23 C 79/2021
č. j. 23 C 79/2021-30
V PLATNOSTIObvodní soud pro Prahu 10 rozhodl ve prospěch žalobkyně, že žalovaný je povinen uhradit částku 3 988,80 Kč za poskytnutou zdravotní péči. Soud se opřel o § 2636 odst. 2 a § 1721 občanského zákoníku, které stanoví povinnost nemocného uhradit náklady na zdravotní péči, pokud není pojištěn. Rozsudek zahrnuje úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně od 1. května do splacení. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 600 Kč podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu.
Plný text
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Vávrovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného pro 3 988,80 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 988,80 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 3 988,80 Kč od 1. 5. 2018 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 600 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 3. 3. 2021 domáhá toho, aby jí žalovaný uhradil fakturu ze dne 16. 4. 2018 znějící na částku 3 988,80 Kč s příslušenstvím, úrokem z prodlení ve výši 8,50 % p.a. z celkové částky od 1. 5. 2018, vystavenou za poskytnutí zdravotní péče ve anonymizována tři slova část obce (žalobkyní) dne 12. 3. 2018. Žalovaný v předmětné době nebyl účastníkem veřejného zdravotního pojištění ani jiného komerčního pojištění, proto mu byla žalobkyní následně vystavena faktura za čtyři poskytnuté zdravotní úkony. Vzhledem k tomu, že žalovaný fakturu do data splatnosti neuhradil, odeslala mu následně žalobkyně dne 31. 5. 2018 dopisem upomínku, nicméně žalovaný dosud svůj peněžitý závazek nesplnil.
2. Žalovaný se k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil a byl během celého řízení pasivní, kromě sdělení svého aktuálního bydliště.
3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) a nenařizoval jednání ve věci samé, jelikož bylo možné rozhodnout pouze na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili.
4. Z předložených listinných důkazů soud učinil závěr, že kopie dokladů vystavených žalobkyní v průběhu poskytnuté zdravotní péče prokazují, že dne 12. 3. 2018 žalobkyně provedla čtyři léčebné úkony během zdravotní péče o žalovaného v celkové částce 3 988, 80 Kč.
5. Z daňového dokladu – faktura číslo ze dne 16. 4. 2018 a splatností 30. 4. 2018 (kopie) vyplývá, že z důvodu chybějící účasti žalovaného na veřejném zdravotním nebo i jiném zdravotním pojištění zaslala žalobkyně žalovanému fakturu za poskytnuté ošetření, neboť náklady na poskytnuté ošetření jí nejsou hrazeny zdravotní pojišťovnou.
6. Upomínka číslo ze dne 31. 5. 2018 (kopie) prokazuje zaslání upomínky za nezaplacenou fakturu číslo na adresu žalovaného. Zároveň nebylo do dnešního dne prokázáno zaplacení této faktury.
7. Soud věc zhodnotil podle § 2636 z a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) ,upravujícího smlouvu o péči o zdraví, dále podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování a podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění.
8. Vzhledem k tomu, že žalovaný nebyl dne 12. 3. 2018, tedy v době poskytnutí zdravotní péče žalobkyní, veden jako účastník veřejného zdravotního pojištění podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, což vyplývá z výsledku hledání v Centrální registru pojištění ke dni 12. 3. 2018, je podle § 1721 a § 2636 odst. 2 o.z. povinen uhradit žalobkyni náklady vzniklé poskytnutím zdravotní péče v celkové výši 3 988, 80 Kč.
9. Náhrada nákladů řízení byla podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznána v plném rozsahu žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná. Celkové náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o.s.ř., kterému náleží odměna za dva úkony ve výši 300 Kč, tedy v celkové výši 600 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, za podání žaloby a zaslání předžalobní výzvy, celkem 1 600 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.