21 C 4/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Slušným ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 107 346,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 48 777,92 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč splatných vždy k poslednímu dni každého příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do:částky 58 568,33 Kč,kapitalizovaného úroku v částce 2 386,90 Kč,úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 133,34 Kč od , datum, do zaplacení,úroku z prodlení kapitalizovaným za období od , datum, do , datum, částkou 583,70 Kč,úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 229,34 Kč od , datum, do zaplacení,úroku z prodlení v částce 11 661,32 Kč,úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 89 516,91 Kč od , datum, do zaplacení,úroku z prodlení kapitalizovaným za období od , datum, do , datum, částkou 2 598,49 Kč aúroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 91 116,91 Kč od , datum, do zaplacení,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá uložení povinnosti žalované straně zaplatit jí 107 346,25 Kč s příslušenstvím. Jedná se o dva nároky. Zaprvé, žalobkyně a žalovaná strana uzavřely dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, („smlouva 1“). Sjednaný úvěrový rámec činil 15 000 Kč. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaná strana načerpala částku 54 303,92 Kč a uhradila 56 518 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, , neboť žalovaná strana porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas. Žalobkyně eviduje pohledávku ve výši 16 229,40 Kč (neuhrazená jistina ve výši 14 133,34 Kč, poplatky ve výši 196 Kč, náklady na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč). Zadruhé, žalobkyně a žalovaná strana uzavřely dne , datum, úvěrovou smlouvu č. , hodnota, („smlouva 2“). Žalované straně byl poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. A žalovaná strana se zavázala splácet úvěr řádně a včas v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 214 Kč měsíčně. Žalovaná strana na poskytnutý úvěr uhradila 49 008 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, , neboť žalovaná strana nesplnila svoji povinnost hradit na poskytnutý úvěr řádně a včas. Žalobkyně eviduje pohledávku ve výši 91 116,91 Kč (neuhrazená jistina ve výši 89 516,91 Kč, náklady na vymáhání 600 Kč, smluvní pokuta 1 000 Kč).

2. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud provedl dokazování a učinil ve věci tento závěr o skutkovém stavu.3.

1. Žalobkyně a žalovaná strana podepsaly dne , datum, úvěrovou smlouvu č. , hodnota, . V ní žalovaná strana uvedla, že je , Anonymizováno, , bydlí ve , Anonymizováno, , Anonymizováno, / bytě, živí se jako , Anonymizováno, s celkovým čistým měsíčním příjmem ve výši 25 000 Kč; příjem ostatních členů domácnosti je 45 000 Kč. Předmětem smlouvy byl běžný revolvingový úvěr s měsíční splátkou ve výši 4 % z dlužné částky, RPSN 40,6 %, měsíční úroková sazba 2,19 %, výše úvěrového rámce 15 000 Kč, celková částka splatná spotřebitelem 17 843 Kč. Součástí smlouvy byla i pravidla odměn pro Clubcard kreditní kartu , právnická osoba, .3.

2. Z výpisu čerpání a splátek úhrad soud zjistil, že ve vztahu ke smlouvě , Anonymizováno, bylo žalované straně předepsáno uhradit celkem 75 717,94 Kč (jistina 54 303,92 Kč, úrok za hotovostní transakce 1 486,72 Kč, poplatek za dotaz na zůstatek v bankomatu 361 Kč, poplatek za vedení účtu 1 180 Kč, náklady a vymáhání 900 Kč, smluvní pokuta 1 000 Kč, úrok 11 966,92 Kč, poplatek za výběr z , Anonymizováno, 170 Kč, poplatek za výpis z účtu 1 519 Kč, opravné úroky – grace period 1 262,53 Kč, obchodní úrok 984,15 Kč, úrok z prodlení 583,70 Kč). Žalovaná strana uhradila 56 518 Kč.3.

3. Žalobkyně a žalovaná strana podepsaly dne , datum, smlouvu o hotovostním úvěru a smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . V ní žalovaná strana uvedla, že je sezdaná, má 1 , Anonymizováno, , Anonymizováno, , bydlí ve , Anonymizováno, , Anonymizováno, / , Anonymizováno, , živí se jako , Anonymizováno, s celkovým čistým měsíčním příjmem ve výši 40 000 Kč; příjem ostatních členů domácnosti je 22 000 Kč. Předmětem smlouvy byl jednak hotovostní úvěr ve výši 100 000 Kč, splácený v celkem , hodnota, splátkách ve výši splátky 2 214 Kč, formou bankovního převodu. Roční úroková sazba činila 21,88 %, roční procentní sazba nákladů 24,6 %, celková částka splatná spotřebitelem 212 544 Kč. Jednak byl předmětem smlouvy bezúčelový revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 30 000 Kč, s výší měsíční splátky 2,52 % z úvěrového rámce, tj. 756 Kč, roční úroková sazba činila 24,90 Kč, RPSN 27,95 %, celková částka splatná spotřebitelem 34 048 Kč, splatnost byla sjednána k 20. dni v měsíci. Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky společnosti , právnická osoba, . – , Anonymizováno, platné od , datum, .3.

4. Z výpisu čerpání a splátek úhrad soud zjistil, že ve vztahu ke smlouvě , Anonymizováno, bylo žalované straně bylo předepsáno uhradit celkem 154 384,72 Kč (skládající se z jistiny 12 909,88 Kč, nákladů na vymáhání 900 Kč, smluvní pokuty 1 000 Kč, úroku 44 863,09 Kč, zesplatnění jistiny 87 090,12 Kč, obchodního úroku 5 023,14, úroku z prodlení ve výši 2 598,49 Kč). Žalovaná strana čerpala dne , datum, bankovním převodem úvěr ve výši 100 000 Kč. Uhradila 49 008 Kč.3.

5. Z úvěrové zprávy 1 plyne, že žalovaná strana měla existující 3 splátkové operace, 4 odvolané, 11 ukončených; dále dvě existující nesplátkové, jednu ukončenou a existující kreditní karty. Z úvěrové zprávy 2 plyne, že žalovaná strana měla existující 4 splátkové operace, 8 ukončených, jednu odmítnutou nesplátkovou a 2 existující a 4 existující kreditní karty.3.

6. Žalované straně byla adresována výzva ke splacení celého úvěru ze dne , datum, . Žalovaná strana byla vyzvána, aby uhradila dlužnou částku ve výši 97 755,09 Kč do 14 dní od sepsání výzvy. Žalobkyně zaslala žalované straně uvedenou výzvu dne , datum, , jak se podává z podacího archu obsahujícího mj. zásilku , Anonymizováno, .3.

7. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne , datum, soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne , datum, provedla žalobkyně ověření bonity žalované strany (, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, s příjmem 40 000 Kč, příjem ostatních člen domácnosti 22 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti 4 000 Kč; dále byla žalovaná strana lustrovaná v příslušných registrech).3.

8. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne , datum, soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne , datum, provedla žalobkyně ověření bonity žalované strany (, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, s příjmem 5 000 Kč, příjem ostatních člen domácnosti 45 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti 11 000 Kč; dále byla žalovaná strana lustrovaná v příslušných registrech).3.

9. Žalované straně byla adresována výzva ke splacení celého úvěru ze dne , datum, . Žalovaná strana byla vyzvána, aby uhradila dlužnou částku ve výši 17 632,09 Kč do 14 dní od sepsání výzvy. Žalobkyně zaslala žalované straně uvedenou výzvu dne , datum, jak se podává z podacího archu obsahujícího mj. zásilku , Anonymizováno, .3.

10. Žalobkyně zaslala žalované straně předžalobní výzvu k plnění ze dne , datum, . Konkrétně vyzvala žalovanou stranu k úhradě 117 005,67 Kč do , datum, . Zástupce žalobkyně zaslal žalované straně uvedenou předžalobní výzvu dne , datum, , jak se podává z podacího archu obsahujícího mj. zásilku , Anonymizováno, .3.

11. Žalobkyně k posouzení úvěruschopností klientů vypracovala metodiku – výklad.

4. Po právní stránce soud nárok žalobkyně posoudil následovně:

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění („ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

8. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

9. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).

10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Žalobkyně a žalovaná strana uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná strana vystupovala ve smyslu ustanovení § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.

12. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 ZoSÚ neplatná, neboť v řízení nebylo prokázáno, že žalovaná strana byla před uzavřením smlouvy úvěruschopná. Příjmy i výdaje žalované strany zůstaly v rovině tvrzení. Tato tvrzení přitom nejsou věrohodná. Tak např. žalovaná strana tvrdí nejprve ve smlouvě z , datum, čistý měsíční příjem 25 000 Kč, ve smlouvě z , datum, již 40 000 Kč měsíčně. Původ těchto příjmů přitom zůstává stále stejný, žalovaná strana je v obou případech stále osobou samostatně výdělečně činnou, takové navýšení příjmů se však jeví jako nepřiměřeně vysoké, resp. nevěrohodné ve chvíli, kdy tato tvrzení nejsou ničím podložena. Obdobně nevěrohodně působí údaj o příjmů ostatních členů domácnosti. Zatímco ve smlouvě z , datum, činil 45 000 Kč, ve smlouvě z , datum, činil 22 000 Kč. Tento pokles není nijak objasněn. V žádné ze smluv žalovaná strana ani netvrdí své výdaje. Přesto žalobkyně uvádí v potvrzení o provedení ověření bonity klienta, že žalovaná strana tvrdila výdaje 11 000 Kč (v první smlouvě) a 4 000 Kč (v druhé smlouvě). Takové výdaje se jeví jednak nepřiměřeně nízké, jednak důvod snížení výdajů opět z ničeho neplyne. Z toho mělo žalobkyni vyplynout, že jí žalovaná strana nemusí poskytovat pravdivé informace a měla si tak její skutečnou výdajovou situaci lépe ověřit. Jinak řečeno, informace o příjmech a výdajích spotřebitele, které nejsou doloženy, mohou být jen stěží spolehlivé (srov. rozsudek NSS sp. zn. 6 , právnická osoba, /2023 ze dne , datum, ). Námitka žalobkyně, podle níž žalovaná strana byla úvěruschopná, neboť úvěr splácela, nebyla důvodná. Tato skutečnost totiž o ničem nesvědčí, žalovaná strana si mohla např. půjčit na splátky jinde apod.

13. Soud proto uzavřel, že faktická finanční situace žalované strany v návaznosti na ostatní členy domácnosti, nákladovou stránku žalované strany, a její faktické příjmy v podnikání nebyly v řízení prokázány. Úvěruschopnost žalované strany žalobkyně řádně nezkoumala.

14. Žalobkyně byla poučena písemně a následně i na jednání podle § 118a odst. 3 o.s.ř., že je povinna prokázat tvrzení, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované strany.

15. Závěr ohledně úvěruschopnosti je v souladu se závěry relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , Nejvyšší soud konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“16. Na tyto závěry Nejvyššího soudu navázal i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne , datum, , v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, , ze dne , datum, , či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/13, Consumer Finance SA v . , jméno FO, a další). Podle nich součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž „povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“17. Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do , datum, , je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, , ve věci C -679/18, OPR- , právnická osoba, . v. GK. Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci § 86 a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Dále nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

18. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, poplatcích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.

19. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalované straně na smlouvě 1 částku 54 303,92 Kč a na smlouvě 2 částku 100 000 Kč plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez právního důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Výši bezdůvodného obohacení je třeba snížit o částečné plnění žalované strany, která na smlouvu 1 plnila 56 518 Kč a na smlouvu 2 plnila 49 008 Kč. Bezdůvodné obohacení žalované strany činí ke dni rozhodnutí částku 48 777,92 Kč, což žalovaná strana nesporovala.

20. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou část jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Účastníci řízení se na splatnosti nedohodli. Z dokazování vyplynulo, že žalovaná strana nebyla schopna platit původně nastavené splátky ve výši 2 970 Kč. V souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu rozhodl soud tak, že lhůtu k vrácení nesplacené části jistiny žalované straně uložil ve splátkách ve výši 1 500 Kč měsíčně (tedy splátkách nižších, než byla splátka původní), kdy splatnost první splátky nastane v měsíci následujícím po právní moci rozhodnutí.

21. Na základě výše uvedeného soud žalobě co do částky 48 777,92 Kč vyhověl. Ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou výrokem II. zamítl.

22. V usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Vrchní soud v Olomouci dovodil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství.

23. Žalobkyně měla úspěch co do 48 777,92 Kč.

24. Žalovaný měl úspěch co do 58 568,33 Kč, 2 386,90 Kč, 959,52 Kč, 583,7 Kč, 1 101,82 Kč, 11 661,32 Kč, 6 077,34 Kč, 2 598,49 Kč, 5 347,19 Kč.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. tak, že nárok na jejich náhradu nemá žádný z účastníků řízení. Je tomu tak proto, že žalobkyně měla méně než poloviční úspěch ve věci a náhrada nákladů řízení by v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. příslušela žalované straně. Té však s ohledem na její procesní pasivitu žádné náklady nevznikly.