21 C 68/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr Jolanou Stonawskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 40 256 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 40 256 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 40 256 Kč od 17. 7. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 28 500 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právnická osoba“), a žalovanou dne datum, případně z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. V podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) žalobkyně tvrdila, že právnická osoba uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o úvěru (dále též jen„ smlouva“), na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 28 500 Kč, který měl být splacen dne datum, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 11 756 Kč. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak po uvedeném datu splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila.

3. K procesu uzavření smlouvy žalobkyně tvrdila, že právnická osoba poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, a poté následovalo ověření správnosti kontaktů uvedených žalovanou dle instrukcí zaslaných žalované e-mailem. Žalovaná také odsouhlasila ve webovém rozhraní právnická osoba návrh smlouvy a všeobecných podmínek poskytnutí úvěru. Po této registraci a následných kontrolních úkonech byl žalované zřízen její uživatelský účet s jedinečným přístupovým jménem a heslem. Tím byla registrace dokončena a žalované vzniklo právo žádat o poskytnutí konkrétního úvěru přes uživatelský účet žalované na webovém rozhraní právnická osoba Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky, když její text včetně všeobecných podmínek žalovaná na svém uživatelském účtu ve webové službě právnická osoba odsouhlasila (v opačném případě by úvěr nemohl být poskytnut). K uživatelskému účtu měla pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaná. Úvěr byl převeden z bankovního účtu na bankovní účet žalované č. bankovní účet. Společnost anonymizováno identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu číslo.

4. Ke své aktivní legitimaci žalobkyně dále uvedla, že předmětnou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi ní a právnická osoba anonymizováno právnická osoba, IČO (dále též jen„ postoupení 2/“), která tuto pohledávku nabyla od právnická osoba smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum (dále též jen„ postoupení 1/“).

5. Úvěruschopnost žalované ověřovala právnická osoba dle tvrzení žalobkyně výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10% rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, příjmení, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti, a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr, uvedla žalobkyně.

6. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

7. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalované. Obě byly k prvnímu jednání konanému dne datum řádně předvolány, žalobkyně se omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobkyní, které byly u jednání provedeny.

8. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že právnická osoba odeslala dne datum na účet žalované částku 28 500 Kč, tato částka byla na účet žalované připsána téhož dne (prokázáno vyjádřením právnická osoba, na číslo listu, tabulkou domácí platba).

9. Naopak prokázána nebyla tvrzení žalobkyně o procesu uzavírání smlouvy o úvěru mezi právnická osoba a žalovanou (tak, jak jsou popsána v odst. 3 výše). K celému tvrzenému procesu kontraktace sestávajícímu z mnoha kroků žalobkyně doložila pouze vyplněný formulář - smlouva o úvěru na splátky číslo ze dne datum, jenž však žalovanou není podepsaný (uvedení IP adresy není podpisem, neboť nijak neztotožňuje osobu využívající dané zařízení k připojení k internetové síti).

10. S ohledem na prokázanou skutečnost, že žalované byla vskutku poukázána na její účet právnická osoba 28 500 Kč, jakož i na údaje vyplněné ve smlouvě o úvěru na splátky číslo ze dne datum však lze dospět k závěru, že s vysokou pravděpodobností došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru mezi právnická osoba a žalovanou prostřednictvím dálkových komunikačních prostředků.

11. Ze smlouvy o úvěru na splátky číslo ze dne datum se přitom podává, že se právnická osoba zavázala poskytnout žalované 28 500 Kč, přičemž žalovaná se zavázala zaplatit právnická osoba za poskytnutí této částky poplatek 11 756 Kč. Poplatek byl součástí měsíčních splátek, jimiž měla žalovaná vrátit předmětnou částku právnická osoba, a sice po pěti splátkách ve výši 8 051 Kč (poslední splátka 8 052 Kč) splatných datum, datum, datum, datum a datum. Poskytnutí částky 28 500 Kč žalované bylo v řízení prokázáno (viz odst. 8. výše), žalovaná přitom soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a vrácení částky obdržené od právnická osoba netvrdila.

12. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

13. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, a směrnice 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ směrnice“).

14. Společnost anonymizováno a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které právnická osoba poskytla žalované částku ve výši 28 500 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem 11 756 Kč v 5 měsíčních splátkách po 8 051 Kč, resp. 8052 Kč. Společnost anonymizováno vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu.

15. Soud dospěl k závěru, že smlouva je dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s čl. 8 směrnice neplatná. Dle těchto ustanovení je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel své povinnosti dostojí pouze, pokud úvěruschopnost spotřebitele posoudí na základě dostatečných informací s tím, že na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU z datum ve věci C číslo, právnická osoba v . jméno příjmení a další). Soud má v řízení povinnost zkoumat, zda poskytovatel posoudil úvěruschopnost spotřebitele dostatečně, z úřední povinnosti. Dojde-li k závěru, že poskytovatel úvěruschopnost dostatečně neposoudil, je nutné posoudit smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítl (srov. závěry nálezu Ústavního soudu z datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a rozsudku Soudního dvora EU z datum ve věci C číslo, anonymizováno v . anonymizováno).

16. Soud žalobkyni dne datum vyzval k doplnění tvrzení a doložení důkazů ohledně skutečnosti, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalované (č. l. 10). Na tuto výzvu žalovaná reagovala podáním ze dne datum (číslo listu), v němž doplnila (značně obecná) tvrzení shrnutá pod bodem 5. výše, žádné důkazy k jejich prokázání však neoznačila. Zástupce žalobkyně se nedostavil k ústnímu jednání, k němuž byl řádně předvolán, čímž se sám připravil o možnost procesního poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 2848/10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. spisová značka). Soud proto vycházel z toho, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti právnická osoba posoudit schopnost žalované splácet úvěr; proto je nutné předmětnou smlouvu považovat za neplatnou podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z neplatné smlouvy nevzniklo právnická osoba právo na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru, co do částky 11 756 Kč s odpovídajícím příslušenstvím je tak žaloba bez dalšího nedůvodná.

17. Jelikož je posuzovaná smlouva o úvěru neplatná, žalovaná se na úkor právnická osoba bezdůvodně obohatila o částku 28 500 Kč, neboť ve smyslu § 2991 o. z. obdržela plnění bez právního důvodu (smlouva byla neplatná absolutně, tedy od počátku).

18. Nicméně aby mohl být nárok na vrácení bezdůvodného obohacení původně náležející právnická osoba přiznán žalobkyni, musela žalobkyně prokázat, že na ni tento nárok přešel, a že je tedy ve věci aktivně legitimována.

19. Původně žalobkyně soudu doložila jen smlouvu o postoupení 2/, ze právnická osoba anonymizováno právnická osoba (dále jen„ právnická osoba“), na svou osobu, aniž by tvrdila a dokládala, jak a kdy tuto pohledávku nabyla právnická osoba. Již zmíněnou výzvou ze dne datum proto soud vyzval žalobkyni rovněž k tomu, aby dotvrdila a doložila celý řetězec postoupení předmětné pohledávky.

20. V reakci na tuto výzvu žalobkyně předložila soudu smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právnická osoba a anonymizována dvě slova právnická osoba ze dne datum, včetně přílohy„ anonymizováno (jméno anonymizováno)“, tedy seznamu postupovaných pohledávek. Ze znění smlouvy o postoupení 1/ se přitom podává, že„ postoupení nabývá účinnosti zaplacením Protiplnění podle článku 3“ (čl. 2 smlouvy), přičemž„ Postupník se zavazuje zaplatit Postupiteli do 30 dnů od Data podpisu za převod Pohledávek podle odstavce 2.2 protiplnění ve výši xxxxxxx Kč…“ (čl. 3 smlouvy).„ Nezaplatí-li Postupník Protiplnění v souladu s podmínkami uvedenými v odstavci 3.1, dojde k ukončení této Smlouvy s okamžitou platností“ (čl. 3 písm. a/ Smlouvy).

21. Žalobkyně soudu ničím nedoložila, že právnická osoba uhradila právnická osoba sjednané protiplnění, neprokázala tedy, že došlo k účinnému postoupení předmětné pohledávky ve smyslu § 1879 a násl., resp. § 1887 o. z. Postupovaná pohledávka nadto není v příloze smlouvy o postoupení 1/ dostatečně identifikovaná. Seznam postupovaných pohledávek tvoří jen tabulka, kde se střídají sloupce s čísly označené jako„ loan_id“ (česky„ identifikace půjčky“) a sloupce s čísly označené jako„ personal_code“ (česky„ osobní kód“). Na str. 13 jsou zvýrazněna dvě políčka s identifikačním číslem půjčky číslo a osobním kódem číslo. Uvedený osobní kód se shoduje s rodným číslem žalované, identifikační číslo půjčky číslo se však v předložené smlouvě o úvěru nikde nenachází, nelze jím tedy bez dalšího ztotožnit pohledávku z této smlouvy. Je přitom notoricky známou skutečností, že spotřebitelé, kteří využívají služeb nebankovních poskytovatelů úvěrů, mívají často vícero závazků z obdobných smluv, pouhé rodné číslo žalované tedy k identifikaci jejího závazku nepostačuje; ve smlouvě o postoupení pohledávky je potřeba identifikovat i konkrétní závazek z konkrétní smlouvy, nikoli jen osobu dlužníka.

22. Jelikož žalobkyně neprokázala účinné postoupení předmětné pohledávky ze právnická osoba na právnická osoba (první část řetězce postoupení), bylo nadbytečné zabývat se platností a účinností druhé části řetězce postoupení ze právnická osoba na žalobkyni. Pouze nad rámec uvedeného soud dodává, že nedostatky v identifikaci postupované pohledávky vykazuje i smlouva o postoupení 2/. Na straně 28 dokumentu obsahujícího smlouvu o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřenou mezi anonymizována dvě slova právnická osoba a žalobkyní, včetně přílohy - seznamu postoupených pohledávek, jsou uvedeny tři postupované pohledávky za žalovanou, a to ve výši 2 400 Kč, 1 600 Kč a 16 103 Kč, tj. v odlišné a nadto nižší než žalované výši (s celkovou žalovanou částkou, s výší jistiny, s výší poplatku za poskytnutí úvěru ani s výší jedné splátky nesouhlasí výše postupovaných pohledávek samostatně ani v jejich souhrnu), což v případě, že by šlo o předmětnou pohledávku (částka 16 103 Kč odpovídá součtu běžné splátky a poslední splátky), zpochybňuje tvrzení o tom, že na ni žalovaná nic neuhradila. Ve výzvě k úhradě před podáním žaloby ze dne datum a oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum pak žalobkyně uvádí, že má vůči žalované pohledávku ve výši 25 783 Kč (vedle požadovaných nákladů zastoupení ve výši 8 131,20 Kč). Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. spisová značka, přitom plyne, že postoupení pohledávky lze pro účely soudního řízení prokázat jen smlouvou o postoupení pohledávky, nikoli oznámením o jejím postoupení. Řetězec postoupení je s ohledem na všechny popsané nedostatky v identifikaci postupované pohledávky pro účely soudního řízení neprokazatelný.

23. Z dalších provedených listinných důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení klíčových otázek vymezených výše.

24. Jak už bylo řečeno, poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soud poskytuje pouze u jednání. Jelikož se žalobkyně k jednání nedostavila, o možnost být soudem řádně poučena o riziku neunesení svého důkazního břemene ohledně vlastní aktivní legitimace se sama připravila. Soud není povinen poskytovat poučení žalobkyni písemně, obzvlášť ne tehdy, je-li zastoupena advokátem.

25. Uvádí-li žalobkyně ve své omluvě z jednání, že v případě, že by jí hrozil neúspěch ve věci, žádá o poučení a poskytnutí lhůty, přehlíží, že soud poučuje podle § 118a o. s. ř. toliko u jednání v přítomnosti účastníka řízení, vůči němuž poučení směřuje. V usnesení ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. spisová značka, Nejvyšší soud uzavřel, že„ ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“ Současně platí, že k podmíněnému podání (tj. podmíněné žádosti o poučení a poskytnutí lhůty) se podle § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží.

26. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni nepodařilo předloženými listinnými důkazy prokázat svou aktivní věcnou legitimaci, soud žalobu výrokem I. zamítl v celém rozsahu.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť zcela úspěšné žalované v řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.