21 C 36/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Slušným ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 97 481 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 57 230,56 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 57 230,56 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá vůči žalované straně, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 97 481 Kč s příslušenstvím. Dne datum totiž strany podepsaly smlouvu o úvěru č. hodnota. Na základě smlouvy byl žalované straně poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč, a to dne datum. Do data zesplatnění úvěru nezaplatila žalovaná strana ničeho. Po zesplatnění úvěru žalovaná strana uhradila 2 769,44 Kč. Dlužná částka je tak tvořena a) dlužnou jistině úvěru ve výši 67 081,47 Kč, b) smluvní pokutou ve výši 998 Kč, c) náhradou nákladů vzniklých v důsledku prodlení žalovaného ve výši 400 Kč, d) smluvní pokutou ve výši 29 002 Kč, e) úrokem za poskytnutí úvěru.

2. Žalovaná strana k žalobě uvedla, že jí zrušili insolvenci, má teď exekuce a není schopna nic platit.

3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. 1/ Žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěru se povolením od Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno (výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, č.l. 11). 2/ Žalobkyně provedla lustraci žalované strany a ta neprocházela databází SOLUS (výpisem záznamů SOLUS, č.l. 25). 3/ Skóre žalované strany v NRKI činilo 458, což je kategorie II., tedy menší riziko ohledně splácené (výpisem NRKI, č.l. 40). 4/ Žalovaná strana byla hodnocena tak, že je v Anonymizováno, výše Anonymizováno Anonymizováno činí 25 105 Kč, její celkové výdaje činily 13 131 Kč; rezerva byla vyčíslena částkou 11 474 Kč (hodnocením klienta č.l. 12). 5/ Žalované straně chodil Anonymizováno Anonymizováno ve výši 25 105 Kč od ČSSZ v období od února Anonymizováno do března Anonymizováno (výňatky z účtu, č.l. 31, č.l. 32, č.l. 33). 6/ Žalobkyně vystavila předsmluvní formulář, kde shrnula podmínky úvěru. Celkem tedy výše úvěru činila 60 000 Kč, celková částka k zaplacení 139 464 Kč, výpůjční úroková sazba 66,3 % p. a., RPSN 90,66 % (předsmluvním formulářem, č.l. 13). 7/ Strany podepsaly smlouvu č. hodnota označenou jako návrh na uzavření smlouvy. V ní si ujednaly poskytnutí úvěru ve výši 60 000 Kč. RPSN činilo 90,66 %. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 66,3 % p. a. Ve smlouvě byla v čl. 6.1. sjednána smluvní pokuta za prodlení se splátkou. V čl. 6.5 byla sjednána smluvní pokuta za nezaplacení nové jistiny po zesplatnění úvěru (návrhem na uzavření smlouvy, č.l. 37). 8/ Podrobnosti ohledně podpisu smlouvy prostřednictvím SMS byly obsaženy v dokumentu nazvaném podpis na dálku – zejména to, že žalovaná strana coby klient podepisuje 10místným náhodně vygenerovaným číselným kódem (podpisem na dálku, č.l. 8). Proces uzavření smlouvy byl upraven dodatkem (dodatkem č. hodnota, č.l. 9). 9/ Žalovaná strana podepsala prohlášení klienta, kde mj. uvedla, že se seznámila s informacemi podle § 92 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (prohlášením klienta, č.l. 27). 10/ Žalované straně byla zaslána verifikační platba ve výši 1 Kč dne datum (důkazem o odeslání 1 Kč, č.l. 6 rub). O tom byla informována samostatnou SMS zprávou (zaslanou SMS, č.l. 7). Tato samostatná SMS byla žalované straně doručena (důkazem o přijaté SMS č.l. 7 rub). 11/ Žalované straně bylo vyplaceno 60 000 Kč dne datum (dokladem o vyplacení úvěru, č.l. 26). 12/ Žalovaná strana se zavázala splácet poskytnuté prostředky prostřednictvím splátek ve výši 3 874 Kč, těchto splátek bylo celkem hodnota (splátkovým kalendářem, č.l. 23). 13/ Žalované straně bylo oznámeno schválení úvěru dopisem ze dne datum (oznámením o schválení úvěru, č.l. 22). Toto oznámení jí bylo zasláno na adresu adresa (dodejkou, č.l. 19). 14/ Žalobkyně vedla evidenci klienta, z níž jsou patrny jeho osobní údaje, jakož i přehled o poskytnutém úvěru na základě smlouvy č. hodnota (kartou klienta, č.l. 21). 15/ Žalobkyně vedla základní databázi informací o žalované – telefonní číslo, číslo účtu č. účtu, datum vyplacení úvěru dne datum (základnímu informacemi o klientovi, č.l. 6). 16/ Žalobkyně disponovala scanem občanského průkazu žalované strany (občanským průkazem žalované, č.l. 29). 17/ Žalovaná strana byla vyzvána k zaplacení, neboť se ocitla v prodlení se splátkou č. hodnota splatnou datum a splátkou č. hodnota splatnou datum (výzvou k zaplacení datum č.l. 18). 18/ Dále byla žalovaná strana vyzvána k zaplacení, neboť se ocitla v prodlení se splátkou č. hodnota splatnou datum, splátkou č. hodnota splatnou datum a splátkou č. hodnota splatnou datum (výzvou k zaplacení datum č.l. 17). 19/ Žalobkyně sdělila dopisem ze dne datum žalované straně, že úvěr zesplatňuje a dlužná částka činí celkem 71 248 Kč (oznámením č.l. 20). 20/ Žalovaná strana byla vyzvána k zaplacení před podáním žaloby výzvou ze dne datum. Byla jí stanovena lhůta v délce 15 dní od data odeslání výzvy (předžalobní výzvou č.l. 36). Tato předžalobní výzva byla odeslána dne datum (podacím archem č.l. 24). 21/ Mezi stranami bylo nesporné, že žalovaná uhradila 2 769,44 Kč.

4. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 5. jméno FO projednávanou věc se použijí ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („zákon“).

6. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

11. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

12. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 1 zákona, na základě které žalobkyně poskytla žalované straně částku 60 000 Kč. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná strana vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.

15. Jednou z povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona.

16. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě o úvěru uvedeno, že RPSN činí 90,66 %. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu v březnu Anonymizováno činila 9,93 %. Ve smlouvě byla tedy více než 9násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli více než 9násobkem.

17. Skutečná výše RPSN činila dle kalkulačky na internetových stránkách finančního arbitra 95,06 %. Žalobkyně tedy klamala žalovanou stranu coby spotřebitele ohledně skutečné výše RPSN.

18. S ohledem na absolutní neplatnost posuzovaných smluv má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny úvěru. Žalovaná strana na úvěr uhradila 2 769,44 Kč. Žalované straně zbývá zaplatit částku 57 230,56 Kč (60 000 Kč – 2 769,44 Kč). K tomu soud dodává, že ačkoliv platby žalované strany směřovaly formálně na úhradu závazku ze smlouvy, je nutné je započíst na závazek žalované strany vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalované strany.

19. Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti jednotlivých splátek, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění. Žalobkyně vyzývala žalovanou stranu k úhradě dluhu v předžalobní výzvě ze dne datum, která byla uvedeného dne rovněž odeslána. Do prodlení se žalovaná strana dostala – dle znění výzvy – uplynutím lhůty 15 dnů od tohoto data, tj. od datum. Žalobkyně má proto nárok na úrok z prodlení v zákonné výši od tohoto data a v tomto rozsahu jí ho soud výrokem I. rozsudku přiznal. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozsudku z důvodů popsaných výše.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrokem III.). Žalovaná by měla právo na 24,08 % z celkové výše náhrady nákladů řízení (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,04 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 37,96 %), avšak žádné náklady jí nevznikly.

21. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.