22 C 305/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Stříbrnou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Anonymizováno čp. Anonymizováno IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno - Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 76 650 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům částku 76 650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 33 600 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobcům úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 69 000 Kč od 14. 2. 2024 do 1. 3. 2024, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 300 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 33 600 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 59 195,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

IV. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice – Obvodnímu soudu pro , adresa, doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 383 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci se domáhali rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jim 76 650 Kč s příslušenstvím představující zákonnou pokutu za prodlení s dodáním řádného vyúčtování služeb. Žalobci jsou jako manželé vlastníci bytové jednotky č. 2721/1 na adrese , adresa, a žalovaný je společenstvím vlastníků jednotek, jehož účelem je zajišťování správy daného domu a pozemku. Ačkoliv je dům evidován v katastru nemovitostí jako bytový dům, fakticky se jedná o dvacet pět řadových rodinných domků, které mají samostatný vchod a číslo popisné. Žalobci v minulosti obdrželi vyúčtování služeb, které opakovaně rozporovali z důvodu chybně vyúčtovaných nákladů na teplo, neboť se domnívají, že správně by mělo být teplo rozpočítáno jako u řady rodinných domků. To platí tím spíše, že žalobci investovali finanční prostředky do zateplení fasády svého domu, a tedy spotřebovávají méně tepla. I kdyby žalobci přistoupili na způsob vyúčtování tepla pro bytový dům, žalovaný nesprávně rozpočítal základní složku nákladů na vytápění mezi jednotlivé vlastníky, neboť vynechal vlastníky odpojené od centrálního zdroje vytápění. Na jednotlivých vyúčtováních tedy byla základní složka chybně rozpočítána mezi devatenáct jednotek, nikoliv dvacet pět. Žalovaný sice tvrdil, že v roce 2023 byli do základní složky odpojení vlastníci již započítáni, ovšem tato skutečnost není z vyúčtování seznatelná. Dále pak nelze považovat vyúčtování za řádná, neboť nebyly reflektovány stavební úpravy, v jejichž důsledku došlo v některých jednotkách ke změně podlahových ploch. Žalobci se opakovaně snažili danou situaci s žalovaným řešit, ovšem žalovaný na jejich výzvy nereagoval a neposkytl součinnost. Žalobci současně přestali hradit zálohy na služby, neboť navzdory jejich stanovisku žalovaný zálohy započítával i na sporné teplo. Žalovaný začal s žalobci jednat až poté, co se žalobci soudně domáhali zákonné pokuty za prodlení s vyúčtováním služeb a žalobě bylo vyhověno rozsudkem pro uznání z důvodu pozdního vyjádření k žalobě. Jakmile žalobci s žalovaným uzavřeli dílčí dohodu o narovnání, veškeré zálohy kromě záloh na teplo uhradili. S ohledem na výše uvedené se žalobci domáhali zákonné pokuty za prodlení s dodáním řádného vyúčtování služeb za rok 2020, 2021, 2022 a 2023. Vzhledem k tomu, že rozsudkem pro uznání č. j. , Anonymizováno, byla přiznána zákonná pokuta do 27. 6. 2023, touto žalobou se žalobci domáhají pokuty za následující období od 28. 6. 2023 do 30. 9. 2024, tj. za 460 dnů (vyúčtování za roky 2020, 2021 a 2022) a od 1. 5. 2024 do 30. 9. 2024, tj. za 153 dnů (vyúčtování za rok 2023, které mělo být doloženo do konce dubna 2024).

2. Žalovaný nárok žalobců odmítl jako nedůvodný. Připustil, že vyúčtování jsou do určité míry problematická, ovšem to je způsobem atypickým charakterem bytového domu. Tento dům je fakticky souborem jednotlivých řadových domků (jednotek), které jsou stavebně technicky propojeny společnými vertikálními zdmi mezi jednotkami a dále společnou průchozí technickou šachtou. V šachtě jsou společné přívody vody, odpadů, plynu a tepla na vytápění. Celková dodávka tepla do objektu je měřena dodavatelem (, právnická osoba, .) na vstupu potrubí do šachty pod jednotkami, podružné měření dodávek tepla do jednotek je řešeno podružnými kalorimetry, které jsou umístěny v šachtě u jednotlivých přípojek z hlavního teplovodního potrubí. Potrubí přívodu tepla je silně tepelně izolováno, tepelné ztráty obvykle činí pouze 13 %, proto žalovaný učinil rozhodnutí, že za dodané teplo budou platit pouze vlastníci, kteří jsou připojeni na centrální vytápění. Od roku 2023 se na základní složce nákladů na vytápění podílejí i odpojení vlastníci, což sice není patrné z vyúčtování žalobců, ale vyplývá to z vyúčtování odpojených vlastníků. V současnosti je do základní složky započítáváno všech dvacet pět jednotek. Žalovaný dále zdůraznil, že žalobci by neměla být přiznána zákonná pokuta s odkazem na § 1911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neboť žalobci nehradí zálohy na teplo a současně nehradili ani platby do fondu oprav, ačkoliv je pro tyto platby zřízen samostatný účet. Požadavek žalobců je současně v rozporu s dobrými mravy. Konečně žalovaný navrhl moderaci zákonné pokuty, neboť s ohledem na specifika daného domu je obtížné najít spravedlivý způsob vyúčtování a žalovaný si i za tímto účelem najal specializovanou společnost, se kterou se pokusí najít řešení.

3. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel z následujících zjištění:

4. Žalobci jsou vlastníci bytové jednotky č. 2721/1 nacházející se v části 2721 domu č. p. 1129, 2717, 2718, 2719, 2720, 2721, 2722, 2723, 2724, 2725, 2726, 2727, 2728, 2729, 2730, 2731, 2732, 2733, 2734, 2735, 2736, 2737, 2738, 2739, 2740, která je postavena pozemku parc. č. 2796/14, 2796/101, 2796/103, 2796/105, 2796/107, 2796/109, 2796/111, 2796/113, 2796/115, 2796/117, 2796/119, 2796/121, 2796/123, 2796/125, 2796/127, 2796/129, 2796/131, 2796/133, 2796/135, 2796/137, 2796/139, 2796/141, 2796/143, 2796/145, 2796/147, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, . Žalobci mají jednotku č. 2721/1 ve společném jmění manželů. Dle katastru nemovitostí je způsob využití domu „bytový dům“. V domě je vymezeno dvacet pět jednotek, vlastníci mají na společných částech domu podíl 1/25 (výpisem z katastru nemovitostí, snímkem katastrální mapy).

5. Stavba je tvořena souborem dvaceti pěti řadových domků, které jsou stavebně technicky propojené tak, že vždy dvě sousední jednotky mají společnou vertikální stěnu a pod jednotkami je vedena technická šachta mj. s přívodem tepla na vytápění. Podružné měření dodávek tepla do jednotek je řešeno podružnými kalorimetry, které jsou umístěny v šachtě u jednotlivých přípojek z hlavního teplovodního potrubí. Fasáda domu není jednotná a některé jednotky včetně jednotky žalobců jsou zatepleny. Jednotky (jednotlivé domky) mají dvě nadzemní podlaží a podkroví a mají stejnou dispozici (shodnými tvrzeními účastníků, výpisem z katastru nemovitostí).

6. Stavba byla povolena jako jednopatrový rodinný dům o dvaceti pěti bytových jednotkách (stavebním povolením ze dne 28. 7. 1947). Dne 15. 1. 1996 schválilo , právnická osoba, prohlášení o vymezení jednotek v budově podle § 5 zákona č. 72/1994 Sb. (prohlášením ze dne 15. 1. 1996).

7. Dopisem ze dne 6. 1. 2022 stavební úřad sdělil na dotaz žalobce a), že stavba je klasifikována jako bytový dům s ohledem na funkční propojenost společným a pod celou délkou budovy umístěným průchozím kolektorem, ve kterém jsou vedeny inženýrské sítě (sdělením stavebního úřadu ze dne 6. 1. 2022).

8. Žalovaný je společenství vlastníků jednotek, jehož účelem je zajišťování správy daného domu a pozemku (výpisem z rejstříku SVJ).

9. Žalobci byli povinni hradit zálohy na služby dle kalkulačních listů, a to v roce 2021, 2022 a v prvním pololetí roku 2023 ve výši 3 257 Kč, v druhém pololetí roku 2023 a v roce 2024 ve výši 3 855 Kč (5x kalkulačním listem nákladů).

10. Žalovaný vystavil žalobcům vyúčtování, v němž rozdělil náklady na teplo na spotřební a základní složku v poměru 70 % ku 30 %. U základní složky vyšel ze započitatelné plochy 80,57 m² a celkové vytápěné plochy 1 530,83 m². Tímto způsobem je vyúčtováno teplo pro vytápění v roce 2020, 2021, 2022 a 2023 (vyúčtováním za rok 2020, 2021, 2022 a 2023 včetně přílohy).

11. Žalobce a) reklamoval vyúčtování za rok 2020, žalovaný mu prostřednictvím správce , právnická osoba, odpověděl, že reklamace je neoprávněná a současně ho upozornil, že od srpna 2020 nehradí zálohy na služby, čímž mu u žalovaného narůstá dluh (dopisem správce , právnická osoba, ze dne 20. 5. 2021 včetně přehledu nedoplatků žalobců).

12. Právní zástupce žalobců sdělil správci , právnická osoba, e-mailem ze dne 17. 3. 2022, že převzal právní zastoupení žalobců a současně požádal o zaslání vyúčtování a podkladů, z nichž plyne způsob vyúčtování tepla. Dále sdělil, že žalobci nesouhlasí se způsobem vyúčtování tepla a z toho důvodu přestali platit zálohy na služby. Proto požádal o sdělení aktuální výše dluhu (e-mailem právního zástupce žalobců ze dne 17. 3. 2022).

13. Dne 6. 4. 2022 zaslal právní zástupce žalobců žalovanému dopis s totožným obsahem a současně ho požádal o součinnost s dodáním podkladů, z nichž by zjistil přesnou dlužnou částku, aby mohla být uhrazena. Vyjádřil přesvědčení, že společným jednáním se podaří vysvětlit případné nejasnosti ve vyúčtování a odstranit vzájemné spory (dopisem právního zástupce žalobců ze dne 6. 4. 2022 včetně sledování zásilek , právnická osoba, ).

14. K jeho dotazu přeposlala účetní správce , právnická osoba, právnímu zástupci žalobců e-mailovou korespondenci, kterou správce vedl s žalobcem a). Současně sdělila, že žalobci přestali hradit zálohy v létě 2020 a dluh činí téměř 70 000 Kč. Přeposlaná komunikace obsahuje e-mail žalobce a) ze den 21. 4. 2021, v němž tvrdí, že nemůže platit zálohy, neboť jsou používány k hrazení neoprávněných nedoplatků (e-mailovou komunikací mezi žalobci a správcem , právnická osoba, , přeposlaná právnímu zástupci žalobců dne 8. 4. 2022).

15. Dopisem ze dne 12. 5. 2022 žalovaný vyzval žalobce prostřednictvím právního zástupce k úhradě nedoplatků na zálohách na služby a na vyúčtováních ve výši 62 904 Kč (dopisem , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 12. 5. 2022).

16. Dne 18. 5. 2022 na dopis reagoval právní zástupce žalobců tak, že vyúčtování nelze považovat za řádné z důvodu chybného vyúčtování nákladů na teplo. Ačkoliv tedy vyúčtování není dosud splatné, žalobci projevili ochotu uhradit dlužné částky kromě sporných nákladů na teplo. Proto požádal o přípravu opravného vyúčtování a sdělení čísla účtu, kam může být zaslán nedoplatek (dopisem zástupce žalobců ze dne 18. 5. 2022 včetně dodejky datové zprávy).

17. Právní zástupce žalobců e-mailem ze dne 10. 6. 2022 urgoval zaslání vyúčtování bez nákladů na teplo (e-mailem zástupce žalobců ze dne 10. 6. 2022).

18. Dne 14. 7. 2023 žalobci podali žalobu, v níž se domáhali zákonné pokuty za prodlení s dodáním vyúčtování za roky 2020, 2021 a 2022 za období do 27. 6. 2023. Obvodní soud pro , adresa, vydal dne 30. 11. 2023 rozsudek pro uznání č. j. , Anonymizováno, , jímž uložil žalovanému zaplatit žalobcům 63 450 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 25 456 Kč. Důvodem vydání rozsudku byla skutečnost, že žalovaný se včas nevyjádřil na výzvu dle § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”), s čímž je spojena fikce uznání dluhu (rozsudkem č. j. , Anonymizováno, , žalobou).

19. Dne 25. 2. 2024 odpověděl žalovaný právnímu zástupci žalobců, že doufá v nalezení smírného řešení sporu a zaslal mu požadovaná vyúčtování za roky 2020, 2021 a 2022. Současně uvedl, že za fixní část rozúčtování tepla musí platit i odpojené jednotky, ovšem dříve vycházeli z toho, že součástí jednotek není šachta, kde je veden teplovod dálkového topení. Do budoucna se tedy na základní složce budou podílet i odpojené jednotky (e-mailem žalovaného ze dne 25. 2. 2024 včetně nedatovaného dopisu).

20. Dopisem ze dne 6. 3. 2024 právní zástupce žalobců navrhl nový způsob vyúčtování tepla (dopisem ze dne 6. 3. 2024 včetně doručenky datové zprávy).

21. Žalobci vyzvali žalovaného předžalobní výzvou k zaplacení pokuty za prodlení s vyhotovením řádného vyúčtování za období od 28. 6. 2023 do 6. 2. 2024 v celkové výši 33 600 Kč. Lhůta k plnění byla poskytnuta do 29. 2. 2024 (předžalobní výzvou ze dne 6. 2. 2024 včetně doručenky datové zprávy).

22. Dne 29. 4. 2025 strany podepsaly dohodu o částečném narovnání závazků, na jejímž základě žalobci uhradili dluh na vyúčtování za roky 2020, 2021, 2022 a 2023 kromě vyúčtování dodávky tepla a dále uhradili zálohy na celý rok 2025 kromě částky odpovídající zálohám na dodávku tepla. Návrh dohody připravil zástupce žalovaného dne 6. 2. 2025 (dohodou o částečném narovnání závazků, e-mailem ze dne 6. 2. 2025 obsahujícím návrh dohody).

23. Ministerstvo pro místní rozvoj se na dotaz žalobce a) vyjádřilo k vyhlášce č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 269/2015 Sb.“). V této souvislosti sdělilo, že tato vyhláška se vztahuje na domy s ústředním vytápěním a na domy, v nichž je teplá voda centrálně připravovaná pro byty a nebytové prostory. V případě, že je bytová jednotka odpojena od centrálního zdroje vytápění, na základě souhlasu SVJ a kolaudačního rozhodnutí, potom se musí vlastník této odpojené jednotky podílet na úhradě základní složky nákladů na vytápění v souladu s § 5 odst. 2 vyhlášky. Základní složka nákladů na vytápění v zúčtovací jednotce činí 30 % až 50 % a zbytek nákladů tvoří spotřební složku. Výši základní složky určí poskytovatel služeb, který nejlépe zná tepelně izolační vlastnosti zúčtovací jednotky (stanoviskem Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 22. 5. 2018).

24. Z dalších provedených důkazů (zbylými e-maily žalobce žalovanému, , podezřelý výraz, oznámením a jeho odložením) soud nezjistil žádná pro věc podstatná skutková zjištění.

25. Soud zamítl návrh na provedení důkazu dotazem na stavební úřad, výslechem vlastníků jednotek a místním šetřením a dále veškeré zbývající důkazy, které žalobce přiložil ke svému podání na Obvodní státní zastupitelství pro , adresa, , neboť jsou pro posouzení věci nadbytečné. Dále soud zamítl veškeré důkazní návrhy žalovaného učiněné dne 6. 6. 2025, neboť byly označeny a založeny až po koncentraci řízení.

26. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

27. Žalobci jsou vlastníky bytové jednotky č. 2721/1, která je umístěna ve stavbě bytového domu a dvaceti pěti jednotkách. Stavba je tvořena souborem dvaceti pěti řadových domků, které jsou stavebně technicky propojené tak, že vždy dvě sousední jednotky mají společnou vertikální stěnu a pod jednotkami je vedena technická šachta mj. s přívodem tepla na vytápění. Stavba byla povolena jako rodinný dům o dvaceti pěti jednotkách a v katastru nemovitostí je zapsána jako bytový dům. Žalovaný vystavil žalobcům vyúčtování za roky 2020, 2021, 2022 a 2023, v nichž rozdělil náklady na teplo na spotřební a základní složku, u základní složky vyšel ze započitatelné plochy 80,57 m² a celkové vytápěné plochy 1 530,83 m². Žalobci nesouhlasí s vyúčtováním tepla, vyúčtování reklamovali, žádali, aby platby záloh nebyly započítávány na sporné nedoplatky za teplo a od roku 2020 přestali hradit zálohy na služby. Právní zástupce žalobců opakovaně vyzýval žalovaného i správce nemovitosti k poskytnutí součinnosti a jednání o smírném řešení sporu. Žalovaný reagoval až poté, co mu byla rozsudkem pro uznání uložena povinnost uhradit žalobcům zákonnou pokutu za období do 27. 6. 2023. Po uzavření částečné dohody o narovnání žalobci dluh uhradili kromě sporných plateb tepla. Žalobci vyzvali žalovaného k úhradě zákonné pokuty za prodlení s dodáním řádného vyúčtování služeb za období od 28. 6. 2023 do 6. 2. 2024 v celkové výši 33 600 Kč.

28. Soud učinil následující právní závěr:

29. Podle § 1181 o. z. vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala.

30. Podle § 6 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“), pokud je jiným právním předpisem stanovena povinnost instalace stanovených měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody pro dům z náměrů vodoměrů na teplou vodu, rozdělí se náklady na vytápění v zúčtovací jednotce za zúčtovací období na složku základní a spotřební. Základní složka je rozdělena mezi příjemce služeb podle poměru velikosti započitatelné podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové započitatelné podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce. Spotřební složka je rozdělována mezi příjemce služeb úměrně výši náměrů stanovených měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění s použitím korekcí a výpočtových metod, zohledňujících i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepla danou jejich polohou.

31. Podle § 5 odst. 2 vyhlášky č. 269/2015 Sb. na byty a nebytové prostory odpojené od vnitřního rozvodu vytápění rozúčtovává poskytovatel služeb základní složku nákladů na vytápění podle poměru velikosti započitatelné podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové započitatelné podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce; započitatelná podlahová plocha bytu nebo nebytového prostoru se přepočte na nepřímo vytápěnou započitatelnou podlahovou plochu podle přílohy č. , hodnota, části A bodu 2 k této vyhlášce (…).

32. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

33. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany.

34. Podle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.

35. Předmětem sporu mezi účastníky byl způsob vyúčtování nákladů na teplo. Soud nejprve v této souvislosti uvádí, že žalovaný správně přistupuje k vyúčtování nákladů na služby tak, že stavbu považuje za bytový dům. V řízení bylo prokázáno, že stavba byla povolena jako dům o jednotlivých bytových jednotkách a jako bytový dům byla klasifikována s ohledem na funkční propojenost společným a pod celou délkou budovy umístěným průchozím kolektorem, ve kterém jsou vedeny inženýrské sítě. Stavba je současně zapsána jako bytový dům v katastru nemovitostí. Názor žalobců, že by náklady na teplo měly být rozpočítány jako u řady rodinných domků, tedy nelze akceptovat.

36. Vzhledem k tomu, že se jedná o bytový dům, platí zde povinnost instalace měřidel dodávky tepla ve smyslu § 6 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. a s tím související povinnost rozdělit náklady na vytápění v zúčtovací jednotce na složku základní a spotřební. Žalovaný v tomto smyslu stanovil poměr základní a spotřební složky 30 % ku 70 %, současně je však třeba respektovat § 5 odst. 2 vyhlášky č. 269/2015 Sb., podle něhož se na základní složce nákladů musejí podílet i jednotky, které jsou odpojené od vnitřního rozvodu vytápění (k tomu srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. , Anonymizováno, ). V řešeném případě žalovaný nesporoval, že se od centrálního zdroje vytápění odpojilo šest jednotek, v minulosti však zastával názor, že se tyto jednotky na základní složce nemusejí podílet. V tomto smyslu tedy ve vyúčtování za roky 2020, 2021 a 2022 rozpočítal základní složku pouze mezi devatenáct jednotek (což plyne z podílu započitatelné plochy 80,57 m² a celkové vytápěné plochy 1 530,83 m²). Ohledně vyúčtování za rok 2023 sice tvrdil, že základní složka byla rozdělena mezi všech dvacet pět jednotek, ovšem tato skutečnost z vyúčtování ani z jeho příloh neplyne (opět je pracováno s poměrem 80,57 m² a 1 530,83 m²). Zároveň nebylo možné tuto skutečnost ověřit porovnáním vyúčtování odpojených jednotek, neboť žalovaný tyto důkazy označil a doložil až po uplynutí koncentrační lhůty. Nadto má poskytovatel služeb povinnost uvést ve vyúčtování náležitosti stanovené v § 6 vyhlášky č. 269/2015 Sb., tedy rovněž správný podíl nákladů na základní složku, aby příjemce služeb mohl z obsahu vyúčtování zjistit, že vyúčtování bylo provedeno řádně.

37. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že vyúčtování za roky 2020, 2021, 2022 a 2023 nebyla vyhotovena řádně již z důvodu chybně rozpočítané základní složky nákladů na vytápění. Pro nadbytečnost se pak již nezabýval námitkou žalobců, že v důsledku stavebních úprav v některých jednotkách došlo ke změně podlahových ploch.

38. Soud se dále zabýval námitkou žalovaného, že pokuta by žalobcům neměla být přiznána s odkazem na 1911 o. z. a z důvodu rozporu takového požadavku s dobrými mravy. Podle § 1911 o. z. platí, že mají-li si strany navzájem plnit zároveň, může splnění požadovat jen ta strana, která sama dluh již splnila, nebo je ochotna a schopna splnit dluh současně s druhou stranou. Citované ustanovení se týká tzv. synallagmatických závazků, v nichž jsou strany obousměrně zavázány ke vzájemným plněním (věřitel je zároveň dlužníkem) a která jsou v rámci dané transakce funkčně a hodnotově propojena takovým způsobem, že mají charakter protiplnění. Smyslem úpravy je ochrana strany, která poskytuje plnění první, aby se předešlo situacím, kdy strana má plnění poskytnout, aniž ovšem může mít jakoukoliv jistotu, že obdrží odpovídající protiplnění. S ohledem na tento výklad soud uvádí, že § 1911 o. z. se neuplatní na vztah příjemce služeb, který má povinnost průběžně hradit zálohy, a poskytovatele služeb, který má povinnost provést vyúčtování služeb. Tento vztah nemá synallagmatickou povahu, neboť poskytovatel služeb má povinnost provést vyúčtování bez ohledu na platby záloh. V případě prodlení s úhradou záloh má současně možnost domáhat se splnění této povinnosti, a to buď přímo, anebo po uplynutí zúčtovacího období prostřednictvím vyúčtování, v němž zohlední, že zálohy nebyly uhrazeny.

39. Z hlediska námitky rozporu s dobrými mravy soud uvádí, že § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. obsahuje speciální pravidlo, dle něhož pokutu nelze přiznat, pokud by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Nejvyšší soud k tomu v rozsudku ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. , Anonymizováno, , uvedl, že „výjimka aplikovatelná v případě, že by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat, nepochybně řadí tuto část ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., ve znění před novelou, mezi právní normy s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Současně není pochyb ani o tom, že výjimky normované citovaným ustanovením zahrnují vzhledem k jejich převážně spravedlnostní povaze v zásadě shodná hlediska pro určení hypotézy aplikované právní normy, jaká obsahuje i skutková podstata zákazu zneužití práva podle § 8 o. z., příp. skutková podstata zákonem (§ 6 odst. 2 o. z.) výslovně vyjádřené zásady, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého činu (např. případ šikanózního výkonu práva, který zmínil s odkazem na rozhodnutí uveřejněné pod č. 79/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud v rozsudku z 8. září 2010, sp. zn. , Anonymizováno, , na nějž poukázal odvolací soud, typově odpovídá situaci, v níž k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany)“.

40. V řešeném případě soud dospěl k závěru, že žalovanému se nepodařilo prokázat dostatečně závažné okolnosti, pro něž by bylo namístě aplikovat výjimky z obecného pravidla a nepřiznat žalobcům právo na zákonnou pokutu. Předně platí, že žalobci nikterak nezavinili, že vyúčtování nebyla vyhotovena řádně, ale tato skutečnost byla způsobena spíše specifikami daného bytového domu. Je však třeba zohlednit, že vyhláška č. 269/2015 Sb. stanovuje povinnost započítávat do základní složky i odpojené vlastníky jednoznačně a tato vyhláška nabyla účinnosti již 1. 1. 2016. K výkladu tohoto ustanovení dále vydalo Ministerstvo pro místní rozvoj výkladové stanovisko, na které žalobce a) opakovaně žalovaného upozorňoval. Dále je pravdou, že žalovaný od roku 2020 nehradil zálohy na služby, ovšem činil tak s odkazem na chybně vyúčtované náklady na teplo a současně se snažil danou situaci s žalovaným řešit, a to nejprve sám a následně prostřednictvím svého právního zástupce. Žalovaný však na výzvy právního zástupce žalobců vůbec nereagoval a první odpověď zaslal až v návaznosti na vydání rozsudku pro uznání. Žalobci následně svůj dluh uhradili (kromě sporných nákladů na teplo), jakmile s žalovaným podepsali dohodu o částečném narovnání.

41. Konečně se soud zabýval návrhem žalovaného na moderaci zákonné pokuty ve smyslu § 2051 o. z., podle něhož soud může nepřiměřeně vysokou pokutu (na návrh dlužníka) snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Soud v této souvislosti zdůrazňuje, že výše pokuty byla způsobena zejména dlouhodobým prodlením, přičemž jak uvedeno výše, vyhláška č. 269/2015 Sb. nabyla účinnosti již 1. 1. 2016. Současně žalovaný nereagoval na námitky žalobců a k hledání nového řešení přistoupil až v roce 2024. Soud proto návrhu na moderaci nevyhověl.

42. Žalobcům tedy náleží zákonná pokuta ve výši 50 Kč za každý den prodlení, a to vždy ode dne následujícího po uplynutí čtyř měsíců od konce zúčtovacího období, tj. od 1. 5. následujícího roku (srov. § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.). Vzhledem k tomu, že rozsudkem č. j. , Anonymizováno, byla přiznána zákonná pokuta do 27. 6. 2023, touto žalobou se žalobci domáhají pokuty za následující období od 28. 6. 2023 do 30. 9. 2024, tj. za 460 dnů (vyúčtování za roky 2020, 2021 a 2022) a od 1. 5. 2024 do 30. 9. 2024, tj. za 153 dnů (vyúčtování za rok 2023). Žalobcům tedy náleží částka 76 650 Kč (69 000 + 7 350), z čehož 33 600 Kč se stalo splatným předžalobní výzvou ze dne 6. 2. 2024, v níž byla stanovena lhůta k plnění do 29. 2. 2024, ve zbytku byla zákonná pokuta zesplatněna doručením žaloby žalovanému dne 30. 10. 2024 (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. , Anonymizováno, , dle něhož zákonná i smluvní pokuta se stává splatnou na výzvu a po uplynutím přiměřené lhůty k jejímu zaplacení). Soud proto žalobě vyhověl co do částky 76 650 Kč se zákonným úrokem z prodlení plynoucím od 1. 3. 2024 a ve zbytku nárok na zákonný úrok z prodlení zamítl.

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, kteří byli v řízení neúspěšní pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 59 195,30 Kč. Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku ve výši 3 833 Kč (zaplaceného ve výši 3 450 Kč a současně předepsaného výrokem IV. tohoto rozsudku) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 76 650 Kč.

44. Advokát zastupoval v řízení dvě osoby, dle § 12 odst. 4 a. t., ve znění účinném do 31. 12. 2024, mu proto náleží odměna za každou takto zastupovanou osobu snížená o 20 %. Při tarifní hodnotě 76 650 Kč jde o částku 3 344 Kč za jeden úkon právní služby, resp. 1 672 Kč za poloviční úkon právní služby. Zástupci žalobců tak náleží dvakrát odměna za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a návrh ve věci samé) dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ve výši 13 376 Kč (, právnická osoba, x 3 344) a dvakrát odměna za jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ve výši 3 344 Kč (2 x 1 672). Dále zástupci náleží tři paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., přičemž tato náhrada se nenásobí počtem zastoupených osob (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. , Anonymizováno, ), a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 620 Kč ve výši 3 700,20 Kč. Celkem tedy 21 320,20 Kč.

45. Za úkony učiněné po 1. 1. 2025 náleží zástupci odměna dle § 12 odst. 4 a. t., ve znění účinném od 1. 1. 2025, za první zastupovanou osobu v plné výši (za úkon 4 180 Kč, resp. 2 090 Kč) a za druhou zastupovanou osobu odměna snížená o 20 % (za úkon 3 344 Kč, resp. 1 672 Kč). Zástupci žalobců tak náleží odměna za tři úkony (účast na jednání soudu dne 29. 4. 2025 a dne 12. 6. 2025 a vyjádření k výzvě soudu ze dne 29. 5. 2025) uvedené v § 11 odst. 1 a. t. ve výši 12 540 Kč (3 x 4 180) a odměna za jeden poloviční úkon (účast na jednání, při němž došlo pouze k vyhlášení rozsudku dne 16. 6. 2025) uvedený v § 11 odst. 2 a. t. ve výši 2 090 Kč. Za druhou zastupovanou osobu náleží zástupci žalobců odměna za tytéž úkony ve výši 10 032 Kč (3 x 3 344) a 1 672 Kč. Dále má zástupce nárok na paušální náhradu čtyř výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 134 Kč ve výši 5 908,10 Kč. Celkem tedy 34 042,10 Kč. Dohromady činí odměna advokáta 55 362,30 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobců.

46. Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

47. Výrokem IV. tohoto rozsudku soud uložil žalobcům povinnost doplatit soudní poplatek z částky 7 650 Kč, výše soudního poplatku vychází z položky 1 bodu 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků a činí 383 Kč. Soudní poplatek je nutno uhradit na účet Obvodního soudu pro Prahu 10 č. 3703-428031/0710, pod variabilním symbolem 2211030524.