21 C 231/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Jolanou Stonawskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 51 939 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 36 033 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 36 033 Kč ve výši 8,25 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 13 339 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 13 339 Kč ve výši 8,25 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, částky 2 567,24 Kč a úroků ve výši 102,31 % ročně z částky 39 443,20 Kč od 23. 7. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 114 249 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 387,28 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 51 939 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o anonymizováno uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne datum s tím, že dlužná částka sestává z jistiny úvěru ve výši 49 372 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 49 372 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, ze smluvní pokuty ve výši 2 567,24 Kč a smluvního úroku ve výši 102,31 % ročně z částky 39 443 Kč od 23. 7. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 114 249 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který byl k prvnímu jednání konanému dne 30. 8. 2021 řádně předvolán, bez omluvy se však nedostavil.

4. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: 1/ Žalobkyně coby poskytovatelka spotřebitelských anonymizováno a žalovaný podepsali dne 5. 3. 2020 anonymizováno o anonymizováno číslo (dále též jen„ anonymizováno“). Na základě této smlouvy žalobkyně dne 6. 3. 2020 poskytla žalovanému 40 000 Kč převodem na účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Žalovaný se ve anonymizováno zavázal vrátit žalobkyni poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 102,31 % ročně z poskytnuté částky ve 24 měsíčních splátkách po 3 967 Kč (celkem 95 208 Kč), splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem dubnem 2020. Výše RPSN uvedená ve smlouvě činila 166,92 % (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvou o anonymizováno číslo ze dne 5. 3. 2020, oznámením o schválení úvěru ze dne 9. 3. 2020, vyjádřením anonymizováno ze dne 29. 6. 2021 na č. l. 41 - 42 spisu, dokladem o vyplacení anonymizováno). 2/ V článku 6 smlouvy –„ Důsledky vyplývající z prodlení anonymizováno“ – si strany sjednaly, že jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným ve smlouvě již právo na žádnou další smluvní pokutu dle tohoto bodu nevzniká. Souhrn veškerých smluvních pokut, které je žalobkyně oprávněna takto požadovat, činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Smluvní pokuty dle tohoto bodu jsou v každém jednotlivém případě splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení dané smluvní pokuty (bod 6.1. smlouvy). Žalobkyně měla mít proti žalovanému dále právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s jeho prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této náhrady nákladů vzniká u každé jednotlivé splátky patnáctým dnem trvání prodlení s její úhradou. Po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným v této smlouvě již právo na žádnou další náhradu těchto nákladů nevzniká. Náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení (bod 6.2. smlouvy). Jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn., že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů dle bodu 6.2. smlouvy (bod 6.3. smlouvy). Ke dni zesplatnění anonymizováno se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny anonymizováno. příjmení jistinu úvěru je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši celé nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení (bod 6.4. smlouvy). Jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení (bod 6.5. smlouvy). Při prodlení žalovaného s plněním závazků dle smlouvy je žalobkyně oprávněna požadovat náhradu způsobené újmy v plné výši a zaplacení nákladů řízení spojených s vymáháním svých pohledávek v nalézacím a případně i exekučním řízení. Jakákoli ujednání o smluvní pokutě obsažená ve smlouvě nemají vliv na právo poškozené strany požadovat náhradu škody vzniklé porušením povinnosti zajištěné smluvní pokutou, a to v plné výši (bod 6.6. smlouvy) (prokázáno předmětnou smlouvou). 3/ Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet anonymizováno, a to na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází anonymizováno a příjmení, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 21 307 Kč, celkové měsíční náklady žalovaného činí 4 710 Kč (životní minimum 3 410 Kč, náklady na bydlení 1 300 Kč), volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) činí 15 597 Kč. Na základě výše uvedených údajů byl proveden tzv. scoring žalovaného (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalobkyně prověřila, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, jeho doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný a zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Při posouzení výdajů žalovaného vyšla žalobkyně z životního minima 3 410 Kč, ke kterému přičetla rezervu 1 000 Kč (prokázáno předsmluvním formulářem, kartou klienta, výpisem s osobními daty žalovaného k hodnocení jeho úvěruschopnosti, datum dotazu 24. 2. 2020, pracovní smlouvou ze dne 1. 5. 2015, screenshoty výpisu z účtu žalovaného s přijatou mzdou, potvrzením zaměstnavatele ze dne 17. 2. 2020, hodnocením klienta, prohlášením klienta, výpisem záznamů z registru příjmení, výpisem z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, výpisem z účtu anonymizováno za období 1. 1. 2020 – 31. 1. 2020). 4/ Žalovaný uhradil žalobkyni po uzavření smlouvy pouze jednu splátku ve výši 3 967 Kč. S úhradou druhé splátky splatné dne 17. 5. 2020 se dostal do prodlení o délce 65 dnů, žalobkyně proto zesplatnila celou dlužnou částku, jak bylo sjednáno v bodu 6.3. smlouvy (prokázáno výzvou k zaplacení ze dne 17. 6. 2020, výzvou k zaplacení ze dne 20. 7. 2020, oznámením o zesplatnění ze dne 21. 7. 2020). 5/ Žalobkyně zaslala žalovanému dne 3. 12. 2020 předžalobní upomínku, žalovaný však na předmětnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradil (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 3. 12. 2020, podacím archem ze dne 3. 12. 2020).

5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil.

6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

7. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen„ směrnice“).

8. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o anonymizována dvě slova ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o anonymizována dvě slova, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se anonymizována dvě slova ve výši nominální úrokové sazby 102,31 % ročně z poskytnuté částky ve 24 měsíčních splátkách po 3 967 Kč (celkem 95 208 Kč), splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem dubnem 2020. Výše RPSN uvedená ve smlouvě činila 166,92 %, RPSN přepočítaná kalkulačkou na internetových stránkách finančního arbitra činila 157,73 %. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu.

16. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 a 87 zákona. Prokázala zkoumání příjmové i výdajové stránky schopnosti žalovaného úvěr splácet, rozsah informací získaných o žalovaném a jejich ověření se soudu nejeví jako nedostatečné.

17. I přes shora uvedené shledal soud smlouvu o úvěru absolutně neplatnou dle § 588 o. z., neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Z judikatury anonymizováno vyplývá, že ustanovení směrnice 93/13 EHS musí být vykládána v tom smyslu, že pro účely posouzení, zda je výše odškodnění ve smyslu bodu 1 písm. e) přílohy k této směrnici požadovaného po spotřebiteli, který neplní své závazky, nepřiměřená, je třeba hodnotit kumulativní účinek všech sankčních klauzulí v dotyčné smlouvě bez ohledu na to, zda věřitel skutečně trvá na jejich plné úhradě, a že vnitrostátní soudy případně musí na základě čl. 6 odst. 1 uvedené směrnice vyvodit veškeré důsledky ze zjištění, že jsou některé klauzule zneužívající, a vyloučit všechny klauzule uznané za zneužívající, aby se ujistily, že pro spotřebitele nebudou závazné. (srov. rozhodnutí anonymizováno ze dne 21. 4. 2016 ve věci příjmení proti právnická osoba) V bodu 100 tohoto rozsudku Soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soud, který konstatuje, že několik klauzulí ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem má zneužívající povahu ve smyslu směrnice 93/13 EHS, musí vyloučit všechny zneužívající klauzule, a nikoli jen některé z nich. Vnitrostátní soudy mají pouze povinnost vyloučit použití zneužívající klauzule, aby vůči spotřebiteli nevyvolávala závazné účinky, avšak nemají pravomoc měnit její obsah.

18. Zdejší soud se zabýval s ohledem na výši anonymizováno pokut a smluvního úroku z poskytnuté částky souladem všech smluvních ujednání (smlouvy jako celku) s dobrými mravy a dospěl k závěru, že předmětná smlouva je s dobrými mravy zjevně v rozporu. V projednávané věci účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 40 000 Kč, RPSN byla sjednána ve výši 157,73 % a celkem měl žalovaný za dobu 24 měsíců vrátit žalobkyni částku 95 208 Kč. Ve smlouvě o úvěru byla současně sjednána i smluvní pokuta 499 Kč za každou splátku či její část, s níž se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů, maximálně v souhrnu 2 999 Kč/rok (bod 6.1.), dále byla sjednána náhrada účelně vynaložených nákladů u každé splátky, s níž se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů ve výši 200 Kč (bod 6.2.), dále bylo sjednáno automatické zesplatnění anonymizováno v případě prodlení s úhradou splátky či její části o více než 65 dnů, a pro tento případ, nezaplatí-li žalovaný novou jistinu úvěru (sestávající z původní s přirostlými úroky) přímo v den zesplatnění úvěru (přičemž o tom, že k zesplatnění došlo, nemusel žalovaný s ohledem na to, že k zesplatnění došlo automaticky, vůbec vědět; přitom lze stěží rozumně očekávat, že si průměrný spotřebitel bude hlídat běh 65denního prodlení), bylo ujednáno, že žalobkyni náleží též smluvní pokuta 0,1 % denně z nové jistiny (bod 6.5.). Podle bodu 6.6. nemají ujednání o smluvní pokutě obsažená ve smlouvě vliv na právo žalobkyně požadovat náhradu škody vzniklé porušením povinnosti zajištěné smluvní pokutou, a to v plné výši, nepředstavují tedy paušalizovanou náhradu škody. Podle bodu 6.7. náleží žalobkyni i zákonný úrok z prodlení.

19. S ohledem na uvedené je žalobkyní požadované plnění v projednávané věci zjevně nemravné, neboť vede k nepřiměřenému postižení žalovaného coby spotřebitele. Vedle řady sankčních ujednání nelze přehlédnout, že výše smluvního úroku (úplaty za poskytnutí úvěru) je natolik vysoká, že RPSN činí 157,73 %, tj. více než 18násobek průměrné RPSN úvěrů poskytnutých bankami domácnostem (dle databáze příjmení činila průměrná RPSN v březnu 2020 8,4 %, průměrná úroková sazba pak 8,15 %). K tomu srov. judikaturu Nejvyššího soudu, podle které není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), nikoli 18násobkem, či judikaturu ve věcech exekučních (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2841/2018, 20 Cdo 2884/2019, 20 Cdo 3844/2018, 20 Cdo 1857/2019). K totožnému závěru dospěl i Městský soud v Praze jako soud odvolací v rozsudku ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 11 Co 334/2020, ve skutkově obdobné věci.

20. Protože je dle § 2395 o. z. pojmovým znakem (podstatnou náležitostí) smlouvy o úvěru závazek úvěrovaného zaplatit úroky, jejichž výše je v projednávané věci nemravná, a nadto je závazek žalovaného coby spotřebitele tyto nemravné úroky zaplatit zajištěn nepřiměřenými smluvními pokutami, je posuzovaná smlouva absolutně neplatná jako celek. S ohledem na shora citované závěry anonymizováno nepřichází moderace smluvních ujednání v úvahu, nadto smlouva je neplatná od počátku, tj. není co moderovat.

21. Z neplatné smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních úroků s odpovídajícím příslušenstvím ani smluvních pokut, co do těchto částek je tak žaloba bez dalšího nedůvodná.

22. Jelikož je posuzovaná smlouva o úvěru neplatná, žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku 40 000 Kč, neboť ve smyslu § 2991 o. z. obdržel plnění bez právního důvodu (smlouva byla neplatná absolutně, tedy od počátku), a je povinen žalobkyni toto bezdůvodné obohacení vydat v rozsahu, v němž dosud trvá. Žalovaný již žalobkyni zaplatil 3 967 Kč, žalobkyni je proto povinen zaplatit 36 033 Kč. Proto soud žalobě výrokem I. v tomto rozsahu vyhověl a ve zbytku žalobu co do požadované jistiny (zahrnující i zesplatněné smluvní úroky) zamítl. K tomu soud pouze dodává, že ačkoliv platby žalovaného směřovaly formálně na úhradu závazku ze smlouvy, je nutné je započíst na závazek žalovaného vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalovaného.

23. Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti jednotlivých splátek, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně však prokázala odeslání výzvy k zaplacení žalovanému před datem, od něhož požaduje úrok z prodlení, soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od žalobkyní požadovaného data, neboť žalovaný je s plněním své povinnosti vydat bezdůvodné obohacení v prodlení.

24. Ve zbývajícím rozsahu soud ze shora popsaných důvodů žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že výrokem III. přiznal žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu 38 % nákladů řízení z částky 19 440,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 597 Kč a z nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 51 939 Kč sestávající z částky 3 180 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé, účast u jednání 30. 8. 2021; soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení za podání, jímž k výzvě soudu doplňovala žalobu, neboť jí nic nebránilo učinit všechna potřebná tvrzení součástí žaloby) včetně čtyř paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a z náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 13 920 Kč ve výši 2 923,20 Kč. Předmětem řízení bylo 51 939 Kč s příslušenstvím, žalobkyně však byla úspěšná jen co do cca 69 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný co do 31 % předmětu řízení. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. se od úspěchu žalobkyně odečítá úspěch žalovaného (vzájemné nároky na náhradu nákladů řízení soud započte), žalobkyně tak má nárok na náhradu 38 % nákladů řízení, jež činí 7 387,28 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupkyně žalobkyně.

26. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí (exekuce).