23 C 65/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Vávrovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 173 707 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 139 462 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 139 462 Kč od 14. 9. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s tím, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 34 245 Kč s požadovaným příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 25 768 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20. 3. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 173 707 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným dne 28. 4. 2021 uzavřela Úvěrovou smlouvu č. [spisová značka] (dále jen„ smlouva“) na základě, které bylo žalovanému poskytnut úvěr ve výši 168 998 Kč na nákup zboží u prodejce. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách po částce 3 692 Kč, přičemž jejich splatnost byla ujednána vždy na 26. den v kalendářním měsíci. Poslední splátka byla splatná dne 26. 4. 2028. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit částku 310 128 Kč. Žalovaný však svůj závazek úvěr řádně a včas splácet porušil, a proto žalobkyně úvěr ke dni 11. 5. 2022 zesplatnila. Žalovaný do dne zesplatnění uhradil žalobkyni částku 29 536 Kč. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá částky 173 577 Kč představující neuhrazenou jistinu ve výši 156 221 Kč, dlužné splátky di data zesplatnění ve výši 14 768 Kč, obchodní úrok ve výši 1 266 Kč, smluvní sankce ve výši 992 Kč a náklady na vymáhání ve výši 330 Kč. Žalobkyně dále pak po žalovaném požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 19747,54 Kč od 12. 5. 2022 do 10. 3. 2023, úrok 11,75 % ročně z pohledávky 170 989,31 Kč od 11. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 159 75,13 Kč od 26. 5. 2022 do 10. 3. 2023 a zákonný úrok z prodlení z částky 172 441,31 Kč od 11. 3. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 %. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužných částek předžalobní upomínkou, žalovaný však na dluh neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Soud v řízení provedl následující listinné důkazy: Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně je právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání je činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence, dále výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a dále poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

5. Z úvěrové smlouvy č. [spisová značka] ze dne 28. 4. 2021 a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru včetně Úvěrových podmínek žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru na koupi zboží, a to [anonymizováno 5 slov], u prodejce [právnická osoba] za konečnou cenu zboží 168 998 Kč. S měsíční splátkou 3 692 Kč splatnou vždy do 26. dne v kalendářním měsíci, se splatností první splátky dne 26. 5. 2021, roční úrokovou sazbou ve výši 19,444613 % a RPSN 21,3 %.

6. Z matričního listu klienta – fyzické osoby ze dne 28. 4. 2021 soud zjistil, že žalovaný uvedl žalobkyni, že je zaměstnancem na dobu neurčitou u zaměstnavatele [příjmení] [anonymizováno] [obec], příspěvková organizace s čistým měsíčním příjmem 19 103 Kč. Jako příjem partnerky žalovaný uvedl částku 65 000 Kč a jako výdaje domácnosti žalovaný uvedl částku 10 000 Kč. Dále pak žalovaný uvedl do listu klienta, že žije u rodičů má učňovské vzdělání a je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Matriční list žalovaný stvrdil svým podpisem.

7. Z úvěrové zprávy k žalovanému soud zjistil, že žalovaný u žalobkyně již v letech 2020 a 2021 dvakrát žádal o úvěr a byl mu poskytnut (o 168 998 Kč předmět řízení a o 10 000 Kč), třikrát byl odmítnut (o 5 000 Kč, o 5 000 Kč a o 300 000 Kč) a dvě žádosti žalovaný odvolal (o 500 000 Kč a o 40 000 Kč).

8. Z výpisu z běžného účtu za březen roku 2021 soud zjistil, že žalovanému na účet přišla mzda od zaměstnavatele ve výši 15 259 Kč a dále pak jsou na účtě žalovaného patrné především odchozí platby. Z výpisu z běžného účtu za únor roku 2021 soud zjistil, že žalovanému na účet přišla mzda od zaměstnavatele ve výši 14 838 Kč a dále pak jsou na účtě žalovaného patrné především odchozí platby. Z výpisu z běžného účtu za leden roku 2021 soud zjistil, že žalovanému na účet nepřišla žádná mzda od zaměstnavatele, na účtě žalovaného jsou patrné především odchozí platby v nižších částkách.

9. Z přehledu saldokonto úvěru smlouvy č. [spisová značka] a splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný dne 7. 5. 2021, 8. 6. 2021, 8. 7. 2021, 23. 8. 2021, 24. 9. 2021, 11. 10. 2021, 16. 11. 2021 a 11. 2. 2022 uhradil vždy částku 3 692 Kč, celkem žalovaný žalobkyni uhradil částku 29 536 Kč.

10. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad, byla zjištěna bilanční historie úvěru [číslo] ze které vyplývá, že žalovaný celkem čerpal částku 168 998 Kč.

11. Z výzvy ke splacení celého úvěru č. [spisová značka] ze dne 11. 5. 2022 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě celé částky, a to ve lhůtě 14 dnů od sepsání této výzvy.

12. Z předžalobní výzvy včetně poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby dne 6. 9. 2022 prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala k úhradě dlužné částky.

13. Z provedených důkazů, soud zjistil tento skutkový stav:

14. Žalobkyně s žalovaným dne 28. 4. 2021 uzavřela smlouvu o úvěru č. [spisová značka], na základě, které poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 168 998 Kč na předmět financování, a to [anonymizováno] [značka automobilu] [anonymizována čtyři slova]. Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 692 Kč s konečnou splatností úvěru dne 26. 4. 2028. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem částku 29 536 Kč.

15. Po právní stránce soud věc posoudil takto: Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“), vzdala se tak možnosti poučení soudu dle § 118a o. s. ř.

19. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o. z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.

20. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, i když v řízení nikterak nebylo prokázáno, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

21. Žalobkyně nikterak nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, když se spokojila pouze s vyplněnými údaji v matričním listu klienta a s výpisy z bankovního účtu žalovaného za tři měsíce zpětně. Z údajů nevyplývá měsíční výdajová stránka žalovaného, neboť z pouhého uvedení měsíčních výdajů domácnosti ve výši 10 000 Kč není zřejmé, co daná částka všechno obsahuje a zda je žalovaným skutečně hrazena. A to s ohledem na to, že žalovaný uvedl, že žije u rodičů a výdaje ve výši 10 000 Kč na domácnost nevyplynuly z předložených výpisů z bankovního účtu. Příjmy žalovaného byly dle výpisů z bankovního účtu tvořeny mzdou od zaměstnavatele, a to pouze v měsíci únoru a březnu roku 2021. V měsíci lednu roku 2021 žalovaný žádnou mzdu neobdržel. Žalobkyně se též nikterak nezabývala tím, zda žalovaný byl povinen hradit měsíční splátky jinému poskytovateli finančních prostředků. Údaj o dosaženém měsíčním příjmu partnera žalovaného, ve výši 65 000 Kč, u kterého ani není zřejmé, zda obývá společnou domácnost, též nikterak nedokládá úvěruschopnost žalovaného.

22. Žalovaný již v minulosti před uzavřením předmětné smlouvy třikrát žádal o poskytnutí úvěru na částku 5 000 Kč, 5 000 Kč a 300 000 Kč, žádosti byly ze strany žalobkyně zamítnuty. Dvě žádosti o úvěr ve výši 500 000 Kč a 40 000 Kč žalovaný odvolal.

23. Závěr, že pokud není řádně zkoumána úvěruschopnost žadatele o úvěr, nelze uzavřenou smlouvu o úvěru chápat za platně uzavřenou, je v souladu s názory obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ve spojení s konstantní judikaturou Soudního Dvora Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další) čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18, to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli.

24. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinnosti soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, povinností soudu toto zkoumat. Na tom nic nemění skutečnost, že v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp. zn. C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie.

25. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o smluvních úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.

26. Výrokem I. tohoto rozsudku soud vyhověl žalobě, co do částky 139 462 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 139 462 Kč od 14. 9. 2022 do zaplacení. Žalobkyně přes neplatnost smlouvy č. [spisová značka] uhradila žalovanému částku 168 998 Kč, plnila tak dle ustanovení § 2991 o. z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Žalovaný uhradil k tomuto úvěru částku 29 536 Kč. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak činí částku 139 462 Kč (168 998 Kč – 29 536 Kč) s tím, že žalovaný se do prodlení dostal s první výzvou k peněžitému plnění dne 14. 9. 2022, když žalovanému bylo výzvou k úhradě dlužné částky uloženo dlužnou částku uhradit do dne 13. 9. 2022. Ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009, ze dne 7. 4. 2010, tak žalobkyni vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soud přiznal úroky z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 139 462 Kč od 14. 9. 2022 do zaplacení.

27. Výrokem II. soud, s ohledem na neplatně uzavřenou smlouvu o úvěru a neplatná ujednání o úrocích, zamítl žalobu co do částky 34 245 Kč (žalobkyní žalobou požadovaná částka ze smlouvy 173 707 Kč – 139 462 Kč, částka, která byla žalobkyni výrokem I. rozsudku přiznána jako bezdůvodné obohacení) s požadovaným příslušenstvím, které žalobkyně požadovala ze smlouvy.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 768 Kč, přičemž tato částka představuje 60,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80,29 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 19,71 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 949 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 173 707 Kč sestávající z částky 8 060 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, sepis žaloby a vyjádření ze dne 4. 7. 2023) a z částky 4 030 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 410 Kč ve výši 6 176 Kč.