23 C 83/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní (titul) (jméno) (příjmení) ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem (údaje o zástupci) proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem (údaje o zástupci) pro (částka) s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku (částka) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od (datum) do zaplacení, a to do 3 tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba s tím, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku (částka) s požadovaným příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši (částka), k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne (datum) domáhala toho, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku (částka) s příslušenstvím jako regres částek uhrazených pozůstalým a VZP (snížených o 40 % pro spoluzavinění poškozené) jako zaměstnavateli pachatelky dopravní nehody a provozovateli vozila. Žalobu odůvodnila tak, že zaměstnankyně žalované, paní (jméno) (příjmení), dne (datum) způsobila dopravní nehodu, a to tak, že okolo (údaj o čase) hodin po předchozí konzumaci alkoholu, ve (příjmení) republice (země), jela pravým jízdním pruhem dálnice vozidlem (anonymizována tři slova), (registrační značka), jehož přední částí v rychlosti nejméně 146 km/h v důsledku nedodržení bezpečné vzdálenosti z příčiny nepozornosti způsobené únavou a účinkem alkoholu, narazila do zadní části jedoucího vozidla (značka automobilu), které se při střetu pohybovalo rychlostí přibližně 63 km/h, čímž porušila povinnosti uložené v § 4 písm. a), b); § 5 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. b), § 19 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., zákona o provozu na pozemních komunikacích, ukládajícího řidiči povinnosti obdobné těm, které jsou uložené v zákonem stanovených pravidlech silničního provozu ve (příjmení) republice (země). Vozidlo (anonymizováno) se stalo neovladatelným, ve smyku vyjelo vpravo mimo vozovku, dvakrát se převrátilo a narazilo do oplocení proti lesní zvěři, v důsledku čehož bezpečnostním pásem nepřipoutaná jeho řidička (jméno) (příjmení), (datum narození), vypadla z vozidla a utrpěla závažná zranění hlavy a mozku vedoucí k selhání centrálních životních funkcí, na jehož následek v den dopravní nehody zemřela. (příjmení) (jméno) (příjmení) byla za výše uvedený čin pravomocně uznána vinnou ze spáchání (anonymizováno) usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1 tr. zákoníku, a to rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 73/2019 ze dne 26. 3. 2019, který nabyl právní moci téhož dne. Žalobkyně požaduje po žalované regresní náhradu v částce (částka), představující nemajetkovou újmu (částka) a náhradu nákladů spojených s pohřbem poškozené (částka), obě částky vyplatila žalobkyně pozůstalé rodině po zemřelé a částku (částka) představující náklady léčení vyplacené VZP ČR. Žalovaná částka (částka) představuje pouze 60% z celkového plnění, a to s ohledem na to, že pozůstalá rodina po zemřelé sama navrhla a souhlasila se snížením částky o 40% z důvodu spoluzavinění poškozené, která v době nehody nebyla připoutána bezpečnostním pásem. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána právním zástupcem žalobkyně prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne (datum), která jí byla doručena dne (datum), na tuto výzvu žalovaná nijak nereagovala.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne (datum), ve kterém uvedla, že nárok žalobkyně neuznává, neboť podmínky uplatnění regresního nároku v daném případě nejsou dány, když žalobkyně neuvádí příčinnou souvislost mezi porušením zákonné povinnosti a vznikem škod, jak vyžadovaly právní předpisy účinné v době, kdy došlo k nehodě. K nehodě, jak sám Městský soud v Praze uvedl, došlo v důsledku nedodržení bezpečné vzdálenosti z příčiny nepozornosti paní (příjmení). Pokud by se soud přesto zabýval mírou spoluzaviněné poškozené, pak žalovaná poukázala na to, že žalobkyně při stanovení rozsahu poskytnutého plnění nezohlednila skutečnost, že poškozená (jméno) (příjmení) měla na dopravní nehodě svůj podstatný podíl viny, když řídila vozidlo, ač sama požila návykovou látku a v době střetu vozidel jela na dálnici rychlostí přibližně 63 km/h, především však nebyla připoutána bezpečnostním pásem. Žalovaná je přesvědčena, že žalobkyně dostatečně nezohlednila míru spoluzavinění poškozené a výše nákladů, které po žalované žádá, není tak odpovídající skutkovému stavu projednávané věci. Žalovaná částka nereflektuje odpovídající míru spoluzavinění samotné poškozené.

3. Mezi stranami není sporný průběh dopravní nehody ze dne (datum), jejíž účastnicí byla zaměstnankyně žalované, (jméno) (příjmení) a poškozená (jméno) (příjmení), která, v důsledku závažných poranění způsobených při kolizi vozidel, zemřela. Dále není mezi stranami sporný průběh trestního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 4 T 28/2018, ve kterém bylo pravomocně rozhodnuto o vině a trestu (jméno) (příjmení) ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2019, č.j. 9 To 73/2019-652. Naopak, mezi stranami je sporné to, zda je žalobkyně vůbec oprávněna po žalované regresní nárok požadovat, a pokud ano, zda jej uplatňuje se správným zohledněním spoluzavinění samotné poškozené.

4. Soud v řízení provedl následující listinné důkazy: Z osvědčení o registraci vozidla, část II. (technický průkaz) vyplývá, že provozovatelem, vlastníkem vozidla poznávací značky (anonymizováno), je žalovaná. Z výpisu (obec) kanceláře pojistitelů ze dne (datum) k vozidlu (registrační značka), (značka automobilu), ( (příjmení) kód), jehož provozovatelem je žalovaná, vyplývá, že uvedené vozidlo je pojištěno na základě smlouvy (číslo) u (právnická osoba), tedy u žalobkyně.

5. Z trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 4 T 28/2018 soud provedl k důkazu následující listiny: Z rozhodnutí ze dne (datum) vyplývá, že věc byla převzata z ciziny k dalšímu řízení před orgány činnými v trestním řízení v (země). Z oznámení k dopravní nehodě (překlad listiny z (anonymizováno) jazyka ze dne (datum)) je uveden popis dopravní nehody. Z doplňku k výslechu svědkyně (jméno) (příjmení) ze dne (datum) vyplývá, že svědkyně uvedla, že ona ani sama řidička (poškozená) neměly v okamžiku nehody bezpečnostní pásy zapnuty. Z dobrozdání o výsledku chemickotoxikologických zkoušek poškozené vyplývá, že ve vzorku krve ze dne (datum) byl nalezen metamfetamin v koncentraci 6,9 Ngn/ml a dále uklidňující prostředek Midazolam (metabolit).

6. Z usnesení ze dne (datum) vyplývá, že vůči paní (příjmení) bylo zahájeno trestní stíhání a dne (datum) proběhl výslech obviněné, jak je patrné z protokolu. Z dopisu ze dne (datum) vyplývá, že (anonymizována dvě slova) žádala o účast na řízení v trestní věci. Ze sdělení Magistrátu hlavního města Prahy pro trestní řízení ze dne (datum) z evidenční karty řidiče (jméno) (příjmení), vyplývá, že má 7 záznamů o přestupcích v kartě řidiče. Z potvrzení žalované ze dne (datum) vyplývá, že paní (jméno) (příjmení) je ve firmě zaměstnána od (datum), a byly za ní placeny odvody na zdravotní a sociální pojištění a dále pak, že ve dnech (anonymizováno) a (datum) byla vyslána na pracovní cestu do (příjmení) republiky (země) a bylo jí poskytnuto osobní vozidlo (anonymizována dvě slova).

7. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 11. 2018, č.j. 4 T 28/2018-614, vyplývá, že (jméno) (příjmení) byla shledána vinou a byl jí uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let. Rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2019, č.j. 9 To 73/2019-652, který rozhodl o vině obžalované a uložil jí trest odnětí svobody v trvání 1 roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 3 let. Současně byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 3 let. Ve výroku rozsudku je uvedeno, že k nehodě došlo pro nedodržení bezpečné vzdálenosti z příčiny nepozornosti způsobené únavou a účinkem alkoholu na obžalovanou. Vozidlo (anonymizováno) jelo rychlostí minimálně 164 km/hod vozidlo poškozené rychlostí přibližně 63km/hod. Z důvodu spoluzaviněné poškozené podstatnou mírou (nepřipoutání bezpečnostním pásem), což vedlo ke smrtelnému následku, který by v případě připoutání nenastal, byla trestním soudem použita pouze základní skutková podstata nikoliv přísnější trestní kvalifikace skutkové podstaty příslušného přečinu proti zdraví, jak se v odůvodnění rozsudku uvádí.

8. Ve znaleckém posudku (titul). (jméno) (příjmení), znalkyně z oboru zdravotnictví odvětví toxikologie, (číslo) uvedla, že v době dopravní nehody dne (datum) v (anonymizováno) hod měla řidička (jméno) (příjmení) hladinu alkoholu v rozmezí 0,70 - 0,98 g, značící podnapilost v mírnějším stupni alkoholického ovlivnění. Řidička nebyla ve stavu vylučujícím bezpečné ovládání řízení motorového vozidla. Znalkyně uvedla ohledně hladiny metamfetaminu v krevním séru poškozené paní (příjmení), že její hodnota je již bez vlivu na řidičské schopnosti. Jedná se dle nařízení vlády o hodnotu podlimitní.

9. Ve znaleckém posudku (titul). (jméno) (příjmení), znalec z oboru doprava, (číslo) uvedl, že vozidlo poškozené (jméno) (příjmení) se pohybovalo v okamžiku střetu rychlostí 63 km/h, tedy na dálničním tělese se pohybovalo neobvykle pomalou rychlostí. A naopak, vozidlo (anonymizováno) se pohybovalo rychlostí 146 km/hod. Jako hlavní příčinu předmětné dopravní nehody znalec uvedl, že je to prodloužená reakční doba řidičky vozidla (anonymizováno), která mohla vzniknout např. z důvodu mikrospánku.

10. Ve znaleckém posudku (titul) (titul). (jméno) (příjmení), (anonymizováno), znalec z oboru zdravotnictví, ze dne (datum), uvedl, že v případě řádného připoutání (jméno) (příjmení) ve vozidle (anonymizováno), by zcela jistě nedošlo ke vzniku smrtelného zranění. Poškozená by utrpěla nejvýše zranění, která by bylo možné hodnotit ze soudně lékařského hlediska jako porucha zdraví, s omezením v obvyklém způsobu života v době nejvýše několika týdnů, tedy naplňující kritéria pro tzv.„ ublížení na zdraví“.

11. Ze (anonymizována dvě slova) č. (anonymizováno) – (anonymizováno) ze dne (datum) vyplývá, že (jméno) (příjmení) (matka zemřelé) zadala zakázku na vyhotovení hrobu (právnická osoba) – (právnická osoba). Z kopie příjmového pokladního dokladu ze dne (datum) vyplývá, že (jméno) (příjmení) složila zálohu ve výši (částka) a dne (datum) částku (částka). Z faktury (číslo) ze dne (datum) vyplývá, že (příjmení) (příjmení) (otec zemřelé) zadal u Pohřební služby (jméno) (příjmení) smuteční obřad, za který měl uhradit částku (částka). Z příjmového pokladního dokladu vyplývá, že částka (částka) byla složena panem (příjmení). Z faktury (číslo) ze dne (datum) vyplývá, že pan (příjmení) uhradil částku (částka) za dopravu a rakev. Z oznámení o platbě pojistného plnění – záloha ze dne (datum) vyplývá, že žalobkyně právnímu zástupci pozůstalých po zemřelé (jméno) (příjmení), matce, otci a bratrům, vyplatila částku (částka) na náklady spojené s pohřbem. Z oznámení o platbě pojistného plnění ze dne (datum) vyplývá, že žalobkyně vyplatila nemajetkovou újmu matce, otci a bratrům po zemřelé, celkem částku (částka) a částku (částka) coby doplatek za účelně vynaložené náklady spojené s pohřbem. Z Individuálního výkazu – podrobný přehled ze dne (datum) vyplývá, že Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR zaplatila za léčení (jméno) (příjmení) částku (částka). Z oznámení o platbě pojistného plnění adresované VZP ČR ze dne (datum) vyplývá, že žalobkyně vyčíslila náhradu nákladů léčení (jméno) (příjmení), na částku (částka).

12. Z výpisů z bankovního účtu vedeného u (právnická osoba) vyplývá, že žalobkyně dne (datum) zaplatila na účet advokátní kanceláře (ulice), (příjmení) a partner (právní zástupce pozůstalé rodiny) částku (částka), (částka), (částka), (částka) a (částka). Dne (datum) částku (částka), (částka), (částka), (částka). Dne (datum) částku (částka) na účet (jméno) (příjmení) a dne (datum) částku (částka) VZP.

13. Z kopie dokumentů v (anonymizováno) jazyce ze dne (datum), (datum) a (datum), který byl soudu předložen i v českém jazyce vyplývá, že (anonymizována čtyři slova) byl vydán předběžný úmrtní list - částka za (anonymizována dvě slova), náklady za uchování těla na území (země) za (anonymizována dvě slova) a (anonymizována dvě slova) za poplatky za ohledání zesnulé a úmrtní list.

14. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 10. 2019, č.j. 24 C 55/2019-49, vyplývá, že žalobkyně se u Obvodního soudu pro Prahu 4 domáhala přímo po paní (příjmení) zaplacení částky (částka) s příslušenstvím, jako regresní nárok pojistitele. Žaloba byla výše uvedeným rozsudkem zamítnuta s odůvodněním, že (jméno) (příjmení) škodu způsobila jako zaměstnankyně v rámci pracovní cesty a není ve věci pasivně věcně legitimována. Z předžalobní upomínky ze dne (datum) vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky (částka) s příslušenstvím.

15. Další účastníky navržené důkazy soud neprováděl, neboť z dosud provedených důkazů měl skutkový stav za dostatečně zjištěný. Z provedených důkazů, které soud hodnotil dle § 132 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, soud zjistil tento skutkový stav: 16. (jméno) (příjmení), zaměstnankyně žalované, dne (datum) způsobila dopravní nehodu (značka automobilu) (anonymizováno), jehož vlastníkem je žalovaná, ve (příjmení) republice (země), a to po předchozí konzumaci alkoholu, kdy nebyla plně odpočatá. (příjmení) (příjmení) v rychlosti nejméně 146 km/h narazila do zadní části vozidla (anonymizováno) pohybujícího se rychlostí přibližně 63 km/h, které řídila poškozená (jméno) (příjmení). Druhé vozidlo se v důsledku nárazu stalo neovladatelným, ve smyku vyjelo vpravo mimo vozovku, dvakrát se převrátilo a narazilo do oplocení proti lesní zvěři, v důsledku čehož bezpečnostním pásem nepřipoutaná jeho řidička (jméno) (příjmení) vypadla z vozidla a utrpěla závažná zranění hlavy a mozku, na jehož následek v den dopravní nehody zemřela. (jméno) (příjmení) za výše uvedené byla pravomocně uznána vinnou ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1 tr. zákoníku, rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 9 To 73/2019-652 ze dne 26. 3. 2019. Znaleckými posudky vypracovanými v trestním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 4 T 28/2018, bylo prokázáno (znalecký posudek z oboru zdravotnictví odvětví toxikologie znalkyně (titul). (jméno) (příjmení) (číslo)), že řidička (jméno) (příjmení) měla hladinu alkoholu v krvi v rozmezí 0,70 - 0,98 g, značící podnapilost v mírnějším stupni alkoholického ovlivnění. Znalec z oboru dopravy, (titul). (jméno) (příjmení) ve znaleckém posudku (číslo) zjistil, že vozidlo (anonymizováno), který řídila řidička (příjmení), se pohybovalo rychlostí 146 km/hod a naopak vozidlo, které řídila poškozená, se pohybovalo rychlostí 63 km/h. Jako hlavní příčinu předmětné dopravní nehody znalec uvedl prodlouženou reakční dobou řidičky vozidla (anonymizováno), která mohla vzniknout např. z důvodu mikrospánku. Ze znaleckého posudku znalce z oboru zdravotnictví, (titul) (titul). (jméno) (příjmení), (anonymizováno)., má soud za prokázané, že v případě řádného použití bezpečnostního pásu poškozenou by zcela jistě nedošlo ke vzniku smrtelného zranění. Poškozená by utrpěla zranění, která by se dala charakterizovat ze soudně lékařského hlediska jako ublížení na zdraví. Žalobkyně vyplatila na náhradě rodinným příslušníkům zemřelé (jméno) (příjmení) celkem částku (částka) a VZP ČR na náklady léčení částku (částka), což je (částka), etdy částka, která je předmětem žaloby. (příjmení) představuje náhradu nemajetkové újmy rodinným příslušníkům zemřelé v celkové výši (částka), a to ve formě zálohy (částka) a doplatku (částka), náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s pohřbem ve výši (částka) a náhradu nákladů léčení zemřelé vyplaceny VZP ČR ve výši (částka). Celkové plnění činí částku (částka) (100%), avšak pozůstalí po poškozené navrhli snížení částky o 40% z důvodu spoluzavinění poškozené, s ohledem na nepoužití bezpečnostních pásů. Žalobou požadovaná částka představuje právě 60% plnění, které žalobkyně vynaložila po provedených modifikacích s ohledem na nepoužití bezpečnostního pásu. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu, která na ni nikterak nereagovala.

17. Na vztah účastníků soud aplikoval zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění do data (datum), s ohledem na datum, kdy došlo k dopravní nehodě dne (datum) (dále jen„ zákona o pojištění odpovědnosti“).

18. Dle platné právní úpravy v době dopravní nehody, konkrétně § 10 odst. 1 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti:„ Pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný: b) porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích a toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem újmy, kterou je pojištěný povinen nahradit, Podle § 10 odst. 2 písm. e) a f) zákona o pojištění odpovědnosti:„ Porušením základních povinností při provozu vozidla na pozemních komunikacích se pro účely tohoto zákona rozumí e) řízení vozidla osobou, která při řízení vozidla byla pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo, f) předání řízení vozidla osobě uvedené v písmenech c), d) nebo e).“ 19. Regresní nárok či postižní právo není právem pojistitele na náhradu škody, nýbrž je zvláštním originárním právem pojistitele proti pojištěnému na náhradu toho, co za něho pojistitel plnil.

20. Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3266/2010, reflektuje účinné zákonné ustanovení do (datum):„ Postihové právo ve smyslu § 10 odst. 2 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. stíhá nikoliv řidiče, který jako zaměstnanec pojištěného způsobil škodu poškozenému v opilosti, ale pojištěného, i když je právnickou osobou, jako zaměstnavatele řidiče, který tohoto řidiče použil pro plnění svých úkolů v rámci pracovněprávního vztahu. Postižní právo pojistitele dle § 10 cit. zákona není právem na náhradu škody, nýbrž zvláštním originárním právem proti pojištěnému na náhradu toho, co za něho pojistitel plnil. Předpoklady vzniku postižního nároku pojistitele stanoví pouze ustanovení § 10 cit. zákona a nelze je doplňovat dalšími předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody dle ustanovení § 420 a násl. občanského zákoníku. Použití těchto ustanovení občanského zákoníku o odpovědnosti za škodu má význam pouze pro určení pojištěného, tedy toho, na jehož odpovědnost za škodu se pojištění odpovědnosti vztahuje.“ 21. Dále dle rozsudku ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 32 Odo 1397/2005„ Postihové právo ve smyslu § 10 odst. 2 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., v platném znění, stíhá nikoliv řidiče, který jako zaměstnanec pojištěného způsobil škodu poškozenému v opilosti, ale pojištěného, i když je právnickou osobou, jako zaměstnavatele řidiče, který tohoto řidiče použil pro plnění svých úkolů v rámci pracovněprávního vztahu.“ 22. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda má žalobkyně vůči žalované regresní nárok, když základním předpokladem vzniku regresního nároku pojistitele (dle právní úpravy ve znění účinném ke dni dopravní nehody) je příčinná souvislost mezi porušením povinnosti pojištěným a vznikem újmy. V řízení bylo prokázáno, že (jméno) (příjmení), coby zaměstnankyně žalované, dne (datum), kdy byla na služební cestě, způsobila dopravní nehodu, když řídila vozidlo (značka automobilu) (anonymizováno), jehož vlastníkem a provozovatelem je žalovaná. Bylo také prokázáno, že dopravní nehoda byla způsobena několika vzájemně a současně působícími faktory, a to jízdou pod vlivem alkoholu, který zaměstnankyně žalované požila ve spojení s únavou po noční směně bez zajištění potřebného odpočinku, jak bylo zjištěno v rámci trestního řízení. Soud na základě výše uvedeného má za to, že není pochyb, o tom, že žalobkyně má regresní nárok vůči žalované, když zaměstnankyně žalované po požití alkoholu, tj. pod vlivem alkoholu, jak vyžaduje příslušné ustanovení § 10 odst. 2 písm. e) zákona o odpovědnosti a dalších nepříznivých okolností, způsobila vozem žalované dopravní nehodu, která pro řidičku druhého vozidla byla smrtelná.

23. Následně se soud zabýval mírou spoluzavinění poškozené na následcích dopravní nehody, tedy na smrtelném následku, když žalobkyně stanovila tuto výši na 40% z důvodů nepřipoutání poškozené ve vozidle, které řídila. Žalobkyně tak po žalované touto žalobou požadovala částku odpovídající 60% částek, které uhradila na nemajetkovou újmu rodinných příslušníků poškozené, náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s pohřbem a náhradu nákladů léčení poškozené vykázané VZP ČR.

24. Dle usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2810/2019„ Úprava spoluúčasti poškozeného na vzniklé újmě je založena na východisku, že újma nemusí být pouze výsledkem jednání škůdce, nýbrž může být vyvolána i samotným poškozeným; v takovém případě poškozený poměrně nebo zcela nese újmu vzniklou okolnostmi na jeho straně. Jde o určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a škůdce, přičemž se vychází z míry účasti každého z nich a zvažují se veškeré příčiny, které vedly k újmě, a jak u škůdce, tak i u poškozeného lze brát v úvahu jen takové jednání, jež bylo alespoň jednou z příčin vzniku újmy. Na straně poškozeného se pak zvažují veškeré příčiny, existence a forma zavinění (úmysl, nedbalost) není zpravidla pro konstatování spoluúčasti podstatná – může ale mít vliv na určení rozsahu spoluúčasti poškozeného na vzniku újmy. Závěr odvolacího soudu o míře spoluúčasti poškozeného na vzniku škody vychází jednak z konkrétních, individuálně určených okolností posuzované věci, a jednak z obecné zkušenosti soudu s přihlédnutím k jiným případům podobného druhu. Dovodil-li za daného skutkového stavu věci (jehož správnost ve smyslu § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 o. s. ř. dovolacímu přezkumu nepodléhá) odvolací soud, že okolnosti na straně žalobce přispěly ke zvýšení rozsahu vzniklé škody na zdraví zásadním způsobem a stanovil-li míru jeho spoluzavinění na 50 %, není jeho úvaha zjevně nepřiměřená a neodchyluje se od dosavadní rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 25 Cdo 4199/2013, C (číslo), podle nějž okolnost, že spolujezdec nebyl při jízdě motorovým vozidlem připoután bezpečnostními pásy, lze hodnotit jako důvod výraznějšího spoluzpůsobení si škody poškozeným, jestliže je doloženo, že právě nepřipoutání vedlo při havárii k úrazu či ke zhoršení jeho důsledků a v jakém rozsahu). Určení rozsahu spoluzavinění poškozeného totiž podle ustálené judikatury není odvislé pouze od počtu okolností, jež mu lze v tomto směru přičítat, nýbrž i od toho, jak významným způsobem se každá z nich podílela na vzniku škody a její výši (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2740/2018). Není tedy vyloučeno, aby existence byť i jen jediné okolnosti přičitatelné poškozenému odůvodnila závěr o jeho spoluzavinění v míře srovnatelné s účastí primárního škůdce, podílela-li se na vzniku a celkové výši škody stěžejním způsobem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1022/2019). Bylo-li v řízení prokázáno, že primární příčinou těžkých zranění žalobce bylo nepřipoutání bezpečnostními pásy, podílela se tato skutečnost na závažných zdravotních následcích poškozeného zásadním způsobem, neboť kdyby připoután byl, byla by jeho zranění lehká. Na tomto závěru by nic nezměnilo ani to, kdyby žalobce připoután byl a pásy selhaly. I tak by se jednalo o okolnost na straně žalobce (náhodu), jež v rozsahu, v jakém se podílí na škodném následku, vylučuje odpovědnost škůdce.“ 25. Rozsudkem ze dne 27. 3. 2017, sp. zn. 25 Cdo 4199/2013 Nejvyšší soud České republiky judikoval, že:„ okolnost, že spolujezdec nebyl při jízdě motorovým vozidlem připoután bezpečnostními pásy, lze hodnotit jako důvod spoluzpůsobení si škody poškozeným, pokud je doloženo, že právě ono nepřipoutání vedlo při havárii k úrazu či ke zhoršení jeho důsledků a v jakém rozsahu. Byla-li škoda způsobena také (či výlučně) jednáním poškozeného, je v tomto rozsahu vyloučena odpovědnost škůdce. Chybí totiž jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu, a to příčinná souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním škůdce, popř. kvalifikovanou událostí, za niž škůdce odpovídá na objektivním principu. Při úvaze o poměrném rozdělení škody mezi škůdcem a poškozeným jde o určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a škůdce a o zvážení všech skutečností, jež přispěly ke způsobení škody. Zvažují se veškeré příčiny, které vedly ke škodě, a stejně jako u škůdce lze i u poškozeného brát v úvahu jen takové jeho jednání, jež bylo alespoň jednou z příčin vzniku škody. (ulice) úvaha o tom, nakolik se na způsobení škody podílel sám poškozený, a tedy v jakém rozsahu nese škodu sám, odvisí vždy od okolností konkrétního případu po porovnání všech příčin vzniku škody jak na straně škůdce, tak na straně poškozeného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1054/2007, Soubor C (číslo)). Nejde přitom o spoluzavinění poškozeného v užším smyslu (zaviněné porušení právní povinnosti), nýbrž přesněji řečeno o spoluzpůsobení vzniku škody (spolupřispění) z jakýchkoliv důvodů, které jsou na straně poškozeného.“ 26. Dle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2216/2019„ Spoluúčast poškozeného na vzniklé škodě je založena na tom, že škoda nemusí být pouze výsledkem jednání škůdce, nýbrž může být vyvolána i samotným poškozeným v takovém případě poškozený poměrně nebo zcela nese škodu vzniklou okolnostmi na jeho straně. Moderační právo umožňuje soudu určit výši náhrady škody nižší částkou, než je její skutečný rozsah tak, aby přiznaná náhrada škody vyjadřovala to, co v konkrétním případě lze po škůdci spravedlivě požadovat. Moderace se v případě náhrady nemajetkové újmy může uplatnit jen velmi omezeně.“ 27. Dle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3171/2013„ 20% - 30% spoluúčast poškozeného v případě vědomí o podnapilosti řidiče je zpravidla nutno považovat za nepřiměřeně nízkou (zvláště spočívá-li spoluúčast kumulativně jak ve vědomí poškozeného o požití alkoholu řidičem, tak i v nepoužití bezpečnostních pásů) a požadavek jednotného posuzování srovnatelných případů vyplývající z ústavně chráněné rovnosti před zákonem a právní jistoty vyžaduje, aby případné výraznější odchylky od takto typově judikaturou vymezených případů byly náležitě odůvodněny.“ 28. Předmětný spor je odlišný od výše uvedených případů co do následku dopravní nehody při nepoužití bezpečnostního pásu poškozenou, kterým bylo úmrtí poškozené. Ve věci sp. zn. 25 Cdo 2810/2019, která je citována výše, došlo ke stanovení míry zavinění poškozeného na 50% z důvodu, že se poškozený řidič nepřipoutal bezpečnostním pásem a v důsledku toho poškozený řidič utrpěl vážná zranění s trvalými následky, nedošlo tedy k jeho úmrtí. V projednávané věci však poškozená řidička, která se nepřipoutala bezpečnostním pásem, zemřela na následky nehody právě z důvodu nepřipoutání pásem, přičemž následek nehody by byl při jeho použití diametrálně odlišný.

29. Soud tak podíl spoluzavinění poškozené (jméno) (příjmení) na následcích nehody na jejím zdraví stanovil na 60%. (ulice) podíl spoluzavinění poškozené nad rámec zmíněné judikatury Nejvyššího soudu pracující s podílem 50% určil soud na základě zjištění, že by následek nehody byl zásadně odlišný v případě, kdy by byla poškozená za jízdy řádně připoutána. Znalec z oboru zdravotnictví, (titul) (titul). (jméno) (příjmení), (anonymizováno), totiž ve svém znaleckém posudku jednoznačně uvedl, že v případě řádného připoutání poškozené, by zcela jistě nedošlo ke vzniku smrtelného zranění. Poškozená by utrpěla nejvýše zranění, které by bylo možné hodnotit jako porucha zdraví s omezením v obvyklém způsobu života, které by trvalo několik týdnů. Okolnost, že poškozená nebyla při jízdě motorovým vozidlem připoutána bezpečnostním pásem, měla na následky nehody (úmrtí poškozené) zásadní vliv a v řízení bylo prokázáno, že právě ono nepřipoutání vedlo při havárii ke smrtelnému následku. Následky nehody na zdraví poškozené za situace, kdy nebyla či byla připoutána, jsou natolik odlišné (úmrtí nebo dočasné následky na zdraví v podobě několika týdenního omezení v obvyklém způsobu života), že soud přistoupil ke stanovení míry spoluzavinění poškozené nad obvyklou míru 50%, a to na 60%. Nelze přehlédnout ani to, že poškozená jela na dálnici nepřiměřeně nízkou rychlostí, cca 63km/hodinu. Na základě těchto specifických skutkových zjištění, kdy samozřejmě původcem kolize byla zaměstnankyně žalované, soud stanovil podíl spoluzaviněné poškozené v 60%, kdy při pouhé kolizi způsobené p. (příjmení), za situace, kdy by poškozená byla připoutána, by byly následky na zdraví zcela jiné.

30. Celkové 100% plnění představuje částka (částka) (nemajetková újma (částka), náklady na pohřeb (částka) a léčení (částka)). Pozůstalí po poškozené před podáním žaloby akceptovali snížení o 40% z důvodu jejího spoluzavinění, žalobkyně tak snížila celkové plnění o 40% a vyplatila pozůstalým na náhradu nemajetkové újmy a náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s pohřbem celkem částku (částka). Na náhradu nákladů léčení žalobkyně vyplatila VZP ČR částku (částka) Celkem vyplatila žalobkyně 60% ( (částka)) z celkové částky, a v tomto řízení ji žádá jako regres po provozovateli vozidla a zaměstnavateli žalované, která jej řídila, zpět.

31. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že částka, kterou žalobkyně uplatnila touto žalobou, neodpovídá v řízení zjištěné míře spoluzavinění poškozené na vzniklém následku nehody, a proto stanovil podíl zavinění poškozené na 60%, jak uvedeno výše. Přiznal tak žalobkyni nárok na částku (částka) odpovídající 40% z celkového plnění ve výši (částka) (100%), které by bylo bývalo poskytnuto, nebýt zde spoluzavinění poškozené na následcích dopravní nehody. Výrokem II. soud zamítl částku (částka) s požadovaným příslušenstvím představující rozdíl mezi žalovanou ( (částka)) a přiznanou částkou ( (částka)).

32. Soud přiznal žalobkyni i nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky (částka) od (datum) do zaplacení, a to ode dne následujícího po dni, kdy byla žalované doručena předžalobní výzva k úhradě žalované částky. V souladu s nařízením vlády 351/2013 Sb., a ust. § 1970 obč. zák.„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ 33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, částku odpovídající poměru jejího úspěchu ve věci. Žalobkyně byla se svou žalobou úspěšná co do 67% ze žalované částky (100% částka (částka), přiznaná částka (částka), tj. 67%, zamítnutá částka (částka), tj. 33 %), v 33 % nebyla úspěšná. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů odpovídající 34% z celkových nákladů (od úspěchu 67% odečten neúspěch 33%). Celkové (100%) náklady řízení představuje částka (částka). Tato částka se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši (částka) a z nákladů na právní zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) určená z tarifní hodnoty ve výši (částka) sestávající z částky (částka) za každý z sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po (částka) dle § 13 odst. 4 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, vyjádření ze dne (datum), doplnění tvrzení ze dne (datum), účast na ústním jednání dne (datum) a dne (datum)) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky (částka) ve výši (částka) Celkem tak žalobkyni náleží 34% z jejích nákladů, což je částka (částka).