21 C 609/2013

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Jolanou Stonawskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalovaného 2. celé jméno žalované, datum narození bytem adresa žalované a žalovaného o zaplacení 141 280 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 141 280 Kč s poplatkem z prodlení ve výši 166 317 Kč a s dalším poplatkem z prodlení ve výši 2,5 % denně z částky 141 280 Kč ode dne 11. 6. 2013 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným k ruce společné a nerozdílné náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 8. 10. 2013 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni 141 280 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu číslo na adrese adresa, za období od října 2010 do března 2013.

2. Dne 29. 6. 2015 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci obou žalovaných. Usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. spisová značka, jež nabylo právní moci téhož dne, zjistil název soudu coby insolvenční soud úpadek obou žalovaných a povolil jeho řešení oddlužením. Řízení v projednávané věci tak bylo ze zákona přerušeno, a to podle § 140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), neboť žalobou uplatněná pohledávka byla pohledávkou, jež měla být uplatněna v insolvenčním řízení přihláškou (§ 173 insolvenčního zákona), neboť šlo o pohledávku vzniklou před zahájením insolvenčního řízení a současně nešlo o pohledávku se zvláštním režimem (§ 168, § 169 a § 170 insolvenčního zákona).

3. Usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. spisová značka, jež nabylo právní moci dne datum, název soudu coby insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení žalovaných a podle § 414 insolvenčního zákona osvobodil žalované od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, s tím, že se toto osvobození vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli.

4. Zdejší soud usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. spisová značka, rozhodl o pokračování v řízení z důvodu ukončení insolvenčního řízení ve věci žalovaných a vyzval strany ke sdělení jejich aktuálních procesních stanovisek. Žalovaní podáním ze dne datum navrhli zamítnutí žaloby s ohledem na shora uvedené osvobození od placení pohledávek. Žalobkyně na podané žalobě setrvala.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, ve znění účinném ke dni zahájení insolvenčního řízení ve věci žalovaných, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka (odst. 1). ulice podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odst. 2).

7. Žalobkyně žalobou uplatněnou pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásila, ač tak měla učinit. ulice od placení pohledávek se tak podle § 414 odst. 2 insolvenčního zákona vztahuje i na žalobou uplatněnou pohledávku. Pohledávka sama o sobě osvobozením od placení nezanikla, zanikl však s ní spojený nárok domáhat se jejího splnění u soudu žalobou, stala se tzv. naturální obligací a nelze ji v soudním řízení žalobkyni přiznat. Soud z tohoto důvodu žalobu výrokem I. zamítl, aniž se z důvodu hospodárnosti řízení zabýval důvodností žaloby v době jejího podání, tedy předtím, než nastaly účinky osvobození od placení pohledávek.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal úspěšným žalovaným vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč Tyto náklady sestávají z paušální náhrady hotových výdajů advokátem nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 1 společný úkon dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (vyjádření ve věci samé) ve výši 300 Kč v souladu s § 2 odst. 3 vyhlášky (viz čl. II bod 1. přechodných ustanovení zákona číslo Sb.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, mohou se žalovaní domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí (exekuce).