v rozporu s odstavcem 1, může se tento manžel dovolat neplatnosti takového právního jednání (odst. 2).

18. Podle § 749 o. z. souhlas manžela podle § 747 a 748 vyžaduje písemnou formu.

19. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

20. V projednávané věci se žalobkyně domáhala určení, že tu právo není (neexistence zástavního práva), podala tedy tzv. určovací žalobu ve smyslu § 80 o. s. ř. Prvotními předpoklady pro to, aby mohla se svou žalobou uspět, jsou aktivní věcná legitimace žalobkyně (která je podmínkou úspěšnosti každé žaloby) a existence naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení (což je specifická podmínka meritorní projednatelnosti určovacích žalob). Jde o samostatné instituty procesního práva, jež nelze zaměňovat ani směšovat.

21. Žalobkyně je aktivně věcně legitimována k podání projednávané žaloby, neboť neplatnosti právního jednání se podle § 747 odst. 2 o. z. může dovolat (při splnění všech podmínek § 747 odst. 1 o. z.) manžel, který nemá právo nakládat domem nebo bytem, kde je umístěna jeho rodinná domácnost, jestliže druhý manžel toto právo má a svým právním jednáním rodinnou domácnost ohrozil. Žalobkyně přitom byla ke dni podání žaloby i ke dni vyhlášení rozsudku stále manželkou žalovaného 2/.

22. To, zda žalobkyně má na požadovaném určení i naléhavý právní zájem, je jiná, samostatná otázka, kterou se soud musel zabývat předtím, než mohl přistoupit k řešení merita věci. Soud přitom dospěl k závěru, že žalobkyně v projednávané věci naléhavý právní zájem na požadovaném určení nemá.

23. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté při výkladu § 80 o. s. ř. plyne, že určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá. Určovací žaloba je nepřípustná tam, kde neslouží potřebám praktického života, ale jen ke zbytečnému rozmnožování sporů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. 27 Cdo 3664/2017, ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 27 Cdo 223/2018, a judikaturu v nich citovanou).

24. Současně je třeba mít na paměti, že vyhověním žalobě by bylo zasaženo do výlučného vlastnického práva žalovaného 2/ proti jeho vůli. Jelikož právo vlastnit majetek je jedním ze základních práv chráněných ústavním pořádkem (čl. 11 Listiny základních práv a svobod), v případě pochybností je na místě přistoupit k restriktivnějšímu výkladu zákona, jenž bude vlastnické právo omezovat méně.

25. Soud se proto neztotožnil s názorem žalobkyně, že je probíhající rozvodové řízení mezi ní a žalovaným 2/ pro projednávanou věc nerozhodné. Naopak je nutné je zohlednit při posuzování otázky naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení. Návrh na rozvod manželství podal žalovaný 2/ a ke dni vyhlášení tohoto rozsudku na tomto návrhu setrval. Je tedy zjevné, že ve smyslu § 758 o. z. přinejmenším žalovaný 2/ manželské společenství obnovit nechce; žalobkyně přitom nikdy netvrdila, že by s rozvodem nesouhlasila. Není tedy otázkou, zda dojde k rozvodu manželství žalovaných, ale toliko kdy k němu dojde.

26. Okamžikem, kdy bude manželství účastníků pravomocně rozvedeno, zanikne právo žalobkyně v nemovitosti žalovaného 2/ bydlet a žalovaný 2/ bude v souladu s § 769 o. z. oprávněn žalobkyni z rodinného domu vyklidit. S ohledem na uvedené ztratí žalobkyně pravomocným rozvodem i aktivní legitimaci k vedení sporu, neboť z § 747 o. z. plyne, že domáhat se určení neexistence zástavního práva podle tohoto ustanovení může manžel, nikoliv rozvedený manžel (toto ustanovení je v občanském zákoníku zakotveno v rubrice„ Některá ustanovení o bydlení manželů“, nikoliv v dílu o zániku manželství). Je přitom nerozhodné, že po rozvodu by mohly v rodinném domě dále bydlet nezletilé dcery manželů [příjmení] se svým otcem, žalovaným 2/. [anonymizováno], kdy nezletilé děti bydlí v nemovitosti zatížené zástavním právem, je v České republice naprosto běžná; kdyby byl žalovaný 2/ jediným rodičem svých dcer, zákon by mu nijak nezapovídal zřídit zástavní právo k nemovitosti, v níž má svou rodinnou domácnost.

27. Možnost aplikace § 747 o. z. je tedy úzce svázána s právem žalobkyně v nemovitosti žalovaného 2/ bydlet ve smyslu § 744 o. z., tedy s tím, že v ní právě žalobkyně má svou rodinnou domácnost (že je žalobkyně členkou této rodinné domácnosti). Po rozvodu manželství ztratí žalobkyně právo v domě žalovaného 2/ bydlet a bude muset svou bytovou situaci znovu řešit, neboť žalovaný 2/ bude mít právo ji z nemovitosti vyklidit. S ohledem na probíhající rozvod účastníků nezabrání posuzovaná určovací žaloba do budoucna vzniku sporů a nevyřeší bytovou situaci žalobkyně, nevytvoří pevný rámec vzájemných vztahů do budoucna. Nemůže-li určovací žaloba plnit tyto své základní funkce, nemůže být dán ani naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení.

28. Nadto, jak uvedla žalovaná 1/ (viz odst. 6. výše), uspěla-li by žalobkyně se svou žalobou, v konečném důsledku by to mohlo vést až k exekuci a k prodeji bytových jednotek, v nichž chce žalobkyně zjevně dále bydlet. Podání žaloby je tak v rozporu s tvrzenými zájmy žalobkyně, jež žalobkyni k jejímu podání vedly. Úspěch žalobkyně v tomto řízení by mohl vést k tomu, že„ ztratí střechu nad hlavou“.

29. Dále nelze přehlédnout ani to, že úvěr zajištěný zástavním právem si žalovaný 2/ vzal na refinancování svého dřívějšího úvěru, jím rovněž spláceného, jenž byl zajištěn zástavním právem k pozemku, jehož součástí se posléze stal rodinný dům, a tedy i předmětné bytové jednotky. Postavení rodinné domácnosti žalobkyně se tak uzavřením nové zástavní smlouvy nijak nezhoršilo, vždy byla umístěna v zastavené nemovitosti, kde nerealizování zástavního práva vždy záviselo na platební morálce žalovaného 2/.

30. Jelikož lze v projednávané věci očekávat, že rozvodové řízení mezi manželi [příjmení] ještě nějakou dobu potrvá, soud připustil, že by se dalo dospět k závěru o existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení na straně žalobkyně toliko za situace, kdyby žalobkyně prokázala, že žalovaná 1/ již započala s výkonem zástavního práva, nebo že počátek výkonu aktuálně reálně hrozí a že bude ze dne na den se svými dětmi vystěhována. Tvrzení k tomu obsažená v žalobě však byla zcela nedostatečná, pročež soud žalobkyni u prvního jednání poučil dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že musí zcela konkrétně tvrdit, zda žalovaná 1/ již započala s výkonem zástavního práva, případně kdy, pokud nezapočala, tak kolik činí splátky úvěru žalovaného 2/, se kterými splátkami je v prodlení, a k tomu navrhnout důkazy, ze kterých bude plynout, že započetí s výkonem zástavního práva aktuálně reálně hrozí. Přitom soud žalobkyni upozornil, že bude vést dokazování jen ohledně konkrétního splácení či nesplácení úvěru žalovaným 2/, nikoli duplicitně prokazovat komplexní majetkové poměry žalovaného, jako je tomu v řízeních o určení výživného, a z toho dovozovat, zda má žalovaný 2/ hypotetickou možnost či nemožnost úvěr splácet. (Lhůtu k doplnění tvrzení a důkazů soud poskytl jak žalobkyni, tak žalovaným.)

31. Žalobkyně tedy nesla jednak břemeno tvrzení, jednak břemeno důkazní. To znamená, že žalobkyně musela rozhodné skutečnosti nejprve tvrdit (břemeno tvrzení) a pak je prokazovat (břemeno důkazní). Pokud jsou nedostatečná žalobní tvrzení, není co prokazovat, úplnost skutkových tvrzení nelze nahrazovat poukazem na předložené listinné důkazy, tím spíše ne po uběhnutí koncentrační lhůty. Soud není oprávněn zhojit absenci vylíčení rozhodujících skutečností v návrhu jejich dohledáváním v předložených listinných důkazech.

32. Žalobkyně nevyhověla shora uvedenému poučení v rovině tvrzení. Netvrdila, že žalovaná 1/ již započala s výkonem zástavního práva, případně kdy, netvrdila, se kterými splátkami je žalovaný 2/ v prodlení. Jediné doplněné a prokázané tvrzení bylo, že splátky úvěru žalovaného 2/ činí 45 000 Kč měsíčně (prokázáno výpovědí žalovaného 2/ zachycenou v protokolu z jednání ze dne 11. 9. 2020 ve věci sp. zn. [spisová značka]). Toto je pro prokázání naléhavého právního zájmu nedostačující. Pouhá„ důvodná obava“, že úvěr nebude žalovaným 2/ splácen, nezakládá naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení. Nadto nelze přehlédnout, že ona důvodná obava se měla dle žalobkyně zakládat na tvrzeních žalovaného v souvisejících řízeních o tom, že má příjem toliko 27 500 Kč měsíčně (toto bylo skutečně tvrzeno v dopisu zástupkyně žalovaného 2/ ze dne 1. 8. 2019 adresovaném zástupci žalobkyně, v návrhu žalovaného 2/ ze dne 3. 5. 2019 na úpravu poměrů nezletilých dětí pro dobu před a po rozvodu manželství). Zástupkyně žalovaného 2/ u druhého jednání poukázala na to, že tento tvrzený příjem byl čistým příjmem po zaplacení splátky hypotéky. Soud má za to, že tato tvrzení o poměrech žalovaného z listopadu 2019 lze stěží považovat za aktuální ve smyslu soudem poskytnutého poučení, současně žalobkyně zcela opomíjí další pozdější tvrzení žalovaného v těchto řízeních o jeho vysokých úsporách (vyplacený projekt ŘRD [anonymizováno] ve výši 2 500 000 Kč, prodej poloviny nezastavené pronajímané bytové jednotky [číslo] za 4 miliony [anonymizováno] s tím, že očekává prodej druhé poloviny do června 2021) (toto žalovaný 2/ tvrdil ve své výpovědi zachycené v protokolu z jednání ze dne 11. 9. 2020 ve věci sp. zn. [spisová značka]). Tvrzení žalobkyně v projednávané věci o tom, že má důvodnou obavu, že žalovaný nebude schopen úvěr splácet, je navíc v příkrém rozporu s jejími tvrzeními v řízení sp. zn. [spisová značka], v němž se žalobkyně domáhá po žalovaném 2/ výživného manželky, a kde tvrdí, že žalovaný 2/ před ní ukrývá milionové částky a že má na to, aby jí platil výživné manželky ve výši 40 000 Kč měsíčně, vedle výživného, které platí, resp. má platit, na své nezletilé dcery. Žalobkyně v projednávané věci tvrdí, že má důvodnou obavu, že manžel nebude schopný úvěr splácet, přestože v účastnické výpovědi učiněné v souvisejícím řízení po datu zahájení řízení v projednávané věci uvádí (a dokládá k tomu další důkazy), že žalovaný 2/ majetek má, jeho životní úroveň se po opuštění společné domácnosti výrazně nesnížila, a zjevně tedy v jiných řízeních důvodnou obavou ohledně nemajetnosti žalovaného 2/ netrpí (viz protokoly z jednání ze dne 17. 8. 2020 a ze dne 25. 9. 2020 ve věci sp. zn. [spisová značka]). Je tedy s podivem, že právě žalobkyně žalovanému 2/ v závěrečném návrhu na č. l. 91 spisu vytýká, že v různých řízeních uvádí rozporná tvrzení ohledně svých příjmů„ podle toho jak se mu to hodí“, a takto by k nim měl soud také přistupovat. Přitom lze stěží říct, že se žalovanému 2/ hodí přiznat v účastnické výpovědi v řízení o určení výživného, jež má platit své ženě, se kterou se rozvádí, existenci milionových úspor, když to může vést ke stanovení vyšší vyživovací povinnosti.

33. Žalovaná 1/ přitom soudu předložila potvrzení o tom, že žalovaný 2/ úvěr řádně splácí (prokázáno bankovní informací o klientovi ze dne 8. 3. 2021). Pokud by žalovaný 2/ v budoucnu přestal úvěr hradit a hrozilo by, že žalovaná 1/ přistoupí k výkonu zástavního práva za situace, kdy manželství účastníků nebude ještě rozvedeno a v předmětném bytu bude stále rodinná domácnost manželů [příjmení], tak by to znamenalo podstatnou změnu ve skutkových okolnostech, žalobkyně by tím nabyla naléhavého právního zájmu, kterého se jí v současnosti nedostává, a mohla by se domáhat požadovaného určení novou žalobou, aniž by tomu bránila překážka věci rozsouzené.

34. Ze všech uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení ke dni rozhodnutí soudu není dán, neboť podaná určovací žaloba nemůže naplnit svou preventivní ochrannou funkci (nevytvoří pevný rámec budoucích vztahů mezi účastníky), neslouží potřebám praktického života a odvrácení budoucích sporů mezi účastníky. Naopak byla podána za účelem rozmnožování sporů mezi rozvádějícími se manželi, jejichž vzájemné vztahy jsou zjevně vyhrocené, za situace, kdy rodinná domácnost není předmětným zástavním právem reálně ohrožena.

35. S ohledem na uvedené soud zamítl další důkazní návrhy žalobkyně pro nadbytečnost (viz č. l. 80 a 81), neboť byly navrženy k prokázání merita věci, případně skutečností, které nebyly pro projednávanou věc rozhodné (celkových majetkových poměrů žalovaného 2/, v rozporu s upozorněním soudu v rámci poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že tímto směrem dokazování vedeno nebude), a protože má soud za prokázané, že žalovaný 2/ v současnosti předmětný úvěr řádně splácí.

36. Poukaz žalobkyně v závěrečném návrhu na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. [spisová značka], z něhož žalobkyně dovozuje, že naléhavý právní zájem je dán vždy, pokud zápis v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti, není přiléhavý. Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí uzavřel (vycházeje ze zcela odlišných skutkových okolností), že naléhavý právní zájem je dán vždy, pokud zápis v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti za situace, když žalobce tvrdí, že nesprávně zapsané právo svědčí ve skutečnosti právě jemu (pokud žalobce tvrdí, že je vlastníkem, ačkoli v katastru není jako vlastník zapsán). To není případ žalobkyně v projednávané věci. <b>37. Jelikož žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, byla žaloba výrokem I. tohoto rozsudku zamítnuta.</b> 38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že výrokem II. přiznal zcela úspěšné žalované 1/ vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč Tyto náklady sestávají z paušální náhrady hotových výdajů advokátem nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 4 úkony dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (vyjádření ve věci samé z 14. 9. 2020 a z 20. 11. 2020, účast na jednáních konaných 10. 2. 2021 a 31. 3. 2021) po 300 Kč v souladu s § 2 odst. 3 vyhlášky.

39. Výrokem III. pak soud přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. zcela úspěšnému žalovanému 2/ vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 16 940 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5. a § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč, sestávající z částky 2 500 Kč za každý z pěti úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. účtovaných žalovaným 2/ (převzetí a příprava, vyjádření ve věci samé ze 17. 3. 2021, písemný závěrečný návrh, účast na jednáních konaných 10. 2. 2021 a 31. 3. 2021), tj. celkem 12 500 Kč, a dále 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 14 000 Kč ve výši 2 940 Kč (celkem tedy 12 500 Kč + 1 500 Kč + 2 940 Kč). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupkyně žalovaného 2/.

40. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.