28 C 253/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudcem JUDr. Mgr. Jakubem Schlitterem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Anonymizováno o zaplacení 72 631,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení částky , částka, s požadovaným příslušenstvím, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku , částka, představující úrok, částku , částka, za zpracování zápůjčky a částku , částka, za službu komfortního a flexibilního splácení. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 21 měsíčních splátkách ve výši , částka, , poslední splátka byla splatná dne , datum, . Žalovaný zaplatil celkem částku , částka, . Tato pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a skládala se ze zůstatku jistiny ve výši , částka, , dlužných poplatků ve výši , částka, , úroku z úvěru od , datum, do , datum, ve výši , částka, a úroku z prodlení od , datum, do , datum, ve výši , částka, . Žalovaný dluh neuhradil ani přes předžalobní výzvu žalobkyně ze dne , datum, .

2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním příslušníkem , Anonymizováno, s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 17 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Rozhodným právem je české právo v souladu s čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.

5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovaným , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši , částka, , z toho částka , částka, byla použita na úhradu předchozího úvěru žalovaného, a částka ve výši , částka, byla vyplacena žalovanému, žalovaný se zavázal úvěr splatit v 21 měsíčních splátkách ve výši , částka, , poslední splátka byla splatná dne , datum, , RPSN bylo ve výši 98,81 %, žalovaný zaplatil částku , částka, (zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, , smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , přehled plateb). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni dne , datum, (smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, s podacím lístkem ze dne , datum, ). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne , datum, (předžalobní výzva ze dne , datum, s podacím lístkem ze dne , datum, ).

6. Soud věc po právní stránce posoudil následovně:

7. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Společnost , právnická osoba, , a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě, které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, , částka , částka, byla použita na úhradu jiné úvěrové smlouvy žalovaného. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za poskytnutí částky , částka, úrok ve výši , částka, , částku , částka, za zpracování úvěru a odměnu za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, . Celkovou dlužnou částku , částka, s doplňkovou službou, částku , částka, bez doplňkové služby, se žalovaný zavázal zaplatit v 21 měsíčních splátkách po , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.

9. Povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 98,81 %. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. I kdyby služba komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, byla sjednána jako dobrovolná a nebyla by započítána do RPSN, roční úroková sazba by při poskytnutí úvěru ve výši , částka, činila 78,13 %, a při počítání výše úvěru , částka, by se jednalo o roční úrokovou sazbu ve výši 71,70 %, a také by se jednalo o úplatu, která je zjevně v rozporu s dobrými mravy. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má tak žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru. Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti jednotlivých splátek, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění, tedy předžalobní výzvě ze dne , datum, . Vzhledem k tomu, že žalovaný před postoupením pohledávky uhradil částku ve výši , částka, , a žalovanému byla poskytnuta částka , částka, , nikoliv ve smlouvě uvedená částka , částka, , kdy částka , částka, byla použita na úhradu předchozího úvěru, nemohlo být dlužné plnění započteno na neplatně sjednané náklady úvěru, nýbrž na bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na výše uvedené soud výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši dosud nesplacené jistiny spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši požadované žalobkyní ode dne následujícího po splatnosti určené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění (ve spojení s § 573 o. z.), tedy od , datum, , a výrokem II. žalobu částečně zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaný by měl nárok na náhradu nákladů řízení z 68,6 % (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 84,3 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 15,7 %), avšak žalovanému žádné náklady nevznikly.

11. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.