21 C 255/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Slušným ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 20 000 Kč, úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá vůči žalované straně, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s příslušenstvím. Strany totiž uzavřely dne , datum, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, . Na jejím základě poskytla žalobkyně žalované straně 20 000 Kč. Žalovaná strana se dostala do prodlení se splátkou splatnou , datum, . Žalobkyně proto úvěr dopisem ze dne , datum, zesplatnila. Žalobkyně požaduje rovněž náklady na upomínání ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované strany.

2. Žalovaná strana s žalobou nesouhlasí a navrhuje, aby ji soud zamítl. Žalobkyně neprokazuje uzavření smlouvy. Dále je smlouva neplatná pro rozpor s dobrými mravy (vysoké RPSN) a pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti. Navíc žalovaná dlužnou jistinu 20 000 Kč uhradila.

3. Strany souhlasily s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (žalobkyně viz č.l. 3, žalovaná strana viz č.l. 13 rub). Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a strany se práva účasti na projednávání věci vzdaly, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů vyplynulo následující.1/ Žalovaná strana podepsala prostřednictvím SMS z čísla , hodnota, (kód , Anonymizováno, ) dne , datum, v čase 7:54:29 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, . Předmětem této smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč, a to na účet žalované strany (, č. účtu, ); jako bankovní spojení žalobkyně bylo uvedeno číslo účtu , č. účtu, . Úvěr byl sjednán v délce 12 měsíců (splatnost tedy sjednána ke dni , datum, ). RPSN dle smlouvy činilo 1 356 % p. a. Celková částka k zaplacení činila 80 000 Kč. Žalovaná strana se zavázala provést verifikační platbu ve výši 1 Kč. V příloze číslo , hodnota, bylo uvedeno posouzení úvěruschopnosti žalované (smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ).2/ Žalobkyně poskytla žalované straně informace ohledně výpočtu RSPN, údaje o věřiteli, shrnutí informací o úvěru (délka trvání 12 měsíců, výše úvěru 20 000 Kč, celkem třeba zaplatit 80 000 Kč, RPSN 1 356 % p. a.). Současně byl poskytnut žalované straně přehled splátek - 1. splátka 5 000 Kč splatná , datum, , celkem , hodnota, splátek po 5 000 Kč a poslední splátka splatná , datum, činila 25 000 Kč (předsmluvními informacemi).3/ Žalobkyně dne , datum, zaslala žalované straně částku 20 000 Kč (detailem pohybu – bezhotovostní platbou). Žalovaná strana zaslala žalobkyni 1 Kč dne , datum, (detailem pohybu – okamžitou příchozí platbou).4/ Žalobkyně opakovaně upomínala žalovanou stranu ohledně dlužné splátky splatné , datum, (upomínkou č. , hodnota, , upomínkou č. , hodnota, zaslanou na e-mail, upomínkou č. , hodnota, , upomínkou č. , hodnota, zaslanou na e-mail).5/ Protože žalovaná nereagovala na shora uvedené upomínky, žalobkyně zaslala žalované straně dopis, kterým úvěr zesplatnila. Tímto dopisem byla žalovaná strana vyzvána k úhradě částky 39 693,98 Kč. Dopis současně sloužil jako výzva před podáním žaloby a byl odeslán , datum, (předžalobní výzvou – zesplatněním úvěru vč. podacího lístku).6/ Žalovaná strana uhradila (ze svého účtu uvedeného ve smlouvě) žalobkyni na účet uvedený ve smlouvě dne , datum, částku 500 Kč a částku 5 000 Kč, dne , datum, částku 9 000 Kč, dne , datum, částku 500 Kč, dne , datum, částku 5 000 Kč, tj. celkem 20 000 Kč (výpisy transakcí).7/ Žalovaná strana navrhla žalobkyni dne , datum, smírné řešení věci (dopisem ze dne , datum, včetně doručenky).8/ Žalobkyně lustrovala žalovanou stranu v insolvenčním rejstříku, rejstříku SOLUS, centrální evidenci exekucí (datovým výstupem z Credit Info CEE). Žalovaná strana při podpisu smlouvy souhlasila se zpracováním osobních údajů (zásadami zpracování osobních údajů).9/ Žalobkyně disponovala kopií rodného listu žalované strany a kopií občanského průkazu žalované strany (rodným listem a občanským průkazem žalované strany).

5. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

6. Na projednávanou věc se aplikují ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („zákon“).

7. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

12. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

13. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle čl. 25 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu („eIDAS“) Elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy.

16. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce („ZSVD“) K podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

17. Strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 1 zákona. Námitky žalované strany ohledně neuzavření smlouvy nebyly důvodné. Žalobkyně ověřila totožnost žalované strany ve smyslu § 11 odst. 7 zákona č. 253/2008 Sb. („AML“), tzv. identifikaci na dálku). Jde-li o podpis (ten je třeba odlišovat od identifikace, podpis pouze stvrzuje konečnost a vážnost vůle), tento byl učiněn formou tzv. dosvědčeného elektronického podpisu (one-time-password). Tato forma byla sjednána v čl. 10 smlouvy a jedná se o prostý elektronický podpis ve smyslu ve smyslu čl. 3 bodu 10 eIDAS. Prostý elektronický podpis je přitom pro podpis smlouvy o spotřebitelském úvěru dostačující (tento závěr soud dovozuje z § 561 o. z. a § 7 ZSVD, obecně k dostatečnosti prostého elektronického podpisu viz i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2024, č.j. 26 Co 150/2024-72). Podpůrně soud odkazuje rovněž na stanovisko ČNB, podle něhož je prostý elektronický podpis v podmínkách spotřebitelských úvěrů dostačující (viz Stanovisko ČNB K některým ustanovením zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soubor otázek a odpovědí). Odkazy žalované strany na rozhodnutí Nejvyššího soudu (NS 20 Cdo 1741/2017, NS 26 Cdo 1230/2019) nejsou přiléhavé, neboť Nejvyšší soud v nich řešil případy z doby, kdy nebyl účinný ZSVD. Jinak řečeno, uvedené závěry Nejvyššího soudu byly překonány.

18. Argumentaci žalované strany ohledně neuzavření smlouvy hodnotí soud jako účelovou. Žalovaná strana totiž dle smlouvy plnila (viz její platby po uzavření smlouvy). A ostatně sama žalovaná v bodě 2.6 svého vyjádření uvádí. že „v době, kdy jsem se společností smlouvu uzavírala“ hradila již další závazky a dostala se do dluhové pasti.

19. Při uzavírání smlouvy vystupovala žalobkyně ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná strana vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.

20. Jde-li o zkoumání úvěruschopnosti, soud uvádí, že se nejeví jako dostatečné. O tomto by však soud musel žalobkyni poučit podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), a nařídit ve věci jednání, což by však bylo s ohledem na další závěry soudu popsané níže nehospodárné. Soud proto konečný závěr o splnění či nesplnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované strany nečiní, neboť má za to, že je smlouva absolutně neplatná z jiných důvodů.

21. Jednou z povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona.

22. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě o úvěru uvedeno, že RPSN činí 1 356 % p. a. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu v říjnu 2024 činila 9,14 %. Ve smlouvě byla tedy více než 148násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli 148násobkem.

23. S ohledem na absolutní neplatnost posuzovaných smluv má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny úvěru. V řízení přitom bylo prokázáno, že žalovaná strana před podáním žaloby uhradila 20 000 Kč, tedy celou poskytnutou částku. K tomu soud dodává, že ačkoliv platby žalované strany směřovaly formálně na úhradu závazku ze smlouvy, je nutné je započíst na závazek žalované vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalované. Jde-li o úrok z prodlení, ten žalobkyně požadovala od , datum, . V této době však již měla žalovaná strana svůj závazek uhrazený (poslední platbu provedla , datum, ) a do prodlení se tedy vůbec nedostala. A jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, je neplatné i ujednání o nákladech na upomínání (nárokováno ve výši 1 000 Kč). Proto soud žalobu v celém rozsahu výrokem I. tohoto rozsudku zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal v řízení zcela úspěšné žalované straně vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření ze dne , datum, ).

25. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.