22 C 27/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Stříbrnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o 728 581,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní 1 a 2 jsou povinni zaplatit žalobkyni 198 959,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 37 620,47 Kč od 19. 9. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 37 620,47 Kč od 19. 10. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 37 620,47 Kč od 19. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 37 620,47 Kč od 19. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 37 620,47 Kč od 19. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 050 Kč od 19. 5. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 681,50 Kč od 5. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 181,50 Kč od 9. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 181,50 Kč od 25. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 181,50 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 581,50 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 13 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého žalovaného.

II. Žalovaný 1 je povinen zaplatit žalobkyni 529 621,73 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33 205,79 Kč od 19. 9. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33 205,79 Kč od 19. 10. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33 273,55 Kč od 19. 11. 2019 zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33 273,55 Kč od 19. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % z ročně z částky 33 273,55 Kč od 19. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33 273,55 Kč od 19. 2. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 050 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 681,50 Kč od 11. 4. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 681,50 Kč od 4. 7. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 247 018,95 Kč od 6. 8. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 75 684 Kč od 6. 8. 2020 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 13 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaní 1 a 2 jsou povinni zaplatit žalobkyni rovným dílem náklady řízení v částce 85 398,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně 1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovaným, aby jim soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 728 581,58 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o nájmu movité věci [číslo] ze dne 12. 1. 2016 ve znění dodatku ze dne 20. 1. 2016 (dále jen„ leasingová smlouva 1“) a smlouvy o nájmu movité věci [číslo] ze dne 21. 12. 2016 (dále jen„ leasingová smlouva 2“), kterou žalobkyně uzavřela se [právnická osoba], s. r. o., [IČO] (dále jen„ dlužník“ či„ nájemce“). Předmětem leasingové smlouvy 1 byl pronájem vozidla [anonymizována dvě slova] (dále jen„ vozidlo 1“) a předmětem leasingové smlouvy 2 byl pronájem vozidla [anonymizováno] 7 řada [anonymizováno] (dále jen„ vozidlo 2“). Žalovaný 1 se podpisem ručitelského prohlášení zavázal uspokojit pohledávky z leasingové smlouvy 1 a 2, pokud je po písemné výzvě neuspokojí dlužník. Žalovaná 2 se podpisem ručitelského prohlášení zavázala uspokojit pohledávky z leasingové smlouvy 1, pokud je po písemné výzvě neuspokojí dlužník. Dlužník se dostal do prodlení s plněním závazků z leasingových smluv a ani přes opakované výzvy je nesplnil; žalobkyně proto smlouvy vypověděla a dne 6. 11. 2020 vyzvala žalovaného 1 a 2 k úhradě dlužných pohledávek. Dlužná částka je tvořena dlužným nájemným za vozidlo 1, náhradou nákladů vzniklých v souvislosti se zajištěním, odebráním a převozem vozidla 1 a pokutami za dopravní přestupky spáchané dlužníkem s vozidlem 1. Dále je dlužná částka tvořena dlužným nájemným za vozidlo 2, náhradou nákladů vzniklých v souvislosti se zajištěním, odebráním a převozem vozidla 2, pokutami za dopravní přestupky spáchané dlužníkem s vozidlem 2, propadem ceny způsobené prodejem vozidla 2 z důvodu předčasného ukončení leasingové smlouvy 2 a smluvní pokutou za předčasné ukončení této smlouvy. Žalovaní dluh nezaplatili navzdory předžalobní upomínce.

2. Žalovaní učinili nesporným, že dlužník s žalobkyní uzavřeli obě leasingové smlouvy, na jejichž základě bylo předáno vozidlo 1 a 2. Namítli však promlčení dlužných splátek leasingu za období září 2019 až únor 2020 a dále tvrdili, že žalobkyně neprokázala úhradu pokut za dopravní přestupky; nemůže se tedy domáhat zaplacení pokut po žalovaných z titulu náhrady škody nebo bezdůvodného obohacení. Proti zbylým nárokům žalobkyně žalovaní nevznesli námitky.

3. Žalobkyně v reakci na námitky žalovaných odkázala na čl. 10 písm. f) Všeobecných smluvních podmínek (dále jen„ VSP“), v němž s dlužníkem sjednala desetiletou promlčecí lhůtu. Ohledně povinnosti žalovaných hradit pokuty odkázala na čl. 3 [číslo] VSP, dle něhož je nájemce povinen hradit veškeré pokuty udělené příslušným orgánem za řízení a provozování vozidla v rozporu s právními předpisy. Provozovatelem vozidla je žalobkyně, a proto jsou jí zasílány výzvy k zaplacení pokut, které hradí a následně požaduje náhradu po nájemci. Nárok žalobkyně tedy plyne přímo ze smluvních ujednání a není třeba prokazovat úhradu pokut za dopravní přestupky.

4. Žalovaní dodali, že prodloužení promlčecí doby sjednala žalobkyně pouze s dlužníkem, nikoliv s žalovanými. Ti jsou nadto jakožto ručitelé slabší smluvní stranou, a proto by se na ně dané ujednání mělo vztahovat pouze tehdy, pokud s ním projeví souhlas, analogicky jako při uznání dluhu dlužníkem ve smyslu § 2025 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“).

5. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků o skutkových okolnostech sporu, jednak na základě provedených listinných důkazů a dospěl k následujícím zjištěním:

6. Dne 12. 1. 2016 uzavřela žalobkyně jakožto pronajímatelka s nájemcem leasingovou smlouvu 1, jejímž předmětem byl pronájem vozidla [anonymizována čtyři slova] dv. [anonymizována tři slova], číslo karoserie [anonymizováno]. Dne 21. 12. 2016 uzavřela žalobkyně jakožto pronajímatelka s nájemcem leasingovou smlouvu 2, jejímž předmětem byl pronájem vozidla [anonymizováno] 7 rada [anonymizováno] 4 dv. sedan 3.0 [anonymizována dvě slova], číslo karoserie [anonymizováno]. Nedílnou součástí leasingové smlouvy [anonymizováno] a [anonymizováno] byly [anonymizováno] a Protokol o předání a převzetí předmětu leasingu (shodnými tvrzeními účastníků, smlouvou o nájmu movité věci [číslo] ze dne 12. 1. 2016 včetně dodatku a [číslo] ze dne 21. 12. 2016).

7. Žalovaný 1 dne 12. 1. 2016 a 21. 12. 2016 podepsal ručitelské prohlášení, na jehož základě se zavázal uspokojit jako ručitel pohledávky za dlužníkem vyplývající z neuhrazených leasingových splátek či jiných plateb včetně daně z přidané hodnoty, náhrady škody, smluvních pokut a jiných sankcí, které vznikly na základě leasingové smlouvy 1 a 2, pokud je po písemné výzvě neuspokojí dlužník. K obdobnému závazku se jakožto ručitelka zavázala žalovaná 2 ve vztahu k leasingové smlouvě 1 (ručitelským prohlášením ze dne 12. 1. 2016 a ze dne 21. 12. 2016).

8. Žalobkyně předala dlužníku vozidlo 1 dne 7. 3. 2016 a vozidlo 2 dne 3. 1. 2017 (shodnými tvrzeními účastníků, Protokolem o předání a převzetí předmětu leasingu LS [číslo] [číslo]).

9. Dle čl. 7 [číslo] VSP byl nájemce v případě zániku smlouvy výpovědí povinen zaplatit pronajímateli dlužné splátky do doby zániku smlouvy výpovědí včetně splátky za měsíc, v němž došlo k zániku smlouvy (písm. a), částku rovnající se kladnému rozdílu (tzv. propad) mezi účetní zůstatkovou cenou vozidla dle účetnictví pronajímatele k poslednímu dni měsíce předcházejícímu měsíci, v němž došlo k vypovězení leasingové smlouvy, a skutečně dosaženou kupní cenou bez DPH při prodeji vráceného vozidla (písm. b), smluvní pokutu za předčasní ukončení smlouvy ve výši 3 % z pořizovací ceny vozidla s DPH (písm. c), náklady vynaložené v souvislosti se zajištěním, odebráním a převozem (odtahem) vozidla do sídla žalobkyně (písm. d)

10. Dle čl. 3 [číslo] VSP se nájemce zavázal hradit veškeré pokuty udělené příslušnými orgány za řízení a provozování vozidla v rozporu s právními předpisy (čl. 3 [číslo] VSP).

11. Dle čl. 10 písm. f) VSP si strany sjednaly promlčecí dobu u veškerých práv a nároků pronajímatele vůči nájemci vyplývajících z leasingové smlouvy a VSP nebo ze souvisejících v trvání deseti let. Toto ujednání se vztahuje i na práva a nároky vzniklé předčasným ukončením leasingové smlouvy (čl. 10 VSP).

12. Nájemce se dostal do prodlení s plněním závazků z leasingových smluv, které ani přes upomínky neuhradil. Žalobkyně proto leasingové smlouvy ukončila, a to výpovědí ze dne 31. 1. 2020 a ze dne 1. 2. 2020 (výpovědí smlouvy o nájmu movité věci [číslo] ze dne 31. 1. 2020 a [číslo] ze dne 1. 2. 2020). Dne 6. 11. 2020 žalobkyně vyzvala žalované 1 a 2 k plnění ručitelského závazku, tj. k úhradě dlužných pohledávek (2x výzvou k plnění ručitelského závazku ze dne 6. 11. 2020 včetně doručenek).

13. Žalobkyně vystavila pět faktur za nájem vozidla 1 a 2, z nichž připadala částka 37 620,47 Kč na nájem za vozidlo 1 a částka 33 205,79 Kč na nájem za vozidlo 2, a to za měsíc září 2019, říjen 2019, listopad 2019, prosinec 2019 a leden 2020. Šestou fakturou žalobkyně požadovala nájem za vozidlo 2 ve výši 33 205,79 Kč za období únor 2020. Faktury byly splatné vždy k 18. dni daného měsíce (fakturami [číslo] včetně rozúčtování, [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo]).

14. Žalobkyně vystavila dlužníkovi fakturu znějící na částku 681,50 Kč splatnou dne 4. 11. 2019, neboť Úřad městské části [obec a číslo] vyzval žalobkyni jako provozovatelku k úhradě pokuty za přestupek spáchaný vozidlem 1. Dále ohledně přestupku spáchaného vozidlem 1 žalobkyně vystavila dlužníkovi fakturu znějící na 1 181,50 Kč splatnou dne 8. 11. 2019 s ohledem na výzvu Městského úřadu Vlašim, fakturu znějící na 1 181,50 Kč splatnou dne 24. 1. 2020 s ohledem na výzvu Městského úřadu Benešov, fakturu znějící na 1 181,50 Kč splatnou dne 1. 2. 2020 s ohledem na výzvu Magistrátu města Ústí nad Labem a fakturu znějící na 581,50 Kč splatnou dne 29. 2. 2020 s ohledem na výzvu Magistrát hl. m. Prahy. Ohledně přestupků spáchaných vozidlem 2 žalobkyně vystavila dlužníkovi fakturu znějící na 681,50 Kč splatnou dne 10. 4. 2020 s ohledem na výzvu Úřadu městské části [obec a číslo] a fakturu znějící na 681,50 Kč splatnou dne 3. 7. 2020 s ohledem na výzvu Úřadu městské části [obec a číslo] (fakturou [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] 7x výzvou správního orgánu k úhradě pokuty adresovanou žalobkyni). 15. [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizována tři slova]“), vystavila žalobkyni dne 17. 5. 2021 fakturu, na jejímž základě jí vyúčtovala náklady za úkony směřující k odebrání vozidla 1 ve výši 6 050 Kč. Žalobkyně tuto fakturu uhradila a následně vystavila nájemci fakturu znějící na 6 050 Kč s datem splatnosti 18. 5. 2021 (fakturou [anonymizována tři slova] [číslo] výpisem z účtu žalobkyně ze dne 24. 5. 2021, fakturou [číslo] komunikací mezi žalobkyní a nájemcem ohledně deponace vozidla, fakturou [číslo]).

16. Společnost [anonymizována dvě slova] CZ vystavila žalobkyni dne 25. 1. 2021 fakturu, na jejímž základě jí vyúčtovala náklady za úkony směřující k odebrání vozidla 2 ve výši 6 050 Kč. Žalobkyně tuto fakturu uhradila a následně vystavila nájemci fakturu znějící na 6 050 Kč s datem splatnosti 7. 2. 2021 (fakturou [anonymizována dvě slova] CZ [číslo] výpisem z účtu žalobkyně ze dne 27. 1. 2021, fakturou [číslo] fakturou [číslo]).

17. Žalobkyně vozidlo 2 prodala za částku 670 981,90 Kč bez DPH, účetní zůstatková cena byla stanovena na 875 129,79 Kč. Výsledný rozdíl mezi účetní zůstatkovou hodnotu vozidla a dosaženou cenou vozidla při prodeji činil 204 147,89 Kč. Žalobkyně vystavila nájemci fakturu znějící na 247 018,95 Kč splatnou dne 5. 8. 2020 (fakturou [číslo] kartou majetku [číslo] fakturou [číslo]).

18. Zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 % je požadováno z pořizovací ceny vozidla 2, která činila 2 522 799 Kč. Žalobkyně proto vystavila nájemci fakturu znějící na 75 684 Kč splatnou dne 5. 8. 2020 (fakturami [číslo] [číslo]). Žalobkyně vyzvala oba žalované k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 1. 7. 2021 (2x předžalobní výzvou k zaplacení dlužné částky z 1. 7. 2021 včetně doručenky z datové schránky).

19. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

20. Žalobkyně s nájemcem uzavřeli leasingovou smlouvu 1 a 2 na pronájem výše specifikovaných vozidel 1 a 2. Žalovaný 1 se jako ručitel zavázal uspokojit pohledávky žalobkyně z leasingové smlouvy 1 a 2, pokud je dlužník přes výzvy neuhradí sám. Žalovaná 2 se jakožto ručitelka obdobně zavázala ohledně závazku z leasingové smlouvy 1. Nájemce převzal vozidla dne 7. 3. 2016 a 3. 1. 2017. Dle VSP se nájemce zavázal hradit veškeré pokuty za řízení a provozování vozidel a v případě výpovědi leasingové smlouvy náklady vzniklé v souvislosti se zajištěním, odebráním a převozem vozidla do sídla žalobkyně a tzv. propad ceny vozidla způsobený prodejem vozidla. Pro případ předčasného ukončení leasingových smluv se nájemce zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 3 % z pořizovací ceny vozidla. Promlčecí doba byla sjednána jako desetiletá. Nájemce se dostal do prodlení s plněním závazků z leasingových smluv, které ani přes upomínky neuhradil. Žalobkyně proto leasingové smlouvy ukončila výpovědí a vyzvala žalované k úhradě dlužných pohledávek. Žalobkyně vystavila šest faktur za nájem vozidla 1 a 2 za období září 2019 až únor 2020, dále požadovala úhradu pokut za přestupky spáchané vozidlem 1 a 2, úhradu ve výši 6 050 Kč za úkony směřující k zajištění vozidla 1 a 2 a ve výši 247 018,95 Kč představující úhradu propadu způsobeného prodejem vozidla 2 a smluvní pokutu ve výši 75 684 Kč za předčasné ukončení leasingové smlouvy 2. Dlužnou částku žalovaní neuhradili přes zaslané předžalobní upomínky.

21. Na základě učiněného skutkového závěru učinil soud následující právní závěr:

22. Dle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

23. Dle § 2018 odst. 1 o. z. kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat.

24. Dle § 2021 odst. 1 o. z. věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní.

25. Dle § 2025 odst. 1 o. z. právo věřitele vůči ručiteli se nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi.

26. Dle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

27. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč.

29. Žalobkyně s nájemcem uzavřeli dvě smlouvy o nájmu movité věci ve smyslu § 2201 o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala pronajmout nájemci výše specifikovaná vozidla a nájemce se zavázal platit žalobkyni měsíční nájemné. Žalovaný 1 a 2 se coby ručitelé ve smyslu § 2018 odst. 1 o. z. zavázali, že uspokojí pohledávky žalobkyně vyplývající ze smluv, pokud je nájemce sám neuhradí. V řešené věci bylo prokázáno, že žalobkyně vystavila nájemci faktury, na jejichž základě požadovala úhradu dlužného nájemného, úhradu uložených pokut za přestupek, náklady vzniklé v souvislosti se zajištěním a převozem vozidel, tzv. propad způsobený prodejem vozidla 2 a taktéž smluvní pokutu. Mezi stranami je nesporné, že nájemce výše uvedené částky neuhradil, a proto žalobkyně ve smyslu § 2018 odst. 1 o. z. vyzvala k jejich úhradě žalované.

30. Žalovaní proti nároku žalobkyně vznesli námitku promlčení jednotlivých splátek nájemného a dále namítali, že žalobkyně neprokázala úhradu pokut dle výzev správního orgánu.

31. Ohledně námitky promlčení bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně s nájemcem sjednali ve smyslu § 630 odst. 1 o. z. desetiletou promlčecí lhůtu u veškerých práv a nároků vyplývajících z leasingových smluv a VSP. Přitom platí, že žalovaní se jakožto ručitelé zavázali uhradit závazky nájemce a v souladu s § 2025 odst. 1 o. z. se toto právo žalobkyně vůči žalovaným nepromlčí před promlčením práva vůči nájemci. Uvedené pravidlo vyplývá z výslovného znění zákona, a tedy není dán důvod pro analogickou aplikaci § 2025 odst. 2 o. z., jak navrhují žalovaní. Pro úplnost soud dodává, že v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu platí, že charakter vztahu mezi ručitelem a věřitelem je totožný jako charakter hlavního závazkového vztahu, neboť závazek z ručitelského prohlášení je funkčně a existenčně závislý na závazku primárním. Pokud byl tedy hlavní závazek uzavřen mezi podnikateli, ručitelský závazek má rovněž obchodněprávní povahu a ve vztahu k ručiteli nelze použít předpisy na ochranu spotřebitele (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu z 15. 6. 2015, sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek téhož soudu z 29. 5. 2019, sp. zn. [spisová značka]). S ohledem na výše uvedené tedy soud dospěl k závěru, že promlčecí lhůta sjednaná mezi žalobkyní a nájemcem v délce deseti let se vztahuje taktéž na žalované a nárok na úhradu splátek nájemného promlčen není.

32. Ohledně námitky žalovaných, že žalobkyně neprokázala úhradu pokut za přestupky, soud odkazuje na čl. 3 [číslo] VSP, v němž strany smluvně sjednaly, že nájemce bude hradit veškeré pokuty udělené příslušnými orgány za řízení a provozování vozidla v rozporu s právními předpisy. Právo žalobkyně na úhradu pokut tedy vyplývá ze smluvního závazkového vztahu a nikoliv z titulu bezdůvodného obohacení či náhrady škody, u něhož by bylo její povinností prokázat vznik škody či bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že v souvislosti s řízením vozidla 1 a 2 nájemce spáchal přestupky, za něž příslušný orgán vyměřil žalobkyni jakožto provozovatelce vozidel pokutu, a s ohledem na znění čl. 3 [číslo] VSP je tato skutečnost pro posouzení oprávněnosti žalobního nároku dostačující.

33. S ohledem na vše výše řečené soud shrnuje, že žalobkyně po právu požadovala po žalovaných plnění ve fakturované výši, včetně nájemného a úhrady pokut za přestupky. Soud proto výrokem I. žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně úroků z prodlení ve výši stanovení v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Okamžik vzniku prodlení se řídí datem splatnosti jednotlivých faktur.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 85 398,70 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 36 430 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 728 581,58 Kč sestávající z částky 11 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 5 610 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 40 470 Kč ve výši 8 498,70 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně.

35. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.