22 C 22/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Stříbrnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa o určení dědického práva

I. Určuje se, že žalobkyně je dědičkou ze zákona po [jméno] [příjmení], narozeném [datum], zemřelém [datum], naposledy bytem [adresa].

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 18 940 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že je dědičkou ze zákona po [jméno] [příjmení], zemřelém dne [datum] (dále také jen„ zůstavitel“). Svou žalobu odůvodnila tím, že ona i žalovaný jsou vnuci zůstavitele a polorodí sourozenci. Oba jsou nepominutelní dědici, neboť jejich matka [jméno] [příjmení], která byla jedinou dcerou zůstavitele, zemřela dne [datum]. Zůstavitel sepsal dne [datum] závěť ve formě notářského zápisu, v níž povolal za dědice pouze žalovaného a žalobkyni vydědil z důvodu neprojevování zájmu s odkazem na § 1646 odst. 1 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). V závěti uvedl, že žalobkyni v dětství moc nevídal, neboť ji vychovávali rodiče jejího otce, poté, co nabyla zletilosti, se s ní snažil navázat kontakt, navštívil ji a daroval ji peníze na přilepšenou. Poté se mu jen párkrát ozvala s žádostí o peníze a na [anonymizováno] poslala sms zprávy. Žalobkyně vyjádřila pochybnosti ohledně pravosti závěti, neboť je v ní namísto správného příjmení [celé jméno žalobkyně], rozená [příjmení] uvedeno [příjmení], rozená [příjmení]. Rovněž podpis na závěti se nepodobá běžným podpisům zůstavitele. Zůstavitel si taktéž při návštěvě dne [datum] žalobkyni stěžoval na žalovaného, že za něj musí platit dluhy a chová se nerozumně, proto nedává smysl, aby jej o měsíc později učinil jediným dědicem. Dále není vyloučeno, že zůstavitel trpěl [anonymizováno] poruchou, v jejímž důsledku nebyl způsobilý závěť pořídit.

2. Žalobkyně je nadto přesvědčena, že byla vyděděna neprávem, neboť je sice pravdou, že se se zůstavitelem příliš často nevídala, ovšem tato skutečnost byla zapříčiněna komplikovanými vztahy v jejich rodině. Její matka na péči o děti rezignovala, v mládí odešla z domova a vrátila se těhotná, brzy po porodu žalovaného opustila a péči o něj převzal zůstavitel. O několik měsíců později se narodila žalobkyně z jiného jejího vztahu a jí odložila k matce jejího otce, [jméno] [příjmení], která žalobkyni vychovala. Během jejího dětství je zůstavitel navštívil pouze jednou, když bylo žalobkyni osm let, na tři dny ji vzal k sobě na chatu do [obec] a víc se o ni nezajímal. Jen občas napsal pohled na Vánoce či Velikonoce a bližší vztah mezi nimi nevznikl. Následně ho viděla v roce [rok], kdy již byla provdána, zůstavitel je navštívil a předal žalobkyni 20 000 Kč s omluvou, že se jí nevěnoval. Následně si občas telefonovali a psali, žalobkyně zůstavitele nikdy nežádala o peníze. Naposledy mu volala o Vánocích roku [rok], během hovoru je zůstavitel pozval na návštěvu, žalobkyně ho proto s rodinou dne [datum] navštívila, povídali si a prohlíželi staré fotografie. Následně přišla pandemie [anonymizována dvě slova] a pro návštěvy nebyl prostor. Žalobkyně tedy projevovala o zůstavitele takový zájem, jaký byl mezi nimi obvyklý a jaký on sám v minulosti nastavil.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zdůraznil, že závěť byla pořízena formou notářského zápisu, při němž byla ověřena totožnost zůstavitele. Notářka nadto se zůstavitelem jednala opakovaně, neboť zůstavitel u ní v obdobném čase vyřizoval odkup jedné poloviny bytu svého bratra. Podpis na závěti odpovídá jiným podpisům zůstavitele a v době pořízení byl zůstavitel zdráv, o čemž svědčí i [anonymizováno] posudek ze dne [datum] o [anonymizováno] způsobilosti k řízení motorových vozidel. Žalobkyně měla v průběhu života více příjmení, a proto je omyl zůstavitele v tomto směru pochopitelný. Navíc je nepochybné, o jakou osobu se v případě vydědění jedná. Vůle zůstavitele byla uvedena v závěti jednoznačně a měla by být respektována. Žalobkyně se se zůstavitelem skutečně příliš nestýkala, dle žalovaného z toho důvodu, že žalobkyně po zůstaviteli vždy požadovala peníze, což bylo pro zůstavitele nekomfortní. Zůstavitel měl naopak zájem stýkat se s ní běžně jako se svým rodinným příslušníkem. Nadto měl zůstavitel dlouhodobě v úmyslu učinit jediným dědicem žalovaného, o čemž svědčí i to, že již v roce 2007 určil žalovaného jako jedinou osobu oprávněnou na odbytné nebo pozůstalostní penzi z penzijního připojištění.

4. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných na základě shodných tvrzení účastníků, provedených listinných důkazů, účastnického výslechu žalobkyně a svědeckých výpovědí a dospěl k následujícím zjištěním:

5. Žalobkyně a žalovaný jsou vnuci zůstavitele a jeho jediní dědici (shodnými tvrzeními účastníků, dědickým spisem sp. zn. [spisová značka]).

6. Zůstavitel sepsal dne [datum] závěť formou notářského zápisu, v němž určil za dědice celé své pozůstalosti a veškerého majetku žalovaného, syna jeho zemřelé dcery [jméno] [příjmení]. Dále prohlásil, že má od své zemřelé dcery ještě druhé vnouče, a sice vnučku [jméno] [příjmení], rozenou [příjmení]. Tuto vnučku vydědil, neboť o něj nejeví zájem, který by projevovat měla. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že„ tuto vnučku jsem v době jejího dětství příliš nevídal, neboť ji vychovávali prarodiče ze strany jejího otce a já jsem vychovával jejího bratra [celé jméno žalovaného], když matka obou těchto dětí (má dcera) nebyla schopna se o ně postarat. Když dospěla, snažil jsem se s ní navázat kontakt. Před deseti lety jsem vnučku [jméno] [příjmení] navštívil, daroval jsem jí nějaké peníze pro její děti na přilepšenou. Od té doby se mi párkrát ozvala, pokaždé vždy s žádostí o peníze. Kromě krátké textové zprávy, kterou mi posílá na Vánoce, se o mne nijak nezajímá, nepomáhá mi a nenavštěvuje mne. Z tohoto důvodu ji vyděďuji dle ustanovení § 1646 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku“. Notářský zápis sepsala Mgr. [jméno] [příjmení], která v zápise uvedla, že totožnost zůstavitele jí byla prokázána platným občanským průkazem (notářským zápisem č. [spisová značka] [anonymizována dvě slova] [rok] ze dne [datum]).

7. Podpis zůstavitele na notářském zápise se podobá jeho jiným podpisům (rámcovou smlouvou o poskytování finančních služeb, trvalým příkazem k úhradě, zřízením souhlasu s inkasem obsahující podpisy zůstavitele).

8. Notářka Mgr. [jméno] [příjmení] sepsala dne [datum rozhodnutí] záznam č [spisová značka], v němž uvedla, že ji zůstavitel požádal o sepsání kupní smlouvy, kterou od svého bratra [jméno] [příjmení] koupí jednu polovinu bytové jednotky [číslo] v k. ú. [část obce] (notářským záznamem č. [spisová značka]).

9. Dne [datum] byl zůstavitel podroben [anonymizováno] vyšetření o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel s výsledkem, že je [anonymizována dvě slova] s platností do [datum] ([anonymizováno] posudkem o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel ze dne [datum]).

10. Zůstavitel dne [datum] určil jako jedinou osobu pro nárok na odbytné nebo pozůstalostní penzi z jeho penzijního připojištění žalovaného (dodatkem ke Smlouvě o penzijním připojištění se státním příspěvkem [číslo]).

11. Žalobkyně se za svobodna jmenovala [příjmení], provdaná [celé jméno žalobkyně], jiná jména po celý život neměla (výpisem z centrální evidence obyvatel, rodným listem žalobkyně).

12. Z účastnické výpovědi žalobkyně soud zjistil, že jí i žalovaného jejich matka opustila, když byli malí, žalobkyně vyrůstala u babičky z otcovy strany, žalovaného vychovával zůstavitel. S žalovaným se navštěvovali jako děti, se zůstavitelem nikoliv, pouze jednou vzal žalobkyni k sobě na chatu, když jí bylo osm let, ovšem musel ji vrátit, neboť žalobkyně jako dítě na něj nebyla zvyklá. Poté se již nevídali, občas si psali, ona mu psala sms zprávy, zůstavitel jí psal dopisy na Vánoce nebo na Velikonoce, občas si zavolali. Zůstavitel žalobkyni jednou navštívil, když byl její dceři jeden rok, dal jí částku 20 000 Kč se slovy, že se jí celý život nevěnoval. Pak se viděli až 26. nebo [datum], kdy ho celá rodina žalobkyně navštívila. Zůstavitel ani žalobkyně o častější kontakty neusilovali, zůstavitel měl bližší vztah k žalovanému, neboť ho vychoval. Na návštěvě v roce [rok] však říkal, že s ním skončil, neboť má dluhy a jediné, co pro něj může udělat, je přihlásit ho k sobě na chatu, aby se nestal bezdomovcem. Žalobkyně o těchto skutečnostech nevěděla (účastnickým výslechem žalobkyně).

13. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], manžela žalobkyně, soud zjistil, že rodina žalobkyně se vzájemně moc nestýká, žalobkyně se vídá se svojí babičkou, se žalovaným a zůstavitelem se viděli pouze dvakrát za celou dobu, co jsou s žalobkyní manželé. Žalobkyni vychovala její babička, žalovaného si vzal na starost zůstavitel, s žalobkyní se však nevídal, ačkoliv jezdil nedaleko jejího bydliště, když byla malá. V dospělosti si žalobkyně se zůstavitelem občas zavolali a psali si, jednou přijel zůstavitel za nimi na návštěvu a jednou přijeli oni za ním na Vánoce. První návštěva proběhla, když byla jejich dcera malá, druhá návštěva se uskutečnila [datum], neboť žalobkyně volala zůstaviteli na Vánoce a on je během hovoru pozval na návštěvu. Jednalo se o neplánovanou návštěvu, strávili společně půl dne, povídali si, ukazovali si fotky a následně se rozloučili. Svědek si nebyl vědom toho, že by zůstavitel usiloval o častější kontakty se žalobkyní, pokud nezavolala ona, zůstavitel se neozval. O žalovaném jim na návštěvě říkal, že s ním měl celý život problémy, neboť žalovaný měl dluhy, a zůstavitel uváděl něco v tom smyslu, že už s ním nemůže počítat (svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení]).

14. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], babičky žalobkyně, soud zjistil, že její syn chodil s matkou účastníků, ta následně otěhotněla, nechala děti u prarodičů a odešla. Svědkyně se starala o žalobkyni, zůstavitel se staral o žalovaného. Žalobkyně s žalovaným se jako děti vídali, zůstavitel přivážel žalovaného, ovšem sám se u nich nikdy nestavil. Když bylo žalobkyni osm let, vzal ji během prázdnin na pár dnů k sobě na chatu do [obec], musel ji však brzy vrátit, neboť žalobkyně ho do té doby nikdy neviděla a nebyli na sebe zvyklí. Následně mezi nimi kontakty nebyly, svědkyně ví, že si psali, jednou k nim přijel na návštěvu, když byla žalobkyně již vdaná. Byla to krátká návštěva a zůstavitel během ní řekl, že žalobkyni nikdy nic nedal. Když se žalobkyně vdala, odstěhovala se od svědkyně, a tedy neví, jak se vztah žalobkyně a zůstavitele následně vyvinul. Svědkyně neví, jaký vztah měl zůstavitel se žalovaným kromě toho, že žalovaného vychoval (svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení]).

15. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], sestry zůstavitele, soud zjistil, že žalovaného zná odmala, žalobkyni fyzicky nikdy neviděla. Zůstavitel byl její nejstarší bratr, o žalobkyni se pravděpodobně starala rodina jejího otce, o žalovaného se staral zůstavitel, neboť matka účastníků se o své děti přestala starat a zmizela. Svědkyně neví, jaký vztah měla žalobkyně se zůstavitelem, ani jestli v jejím dětství usiloval o častější kontakty. S žalovaným měl zůstavitelem vcelku dobrý vztah (svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení]).

16. Zůstavitel zaslal žalobkyni pohledy u příležitosti Velikonočních a Vánočních svátků, v nichž její rodinu zdravil, přál, aby brzy bydleli brzy ve vlastním a gratuloval k těhotenství žalobkyně. Tyto pohledy byly s ohledem na jejich obsah zaslány v roce 2002 a 2003, neboť v té době přišli při povodních o dům v [obec] a žalobkyně byla těhotná (3x pohlednicí zaslanou zůstavitelem rodině [příjmení]).

17. Soud zamítl návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, výslechem [jméno] [příjmení] a notářky Mgr. [jméno] [příjmení], neboť tyto důkazy jsou pro posouzení věci nadbytečné.

18. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

19. Žalobkyně a žalovaný jsou vnuci zůstavitele a jeho jediní dědici. Zůstavitel sepsal dne [datum] závěť formou notářského zápisu, v němž určil za dědice celé své pozůstalosti a veškerého majetku žalovaného a žalobkyni vydědil, neboť o něj nejeví zájem, který by projevovat měla. Žalobkyně byla označena v notářském zápise jménem [jméno] [příjmení], rozena [příjmení]. Notářský zápis sepsala Mgr. [jméno] [příjmení], která v zápise uvedla, že totožnost zůstavitele jí byla prokázána platným občanským průkazem a se zůstavitelem jednala rovněž v jiné právní věci. Podpis zůstavitele na notářském zápise se podobá jeho jiným podpisům. Zůstavitel byl shledán dne [datum] zdravotně způsobilý k řízení motorových vozidel. Zůstavitel dne [datum] určil jako jedinou osobu pro nárok na odbytné nebo pozůstalostní penzi z jeho penzijního připojištění žalovaného. Žalobkyně se za svobodna jmenovala [příjmení], provdaná [celé jméno žalobkyně], jiná jména po celý život neměla. Žalobkyni a žalovaného jejich matka opustila, když byli malí. Žalovaného vychoval zůstavitel, žalobkyni její babička z otcovy strany. Žalobkyně se se zůstavitelem v dětství nevídala, jednou jí vzal k sobě na chatu do [obec], ale musel ji brzy vrátit, neboť na něj nebyla zvyklá. V dospělosti si občas psali a volali, navštívili se dvakrát, jednou zůstavitel přijel na návštěvu za žalobkyní, když byla její dcera malá a dál jí obnos 20 000 Kč se slovy, že se jí nevěnoval. Jednou ho žalobkyně navštívila s rodinou na Vánoce [rok] Ani jeden z nich neusiloval o bližší vztah.

20. Na základě učiněného skutkového závěru učinil soud následující právní závěr:

21. Podle § 1643 odst. 1 o. z. nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci.

22. Podle § 1646 odst. 1 písm. b) o. z. ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl.

23. Podle § 568 odst. 2 věty první o. z. zachycuje-li veřejná listina projev vůle osoby při právním jednání a je-li jednajícím podepsána, zakládá to vůči každému plný důkaz o takovém projevu vůle.

24. Předmětem sporu v projednávané věci bylo posouzení, zda zůstavitel žalobkyni vydědil po právu či nikoliv. Žalobkyně na svou obranu vznesla dvě základní námitky, a to námitku zpochybňující pravost závěti a dále námitku, že nebyly dány důvody pro její vydědění. Závěť byla sepsána formou notářského zápisu, který má povahu veřejné listiny ve smyslu § 567 o. z. Veřejné listiny se liší oproti soukromým listinám svou důkazní silou, neboť podávají, pokud není prokázán opak, důkaz o pravdivosti toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno. Je na účastníku, který zpochybňuje správnost údajů uvedených ve veřejné listině, aby o tom nabídl soudu důkazy, jejichž prostřednictvím by svá tvrzení o opaku prokázal. Důsledkem presumpce správnosti obsahu veřejné listiny je tedy přenos důkazního břemene na toho, kdo popírá správnost jejího věcného obsahu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 1998, sp. zn. [spisová značka], ze dne 19. 8. 1998, sp. zn. [spisová značka], a ze dne 29. 7. 2004, sp. zn. [spisová značka]). Soud se tedy v prvé řadě zabýval tím, zda žalobkyně unesla své důkazní břemeno a prokázala, že byla vyděděna neprávem navzdory důvodům prezentovaným v závěti.

25. V této souvislost soud připomíná, že z hlediska naplnění důvodu pro vydědění dle § 1646 odst. 1 písm. b) o. z. je rozhodující posoudit, zda dědic projevuje opravdový zájem o zůstavitele, jaký by projevovat měl. Zájem lze definovat jako pravidelný kontakt potomka se zůstavitelem, jehož způsob a intenzita se odvíjí od subjektivních okolností na obou stranách. Kontaktem rozumíme nejen osobní návštěvy, ať už vzájemné, nebo jednostranné, ale i telefonický, písemný nebo online způsob komunikace. Je přitom třeba zohlednit místo bydliště obou stran, druh a povahu práce potomka, případně zůstavitele a rodinné zvyky a tradice. Zájem je tedy nutné posuzovat nejen s ohledem na jeho povahu a intenzitu, ale též ve vztahu k reálné možnosti potomka zůstaviteli zájem projevovat. Opravdovým zájmem pak bude takový kontakt, který je projevován z lásky a úcty, eventuelně též slušnosti a určité morální povinnosti.

26. Při posuzování zájmu potomka o zůstavitele je zároveň nezbytné vzít v potaz zájem zůstavitele o potomka. Dle ustálené judikatury je třeba vždy zkoumat vlastní zájem zůstavitele o udržování vzájemných vztahů a styku s dítětem. Dle opakovaně vysloveného názoru Nejvyššího soudu„ vydědění totiž přichází v úvahu jen tam, kde zůstavitel o tento blízký příbuzenský vztah stojí, kde se ho nezájem potomků osobně citově dotýká, kde mu tento stav vadí, a nikoliv, jde-li o situaci, kdy je mu tento stav lhostejný, případně kdy k němu sám podstatně přispěl“. Jinak řečeno„ zájem, který by potomek měl projevovat o zůstavitele, je třeba posuzovat s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu. Pokud je skutečnost, že potomek trvale neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, důsledkem toho, že zůstavitel neprojevuje zájem o potomka, nelze bez dalšího dovodit, že neprojevení tohoto zájmu potomkem mohlo být důvodem k jeho vydědění“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. [spisová značka] a v něm citovanou judikaturu).

27. Soud dospěl k závěru, že právě takováto situace nastala v projednávaném případě. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně se zůstavitelem neměli příliš blízký vztah, ovšem tato skutečnost byla zapříčiněna složitou rodinnou situací. Žalobkyně se se zůstavitelem v dětství nestýkala, neboť ji vychovávala rodina z otcovy strany a zůstavitel s ní bližší vztah nenavázal. V dospělosti si vzájemně občas napsali či zavolali, s takto nastaveným kontaktem byli oba srozuměni a o užší vztah ani jeden z nich neusiloval. Zůstavitel žalobkyni v dospělosti jedenkrát navštívil, stejně tak žalobkyně přijela jedenkrát na návštěvu za zůstavitelem v roce 2019. V roce 2020 vypukla pandemie Covid-19 a pro návštěvy již nebyl prostor. V řízení bylo zároveň prokázáno, že žalobkyně po zůstaviteli nepožadovala peníze, zůstavitel jí pouze jedenkrát daroval částku 20 000 Kč se zdůvodněním, že se jí v životě nevěnoval. Z výše uvedeného plyne, že zájem, který žalobkyně projevovala o zůstavitele, zcela odpovídal jejich vzájemnému vztahu, který zůstavitel v dětství žalobkyně nastavil a s jakým byl po celý život srozuměn. Nelze tedy vyčítat žalobkyni, že se zůstavitelem nebyla v častějším kontaktu a neudržovala s ním bližší vztah. Z téhož důvodu pak nebylo možné žalobkyni po právu vydědit s odkazem na § 1646 odst. 1 písm. b) o. z., neboť svým chováním tento důvod vydědění nenaplnila.

28. Vzhledem k tomu, že v řízení byla vyvrácena domněnka věcné správnosti závěti, soud se již veden zásadou hospodárnosti řízení zevrubně nezabýval námitkou zpochybňující pravost notářského zápisu. Nadto je zřejmé, že totožnost zůstavitele byla při sepsání závěti ověřena notářkou a zůstavitel listinu v její přítomnosti podepsal. Ostatně podpis připojený na notářském zápise se vizuálně nikterak neliší od jiných podpisů zůstavitele. Rovněž v řízení nevyvstaly žádné pochybnosti o zdravotní způsobilosti zůstavitele sepsat závěť. Ačkoliv tedy nelze usuzovat na zpochybnění pravosti závěti, soud shledal žalobu důvodnou, neboť věcná správnost závěti byla vyvrácena. V souladu s žalobním návrhem proto určil, že žalobkyně je dědičkou zůstavitele ze zákona.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 940 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, účast na jednání dne 4. 5. 2023 a 13. 7. 2023, podání ze dne 5. 6. 2023) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 000 Kč ve výši 2 940 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně.

30. Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.