28 C 227/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudcem JUDr. Mgr. Jakubem Schlitterem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 134 164,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 134 164,55 Kč spolu s úrokem ve výši 9,90 % ročně z částky 134 164,55 Kč od datum do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 134 164,55 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 7 310 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne datum domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky 134 164,55 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní po ověření úvěruschopnosti dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč. Úvěr je vede na účtu č. bankovní účet. Žalovaný dne datum čerpal úvěr ve výši 249 510 Kč převodem na účet č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 84 měsíčních splátkách ve výši 4 173 Kč, žalovaný se navíc zavázal hradit úrok ve výši 9,90 % ročně. Žalovaný nejdříve hradil řádně, do dne datum činil zůstatek jistiny částku 135 563,28 Kč. Dne datum uhradil žalovaný pouze částku 1 398,73 Kč, zůstatek jistiny tak činil částku 135 164,55 Kč. Poté již žalovaný nezaplatil ničeho, žalobkyně proto dopisem ze dne datum s účinností ode dne datum od smlouvy odstoupila a zesplatnila úvěr ve výši 145 590,41 Kč skládající se z jistiny ve výši 134 164,55 Kč, úroku ve výši 6 528,66 Kč, úroků z prodlení ve výši 397,20 Kč a poplatků ve výši 4 600 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu pouze jistiny ve výši 134 164,55 Kč a smluvní úrok ve výši 9,90 % ročně od dne datum. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani přes předžalobní upomínku ze dne datum.

2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním příslušníkem země s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost je dána bydlištěm žalované v souladu s ustanovení pr. předpisu, o mezinárodním právu soukromém, a ustanovení pr. předpisu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Rozhodným právem je české právo v souladu s § 87 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagovali na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona o. s. ř., postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.

5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobkyní po ověření úvěruschopnosti dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč, na účet č. bankovní účet byla převedena částka 249 510 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 173 Kč měsíčně s úrokem ve výši 9,90 % (smlouva o úvěru číslo s přílohami, standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru, úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, všeobecné obchodní podmínky, interní účetní doklad ze dne datum). Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto došlo k zesplatnění úvěru žalobkyní ke dni datum (historický výpis úvěru číslo oznámení o neprovedení splátky ze dne datum, upomínka ze dne datum, výzva ze dne datum, výzva k okamžitému splacení dluhů ze dne datum s dodejkou). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne datum (výzva k okamžitému splacení dluhů ze dne datum s dodejkou).

6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.

7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.

8. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 250 000 Kč, který se zavázal splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 173 Kč měsíčně s úrokem ve výši 9,90 % ročně. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátil.

11. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

12. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne datum o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.

13. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z.

14. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

15. Sjednaný smluvní úrok ve výši 9,90 % je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl.

16. Žalovaný dlužnou částku do dne splatnosti nezaplatil, tudíž se dostal dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle zaplacení dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario).

17. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 310 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 710 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů (výzva k plnění, návrh na zahájení řízení) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

19. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.