21 C 90/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr Jolanou Stonawskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 28 500 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 28 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 28 500 Kč od 23. 2. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 28 500 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [právnická osoba]“), a žalovanou dne [datum], případně z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. V podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) žalobkyně tvrdila, že [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru (dále též jen„ smlouva“), na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl být splacen dne [datum], a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 8 500 Kč. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak po uvedeném datu splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila.

3. K procesu uzavření smlouvy žalobkyně tvrdila, že [právnická osoba] poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, a poté následovalo ověření správnosti kontaktů uvedených žalovanou dle instrukcí zaslaných žalované e-mailem. Žalovaná také odsouhlasila ve webovém rozhraní [právnická osoba] návrh smlouvy a všeobecných podmínek poskytnutí úvěru. Po této registraci a následných kontrolních úkonech byl žalované zřízen její uživatelský účet s jedinečným přístupovým jménem a heslem. Tím byla registrace dokončena a žalované vzniklo právo žádat o poskytnutí konkrétního úvěru přes uživatelský účet žalované na webovém rozhraní [právnická osoba] Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky, když její text včetně všeobecných podmínek žalovaná na svém uživatelském účtu ve webové službě [právnická osoba] odsouhlasila (v opačném případě by úvěr nemohl být poskytnut). K uživatelskému účtu měla pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaná. Úvěr byl převeden z bankovního účtu na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Společnost [anonymizováno] identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo].

4. Ke své aktivní legitimaci žalobkyně dále uvedla, že předmětnou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi ní a [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ postoupení 2/“), která tuto pohledávku nabyla od [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (dále též jen„ postoupení 1/“).

5. Úvěruschopnost žalované ověřovala [právnická osoba] dle tvrzení žalobkyně výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10% rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], [anonymizována dvě slova]. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti, a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr, uvedla žalobkyně. <b>6. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.</b> 7. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalované. Obě byly k prvnímu jednání konanému dne [datum] řádně předvolány, žalobkyně se omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobkyní, které byly u jednání provedeny.

8. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že [právnická osoba] odeslala dne [datum] na účet žalované částku 20 000 Kč, tato částka byla na účet žalované připsána dne 16. 11. 2015 (prokázáno výpisem z účtu u [anonymizováno] banky, č. účtu [bankovní účet], číslo výpisu [číslo], vyjádřením [právnická osoba] na [číslo listu] a výpisem z účtu žalované na [číslo listu]).

9. Naopak prokázána nebyla tvrzení žalobkyně o procesu uzavírání smlouvy o úvěru mezi [právnická osoba] a žalovanou (tak, jak jsou popsána v odst. 3 výše). K celému tvrzenému procesu kontraktace sestávajícímu z mnoha kroků žalobkyně doložila pouze vyplněný formulář - smlouva o úvěru na splátky [číslo] ze dne [datum], jenž však žalovanou není podepsaný (uvedení IP adresy není podpisem, neboť nijak neztotožňuje osobu využívající dané zařízení k připojení k internetové síti).

10. S ohledem na prokázanou skutečnost, že žalované byla vskutku poukázána na její účet [právnická osoba] [částka], jakož i na údaje vyplněné ve smlouvě o úvěru na splátky [číslo] ze dne [datum] však lze dospět k závěru, že s vysokou pravděpodobností došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru mezi [právnická osoba] a žalovanou prostřednictvím dálkových komunikačních prostředků.

11. Ze smlouvy o úvěru na splátky [číslo] ze dne [datum] se přitom podává, že se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované 20 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala zaplatit [právnická osoba] za poskytnutí této částky poplatek 8 500 Kč. Poplatek byl součástí měsíčních splátek, jimiž měla žalovaná vrátit předmětnou částku [právnická osoba], a sice po třech splátkách ve výši 9 500 Kč splatných [datum], [datum] a [datum]. Poskytnutí částky 20 000 Kč žalované bylo v řízení prokázáno (viz odst. 8. výše), žalovaná přitom soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a vrácení částky obdržené od [právnická osoba] netvrdila. <b>12. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:</b> 13. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, a směrnice 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ směrnice“).

14. Společnost [anonymizováno] a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které [právnická osoba] poskytla žalované částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem 8 500 Kč ve 3 měsíčních splátkách po 9 500 Kč. Společnost [anonymizováno] vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu.

15. Soud dospěl k závěru, že smlouva je dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s čl. 8 směrnice neplatná. Dle těchto ustanovení je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel své povinnosti dostojí pouze, pokud úvěruschopnost spotřebitele posoudí na základě dostatečných informací s tím, že na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU z [datum] ve věci [právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další). Soud má v řízení povinnost zkoumat, zda poskytovatel posoudil úvěruschopnost spotřebitele dostatečně, z úřední povinnosti. Dojde-li k závěru, že poskytovatel úvěruschopnost dostatečně neposoudil, je nutné posoudit smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítl (srov. závěry nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a rozsudku Soudního dvora EU z 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, [anonymizována dvě slova] . [anonymizováno]).

16. Soud žalobkyni dne [datum] vyzval k doplnění tvrzení a doložení důkazů ohledně skutečnosti, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalované (č. l. 11). Na tuto výzvu žalovaná reagovala podáním ze dne [datum] (č. l. 14), v němž doplnila (značně obecná) tvrzení shrnutá pod bodem 5. výše, žádné důkazy k jejich prokázání však neoznačila. Zástupce žalobkyně se nedostavil k ústnímu jednání, k němuž byl řádně předvolán, čímž se sám připravil o možnost procesního poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2848/10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Soud proto vycházel z toho, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti [právnická osoba] posoudit schopnost žalované splácet úvěr; proto je nutné předmětnou smlouvu považovat za neplatnou podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z neplatné smlouvy nevzniklo [právnická osoba] právo na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru, co do částky 8 500 Kč s odpovídajícím příslušenstvím je tak žaloba bez dalšího nedůvodná.

17. Jelikož je posuzovaná smlouva o úvěru neplatná, žalovaná se na úkor [právnická osoba] bezdůvodně obohatila o částku 20 000 Kč, neboť ve smyslu § 2991 o. z. obdržela plnění bez právního důvodu (smlouva byla neplatná absolutně, tedy od počátku).

18. Nicméně aby mohl být nárok na vrácení bezdůvodného obohacení původně náležející [právnická osoba] přiznán žalobkyni, musela žalobkyně prokázat, že na ni tento nárok přešel, a že je tedy ve věci aktivně legitimována.

19. Původně žalobkyně soudu doložila jen smlouvu o postoupení 2/, ze [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba]“), na svou osobu, aniž by tvrdila a dokládala, jak a kdy tuto pohledávku nabyla [právnická osoba]. Již zmíněnou výzvou ze dne [datum] proto soud vyzval žalobkyni rovněž k tomu, aby dotvrdila a doložila celý řetězec postoupení předmětné pohledávky.

20. V reakci na tuto výzvu žalobkyně předložila soudu smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] ze dne [datum], včetně přílohy„ [anonymizováno] ([jméno] IDs)“, tedy seznamu postupovaných pohledávek. Ze znění smlouvy o postoupení 1/ se přitom podává, že„ postoupení nabývá účinnosti zaplacením Protiplnění podle článku 3“ (čl. 2 smlouvy), přičemž„ Postupník se zavazuje zaplatit Postupiteli do 30 dnů od Data podpisu za převod Pohledávek podle odstavce 2.2 protiplnění ve výši xxxxxxx Kč…“ (čl. 3 smlouvy).„ Nezaplatí-li Postupník Protiplnění v souladu s podmínkami uvedenými v odstavci 3.1, dojde k ukončení této Smlouvy s okamžitou platností“ (čl. 3 písm. a/ Smlouvy).

21. Žalobkyně soudu ničím nedoložila, že [právnická osoba] uhradila [právnická osoba] sjednané protiplnění, neprokázala tedy, že došlo k účinnému postoupení předmětné pohledávky ve smyslu § 1879 a násl., resp. § 1887 o. z. Postupovaná pohledávka nadto není v příloze smlouvy o postoupení 1/ dostatečně identifikovaná. Seznam postupovaných pohledávek tvoří jen tabulka, kde se střídají sloupce s čísly označené jako„ loan_id“ (česky„ identifikace půjčky“) a sloupce s čísly označené jako„ personal_code“ (česky„ osobní kód“). Na str. 13 jsou zvýrazněna dvě políčka s identifikačním číslem půjčky [číslo] a osobním kódem [číslo]. Uvedený osobní kód se shoduje s rodným číslem žalované, identifikační číslo půjčky [číslo] se však v předložené smlouvě o úvěru nikde nenachází, nelze jím tedy bez dalšího ztotožnit pohledávku z této smlouvy. Je přitom notoricky známou skutečností, že spotřebitelé, kteří využívají služeb nebankovních poskytovatelů úvěrů, mívají často vícero závazků z obdobných smluv, pouhé rodné číslo žalované tedy k identifikaci jejího závazku nepostačuje; ve smlouvě o postoupení pohledávky je potřeba identifikovat i konkrétní závazek z konkrétní smlouvy, nikoli jen osobu dlužníka.

22. Jelikož žalobkyně neprokázala účinné postoupení předmětné pohledávky ze [právnická osoba] na [právnická osoba] (první část řetězce postoupení), bylo nadbytečné zabývat se platností a účinností druhé části řetězce postoupení ze [právnická osoba] na žalobkyni. Pouze nad rámec uvedeného soud dodává, že nedostatky v identifikaci postupované pohledávky vykazuje i smlouva o postoupení 2/. Na straně [anonymizováno] dokumentu obsahujícího smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] a žalobkyní, včetně přílohy - seznamu postoupených pohledávek, jsou uvedeny dvě postupované pohledávky za žalovanou, a to ve výši 1 000 Kč a 26 700 Kč, tj. v odlišné a nadto nižší než žalované výši (s celkovou žalovanou částkou, s výší jistiny, s výší poplatku za poskytnutí úvěru ani s výší jedné či dvou sjednaných splátek nesouhlasí výše postupovaných pohledávek samostatně ani v jejich souhrnu), což v případě, že by šlo o předmětnou pohledávku, zpochybňuje tvrzení o tom, že na ni žalovaná nic neuhradila. Ve výzvě k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] pak žalobkyně odkazuje na smlouvu o úvěru ze dne [datum], nikoli [datum], a uvádí, že žalobkyně má vůči žalované pohledávku ve výši 33 380 Kč (vedle požadovaných nákladů zastoupení ve výši 9 147,60 Kč). Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 29 Cdo 901/2012, přitom plyne, že postoupení pohledávky lze pro účely soudního řízení prokázat jen smlouvou o postoupení pohledávky, nikoli oznámením o jejím postoupení. Řetězec postoupení je s ohledem na všechny popsané nedostatky v identifikaci postupované pohledávky pro účely soudního řízení neprokazatelný.

23. Z dalších provedených listinných důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení klíčových otázek vymezených výše.

24. Jak už bylo řečeno, poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soud poskytuje pouze u jednání. Jelikož se žalobkyně k jednání nedostavila, o možnost být soudem řádně poučena o riziku neunesení svého důkazního břemene ohledně vlastní aktivní legitimace se sama připravila. Soud není povinen poskytovat poučení žalobkyni písemně, obzvlášť ne tehdy, je-li zastoupena advokátem.

25. Uvádí-li žalobkyně ve své omluvě z jednání, že v případě, že by jí hrozil neúspěch ve věci, žádá o poučení a poskytnutí lhůty, přehlíží, že soud poučuje podle § 118a o. s. ř. toliko u jednání v přítomnosti účastníka řízení, vůči němuž poučení směřuje. V usnesení ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, Nejvyšší soud uzavřel, že„ ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“ Současně platí, že k podmíněnému podání (tj. podmíněné žádosti o poučení a poskytnutí lhůty) se podle § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží.

26. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni nepodařilo předloženými listinnými důkazy prokázat svou aktivní věcnou legitimaci, soud žalobu výrokem I. zamítl v celém rozsahu.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť zcela úspěšné žalované v řízení žádné náklady nevznikly.