22 C 187/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Alžbětou Stříbrnou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce název vedlejší účastnice, IČO sídlem adresa vedlejší účastnice zastoupená advokátem údaje o zástupci o určení vlastnického práva

I. Určuje se, že žalobce je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ½ stavby adresa, stavba stojící na pozemku parcelní číslo v k. ú. část obce, zapsaná pod číslem list vlastnictví, obec Praha u Katastrálního úřadu pro Hlavní město Praha – Katastrální pracoviště Praha, a to spoluvlastnického podílu zapsaného v katastru nemovitostí pro žalovanou celé jméno žalované.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 22 093 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

III. Žalovaná je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku náhradu nákladů řízení v částce 16 093 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka.

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že je vlastníkem stavby adresa, stavba stojící na pozemku parcelní číslo v k. ú. část obce, zapsaná pod číslem list vlastnictví, obec Praha u Katastrálního úřadu pro Hlavní město Praha – Katastrální pracoviště Praha (dále jen„ stavba“). Svou žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem pozemku parc. číslo v k. ú. část obce nacházejícího se pod stavbou (dále jen„ pozemek“). K pozemku bylo zřízeno právo stavby smlouvou o právu stavebním ze dne datum uzavřenou mezi panem jméno příjmení a Hlavním městem Prahou (dále jen„ smlouva o právu stavebním“). Právo stavby bylo zřízeno na dobu 80 roků, počalo dne datum a skončilo dne datum. Následně bylo právo stavby převedeno kupní smlouvou ze dne datum na paní jméno příjmení. Při převodu práva stavby z pozemkových knih do evidence nemovitostí byl pro paní příjmení založen ruční list vlastnictví číslo následně zaevidován v katastru nemovitostí. Dnem úmrtí paní jméno příjmení nabyli právo stavby rovným dílem žalovaná a pan jméno příjmení jakožto její dědicové. V katastru nemovitostí jsou však vedeni jako vlastníci stavby, ačkoliv nemohli nabýt vlastnické právo ke stavbě, ale pouze právo stavby. Vzhledem k tomu, že právo stavby v souladu se smlouvou zaniklo dne datum, dne datum se stal žalobce automaticky vlastníkem stavby, jejíž svěřenou správu vykonává vedlejší účastník. Žalobce má tedy naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva ke stavbě, neboť stav zapsaný v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti.

2. Vedlejší účastník sdělil, že má právní zájem na výsledku sporu, neboť pozemek včetně stavby má ve svěřené správě od žalobce.

3. Soud na tomto místě uvádí, že žalobce původně směřoval žalobu proti žalované i jméno příjmení. Ve věci jméno příjmení je však vedeno insolvenční řízení u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. insolvenční spisová značka a jeho spoluvlastnický podíl byl zapsán do majetkové podstaty dlužníka. Vzhledem k tomu, že žaloba na určení vlastnictví týkající se majetku dlužníka představuje incidenční spor, žaloba vůči jméno příjmení byla postoupena Krajskému soudu v Plzni jako soudu věcně příslušnému. Předmětem tohoto řízení je tedy určení vlastnického práva pouze ke spoluvlastnickému podílu žalované celé jméno žalované.

4. Usnesením ze dne datum soud nařídil předběžné opatření, jímž žalované uložil, aby nenakládala se svým podílem ke stavbě s cílem převést ho na třetí osobu, neboť žalobce osvědčil, že žalovaná činila kroky ke zcizení svého spoluvlastnického podílu ke stavbě.

5. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že věc bylo možné řešit smírnou cestou, např. podpisem souhlasného prohlášení a nebylo nutné zahájit soudní řízení. Žalobce však žalovanou k takovému kroku nevyzval a věc s ní před podáním žaloby neprojednal. Ohledně spoluvlastnického podílu jméno příjmení je vedeno řízení o vyloučení z majetkové podstaty před insolvenčním soudem, dle žalované je nutné vyčkat rozhodnutí insolvenčního soudu a teprve následně by bylo možné přistoupit k podpisu shodného prohlášení. Žalovaná proto navrhla řízení přerušit do doby pravomocného skončení řízení o vyloučení majetku z majetkové podstaty jméno příjmení.

6. Při jednání konaném dne datum žalovaná prostřednictvím svého zástupce namítla, že žalobci by neměla být přiznána náhrada nákladů řízení, případně by její výši měl soud moderovat podle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Žalovaná nežádá moderaci náhrady nákladů řízení z důvodu svých majetkových poměrů, ale upozorňuje na to, že danou situaci nezavinila, jednalo se o chybu zápisu v katastru nemovitostí, tedy pochybení státu. Žalovaná nárok žalobce nikdy nesporovala a byla připravena věc vyřešit smírně, a to i v průběhu tohoto řízení. Žalobce však žalovanou k uzavření smíru nevyzval a nezaslal jí předžalobní výzvu. Nadto jsou žalobce i vedlejší účastník veřejnoprávní orgány, které disponují profesionálním aparátem k zajištění své právní pomoci, jejich zastoupení externím právním zástupcem tedy nelze považovat za účelné.

7. Žalobce naopak upozornil, že žalovaná měla dostatek prostoru na to, aby věc vyřešila se žalobcem smírně, účastníci se po podání žaloby setkali a žalovaná sdělila, že se poradí se svým zástupcem, následně se však již neozvala a nechala se zastoupit až den před soudním jednáním. Ohledně účelnosti zastoupení advokátem žalobce namítl, že on ani vedlejší účastník nedisponují právním oddělením v takové kapacitě, aby byli právně soběstační, a to zejména ohledně zastupování v řízeních před soudem. Zaměstnanci s právním vzděláním se věnují především správě rozsáhlého majetku v žalobcově vlastnictví a v této souvislosti uzavírají ročně cca 15 000 smluv. Projednávaný spor nadto není natolik právně jednoduchý, že by zvolení externího právního zástupce bylo možné považovat za neúčelné.

8. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků o skutkových okolnostech sporu, jednak na základě provedených listinných důkazů a dospěl k následujícím zjištěním.

9. Žalobce je vlastníkem pozemku parc. číslo v k. ú. část obce, obec Praha, k němuž vykonává svěřenou správu vedlejší účastník, žalovaná je v katastru nemovitostí zapsána jako vlastníkem id. ½ stavby adresa, stavba stojící na pozemku parcelní číslo v k. ú. část obce, zapsaná pod číslem list vlastnictví, obec Praha (výpisem z katastru nemovitostí ohledně list vlastnictví a číslo).

10. Hlavní město Praha a jméno příjmení uzavřeli dne datum smlouvu o právu stavebním, na jejímž základě bylo k pozemku zřízeno právo stavby. Dle čl. 2 smlouvy bylo právo stavby zřízeno na dobu 80 roků, počalo dnem datum a končí dnem datum. Dle čl. 10 smlouvy po zániku práva ke stavbě připadnou veškeré stavby zřízené na propůjčeném pozemku do vlastnictví majitele pozemku bez jakékoliv náhrady (smlouvou o právu stavebním ze dne datum).

11. Kupní smlouvou ze dne datum bylo právo stavby převedeno na paní jméno příjmení Kupní smlouva byla uložena ve sbírce listin pozemkové knihy pod č. d. číslo (odevzdávací listinou ze dne datum, kupní smlouvou ze dne datum).

12. Od datum měly zápisy v pozemkové knize pouze evidenční účinky, čímž došlo k rozchodu stavu evidovaného v pozemkové knize se skutečným stavem. V roce 1964 byl přijat zákon, který zřídil nový nástroj evidování údajů o nemovitostech, tzv. evidenci nemovitostí. V roce 1971 byl v evidenci nemovitostí založen pro paní jméno příjmení ruční list vlastnictví číslo na který bylo zapsáno právo stavby. Po vzniku katastru nemovitostí v roce 1993 převzal katastrální úřad veškeré zápisy v evidenci nemovitostí a následně je postupně převáděl do elektronické podoby. Přitom nebyla dodržena správná forma jejich zápisu na listu vlastnictví. Pro paní jméno příjmení bylo zapsáno vlastnické právo ke stavbě, na základě žádosti žalobce katastrální úřad opravil údaje v katastru nemovitostí tak, že v části B1 zapsal právo stavby na základě smlouvy ze dne datum (výpisem z katastru nemovitostí ohledně list vlastnictví ke dni datum, oznámením katastrálního úřadu o opravě chyby v katastru nemovitostí ze dne datum).

13. Dnem úmrtí paní jméno příjmení nabyli právo ke stavbě rovným dílem žalovaná a pan jméno příjmení jakožto dědicové po paní příjmení. V katastru nemovitostí jsou zapsáni jako vlastníci stavby každý z id. ½ (usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 2. 2005, č. j. číslo jednací, výpisem z katastru nemovitostí ohledně list vlastnictví ke dni datum).

14. Soud zamítl návrh na provedení dokazování vyrozuměním insolvenčního správce ze dne datum a žalobou na vyloučení věci z majetkové podstaty ze dne datum, neboť tyto důkazy jsou pro řešení sporu nadbytečné.

15. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

16. Žalobce je vlastníkem pozemku, žalovaná je v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník id. ½ stavby. Smlouvu o právu stavebním ze dne datum bylo k pozemku zřízeno právo stavby ve prospěch pana jméno příjmení, a to na dobu 80 roků od datum do datum Kupní smlouvou ze dne datum bylo právo stavby převedeno na paní jméno příjmení, s ohledem na změny v evidenci údajů o nemovitostech byla v katastru nemovitostí ke dni datum zapsána paní jméno příjmení jako vlastník stavby. K žádosti žalobce katastrální úřad opravil údaj tak, že v části B1 zapsal právo stavby na základě smlouvy ze dne datum. V dědictví po paní příjmení nabyli právo ke stavbě žalovaná a jméno příjmení rovným dílem, oba jsou ke dni rozhodnutí soudu zapsáni jako vlastníci stavby každý z id. ½.

17. Na základě učiněného skutkového závěru učinil soud následující právní závěr:

18. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

19. Podle § 1 věty první zákona č. 86/1912 ř. z., o stavebním právu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o stavebním právu“), pozemek může býti zavazen věcným, zcizitelným a děditelným právem, míti stavbu na povrchu nebo pod povrchem půdy (stavebním právem).

20. Podle § 6 věty druhé téhož zákona stavebnímu oprávněnci příslušejí ke stavbě práva vlastníka a ku pozemku, pokud ve smlouvě o stavebním právu nic jiného není ustanoveno, práva poživatele.

21. Podle § 9 věty první téhož zákona při zániku stavebního práva připadne stavba pozemkovému vlastníku.

22. V řešeném případě se žalobce domáhal určení vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu stavby. V katastru nemovitostí byla žalovaná zapsána jako vlastník id. ½ stavby a žalobce tvrdil, že evidovaný stav nedopovídá skutečnosti, neboť skutečným vlastníkem je on; ve věci byl tedy dán naléhavý právní zájem na určení práva ve smyslu § 80 o. s. ř.

23. V řízení bylo prokázáno, že žalobce je vlastníkem pozemku, na němž byla stavba postavena. Oprávnění k postavení stavby na pozemku vzniklo na základě smlouvy o právu stavebním ze dne datum, tedy na základě tehdy účinného zákona o stavebním právu. Podle citovaného zákona oprávněnému z práva stavby příslušela práva vlastníka ke stavbě a právo požívání pozemku, na němž byla stavba zřízena. Stavebník tedy nebyl vlastníkem stavby, ale pouze osobou, která má po dobu trvání práva stavby stejná práva, jaká svědčí vlastníkovi. Obdobným způsobem bylo koncipováno právo stavby v následném zákoně č. 88/1947 Sb., o právu stavby. Podle § 564 zákona č. 141/1950 Sb. zůstaly právní poměry týkající se práva stavby založené před datum nedotčeny a bylo možné na ně použít ustanovení zákona č. 88/1947 Sb. Podle § 854 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku se řídily ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé před datum, podle § 3028 odst. 2 o. z. se vznik právních poměrů týkajících se práv věcných posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

24. S ohledem na výše uvedené tedy platí, že se právní vztah mezi žalobcem jakožto vlastníkem pozemků a žalovanou jakožto právní nástupkyní oprávněného z práva stavby řídí smlouvou o právu stavebním ze dne datum. Dle této smlouvy bylo právo stavby zřízeno na 80 let a zaniklo dne datum. Dnem následujícím se vlastníkem stavby stal vlastník pozemku, tedy žalobce. Na této skutečnosti nemůže nic změnit to, že žalovaná byla v důsledku běhu času a změn v právních úpravách v katastru nemovitostí zapsána jako spoluvlastník stavby, neboť navzdory tomu jí nikdy vlastnické právo ke stavbě nesvědčilo. Soud proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci a vedlejšímu účastníku, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení. Soud přiznal náhradu nákladů v plné výši, byť se žalovaná domáhala její moderace dle § 150 o. s. ř. Soud zejména zohlednil, že aplikace § 150 o. s. ř. představuje vzácnou výjimku z pravidla náhrady nákladů řízení dle úspěchu a soud při jeho uplatnění musí zvažovat všechny okolnosti věci, tedy osobní, majetkové, sociální, zdravotní a další poměry na straně všech účastníků, jakož i ty, které vedly k uplatnění nároku, postoje účastníků a jejich chování v průběhu řízení, pravidla morálky a ekvity. V řešeném případě se žalovaná nedovolávala aplikace § 150 o. s. ř. z důvodu svých majetkových a osobních poměrů, ale toliko poukazovala na průběh sporu a soudního řízení.

26. Je sice pravdou, že žalovaná nezavdala příčinu k vedení soudního řízení, neboť hlavním důvodem k podání žaloby bylo pochybení při zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí. Zároveň však soud nemohl přehlédnout, že žalovaná se již v září 2022 dozvěděla o podané žalobě v souvislosti s nařízením předběžného opatření, kterým jí bylo uloženo nenakládat se svým spoluvlastnickým podílem. Žalovaná následně zůstala pasivní a ve věci se vyjádřila v dubnu 2023 tak, že věc je možné řešit smírně a zároveň navrhla přerušení řízení. V řízení rovněž vyplynulo, že žalobce s žalovanou ohledně předmětu sporu osobně jednal, k dohodě však nedošlo, neboť žalovaná se chtěla poradit s právním zástupcem, zastoupit se však nechala až den před soudním jednáním. S ohledem na výše uvedené má tedy soud za to, že v průběhu řízení bylo dostatek prostoru ke smírnému řešení věci, pokud by o to žalovaná aktivně usilovala. Na této skutečnosti nic nemůže změnit ani to, že žalobce nedoložil zaslání předžalobní výzvy před podáním žaloby, neboť § 142a o. s. ř. se týká žalob na plnění a nadto při jeho aplikaci je rovněž třeba přihlédnout k průběhu sporu a chování žalovaného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. spisová značka).

27. Soud přiznal žalobci a vedlejšímu účastníku náhradu nákladů právního zastoupení i při vědomí nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález, neboť vzal v potaz, že řešený případ svým charakterem nespadal pod běžnou právní agendu žalobce (jako jsou např. žaloby požadující dlužné nájemné, vyklizení bytu apod.). V projednávané věci se jednalo o určení vlastnického práva k nemovité věci, přičemž bylo nutné znát historický vývoj úpravy práva stavby i příslušenou judikaturu. V průběhu řízení byla řešena otázka věcné příslušnosti a rovněž vyvstala potřeba zatímní úpravy poměrů prostřednictvím předběžného opatření. Za této situace tedy soud považuje vynaložení nákladů na právní zastoupení za účelné.

28. Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 000 Kč (soudní poplatek za žalobu ve výši 5 000 Kč a za předběžné opatření ve výši 1 000 Kč) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. b), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč odpovídající částce 3 100 Kč za jeden úkon právní služby. Advokát v řízení zastupoval dva účastníky, společné úkony právní služby pro každého účastníka jsou proto poníženy dle § 12 odst. 4 a. t. o 20 %, tj. na částku 2 480 Kč, v případě polovičního úkonu na částku 1 240 Kč. Advokát v řízení učinil celkem čtyři úkony uvedené v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, vyjádření k otázce věcné nepříslušnosti, jednání u soudu) a dva úkony uvedené v § 11 odst. 2 a. t. (návrh na vydání předběžného opatření po zahájení řízení, jednoduché podání ze dne datum), celkem tedy činí odměna za úkony právní služby 12 400 Kč. Advokát má rovněž nárok na paušální náhradu výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., přičemž tato náhrada se nenásobí počtem zastoupených osob (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. spisová značka), soud proto přiznal žalobci částku 900 Kč (150 x 6). Advokát žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, náklady řízení tak tvoří rovněž částka 2 793 Kč (21 % z částky 13 300 Kč), celkem tedy náleží žalobci 22 093 Kč.

29. O náhradě nákladů řízení vedlejšího účastníka soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal plně úspěšnému vedlejšímu účastníku nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 16 093 Kč (12 400 + 900 + 2 793).

30. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobce a vedlejšího účastníka.

31. Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.