21 C 57/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Jolanou Stonawskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 14 644,70 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 14 644,70 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 644,70 Kč od 15. 2. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 14 644,70 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 15. 1. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“), a žalovaným.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného. Oba byli k prvnímu jednání konanému dne 30. 8. 2021 řádně předvoláni, žalobkyně se omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobkyní, které byly u jednání provedeny.

4. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

5. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

6. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že na ni [anonymizováno] převedla žalovanou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z. K prokázání této skutečnosti soudu předložila smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 27. 6. 2020 uzavřenou mezi ní a [anonymizováno] a přílohu této smlouvy obsahující seznam postupovaných pohledávek (jež obsahuje i pohledávku vůči žalovanému). V čl. II. 3. si strany smlouvy sjednaly, že„ v případě, že postupník nezaplatí úplatu za postupované pohledávky, tj. za pohledávky uvedené v seznamu pohledávek, v termínu dle čl. III této smlouvy, k postoupení pohledávek nedojde (postoupení není účinné), nedohodnou-li se smluvní strany v konkrétním případě písemnou formou jinak“. Žalobkyně přitom soudu žádný doklad o tom, že úplatu za postoupení předmětné pohledávky [anonymizováno] uhradila nebo že se v případě jejího neuhrazení s [anonymizováno] dohodly na jiném řešení situace, nepředložila, neprokázala tedy, že smlouva o postoupení souboru pohledávek uzavřená mezi ní a [anonymizováno] ve smyslu shora citovaných ustanovení občanského zákoníku nabyla ve vztahu k postoupeným pohledávkám účinnosti.

7. Z dalších provedených listinných důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení klíčové otázky aktivní věcné legitimace žalobkyně.

8. Poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soud poskytuje pouze u jednání. Jelikož se žalobkyně k jednání nedostavila, o možnost být soudem řádně poučena o riziku neunesení svého důkazního břemene ohledně své aktivní legitimace se sama připravila. Soud není povinen poskytovat poučení žalobkyni písemně, obzvlášť ne tehdy, je-li zastoupena advokátkou. Uvádí-li žalobkyně ve své omluvě z jednání, že v případě, že by jí hrozilo neunesení břemene tvrzení či důkazního, žádá o poučení a poskytnutí lhůty, přehlíží, že soud poučuje podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. toliko u jednání v přítomnosti účastníka řízení, vůči němuž poučení směřuje, jakož i to, že k podmíněnému podání se podle § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. III. ÚS 2848/10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009; v usnesení sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 Nejvyšší soud uzavřel, že„ ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“).

9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni nepodařilo předloženými listinnými důkazy prokázat svou aktivní věcnou legitimaci, soud žalobu výrokem I. tohoto rozsudku zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť zcela úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.