23 C 30/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Vávrovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 58 361,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 58 361,57 Kč spolu s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky 55 799,14 Kč od 26. 8. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 55 799,14 Kč od 27. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 984 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 58 361,57 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) uzavřela s žalovaným dne 10. 9. 2018 Smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 00 0Kč. Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v 42 pravidelných měsíčních splátkách po 5 764 Kč měsíčně. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 10,99 %. Žalovaný uhradil celkem 182 814 Kč, dále již žalovaný neuhradil ničeho a dostal se do prodlení s úhradou jednotlivých splátek. Právní předchůdkyně žalobkyně využila své právo zesplatnit úvěr pro prodlení žalovaného ke dni 26. 8. 2021 a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Dlužná částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 55 799,14 Kč, neuhrazené úroky ke dni zesplatnění ve výši 2 062,43 Kč a smluvní pokutu ve výši 500 Kč a dále úrok ve výši 10,99 % ročně z částky 55 799,14 Kč od 26. 8. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 55 799,14 Kč od 27. 8. 2021 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, i přes předžalobní výzvu. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost posuzovala na základě dokladu totožnosti, údajů uvedených žalovaným. [právnická osoba] zanikla na základě fúze sloučením a ke dni 1. 12. 2021 došlo k přechodu jejího jmění na žalobkyni. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně výslovně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil a ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) se tedy má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů: Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 10. 9. 2018 prostřednictvím komunikace na dálku uzavřena smlouva označená jako Smlouva o hotovostním úvěru, jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Podle této smlouvy se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému úvěr 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s poplatkem ve výši 4 000 Kč a úrokem z úvěru ve výši 10,99 % ročně, a to ve 42 měsíčních splátkách po 5 764 Kč splatných vždy k 13. dni v měsíci. První splátka byla splatná dne 13. 10. 2018 (důkaz: Smlouva o hotovostním úvěru ze dne 10. 9. 2018). [právnická osoba] byla dle smlouvy oprávněna přistoupit k zesplatnění úvěru v případě prodlení žalovaného s dvěma splátkami po sobě či jednou splátkou po dobu delší než 3 měsíce dle čl. 5 Smlouvy a [anonymizováno] 5 § 3 úvěrových podmínek. Mezi stranami bylo sjednáno, že úroky a případné další platby v případě zesplatnění přirůstají k poskytnuté jistině dle [anonymizováno] 5 § 5 úvěrových podmínek (důkaz: Smlouva o hotovostním úvěru včetně formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a úvěrových podmínek [právnická osoba] a splátkového kalendáře). [právnická osoba] odeslala dne 21. 6. 2018 na účet žalovaného [číslo] částku 196 000 Kč (důkaz: Výpis z účtu o provedené platbě). [právnická osoba] identifikovala žalovaného na základě dokladu totožnosti a řidičského průkazu (důkaz: fotokopie dokladů žalovaného). Příjmy žalovaného zkoumala na základě doloženého potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za zdaňovací období 2017, ve kterém žalovaný uvedl příjmy ve výši 314 220 Kč (důkaz: Potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti). A dále pak žalovaný uvedl do formuláře společnosti, že je svobodný, nemá děti, žije ve vlastním obydlí s hypotékou a má vyšší odborné vzdělání (důkaz: interní formulář). Žalovaný uhradil na svůj dluh celkem 182 814 Kč. Na jistině tak dluží částku 55 799,14 Kč, úrocích částku 2 062,43 Kč a smluvní pokutě 500 Kč (důkaz: přehled plateb žalovaného). Právní předchůdkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení (důkaz: Dopis o ztrátě výhody splátek a zesplatnění úvěru ze dne 26. 8. 2021). Žalovaný dlužnou částku neuhradil, i přes předžalobní výzvu ze dne 16. 11. 2021 (důkaz: Předžalobní výzva včetně podacího archu). [právnická osoba] změnila ke dni 28. 11. 2019 obchodní firmu na [právnická osoba] (důkaz: úplný výpis z OR). [právnická osoba] zanikla ke dni 1. 12. 2021 na základě fúze sloučením a její jmění přešlo na žalobkyni (důkaz: úplný výpis z OR žalobkyně). Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu jako pravé a pravdivé, když skutečnosti z nich zjištěné vzájemně korespondují a v řízení nevyšla najevo žádná okolnost, která by je zpochybňovala. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 10. 9. 2018 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva označená jako Smlouva o hotovostním úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč, který se žalovaný se zavázal uhradit společně s poplatkem ve výši 4 000 Kč a s úrokem ve výši 10,99 % ročně v 42 měsíčních splátkách po 5 764 Kč splatných vždy k 13. dni v měsíci. První splátka byla splatná dne 13. 10. 2018. V případě prodlení žalovaného s dvěma splátkami po sobě či jednou splátkou po dobu delší než 3 měsíce byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit, pro tento případ bylo ujednáno, že úroky a další platby přirůstají k jistině úvěru. Žalovaný z titulu uvedené smlouvy zaplatil pouze částku 182 814 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění dlužné částky ke dni 26. 8. 2021. Dlužná jistina ke dni zesplatnění představuje částku 55 799,14 Kč, včetně neuhrazených úroků ve výši 2 062,43 Kč a smluvní pokuty 500 Kč. Tuto částku žalovaný neuhradil ani přes předžalobní výzvu. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením uvedené smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě dokladu totožnosti, interním formulářem společnosti a potvrzením o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za rok 2017. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Uvedenou smlouvu soud kvalifikoval jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřenou distančně v souladu s ust. § 1824 a násl. o. z. Žalovaný na straně úvěrovaného smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele a právní předchůdkyně žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.). Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, proto se soud zabýval i otázkou posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ust. § 86 tohoto zákona. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného řádně posoudila. Žalovaný úvěr poskytnutý na základě smlouvy čerpal, a vznikl mu tak povinnost poskytnuté peněžní prostředky vrátit včetně sjednaných úroků a poplatku. Tyto své povinnosti žalovaný zprvu plnil, co do částky 182 814 Kč nicméně pak se dostal do prodlení s úhradou splátek a neplnil. Právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva z důvodu porušení povinností žalovaného požadovat zaplacení celého úvěru, podle smlouvy se tak dosud neuhlazené úroky a pojistné staly součástí dlužné jistiny úvěru. Až do vrácení peněžních prostředků má žalovaný povinnost platit sjednané úroky z úvěru (ust. § 2399 odst. 2 o. z.). Právní předchůdkyně žalobkyně zanikla na základě fúze sloučením a jmění zanikající společnosti přešlo na žalobkyni s odkazem na § 178 odst. 2 o. z. ve spojení s § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev. Na žalobkyni tak přešla rovněž práva a povinnosti z uvedené smlouvy. Jelikož žalovaný ve stanovené lhůtě dlužnou částku nezaplatil, dostal se do prodlení (§ 1968 o. z.), a žalobkyně je tak oprávněna požadovat po žalovaném vedle dlužné částky a úroku rovněž úrok z prodlení (ust. § 1970 o. z.), a to ode dne následujícím po zesplatnění, tj. ode dne 27. 8. 2021 do zaplacení. Při stanovení výše úroků z prodlení soud vycházel z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z uvedených důvodů soud žalobě plně vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě částky 58 361,57 Kč spolu s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky 55 799,14 Kč od 26. 8. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 55 799,14 Kč od 27. 8. 2021 do zaplacení (výrok I.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 984 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 335 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 58 362 Kč sestávající z částky 3 460 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 280 Kč ve výši 2 369 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výroku I a II v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.