26 C 95/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Štěpánkou Dvouletou ve věci žalobců: celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žalované o určení vlastnického práva

I. Soud určuje, že vlastníkem podílu o velikosti ideální 1/4 pozemku dle KN parc. [číslo] v kat. území [část obce], obec Praha, ke dni podání žaloby 10. 3. 2020 vedeného u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, na listu vlastnictví [číslo] pro obec Praha, katastrální území Hostivař, je [celé jméno žalobce], [rodné číslo], K [adresa], [obec], [část obce].

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 21 940 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce [celé jméno žalobce], ročník [rok], 10. 3. 2020 podal žalobu na určení, že je vlastníkem podílu o velikosti ideální 1/4 pozemku dle KN parc. [číslo] v kat. území [část obce], obec Praha, když na listu vlastnictví je duplicitní zápis ohledně vlastnického práva žalované. Tato skutečnost mu znemožňuje nakládat se svým podílem. Žalovaná pozemek parc. [číslo] užívá k podnikatelské činnosti jako areál prodejny elektro. [celé jméno žalobce], ročník [rok], [celé jméno žalobkyně], ročník [rok], [celé jméno žalobce], [datum narození], [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], se stali vlastníky svých podílů na základě rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha [číslo jednací] ze dne 4. 6. 2007, které nabylo právní moc 19. 6. 2007. Vlastnické právo žalované bylo do katastru nemovitosti zapsáno na základě kupní smlouvy z 18. 12. 1997 s právními účinky vkladu 17. 8. 1998, kterou žalovaná uzavřela s prodávající [právnická osoba] S ohledem na vydané restituční rozhodnutí je kupní smlouva uzavřená mezi žalovanou a prodávající [právnická osoba] neplatná dle § 5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, když v době uzavírání kupní smlouvy z 18. 12. 1997 s prodávajícím [právnická osoba] a v době podání návrhu na zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí 17. 8. 1998 byla v dobré víře v zapsaný stav v katastru nemovitostí, tj. o vlastnickém právu prodávajícího. Nebyla účastníkem žádného restitučního řízení žalobců. Restituční rozhodnutí bylo vydáno 10 let po uzavření kupní smlouvy z 18. 12. 1997 a jejím vkladu do katastru nemovitostí 17. 8. 1998. Její vlastnické právo bylo založeno konstitutivním aktem státu (rozhodnutí Katastrálního úřadu Praha – město pod [číslo jednací] – [číslo] o povolení vkladu s právními účinky vkladu k [datum]), na základě kterého byla zapsána do katastru nemovitostí jako vlastník z časového hlediska před žalobci. Pro případ, že by soud neupřednostnil princip„ ochrany dobré víry“ žalovaná namítla vydržení s ohledem na držbu pozemku ode dne uzavření kupní smlouvy ([datum]). Žalobce žalobu podal v rozporu s dobrými mravy, když jí nepřiměřeně zasahuje do několika desítek let poklidně jejího trvajícího vlastnického práva, stav duplicitního zápisu vlastnického práva má žalobce možnost vyřešit uplatněním náhrady škody vůči jejímu předcházejícímu vlastníku.

3. Z hospodářské smlouvy z 29. 11. 1973 soud zjistil, že Státní statek hl. m. [obec] n. p. převedl správu národního majetku k pozemku parc. [číslo] role, díl„ d“ o výměře [výměra] Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů [obec]. Z dopisu z 11. 11. 1996, z dopisu z 6. 11. 1996, z dopisu 24. 10. 1996, ze soupisu pozemků vkládaných do privatizovaného majetku soud zjistil, že v rámci privatizace Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů [obec] na [právnická osoba], a. s. (dle údajů obchodního rejstříku do 22. 4. 1994 obchodní jméno Ústav pro výzkum, výrobu a využití, radioizotopů a. s.; datum vzniku společnosti 24. 4. 1992; [právnická osoba] byla založena zakladatelem Federálním fondem národního majetku 24. 4. 1992) byl do majetku [anonymizováno], a. s vložen pozemek parc. [číslo] o výměře [výměra]. Z privatizačního projektu státního podniku Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů [obec] z 31. 10. 1991 soud zjistil, že v něm bylo uvedeno, že dosud neuplynula lhůta stanovená zákonem č. 229/1991 Sb. (31. 12. 1992) k uplatnění restitučních nároků a že uplatnění restitučních nároků lze předpokládat. Z rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hl. m. [obec] z 28. 3. 2000, [číslo jednací] soud zjistil, že pozemkový úřad rozhodl, že oprávněné osoby [celé jméno žalobce], ročník 1935, [celé jméno žalobkyně], ročník 1937, [celé jméno žalobce], ročník 1947, [jméno] [celé jméno žalobce], ročník 1931, nejsou vlastníky dle PK část par. [číslo] role o výměře [výměra] (dle KN části parc. [číslo]). Jako povinná osoba byla uvedena mimo pozemku dle KN parc. [číslo] [právnická osoba] Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2001, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moc 27. 6. 2001, soud zjistil, že Městský soud v Praze zrušil rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hl. m. [obec] z 28. 3. 2000, [číslo jednací] s vrácením věci k dalšímu řízení (v rozsudku byla uvedena i [právnická osoba]; žaloba byla podána 18. 2. 2000). Z rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha [číslo jednací] z 4. 6. 2007, které nabylo právní moc 19. 6. 2007, soud zjistil, že dle zákona č. 229/1991 Sb. [celé jméno žalobce], [datum narození], [celé jméno žalobkyně], [datum narození], [celé jméno žalobce], ročník [rok], [jméno] [celé jméno žalobce], ročník [rok], nabyli každý 1/4 dle KN parc. [číslo] ostatní plocha o výměře [výměra] (dříve dle PK část parc. [číslo] role; dle geometrického plánu z 27. 1. 2005, [číslo] došlo k rozdělení pozemku parc. [číslo] o výměře [číslo] na pozemky parc. [číslo] o výměře [výměra] a parc. [číslo] o výměře [výměra]; výměra [výměra] pozemku parc. [číslo] vznikla na základě geometrického plánu z 31. 10. 1997 na sloučení parcel [číslo] části parc. [číslo]). Z dopisu z 26. 6. 2007 soud zjistil, že žalobce podal u katastrálního úřadu žádost o záznam restitučního rozhodnutí. Z vyrozumění katastrálního úřadu z 12. 12. 2007 a sdělení na čl. 67 spisu soud zjistil, že katastrální úřad dne 14. 12. 2007 odeslal žalované vyrozumění z 12. 12. 2007, ve kterém žalovanou informoval o duplicitním zápisu vlastnického práva. Z kupní smlouvy z 18. 12. 1997 s právními účinky vkladu 17. 8. 1998 soud zjistil, že [právnická osoba] žalované prodala pozemek parc. [číslo] o výměře [výměra]. V kupní smlouvě bylo uvedeno, že pokud by někdo vůči kupujícímu uplatňoval jakoukoliv pohledávku či jiné právo vzniklé před převodem vlastnického práva podle této smlouvy spojené s vlastnictvím nemovitosti, že se prodávající zavazuje, že pohledávku zaplatí, či jiné právo uspokojí do 60 dnů sám ze svého a že nahradí případně vzniklou škodu. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] k datu 4. 3. 2020 soud zjistil, že k pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra] byl k 4. 3. 2020 zápis vlastnictví pro žalovanou (zápis provedený na základě kupní smlouvy z 18. 12. 1997) a žalobce [celé jméno žalobce] ohledně jeho 1/4 a další tří restituenty, každý 1/4. Z [list vlastnictví] a [list vlastnictví] soud zjistil, že [právnická osoba] byla jako vlastník pozemku parc. [číslo] na [list vlastnictví] zapsána položkou výkazu změn [číslo]), po uzavření kupní smlouvy byla na [list vlastnictví] zapsána jako vlastník pozemku parc. [číslo] žalovaná položkou výkazu změn [číslo]). Z dopisů z 27. 5. 2013, 21. 11. 2019, 20. 12. 2019, e-mailů z 25. 1. 2018, 12. 2. 2018, 28. 2. 2018, 3. 4. 2018 soud zjistil, že účastníci řízení se mimosoudně snažili otázku duplicitního zápisu vlastnického práva vyřešit mimosoudně.

4. Dle provedených důkazů, které soud hodnotil postupem dle § 132 občanského soudního řádu, vzal soud za prokázané, že v rámci privatizace Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů [obec] na [právnická osoba], a. s. byl do privatizace i přes vědomí o možnosti uplatnění restitučních nároků podle zákona č. 229/1991 Sb. zahrnut pozemek dle KN (v té době) parc. [číslo] o výměře 3646 m2 (dle PK část parc. [číslo]). O restitučním nároku pozemkový úřad rozhodl nejprve 28. 3. 2000 tak, že restituenti nejsou vlastníky. Po podání žaloby 18. 2. 2000 u Městského soudu v Praze proti restitučnímu rozhodnutí z 28. 3. 2000 a zrušení tohoto restitučního rozhodnutí Městským soudem v Praze 31. 5. 2001 znovu rozhodl pozemkový úřad 4. 6. 2007 tak, že žalobce a další tři restituenti jsou každý z nich 1/4 vlastníky pozemku dle KN parc. [číslo] o výměře [výměra] (dříve dle PK části parc. [číslo] role; pozemek parc. [číslo] o výměře [výměra] vznikl dle geometrického plánu z 27. 1. 2005, [číslo] rozdělením pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra] na pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] o výměře [výměra]). Žalobce a další tři restituenti byli do katastru nemovitostí zapsáni jako vlastníci (každý 1/4) na základě restitučního rozhodnutí z 4. 6. 2007 a to vedle žalované (celé vlastnictví), která byla do katastru nemovitostí zapsána jako vlastník na základě kupní smlouvy z 18. 12. 1997 s právními účinky vkladu 17. 8. 1998. Kupní smlouvu z 18. 12. 1997 žalovaná od [právnická osoba] zakoupila pozemek (v té době) parc. [číslo] (v době uzavření kupní smlouvy o výměře [výměra]). Kupní smlouvu žalovaná s [právnická osoba] uzavřela a návrh na vklad vlastnického práva byl do katastru nemovitostí podán v době, kdy nebylo pravomocně ukončeno restituční řízení (první, byť zamítavé, restituční rozhodnutí pozemkový úřad vydal až po uzavření kupní smlouvy 28. 3. 2000). V důsledku zrušení restitučního rozhodnutí z 28. 3. 2000 soudem, bylo restituční řízení dokončeno až rozhodnutím pozemkového úřadu z 4. 6. 2007 (v této době pozemek parc. [číslo] o výměře [výměra]). V době koupě žalovanou od [právnická osoba] byl pozemek (v té době) parc. [číslo] zapsán na [list vlastnictví] položkou výkazu změn [číslo] (žalovaná jako kupující vycházela z tohoto zápisu). Katastrální úřad žalovanou o duplicitním zápisu vlastnického práva vyrozuměl dopisem z 12. 12. 2007, který jí zaslal 14. 12. 2007, čímž bylo zpochybněno vlastnické právo žalované (vlastnické právo s právními účinky vkladu k 17. 8. 1998).

5. Dne 1. 4. 1991 nabyl účinnost zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, který v § 3 odst. 2 stanovil, že majetku, na jehož vydání může vzniknout nárok fyzické osobě podle zvláštních předpisů, může být použito podle tohoto zákona pouze v případě, že tyto nároky nebyly uplatněny ve stanovené lhůtě nebo byly zamítnuty. Dne 24. 6. 1991 nabyl účinnosti zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, jehož smyslem bylo zmírnit následky některých majetkových křivd, k nimž došlo vůči vlastníkům zemědělského a lesního majetku v období let 1948 až 1989 a který v ust. § 5 odst. 2 stanovil, že povinná osoba je povinna s nemovitostmi až do jejich vydání oprávněné osobě nakládat s péčí řádného hospodáře, ode dne účinnosti tohoto zákona nemůže tyto věci, jejich součásti a příslušenství převést do vlastnictví jiného. Takové právní úkony jsou neplatné.

6. Zahrnutím pozemku dle KN (v té době) parc. [číslo] (dříve část dle PK parc. [číslo]; v rámci vydání druhého restitučního rozhodnutí z 4. 6. 2007 vznikl pozemek parc. [číslo] o výměře [výměra]) do privatizace došlo k porušení § 3 odst. 2 zákona č. 92/1991 Sb., v tehdy platném znění. Pokud povinnou osobou byla [právnická osoba] a tato ještě v době neukončeného restitučního řízení (první, byť zamítavé, restituční rozhodnutí bylo vydáno 28. 3. 2000) prodala pozemek (v té době) parc. [číslo] žalované kupní smlouvou z 18. 12. 1997 s právními účinky vkladu 17. 8. 1998, porušila tím [právnická osoba] § 5 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření kupní smlouvy, s důsledkem pro kupní smlouvu z 18. 12. 1997, že nikdy nezaložila práva a povinnosti smlouvou zamýšlená pro její neplatnost (absolutní neplatnost dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013).

7. Co se týče námitky žalované ohledně vydržení vlastnického práva a, že v době uzavírání kupní smlouvy z 18. 12. 1997 s prodávajícím [právnická osoba] a v době podání návrhu na zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí 17. 8. 1998, byla v dobré víře v zapsaný stav v katastru nemovitostí, tj. o vlastnickém právu prodávajícího, námitku vydržení bylo nutné posoudit dle § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013, ve spojení s §§ 130 odst. 1, 133 odst. 2 citovaného zákona a ve spojení s § 2 odst. 1, 2, 3 zákona č. 265/1992 Sb., ve znění účinném do 30. 4. 2000.

8. Dle § 130 odst. 1 zákona 40/1964 Sb., je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

9. Dle § 133 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

10. Dle § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

11. Dle § 2 odst. 1, 2, 3 zákona č. 265/1992 Sb., ve znění účinném do 30. 4. 2000, práva uvedená v § 1 odst. 1 se zapisují do katastru nemovitostí zápisem vkladu práva nebo výmazu vkladu práva, pokud tento zákon nestanoví jinak (1). Práva uvedená v § 1 odst. 1 vznikají, mění se nebo zanikají dnem vkladu do katastru, pokud občanský zákoník nebo jiný zákon nestanoví jinak (2). Právní účinky vkladu vznikají na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení ke dni, kdy návrh na vklad byl doručen katastrálnímu úřadu. Každý má právo nahlédnout do evidence doručených návrhů (3).

12. Vlastnické právo žalovaná na základě kupní smlouvy nabyla 17. 8. 1998 (právní účinky vkladu) a tímto dnem začala žalované běžet desetiletá vydržecí doba, která skončila 17. 8. 2008. Pokud katastrální úřad dopisem z 12. 12. 2007, který odeslala žalované 14. 12. 2007, žalovanou vyrozuměl o zápisu duplicitního vlastnického, byla tímto zpochybněna dobrá víra žalované a žalovaná se žalobě neubránila námitkou vydržení (neuplynula desetiletá vydržecí doba).

13. Dle § 11 zákona č. 265/1992 Sb., ve znění účinném do 30. 4. 2000, ten, kdo vychází ze zápisu v katastru učiněného po 1. lednu 1993, je v dobré víře, že stav katastru odpovídá skutečnému stavu věci, ledaže musel vědět, že stav zápisů v katastru neodpovídá skutečnosti.

14. V katastru nemovitostí nebyla k době uzavření kupní smlouvy mezi žalovanou a [právnická osoba] a podání návrhu na vklad do katastru nemovitostí žádný zápis, který by se týkal restitučního řízení. Ústavní soud však opakovaně vyslovil, že vzhledem ke smyslu zákona č. 229/1991 Sb., kterým je odčinění alespoň některých majetkových křivd, je třeba restituční nároky považovat za nároky primární, a to i za cenu zásahu do již provedených majetkoprávních posunů (např. rozhodnutí [ústavní nález] z 11. 12. 1997, [ústavní nález] Sb. z 11. 12. 2001, [ústavní nález] z 9. 2. 2002. Za zde uvedeného a shora uvedeného v celém odůvodnění rozsudku soud žalobě vyhověl.

15. Návrh na výslech Ing. [příjmení] soud zamítl, když z listů vlastnictví [číslo] [číslo] vyplynulo, že v nich nebylo vyznačeno vedení restitučního řízení. Další důkazy soud neprovedl, neboť provedené důkazy umožnily věc rozhodnout.

16. Dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu žalobci přísluší náhrada nákladů řízení za soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení ve výši 5 000 Kč a za právní zastoupení 5 x 2 500 Kč za hlavní úkon (převzetí věci, sepis žaloby, vyjádření z 18. 12. 2020, účast při jednání soudu 12. 1. 2021, vyjádření z 21. 1. 2021), 5 x 300 Kč režijní paušál vše dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., 2 940 Kč 21 % DPH.