23 C 128/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Vávrovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o 117 109 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 57 285 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 57 285 Kč od 21. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s tím, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 59 824 Kč požadovaným příslušenstvím, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 14. 11. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 117 109 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalované na základě smlouvy o úvěru ze dne 27. 5. 2022, [číslo] vč. dodatku [číslo] ze dne 27. 5. 2022 poskytla úvěr ve výši 80 000 Kč, který se jí žalovaná zavázala uhradit ve 48 splátkách po 4 543 Kč. Žalovaná se ve smlouvě o úvěru dále zavázala uhradit jednorázovou smluvní pokutu pro případ prodlení s úhradou splátky delšího 30 dní ve výši 499 Kč, dále jednorázovou náhradu nákladů pro případ prodlení s úhradou splátky delšího 15 dní ve výši 200 Kč a pro případ prodlení s úhradou tzv. nové jistiny (zesplatněné nezaplacené jistiny a nezaplaceného úroku za poskytnutí úvěru) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny do zaplacení. Žalovaná povinnosti ze smlouvy o úvěru neplnila řádně a včas, proto dne 31. 1. 2023 došlo k zesplatnění dluhu, kdy v okamžik zesplatnění činila nová jistina 89 753,84 Kč. V tomto řízení si žalobkyně kromě nové jistiny, tj. nesplacené jistiny ve výši 77 763,80 Kč a nesplaceného úroku ve výši 11 990 Kč, nárokuje také úrok za poskytnutí úvěru ve výši 15 % p.a. z nezaplacené jistiny od 31. 1. 2023 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 2 x 499 Kč, náhradu nákladů pro případ prodlení s úhradou splátek ve výši 3 x 600 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za prodlení žalované s úhradou nové jistiny ve výši 25 752,25 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila ani přes výzvu žalobkyně.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných na základě provedených důkazů předložených žalobkyní:

4. Žalobkyně je od 11. 5. 2018 oprávněna jako nebankovní poskytoval poskytovat spotřebitelské úvěry (z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu).

5. Dne 27. 5. 2022 uzavřely strany smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované částku 80 000 Kč na účet č.ú. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 48 měsíčních splátkách po 4 543 Kč, splatných k 25. dni v měsíci. Spolu s jistinou se zavázala splatit úrok ve výši 62,09 % p. a. Celkem měla žalovaná vrátit žalobkyni částku 218 064 Kč (z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] vč. dodatku [číslo] z oznámení o schválení úvěru).

6. Dne 27. 5. 2022 zaslala žalobkyně na účet žalované č.ú. [bankovní účet] částku 80 000 Kč (z dokladu o vyplacení úvěru, historie pohybů na účtu č.ú. [bankovní účet]).

7. Průměrné úrokové sazby spotřebitelských úvěrů v květnu 2022 činily 8,64 % p. a. (z databáze [příjmení] ze stránek [anonymizováno]).

8. Žalobkyně žalované adresovala dne 25. 1. 2023 výzvu, v níž žalovanou upozornila na dlužnou splátku [číslo] splatnou 25. 11. 2022, splátku [číslo] splatnou 25. 12. 2022 a splátku [číslo] splatnou dne 25. 1. 2023, vyzvala ji k úhradě a současně žalovanou upozornila na to, že 65. dnem prodlení s úhradou splátky dochází automaticky k zesplatnění úvěru (z výzvy ze dne 25. 1. 2023).

9. Žalobkyně žalované dne 4. 9. 2023 odeslala výzvu o úhradu dlužné jistiny, úroků za poskytnutí úvěru, smluvní pokuty a náhrady nákladů. Současně žalovanou upozornila, že pokud své dluhy neuhradí do 15 dnů od odeslání oznámení, přistoupí žalobkyně k podání žaloby (z předžalobní výzvy z 4. 9. 2023 vč. podacího archu ze dne 4. 9. 2023).

10. K provedeným důkazům soud uvádí, že je hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, v souladu s ust. § 132 o. s. ř. a považuje je za pravé a věrohodné, jelikož korespondují z hlediska obsahového i časového. Další provedené důkazy (karta klienta, hodnocení klienta, prohlášení klienta, předsmluvní formulář, kopie OP žalované, dokument o podpisu na dálku, CBS skóre žalované, výpis ze záznamů [příjmení], výzva ze dne 27. 12. 2022, oznámení ze dne 29. 1. 2023) soud již blíže nehodnotil, neboť nemají pro posouzení věci zásadní význam či z nich soud nic podstatného nezjistil.

11. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Strany uzavřely dne 27. 5. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalované vyplatila částku 80 000 Kč. Žalovaná se spolu s jistinou úvěru zavázala splatit i úrok ve výši 62,09 % p. a. Celkovou částku ve výši 218 064 Kč měla žalovaná splatit v 48 měsíčních splátkách po 4 543 Kč k 25. dni v měsíci. V květnu 2022 činila průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů 8,64 % p. a. Žalovaná žalobkyni uhradila splátky 1 – 5, celkem ve výši 22 715 Kč. Splátky 6 – 8 již žalovaná neuhradila. Žalobkyně žalované adresovala a odeslala dne 4. 9. 2023 předžalobní výzvu, v níž ji vyzvala k úhradě dluhu do 15 dnů od odeslání výzvy. Žalovaná na základě předžalobní výzvy ničeho neuhradila.

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Dle § 547 o. z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

15. Dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Dle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

17. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

18. Dle § 420 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

19. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Uvedenou smlouvu soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovaná jako úvěrovaná uzavřela smlouvu v postavení spotřebitele dle § 419 o. z. a žalobkyně jako úvěrující uzavřela smlouvu v postavení podnikatele dle § 420 o. z. Smlouva proto podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

22. Soud se v prvé řadě zabýval platností smlouvy s ohledem na mravnost sjednaných úroků dle ust. § 547 o. z. Ač občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, jaké jsou limity úroku z úvěru, nelze z této skutečnosti dovozovat, že výše úroků nepodléhá žádnému omezení. Jako každé ujednání totiž i ujednání o úrocích podléhá korektivu dobrých mravů. Dle ustálené rozhodovací praxe nepanují žádné pochyby o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky jsou v rozporu s dobrými mravy. Jako nepřiměřená, a tedy odporující dobrým mravům, je považována taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V tomto směru lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nicméně již čtyřnásobek úrokové míry již v rozporu s dobrými mravy je (sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

23. Ve smlouvě se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit za poskytnutý úvěr ve výši 80 000 Kč částku 218 064 Kč s tím, že sjednaný úrok činil 62,09 % p. a. V době uzavření smlouvy o úvěru činily průměrné úrokové sazby spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami 8,64 % p. a. Vzhledem k tomu, že úroková míra smlouvy o úvěru přesahovala běžnou úrokovou míru více než 7 násobně, posoudil soud toto ujednání jako nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy, a jako takové absolutně neplatné podle § 588 o. z. S přihlédnutím k tomu, že ujednání o úrokové míře je pro žalobkyni jako poskytovatelku spotřebitelských úvěrů neoddělitelnou částí smlouvy, když tvoří základ jejího příjmu z podnikání, zakládá absolutní neplatnost tohoto ujednání neplatnost smlouvy jako celku a contr. § 576 o. z.

24. S ohledem na závěr soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu rozporu s dobrými mravy se soud již nezabýval dalšími navazujícími právními otázkami (např. zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované), když jejich posouzení by nemělo na závěr soudu o absolutní neplatnosti žádný vliv, v tomto směru by tak bylo dokazování nadbytečné.

25. Žalobkyni s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru náleží toliko právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru, tj. 57 285 Kč (80 000 Kč – 22 715 Kč, které žalovaná žalobkyni uhradila ve formě splátek 1 - 5). K tomu soud dodává, že ačkoliv platba žalované směřovala formálně na úhradu peněžitých povinností ze smlouvy, je nutné je započíst na povinnost žalované vydat bezdůvodné obohacení. Povinnost z neplatné smlouvy totiž neexistuje, a platby je tak nutno započíst na platnou povinnost žalované. Co se týče úroku z prodlení, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti jednotlivých splátek. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění, a to dle předžalobní výzvy odeslané dne 4. 9. 2023 s uvedenou lhůtou 15 dnů od odeslání. Žalobkyni tedy náleží zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. od 21. 9. 2023 ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z těchto důvodů soud v rozsahu práva na vydání bezdůvodného obohacení a zákonného úroku z prodlení žalobkyni výrokem I. vyhověl.

26. Ve zbývajícím rozsahu soud, z důvodu popsaných výše, žalobu výrokem II. zamítl, kdy žalobkyni nesvědčí ani právo na zaplacení smluvní pokuty, ani úroku za poskytnutí úvěru, ani právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši dle smlouvy o úvěru.

27. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky soud rozhodl výrokem III. dle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byla částečně úspěšná žalovaná, které by náleželo právo na poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši 2,17 % (žalobkyně se žalobou domáhala celkem 117 109 Kč a byla úspěšná toliko v částce 57 285 Kč, tj. 48,92 %; v části 59 824 Kč, tj. 51,08 % byla neúspěšná). S ohledem na to, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.