21 C 49/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Slušným ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 19 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do:částky 4 500 Kč,zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12 %.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 027,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhá po žalované straně zaplacení 19 500 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovanou stranou , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované straně úvěr, který se žalovaná strana zavázala splatit do , datum, spolu s úrokem ve výši 1 % denně. Žalobkyně se domáhá zaplacení zůstatku jistiny 15 000 Kč a úroku 4 500 Kč. Žalovaná strana dluh neuhradila ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila.

3. Strany na základě výzvy soudu souhlasily, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. V řízení učinil soud na základě listinných důkazů následující závěr o skutkovém stavu.1/ Žalobkyně coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovanou stranou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalované straně úvěr ve výši 15 000 Kč dne , datum, (smlouvou o úvěru a potvrzením o provedené platbě). Žalovaná strana se ve smlouvě zavázala, že úvěr splatí do , datum, . Roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána ve výši 2 334 %, úroková sazba byla sjednána ve výši 1 % denně (smlouvou o úvěru).2/ Žalobkyně vystavila předsmluvní formulář, kde shrnula podmínky úvěru. Celkem tedy výše úvěru činila 15 000 Kč, celková částka k zaplacení 19 500 Kč, výpůjční úroková sazba 1 % denně, RPSN 2 334 % (předsmluvním formulářem, č.l. 13).3/ Žalovaná strana byla vyzvána k zaplacení před podáním žaloby právním zástupcem žalobkyně (předžalobní výzvou ze dne , datum, a potvrzením ze dne , datum, ).

5. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná strana soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila.

6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

7. Na projednávanou věc se aplikují ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („zákon“).

8. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Žalobkyně a žalovaná strana uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na základě které žalobkyně poskytla žalované straně dne , datum, částku 15 000 Kč. Žalovaná strana se zavázala úvěr splatit do , datum, , a to včetně úroku z úvěru ve výši 1 % denně. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná strana vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.

11. Podle soudu nelze uzavřít, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované strany, jak jí ukládá § 86 a 87 zákona, žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti nic netvrdila ani nic neprokazovala. Soud nicméně nepovažoval za nutné žalobkyni vyzývat k doplnění tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované strany. I kdyby se totiž ukázalo, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti podle § 86 a 87 zákona dostála, smlouva o úvěru by byla neplatná i tak, a to z důvodu nepřiměřeného sjednaného úroku, jak bude uvedeno dále.

12. V posuzovaném případě činila smluvní úroková sazba 1 % denně, tj. 365 % ročně. Z databáze ARAD se podává, že průměrný úrok u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činil v březnu 2025 5,94 % ročně. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli více než 60násobkem.

13. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok pouze na vydání nesplacené jistiny úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaná strana dle tvrzení žalobkyně z čerpané jistiny úvěru nezaplatila ničeho, má žalobkyně nárok na zaplacení částky 15 000 Kč, což je částka, jež byla žalované straně uložena k zaplacení výrokem I. tohoto rozsudku a která je splatná v nové přiměřené době splatnosti. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o skutečnosti, jaká doba je pro vrácení jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 zákona přiměřená možnostem žalované strany (jaké jsou její celkové majetkové poměry), tížila žalovanou stranu. V případě nečinnosti žalované strany určil tuto lhůtu soud v délce 30 dnů, a to s přihlédnutím k tomu, aby byla tato lhůta dostatečná pro případné obstarání finančních prostředků k uhrazení dluhu (výrok I.).

14. S ohledem na výše odůvodněný závěr o nesplnění povinnosti podle § 75 a § 86 zákona ze strany žalobkyně mající za následek absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a s ohledem vztah speciality zákona k právní úpravě bezdůvodného obohacení dle o. z. soudu nezbylo než v rozsahu přesahujícím nesplacenou jistinu žalobu zamítnout. Soud proto zamítl žalobu co do požadavku na zaplacení částky 4 500 Kč, neboť je-li smlouva o úvěru absolutně neplatná, nemá žalobkyně nárok ani na nároky ze smlouvy vzniklé, a úroku z prodlení v zákonné výši, a to s ohledem na nové stanovení splatnosti (výrok II.).

15. V usnesení ze dne, Anonymizováno, 26. 7. 2006, sp. zn. 7 Cmo 507/2005, Vrchní soud v Olomouci dovodil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství.

16. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 027,70 Kč, přičemž tato částka představuje 39,3 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,65 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30,35 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 536,70 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí, výzva k plnění, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.

17. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na ustáleném vzoru a soudu je z úřední činnosti soudu známo, že žalobkyně je tímto zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení.

18. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalované strany k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.