22 C 98/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Zimou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 51 000 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 1 857,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 1902,06 Kč od 6. 2. 2026 do zaplacení, kapitalizovaný úrok od 16. 12. do 22. 1. 2026 ve výši 44,48 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku Vymezení věci1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá na žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky. Uvedla, že s žalovanou v , Anonymizováno, 2020 uzavřela , Anonymizováno, . Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované, a to na základě informací, které jí žalovaná poskytla a které žalobkyně ověřila z podkladů, které si od žalované vyžádala. Žalobkyně následně žalované poskytla úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalobkyně zesplatnila úvěr , datum, z důvodu porušení podmínek smlouvy. Žalovaná se ke zesplatnění nevyjádřila ani dluh neuhradila.

2. Žalobkyně se proto domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 1 857,58 Kč- se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 1902, 06 Kč od 6. 2. 2026 do zaplacení,- s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 44, 48 Kč vzniklý sazbou 23,00 % ročně z částky 1857, 58 Kč od 16. 12. 2025 do 22. 1. 2026,- s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč.

3. Žalovaná dne 13. 4. 2026 podala proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor. Uvedla, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná. Žalobkyně totiž jednak nedostatečně zkoumala její úvěruschopnost, jednak je sjednaný úrok v rozporu s dobrými mravy. Navrhla proto, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl.Jednání a skutkový stav4. Soud ve věci nařídil ústní jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila, přičemž o odročení jednání nežádala. Soud proto jednal v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.).

5. Soud na jednání provedl listinné důkazy, které předložila žalobkyně. Považoval je za důvěryhodné a hodnotil je samostatně i v jejich vzájemné souvislosti. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění.

6. Žalobkyně uvedla, že s žalovanou , datum, uzavřela , Anonymizováno, č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 25 000 Kč. , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, byla vyplacena na běžný účet žalované č. , č. účtu, . , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, byla započtena na náklady poskytovatele uvedené v bodě 4.8. smlouvy. , Anonymizováno, byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců. Zápůjční úroková sazba činila 23,00 % p.a. a roční procentní sazba nákladů na , Anonymizováno, činila 38, 69 % p.a. Výše jednotlivé splátky činila 643 Kč a každá jednotlivá splátka byla splatná k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Kromě úvěru byly sjednány i nepovinné , Anonymizováno, “. Za výkon doplňkové , Anonymizováno, měla žalovaná žalobkyni po dobu trvání úvěru uhradit částku v celkové výši 7 344 Kč, a to v měsíčních splátkách ve výši 102 Kč/měsíčně. Za výkon , Anonymizováno, „, Anonymizováno, „měla žalovaná žalobkyni po dobu trvání úvěru uhradit částku v celkové výši 24 192 Kč, a to v měsíčních splátkách 336 Kč/měsíčně.

7. Žalovaná nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 12. 2025. Žalobkyně na základě prodlení zaslala žalované dvě písemné upomínky vyzývající k úhradě dlužné splátky. Žalovaná i přes upomínky dlužnou částku neuhradila.

8. Žalované bylo předžalobní výzvou podanou žalobkyní dne 22.1. 2026 oznámeno zesplatnění úvěru a aktuální výše dlužné částky.

9. Soud neprovedl k důkazu listiny předložené žalovanou, neboť nebyly pro posouzení věci potřebné.Právní posouzení10. Soud zjištěný stav následně posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

11. Žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely , Anonymizováno, [§ 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., obřanského zákoníku (o. z.)]. Žalobkyně vystupovala jako podnikatelka (§ 420 o. z.), žalovaná jako spotřebitelka (§ 419 o. z.). Jedná se proto o , Anonymizováno, (§ 1810 o. z.).

12. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu zákon č. 257/2016 Sb., o , Anonymizováno, (ZoSÚ). Uzavřená , Anonymizováno, je dle § 86 a 87 uvedeného zákona, neplatná, neboť v řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru.

13. Žalobkyně má povinnost úvěruschopnost zkoumat individuálně, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele. Žalobkyně nesplní povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které žalobkyně uvedla, podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, což z provedených důkazů nevyplývá.

14. Za dostatečné informace nejsou považovány informace, které poskytovatel úvěru získá pouze na základě tvrzení spotřebitele.

15. Tento závěr je i v souladu se závěry relevantní judikatury. V , Anonymizováno, z 25. 7. 2018. sp. zn. , Anonymizováno, soud konstatoval, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o , Anonymizováno, , […] vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele“. Na tyto závěry navázal i Ústavní soud v nálezu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v něm rovněž shrnul obdobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, či Soudního dvora Evropské unie (např. rozsudek ve věci C-449/13, Consumer Finance SA). Podle nich součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení.

16. Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o , Anonymizováno, , účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci , Anonymizováno, . Co se týče dílčího rozdílu (věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ), k němu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku z 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR–, právnická osoba, . Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem čl. 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci § 86 a § 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Dále nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

17. Žalobkyně sice tvrdila, že zkoumala dostatečně úvěruschopnost žalované, nicméně nepředložila listiny, které by tato její tvrzení prokazovala. Byť je ve úvěrové smlouvě uvedeno, že žalovaná měla žalobkyni předložit doklady o příjmech a výpisy z bankovního účtu, žalobkyně tyto listiny nepředložila.

18. S ohledem na absenci žalobkyně na jednání nebylo možné, aby ji soud poučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Pokud se totiž účastník jednání neúčastní soud „není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání“ (rozsudky Nejvyššího soudu ze 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007, a z 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, obdobně též usnesení Ústavního soudu z 27. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 2848/10). Žalobkyně tedy neprokázala svá tvrzení o dostatečném zkoumání úvěruschopnosti. Za takové situace již nebylo třeba zabývat se tvrzeními žalované o nemravné výši sjednaného úroku.

19. Protože je smlouva absolutně neplatná, je vztah mezi žalobkyní a žalovanou třeba posuzovat jako bezdůvodné obohacení. Z provedených důkazů však vyplynulo, že žalovaná postupnými splátkami vrátila žalobkyni více, než jí žalobkyně poskytla. Na straně žalované proto žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo, přičemž případné bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně soud v tomto řízení neposuzoval.Závěr a náklady řízení20. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná měla ve věci plný úspěch a má nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč. Její náklady sestávají z náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka v paušální výši dle § 151 odst. 3 o. s. ř. Zvláštním předpisem, na které toto ustanovení odkazuje, je vyhláška č. 254/2015 Sb., která pro tyto případy stanoví výši náhrady ve výši 300 Kč za každý úkon (§ 2 odst. 3 vyhlášky). Jak však vysvětlil Nejvyšší soud, je tato výše protiústavní, a je ji třeba určit analogicky dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (usnesení Nejvyššího soudu z 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025), tedy 450 Kč za každý ze dvou úkonů (sepis a podání odůvodněného odporu a účast na jednání).

22. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř.