22 C 57/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Stříbrnou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 48 200 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 48 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 48 200 Kč od 26. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 106 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 48 200 Kč s příslušenstvím z titulu umístění vozidla RZ: , SPZ, (dále též jen „vozidlo“) na odstavném parkovišti tak, jak uvedeno v protokolu o odtahu vozidla č. , hodnota, ze dne 23. 10. 2018. Předmětem žaloby je pohledávka za služby parkovného na odstavném parkovišti za období 8. 10. 2020 do 29. 5. 2023 (964 dní). Pohledávka za samotný odtah vozidla a parkovné za předcházející období již bylo předmětem jiných pravomocně skončených řízení vedených před zdejším soudem.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí., právnická osoba, řízení z listinných důkazů vyplynulo, že žalobkyně provedla dne 23. 10. 2018 v 9:40 hod. na základě pokynu strážníka Městské policie hlavní města Prahy, neboť vozidlo bylo překážkou provozu na pozemní komunikaci v , adresa, , odtah vozidla RZ: , SPZ, , tovární značka: , Anonymizováno, , Anonymizováno, , barva: červená. Žalobkyně vyúčtovala částku za tento odtah ve výši 1 900 Kč a umístila vozidlo na své odtahové parkoviště (prokázáno protokolem o odtahu vozidla č. , hodnota, ).

5. Žalovaný byl v době odtahu evidován jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel (prokázáno kartou vozidla 2AV0571).

6. Žalovaný byl informován o odtahu vozidla, jeho umístění na odtahovém parkovišti, o částce za odtah a jejím navyšování za každý den parkování vozidla, přičemž žalovaný byl vyrozuměn, že cenu za odtah a parkovné stanoví nařízení č. , hodnota, z r. 2013 o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, které je přílohou usnesení Rady hl. m. , adresa, ze dne , právnická osoba, . 2013 (dále jen „nařízení“) tak, že parkovné činí za 1. až 3. den 250 Kč denně, za 4. až 180. den 400 Kč denně a za každý následující den 50 Kč denně až do dne, kdy bude vozidlo vyzvednuto z parkoviště (výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 18. 1. 2019 včetně vrácené obálky).

7. Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem hlavního města Prahy (prokázáno zřizovací listinou).

8. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani přes předžalobní upomínku žalobkyně (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 29. 5. 2023, kopií podacího archu).

9. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní uvedených výše.

10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

11. Podle § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“ či „zákon“), je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.

12. Podle § 2 písm. b) zákona o silničním provozu platí, že provozovatel vozidla je vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu.

13. Podle § 59 odst. 2 písm. i) zákona č. § 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, zastupitelstvu hlavního města Prahy rozhodovat o účasti v mezinárodním sdružení s územními samosprávnými celky jiných států a o spolupráci s jinými kraji a obcemi, zakládat, zřizovat, kontrolovat a rušit právnické osoby a organizační složky jako zařízení bez právní subjektivity a schvalovat jejich zakladatelské listiny, společenské smlouvy, zakládací smlouvy, zakládací listiny, stanovy a zřizovací listiny a rozhodovat o účasti hlavního města Prahy v již založených nebo zřízených právnických osobách.

14. Podle § 1968 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem města Prahy dle § 59 odst. 2 písm. i) zákona o hlavním městě Praze. Na základě Zřizovací listiny ze dne 26. 5. 2020, čl. VI, bodu 2.15 je žalobkyně oprávněna hlavním městem Prahou k provádění odtahů vozidel na příkaz strážníků Městské policie hlavního města Prahy a policistů Policie ČR; dle bodu 2.17 je dále oprávněna k zajišťování správy a vymáhání neuhrazených pohledávek hlavního města Prahy za odtah a parkovné motorových vozidel. Žalobkyně je tak ve věci aktivně legitimována.

17. Žalobkyně provedla v souladu s § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu dne 23. 10. 2018 v 9:40 hodin odtah předmětného vozidla a umístila ho v 10:00 hodin téhož dne na jí střežené parkoviště, vyzvala žalovaného k vyzvednutí vozidla a zaplacení nařízením stanovené ceny za odtah a parkovného. Žalovaný vozidlo ke dni podání žaloby nevyzvedl, je tak - coby v registru silničních vozidel zapsaný provozovatel vozidla - povinen uhradit parkovné ve výši 48 200 Kč (964 x 50) dle § 2 odst. 3 písm. c) nařízení za parkování od 181. dne. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky, dlužnou částku však žalobkyni neuhradil, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku, čímž se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z., žalobkyně má tak právo vedle dlužné částky i na zákonný úrok z prodlení. O počátku prodlení rozhodl soud vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario), jež se ho domáhala z celé jí žalované částky ode dne 26. 6. 2023 do zaplacení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 106 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 928 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 48 200 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.

19. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění žalovanou osobu a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu dle § 14b a. t.20. , adresa, k plnění byla v obou případech stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. a dle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.