22 C 345/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Stříbrnou ve věci žalobkyně: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 16 236,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 236,76 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 236,76 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 16 236,76 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného vyúčtování služeb za rok 2022 a sankčních poplatků. Žalobkyně s žalovanou uzavřely dne 28. 6. 2022 nájemní smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované k užívání byt č. , hodnota, ve 2. podlaží, o velikosti 2+1 v domě č. p. 1325, v k. ú. , adresa, , na adrese , adresa, , s tím, že si sjednaly platbu nájemného ve výši 7 094 Kč a platbu služeb spojených s nájmem bytu ve výši 3 272 Kč, tj. celkem 10 366 Kč měsíčně. Žalovaná nájemné vč. služeb spojených s nájmem bytu nehradila řádně, tento dluh byl vymáhán v předchozí řízení sp. zn. , spisová značka, a rozhodnut tak, že žalovaná je povinna svůj dluh uhradit. S žalovanou byl uzavřen splátkový kalendář, který však od počátku nedodržela. Následně byla vyzvána k úhradě dlužného vyúčtování služeb za rok 2022. Žalované vznikla za pozdní a neuskutečněnou úhradu vyúčtování služeb povinnost uhradit žalobkyni i sankční poplatky v souladu s čl. 6 odst. 7 výše citované smlouvy, a to ve výši 428,76 Kč. Celkem tedy dlužná částka činí 16 236,76 Kč. Žalovaná byla na celou situaci rovněž upozorněna předžalobní výzvou.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že jako osoba v hmotné nouzi, která pečuje o postiženou dceru, nemůže docházet do zaměstnání a vydělávat peníze. Proto žalobkyni dluh nezaplatí, neboť si to nemůže finančně dovolit.

3. Soud nařídil jednání na den 13. 3. 2025, přičemž žalobkyně i žalovaná k němu byly řádně předvolány. Omluva žalované byla doručena soudu dne 22. 1. 2025. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalované ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

4. Z provedených důkazů učinil soud následující zjištění:

5. Dne 2. 8. 2021 uzavřely žalobkyně a žalovaná Smlouvu o nájmu bytu č. , Anonymizováno, na dobu určitou do 28. 6. 2022, v níž si ujednaly, že žalovaná bude užívat byt č. , hodnota, , ve 2. podlaží, o velikosti 2+1 v domě č. p. , Anonymizováno, , v k. ú. , adresa, , na adrese , adresa, , s tím, že si dle platných Evidenčních listů, tvořících nedílnou součást výše zmíněné smlouvy, sjednaly platbu nájemného ve výši 7 094 Kč a služeb spojených s nájmem bytu ve výši 3 272 Kč, celkem tedy 10 366 Kč měsíčně (nájemní smlouvou včetně evidenčních listů). Žalovaná nájemné vč. služeb spojených s nájmem bytu nehradila řádně, o dluhu probíhala e-mailová komunikace s právní zástupkyní žalobkyně (upomínkou ze dne 15. 2. 2022, výzvou k úhradě ze dne 4. 5. 2023, upomínkou ze dne 16. 5. 2023, upomínkou ze dne 5. 12. 2023, splátkovým kalendářem). Žalovaná svůj dluh uznala, přičemž dne 16. 5. 2024 došlo k podpisu uznání dluhu a dohody o splátkách (uznáním dluhu a dohodou o splátkách ze dne 16. 5. 2024, e-maily ze dnů 10. 4. 2024, 15. 5. 2024 a 8. 7. 2024). Žalovaná ovšem neuhradila žádnou splátku ani její část. Žalobkyně též byla zaslána předžalobní výzva a pokus o smírné řešení dne 25. 7. 2023 (předžalobní výzvou a pokusem o smírné řešení ze dne 25. 7. 2023). Následně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužného Vyúčtování služeb za rok 2022 ve výši 15 808 Kč včetně sankčního poplatku ve výši 428,76 Kč (vyúčtováním služeb za období roku 2022 včetně opravného vyúčtování, upomínkou ze dne 5. 12. 2023, výzvou k úhradě ze dne 19. 12. 2023, upomínkou ze dne 20. 2. 2024). Žalovaná však dluh neuhradila.

6. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. Uvedla pouze, že předmětný dluh nemůže zaplatit z důvodu tíživé životní i finanční situace.

7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

8. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

9. Podle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně.

10. Podle § 1968 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Žalobkyně s žalovanou uzavřely smlouvu o nájmu bytu, v níž si ujednaly, že žalovaná bude užívat byt č. , hodnota, , ve 2. podlaží, o velikosti 2+1 v domě č. p. 1325, v k. ú. , adresa, , a současně bude hradit žalobkyni nájemné včetně nákladů na služby. Žalobkyně vyúčtovala žalované služby poskytované s užíváním bytu za rok 2022 na částku 15 808 Kč. Žalovaná však tuto částku neuhradila, žalobkyně má proto nárok na její úhradu včetně sankčního poplatku ve výši 428,76 Kč a zákonného úroku z prodlení počínaje prvním dnem prodlení, tj. od 1. 9. 2023. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč představující 100 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky.

14. Náhradu nákladů spočívající v právním zastoupení žalobkyně, soud žalobkyni nepřiznal, a to s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2013, spis. zn. II ÚS 376/12, dle něhož „z ustanovení § 38 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), plyne obci přímá povinnost pečovat o zachování a rozvoj svého majetku a chránit jej před neoprávněnými zásahy. Péče o majetek a výkon vlastnického práva k němu není ponecháno obci na volné úvaze, jako je tomu u jiných vlastníků. Kvalifikovaná starost o majetek obce je naplněním jednoho z veřejných zájmů, k jehož zabezpečení si obec musí vytvořit materiální a personální předpoklady, a to v rozsahu a kvalitě, která je přímo úměrná množství (hodnotě) a charakteru (svěřeného) majetku. U statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým“. V daném případě nejde o spor mimo běžné záležitosti péče o majetek ve vlastnictví obce a ani v průběhu soudního řízení nevyplynuly najevo žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že bylo účelné a nutné využít právní služby advokáta.

15. Povinnost žalované zaplatit náhradu nákladů řízení právnímu zástupci žalobkyně je dána ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.

16. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř.