28 C 227/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudcem JUDr. Mgr. Jakubem Schlitterem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 134 164,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 134 164,55 Kč spolu s úrokem ve výši 9,90 % ročně z částky 134 164,55 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 134 164,55 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 7 310 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne [datum] domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky 134 164,55 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní po ověření úvěruschopnosti dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč. Úvěr je vede na účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný dne [datum] čerpal úvěr ve výši 249 510 Kč převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 84 měsíčních splátkách ve výši 4 173 Kč, žalovaný se navíc zavázal hradit úrok ve výši 9,90 % ročně. Žalovaný nejdříve hradil řádně, do dne [datum] činil zůstatek jistiny částku 135 563,28 Kč. Dne [datum] uhradil žalovaný pouze částku 1 398,73 Kč, zůstatek jistiny tak činil částku 135 164,55 Kč. Poté již žalovaný nezaplatil ničeho, žalobkyně proto dopisem ze dne [datum] s účinností ode dne [datum] od smlouvy odstoupila a zesplatnila úvěr ve výši 145 590,41 Kč skládající se z jistiny ve výši 134 164,55 Kč, úroku ve výši 6 528,66 Kč, úroků z prodlení ve výši 397,20 Kč a poplatků ve výši 4 600 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu pouze jistiny ve výši 134 164,55 Kč a smluvní úrok ve výši 9,90 % ročně od dne [datum]. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani přes předžalobní upomínku ze dne [datum].

2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním příslušníkem [země] s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost je dána bydlištěm žalované v souladu s [ustanovení pr. předpisu], o mezinárodním právu soukromém, a [ustanovení pr. předpisu], ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Rozhodným právem je české právo v souladu s § 87 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagovali na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona o. s. ř., postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.

5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobkyní po ověření úvěruschopnosti dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč, na účet č. [bankovní účet] byla převedena částka 249 510 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 173 Kč měsíčně s úrokem ve výši 9,90 % (smlouva o úvěru [číslo] s přílohami, standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru, úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, všeobecné obchodní podmínky, interní účetní doklad ze dne [datum]). Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto došlo k zesplatnění úvěru žalobkyní ke dni [datum] (historický výpis úvěru [číslo] oznámení o neprovedení splátky ze dne [datum], upomínka ze dne [datum], výzva ze dne [datum], výzva k okamžitému splacení dluhů ze dne [datum] s dodejkou). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne [datum] (výzva k okamžitému splacení dluhů ze dne [datum] s dodejkou).

6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.

7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.

8. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 250 000 Kč, který se zavázal splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 173 Kč měsíčně s úrokem ve výši 9,90 % ročně. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátil.

11. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

12. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.

13. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z.

14. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

15. Sjednaný smluvní úrok ve výši 9,90 % je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl.

16. Žalovaný dlužnou částku do dne splatnosti nezaplatil, tudíž se dostal dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle zaplacení dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario).

17. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 310 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 710 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů (výzva k plnění, návrh na zahájení řízení) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

19. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.