21 C 609/2013

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Jolanou Stonawskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované a žalovaného o zaplacení 141 280 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 141 280 Kč s poplatkem z prodlení ve výši 166 317 Kč a s dalším poplatkem z prodlení ve výši 2,5 % denně z částky 141 280 Kč ode dne 11. 6. 2013 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným k ruce společné a nerozdílné náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 8. 10. 2013 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni 141 280 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu [číslo] na adrese [adresa], za období od října 2010 do března 2013.

2. Dne 29. 6. 2015 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci obou žalovaných. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], jež nabylo právní moci téhož dne, zjistil [název soudu] coby insolvenční soud úpadek obou žalovaných a povolil jeho řešení oddlužením. Řízení v projednávané věci tak bylo ze zákona přerušeno, a to podle § 140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), neboť žalobou uplatněná pohledávka byla pohledávkou, jež měla být uplatněna v insolvenčním řízení přihláškou (§ 173 insolvenčního zákona), neboť šlo o pohledávku vzniklou před zahájením insolvenčního řízení a současně nešlo o pohledávku se zvláštním režimem (§ 168, § 169 a § 170 insolvenčního zákona).

3. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], jež nabylo právní moci dne [datum], [název soudu] coby insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení žalovaných a podle § 414 insolvenčního zákona osvobodil žalované od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, s tím, že se toto osvobození vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli.

4. Zdejší soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], rozhodl o pokračování v řízení z důvodu ukončení insolvenčního řízení ve věci žalovaných a vyzval strany ke sdělení jejich aktuálních procesních stanovisek. Žalovaní podáním ze dne [datum] navrhli zamítnutí žaloby s ohledem na shora uvedené osvobození od placení pohledávek. Žalobkyně na podané žalobě setrvala.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, ve znění účinném ke dni zahájení insolvenčního řízení ve věci žalovaných, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka (odst. 1). [ulice] podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odst. 2).

7. Žalobkyně žalobou uplatněnou pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásila, ač tak měla učinit. [ulice] od placení pohledávek se tak podle § 414 odst. 2 insolvenčního zákona vztahuje i na žalobou uplatněnou pohledávku. Pohledávka sama o sobě osvobozením od placení nezanikla, zanikl však s ní spojený nárok domáhat se jejího splnění u soudu žalobou, stala se tzv. naturální obligací a nelze ji v soudním řízení žalobkyni přiznat. Soud z tohoto důvodu žalobu výrokem I. zamítl, aniž se z důvodu hospodárnosti řízení zabýval důvodností žaloby v době jejího podání, tedy předtím, než nastaly účinky osvobození od placení pohledávek.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal úspěšným žalovaným vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč Tyto náklady sestávají z paušální náhrady hotových výdajů advokátem nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 1 společný úkon dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (vyjádření ve věci samé) ve výši 300 Kč v souladu s § 2 odst. 3 vyhlášky (viz čl. II bod 1. přechodných ustanovení zákona [číslo] Sb.).