22 C 326/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Stříbrnou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno – Anonymizováno o náhradu nemajetkové újmy

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 74 944,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 74 944, 80 Kč od 25. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 20 399,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 399,20 Kč od 25. 10. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 21 309,38 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 95 344 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Nesprávný úřední postup dle žalobkyně spočíval v nepřiměřené délce správního řízení, v němž byla žalobkyni pravomocně uložena pokuta ve výši 18 000 Kč za přestupek podle § 87 odst. 3 písm. d) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody“), a navazujícího soudního řízení, v rámci něhož se žalobkyně domáhala soudního přezkumu správního rozhodnutí. Řízení trvalo pět let, osm měsíců a patnáct dnů a průtahy nastaly zejména v řízení před odvolacím správním orgánem a správními soudy. Základní částka přiměřeného zadostiučinění činí 70 625 Kč v souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , Anonymizováno, (dále jen „stanovisko sp. zn. , Anonymizováno, ), a tato částka by měla být navýšena o 35 % v důsledku naprosté nečinnosti Městského soudu v Praze v období od dubna 2020 do července 2022. Současně je podstatné, že Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí městského soudu z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti a dále městský soud zrušil rozhodnutí žalované, neboť správní orgány nezjistily dostatečně skutkový stav věci. Průtahy tedy vznikly v důsledku pochybení správních orgánů a nebyly způsobeny žalobkyní. Žalobkyně považovala význam předmětu řízení za standardní, nikoliv snížený, neboť byla přesvědčena, že se žádného protiprávního jednání nedopustila a závěr o spáchání přestupku byl pro ni nepřijatelný. Z jejího hlediska se jednalo o otázku principu. Žalobkyně uplatnila svůj nárok postupem dle § 14 OdpŠk dne 24. 4. 2024, žalovaná se za nepřiměřenou délku řízení omluvila, ovšem odmítla poskytnout finanční kompenzaci.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že v daném případě je dostačující formou zadostiučinění konstatování porušení práva a omluva. Význam předmětu řízení pro žalobkyni byl nepatrný, neboť nemohl nikterak negativně zasáhnout její psychickou sféru a opak žalobkyně ani netvrdí. Nadto celkovou délku řízení nelze s ohledem na právní, skutkovou a procesní složitost považovat za excesivní. Na rozhodování se podílelo několik instancí, samotné řízení bylo po skutkové stránce spíše složité a žalobkyni byla uložena pokuta na spodní hranici zákonné sazby.

3. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Žalobkyně se domáhala náhrady za nepřiměřenou délku správního řízení a navazujícího soudního řízení.

5. Dne 24. 7. 2018 bylo zahájeno řízení o přestupku podle § 87 odst. 3 písm. d) zákona o ochraně přírody, kterého se měla žalobkyně dopustit tím, že bez příslušného rozhodnutí o povolení kácení dřevin mimo les nechala pokácet 27 ks dřevin svým obvodem převyšujícím obvod kmene 80 cm ve výčetní výšce 130 cm, čímž měla porušit § 8 zákona o ochraně přírody. Za přestupek hrozila žalobkyni pokutu až 100 000 Kč dle § 87 odst. 4 písm. c) zákona o ochraně přírody. Dne 13. 8. 2018 se žalobkyně vyjádřila a dne 17. 8. 2018 vydal správní orgán usnesení, jímž stanovil žalobkyni lhůtu 15 dnů k vyjádření se k podkladům před vydáním rozhodnutí. Dne 9. 10. 2018 správní orgán I. stupně vydal rozhodnutím, jímž shledal žalobkyni vinnou z výše uvedeného přestupku a uložil jí pokutu ve výši 20 000 Kč. Proti rozhodnutí se žalobkyně odvolala dne 9. 11. 2018. Žalovaná rozhodnutím ze dne 18. 7. 2019, č. j. , Anonymizováno, , změnila rozhodnutí prvního stupně tak, že upřesnila počet pokácených dřevin a z toho důvodu snížila uloženou pokutu na 18 000 Kč, ve zbytku rozhodnutí prvního stupně potvrdila (spisem , právnická osoba, sp. zn. ZN/ČIŽP/47/5023/2018 a spisem Ministerstva životního prostředí sp. zn. ZN/, Anonymizováno, ).

6. Dne 23. 9. 2019 žalobkyně napadla rozhodnutí žalované správní žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně. Dne 16. 1. 2020 se v řízení vyjádřila žalovaná a současně vznesla námitku místní nepříslušnosti. Usnesením ze dne 6. 2. 2020 byla věc postoupena Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému. Dne 14. 4. 2020 žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že nesouhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Dne 8. 9. 2022 vydal Městský soud v Praze rozsudek, jímž žalobu zamítl. Proti rozsudku podala žalobkyně dne 26. 9. 2022 kasační stížnost. Žalovaná se ve věci vyjádřila dne 10. 10. 2022. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 11. 10. 2023 zrušil rozsudek Městského soudu v Praze pro jeho nepřezkoumatelnost ve smyslu § 110 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), neboť městský soud se nevypořádal se všemi žalobními námitkami žalobkyně. Městský soud v Praze následně vydal dne 14. 12. 2023 rozsudek, jímž zrušil napadené správní rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s., neboť správní orgány neprokázaly, že se vytýkaného jednání dopustila žalobkyně, resp. touto skutečností se dostatečně nezabývaly (spisem Městského soudu v Praze sp. zn. 2 A 16/2020 a Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 221/2022).

7. Dne 9. 2. 2024 žalovaná vydala rozhodnutí, jímž zrušila rozhodnutí správního orgánu prvního stupně v zájmu zachování dvojinstančnosti řízení. Dne 4. 4. 2024 vydal správní orgán prvního stupně usnesení, jímž rozhodl o zastavení řízení, neboť spáchání skutku, o němž se vede řízení, nebylo obviněné prokázáno. Usnesení nabylo právní moci dne 27. 4. 2024 (rozhodnutím , právnická osoba, v , adresa, č. j. , Anonymizováno, , č. účtu, a spisem Ministerstva životního prostředí sp. zn. , Anonymizováno, ).

8. Dne 24. 4. 2024 žalobkyně uplatnila u žalované nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 95 344 Kč jako náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení (dopisem ze dne 24. 4. 2024 včetně dokladu o odeslání datové zprávy). Žalovaná dopisem ze dne 22. 10. 2024 konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu s ohledem na jeho nepřiměřenou délku, za což se žalobkyni omluvila. Současně odmítla poskytnout finanční zadostiučinění s ohledem na nízkou újmu žalobkyně. Žalovaná rovněž žalobkyni nahradila náklady, které jí vznikly v souvislosti s posuzovaným řízením ve výši 7 865 Kč (stanoviskem žalované ze dne 22. 10. 2024, oběhovým listem platebního poukazu).

9. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

10. Žalobkyně se domáhala náhrady za nepřiměřenou délku správního řízení a navazujícího soudního řízení. Řízení trvalo od 24. 7. 2018 do 27. 4. 2024, tedy 5 let, 9 měsíců a 3 dny. Žalobkyni za přestupek hrozila pokuta až 100 000 Kč, správní orgán I. stupně ji uložil pokutu ve výši 20 000 Kč, kterou následně žalovaná snížila na 18 000 Kč. Během řízení před Městským soudem v Praze nebyly činěny žádné úkony od 14. 4. 2020 do 8. 9. 2022. Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze z důvodu nepřezkoumatelnosti a Městský soud v Praze následně zrušil rozhodnutí žalované, neboť správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav. Správní řízení bylo zastaveno, neboť spáchání skutku nebylo žalobkyni prokázáno. Žalobkyni šlo v daném řízení o princip, neboť byla přesvědčena, že se protiprávního jednání nedopustila.

11. Na základě učiněného skutkového závěru učinil soud následující právní závěr:

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

14. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Přiměřenost délky soudního řízení ve smyslu věty třetí § 13 odst. 1 OdpŠk je součástí práva na spravedlivý proces, jednoho ze základních lidských práv garantovaných jak vnitrostátními právními předpisy nejvyšší právní síly (čl. 38 odst. 2 Listiny), tak i právními předpisy mezinárodního původu, zejména Úmluvou. Právě ve světle těchto právních předpisů se Nejvyšší soud ve stanovisku sp. zn. , Anonymizováno, zabýval výkladem § 13 a § 31a OdpŠk obsahujícím zákonnou úpravu zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudních řízení. Přitom navázal na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“), která vychází ze silné, ale vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje. Postačí tedy, pokud stěžovatel vznik nemajetkové újmy tvrdí a jeho tvrzení není úspěšně popřeno (rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 29. 3. 2006, Apicella proti Itálii, č. 64890/01). Stanovisko je však možné aplikovat pouze na řízení, která spadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

16. Dle věty první čl. 6 odst. 1 Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoliv , podezřelý výraz, obvinění proti němu. Účelem citovaného ustanovení je zajistit právo na spravedlivý proces dvěma kategoriím osob: těm, jejichž občanská (civilní) práva nebo závazky jsou nějakým způsobem zpochybněny, a těm, kdož čelí , podezřelý výraz, obvinění. Judikatura ESLP vykládá pojem obvinění z , podezřelý výraz, činu obsažený v Úmluvě tzv. autonomním způsobem a čl. 6 Úmluvy, garantující právo na spravedlivý proces, aplikuje také na řízení o některých deliktech, které jsou ve vnitrostátním právním řádu označeny nikoli jako trestné činy, ale jako disciplinární delikty nebo přestupky (srov. rozsudek ESLP ze dne 28. 6. 1984, C. a F. proti Spojenému království, č. 7819/77 a 7878/77). Vztahuje tak vyšší požadavky na spravedlivost procesu nejen na řízení označená jako , podezřelý výraz, , ale i na některá řízení označená jinak.

17. Dále platí, že z podstaty věci je právo na spravedlivý proces garantováno v řízeních vedených před soudem. Termín projednání soudem je však judikaturou ESLP vykládán široce, a proto je možné čl. 6 odst. 1 Úmluvy vztáhnout i na správní řízení, v němž je možno uložit sankci naplňující znaky , podezřelý výraz, obvinění ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a je-li jeho absolvování podmínkou pro přístup k soudu, tedy jestliže na ně navazuje soudní přezkum (srov. rozsudek ESLP ze dne 6. 3. 2012, ve věci W. proti Rakousku, č. 5335/07). V případě kladné odpovědi na tyto otázky je nezbytné správní i soudní řízení posuzovat jako jeden celek (neboť je v nich z hlediska čl. 6 Úmluvy rozhodováno o tomtéž nároku, pouze před různými orgány) a do celkové délky řízení započítat nejenom přezkum správním soudem, ale i samotné rozhodování správních orgánů.

18. V řešeném případě se žalobkyně domáhala odškodnění za nepřiměřenou délku správního a navazujícího soudního řízení ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. V rámci správního řízení byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 18 000 Kč za spáchání přestupku § 87 odst. 3 písm. d) zákona o ochraně přírody. Byť se řízení vedlo pro uložení sankce za nikoliv , podezřelý výraz, , Anonymizováno, , soud považuje za v zásadě nepochybné, že sankce za přestupek měla trestněprávní povahu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť jejím smyslem bylo odradit pachatele od opakování zakázaného jednání a současně horní hranici sankce ve výši 100 000 Kč nelze považovat za zanedbatelnou (srov. rozhodnutí ESLP ze dne 8. 6. 1976 Engel a ostatní proti Nizozemí, č. 5100/71, 5101/71, 5102/71, 5354/72, 5370/72). Po pravomocném ukončení správního řízení pak následoval soudní přezkum správního rozhodnutí a platí, že podmínkou pro přístup ke správnímu soudu bylo absolvování správního řízení (§ 5 s. ř. s.). Řízení jako celek tedy spadá do věcné působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy, který, mimo jiné, garantuje právo na jeho přiměřenou délku.

19. Ohledně přiměřenosti délky posuzovaného řízení soud uvádí následující. Mezi stranami není sporu o to, že správní orgány a soudy rozhodovaly o nároku žalobkyně po nepřiměřeně dlouhou dobu. Řízení trvalo celkem , hodnota, let, 9 měsíců a 3 dny, ačkoliv se typově jednalo spíše o snadné řízení (skutková zjištění byla jako celek převzata z předcházející kontroly) a žalobkyně k délce řízení nikterak nepřispěla. Délka řízení byla zapříčiněna zejména nečinností Městského soudu v Praze, který od dubna 2020 do září 2022 nečinil v řízení žádné úkony a jeho rozhodnutí bylo následně zrušeno Nejvyšším správním soudem z důvodu nepřezkoumatelnosti. V důsledku těchto skutečností bylo řízení zatíženo nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk. Mezi stranami však byla sporná forma zadostiučinění za takto zjištěnou nepřiměřenou délku řízení.

20. Soud v této souvislosti připomíná, že dle ustálené judikatury „samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené době bude ve smyslu § 31a odst. 2 OdpŠk postačujícím zadostiučiněním jen za zcela výjimečných okolností, a to zejména tehdy, pokud byl význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný nebo pokud se poškozený sám významně podílel svým jednáním na délce řízení, a jestliže po celkovém zhodnocení všech zákonných kritérií lze uzavřít, že doba řízení nemohla nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru poškozeného“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. , Anonymizováno, , nebo část V. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. , Anonymizováno, , obdobně možno poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. , Anonymizováno, , proti němuž podaná ústavní stížnost byla zamítnuta nálezem Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , či na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. , Anonymizováno, ).

21. V řešeném případě soud neshledal výše popsané výjimečné okolnosti, pro něž by dostatečnou formou zadostiučinění bylo toliko konstatování porušení práva a omluva. Soud se zejména neztotožnil s tvrzením žalované, že význam řízení byl pro žalobkyni nepatrný a délka řízení nemohla nikterak negativně zasáhnout její psychickou sféru. Žalobkyně byla obviněna z přestupku, za jehož spáchání hrozilo až 100 000 Kč, a žalobkyně z principiálního hlediska odmítala, že by se dopustila jakéhokoliv protiprávního jednání. Přitom trvalo téměř šest let, než se tato otázka s konečnou platností vyřešila, a to navzdory skutečnosti, že žalobkyně k prodloužení délky řízení jakkoliv nepřispěla. Za této situace tedy soud považuje za adekvátní přiznat žalobkyni peněžitou satisfakci nad rámec poskytnuté omluvy.

22. Při stanovení výše finančního zadostiučinění soud vyšel z kritérií stanovených v § 31a odst. 3 OdpŠk ve spojení se závěry stanoviska sp. zn. , Anonymizováno, , na jejichž základě nejprve zhodnotil celkovou délku posuzovaného řízení, následně přihlédnul k jeho složitosti, jednání poškozeného, postupu orgánů veřejné moci a významu předmětu řízení pro poškozeného.

23. Ohledně délky řízení soud uvádí, že posuzované řízení bylo zahájeno od 24. 7. 2018, kdy bylo žalobkyni oznámeno zahájení řízení o přestupku, a trvalo do 27. 4. 2024, kdy bylo řízení pravomocně zastaveno. Řízení tedy trvalo 5 let, 9 měsíců a 3 dny.

24. Druhým ze zohledňovaných kritérií je složitost řízení. Složitost řízení je dána jednak počtem instancí, které jsou do řízení zapojeny, a jednak ve složitosti řízení jako takové, tj. procesní nebo hmotněprávní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , Anonymizováno, , rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. , Anonymizováno, a další). Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ). Z hlediska procesní a hmotněprávní složitosti soud nepovažoval řízení za jakkoliv složité, neboť správní orgány svá skutková zjištění opřely o výsledky předcházející kontroly, která se však do samotné délky řízení nezapočítává (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2023, sp. zn. , Anonymizováno, ).

25. Hledisko počtu soudních instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná [srov. bod IV. písm. a) Stanoviska], zároveň je však třeba přihlédnout k tomu, z jakého důvodu byla věc projednávána na více stupních soudní soustavy, zda z důvodu složitosti řízení, nebo z důvodu procesních pochybení soudů nižších stupňů či správních orgánů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. , Anonymizováno, ). V posuzovaném řízení je podstatné, že Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze pro jeho nepřezkoumatelnost ve smyslu § 110 odst. 4 s. ř. s., a Městský soud v Praze následně zrušil správní rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s., neboť správní orgány neprokázaly, že se vytýkaného jednání dopustila žalobkyně. Řízení bylo následně z téhož důvodu zastaveno. Za této situace tedy soud nesnížil základní částku z důvodu instanční složitosti, neboť žalobkyně po právu uplatňovala opravné prostředky a tato skutečnost jí nemůže být kladena k tíži.

26. Třetím z kritérií je jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení. Z obsahu odškodňovaného spisu je evidentní, že žalobkyně svým jednáním nijak k délce řízení nepřispěla. Skutečnost, že účastník se na nepřiměřené délce řízení zásadním způsobem nepodílí, se pak projevuje tím, že toto kritérium základní částku nesnižuje, bez ohledu na to, že nevyužil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , Anonymizováno, ). Vlivem jednání poškozené tak není výše odškodnění měněna.

27. Čtvrtým z kritérií je postup orgánů veřejné moci během řízení, který by měl být plynulý, prostý období nečinnosti a směřující k rozhodnutí věci. V řešeném případě soud zjistil drobné zdržení v odvolacím řízení před žalovanou (která rozhodla o odvolání žalobkyně zhruba za devět měsíců), a zejména pak bylo řízení prodlouženo průtahem před Městským soudem v Praze, neboť tato fáze řízení trvala od podání správní žaloby v září 2019 do vydání rozhodnutí v září 2022. Soud v této souvislosti připomíná, že obecně je nutno průtahy posuzovat odlišně v nalézacím řízení a v řízení před vyššími soudy, zejména Nejvyšším či Ústavním soudem, ale rovněž i soudy rozhodujícími ve správním soudnictví. S ohledem na povahu těchto řízení nelze zpravidla označit za průtah dobu do jednoho roku od zahájení řízení před nimi (shodně Simon, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, , 2019, s. 286.). V řešeném případě by tedy byla akceptovatelná délka řízení před Městským soudem zhruba v délce jednoho roku, nikoliv však v délce tří let, a to navíc za situace, kdy spor byl připraven k rozhodnutí již v dubnu 2020. Nadto je třeba přihlédnout ke skutečnosti, že rozsudek městského soudu byl zrušen z důvodu nepřezkoumatelnosti a jedná se tedy o tzv. zvlášť kvalifikovaný důvod kasace (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. , Anonymizováno, ). Tyto skutečnosti tedy ospravedlňují navýšení základní částky, soud měl však zároveň na zřeteli, že právě průtah před městským soudem a následná zrušení všech vydaných rozhodnutí byl hlavním důvodem, který vedl k závěru o nepřiměřené délce odškodňovaného řízení. Soud proto považoval za adekvátní navýšení základní částky o 10 %.

28. Ohledně kritéria významu předmětu pro poškozeného soud připomíná, že dle stanoviska sp. zn. , Anonymizováno, je obecně kladen důraz na , podezřelý výraz, věci, řízení ve věci ochrany osobnosti, řízení opatrovnická, o osobním stavu, pracovněprávní spory, řízení o sociálních dávkách atd. Předmět těchto řízení sám o sobě odůvodňuje zvýšení základní částky, neboť zvýšený význam pro poškozeného se zde presumuje. Předmětem odškodňovaného řízení byla kompenzace za průtahy v přestupkovém řízení, u něhož se předpoklad zvýšeného významu pro poškozeného neuplatní. Je proto na žalobci, aby okolnosti zvyšující význam tvrdil a rovněž prokazoval. Naopak snížený význam pro poškozeného by měla tvrdit a prokazovat žalovaná.

29. Žalovaná namítala, že význam předmětu řízení pro žalobkyni byl nepatrný a nemohl mít dopad do její psychické sféry. Žalobkyně naopak tvrdila, že význam řízení byl pro ni minimálně standardní, neboť byla přesvědčena, že se žádného protiprávního jednání nedopustila. Soud považuje za podstatné, že předmětem odškodňovaného řízení byla otázka, zda se žalobkyně dopustila přestupku, za nějž jí mohla být uložena pokuta až do výše 100 000 Kč. Žalobkyně tedy musela být v nejistotě zejména před vydáním správního rozhodnutí prvního stupně. Toto rozhodnutí však bylo vydáno již tři měsíce po zahájení přestupkového řízení a žalobkyni byla uložena pokuta ve výši 20 000 Kč, tedy při dolní hranici zákonné sazby. S ohledem na zákaz reformace in peius současně nehrozilo navýšení uložené sankce (pokuta byla naopak snížena na 18 000 Kč) a v řízení před správními soudy mohlo být rozhodnutí buď potvrzeno, tedy stav žalobkyně by se nezměnil, nebo zrušeno, což by představovalo postup ve prospěch žalobkyně. S ohledem na výše uvedené soud snížil základní částku o 5 %. Skutečnost, že žalobkyni šlo zejména o otázku principu a uznání, že se protiprávního jednání nedopustila, byla zohledněna již v tom, že žalobkyni byla přiznána finanční satisfakce nad rámec poskytnuté omluvy.

30. Dle stanoviska sp. zn. , Anonymizováno, se základní částka zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení pohybuje mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za rok, tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc řízení. S ohledem na výše zhodnocená kritéria soud zvolil základní částku ve výši 15 000 Kč za rok. Řízení trvalo 5 let, 9 měsíců a 3 dny, za první dva roky žalobkyni náleží dle stanoviska sp. zn. , Anonymizováno, pouze polovina základní částky. Celkem činí základní náhrada 71 376 Kč (za první dva roky 15 000 Kč, za další tři roky 45 000 Kč, za devět měsíců 11 250 Kč, za tři dny 126 Kč). Základní výši odškodnění je pak třeba upravit součtem procentního vyjádření snížení či zvýšení základní částky (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. , Anonymizováno, 2009). V řešené věci soud zvýšil základní částku o 10 % (7 137,60 Kč) z důvodu postupu orgánů veřejné moci, a snížil o 5 % (3 568,80 Kč) z důvodu významu předmětu řízení pro žalobkyni. Žalobkyně tak má nárok na 74 944,80 Kč.

31. Podle ustálené judikatury (viz bod 10 stanoviska sp. zn. , Anonymizováno, ) má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně doručila výzvu ve smyslu § 14 OdpŠk žalované dne 24. 4. 2024, žalovaná tak měla lhůtu k plnění až do 24. 10. 2024 a dnem 25. 10. 2024 se ocitla v prodlení. Úrok z prodlení byl určen ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí o výši finančního zadostiučinění záviselo na úvaze soudu a žalobkyně byla co do základu sporu plně úspěšná (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 42/16). Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna vypočtená z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), ve znění účinném do 31. 12. 2024, sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, žaloba) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a dále z tarifní hodnoty ve výši 74 944,80 Kč dle § 9a odst. 2 písm. a) a. t., ve znění účinném od 1. 1. 2025, sestávající z částky 4 100 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. (účast na jednání soudu) a jedné paušální náhrady výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.

33. Dále náklady právního zastoupení tvoří cestovné vynaložené v souvislosti s cestou realizovanou dne 10. 4. 2025, a to náhrada 4 608,18 Kč za 408 ujetých km (ze sídla advokátní kanceláře na jednání soudu a zpět) v částce 3 228,18 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,9 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 9 × 30 minut v částce 1 350 Kč podle § 14 a. t. a náhrada za parkovné ve výši 30 Kč.

34. Zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, odměna se tak zvyšuje o daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 958,18 Kč (6 200 + 600 + 4 100 + 450 + 4 608,18) ve výši 3 351,20 Kč. Celkem má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 309,38 Kč (2 000 + 15 958,18 + 3 351,20). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně.

35. Lhůty k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.