28 C 260/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudcem JUDr Mgr Jakubem Schlitterem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 48 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 48 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 48 400 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 48 400 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 12 281,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení 48 400 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne 8. 6. 2016 smlouvu o nájmu bytu. Předmětem nájemní smlouvy byl nájem bytu [číslo] v 1. nadzemním podlaží domu na pozemku parc. [číslo] budova [adresa], [ulice a číslo], [obec a číslo]. Účastníci uzavřeli dne 13. 11. 2019 Dodatek [číslo] ve kterém žalovaný uznal dluh co do výše 48 400 Kč vč. úroku, který se zavázal splatit nejpozději do 31. 1. 2020. Žalovaný neuhradil ničeho ani přes zaslanou předžalobní upomínku.

2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem Slovenské republiky s bydlištěm v České republice ([ulice a číslo], [obec] – [část obce]). Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.

5. Smlouvou o nájmu bytu ze dne 8. 6. 2016 mezi [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a žalovaným bylo prokázáno, že předmětem nájmu byl byt [číslo] nacházející se v 1. nadzemním podlaží domu na pozemku parc. [číslo] budova [adresa] v ulici [ulice a číslo], [obec a číslo], přičemž nájemní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 5. 2017. V nájemní smlouvě byla sjednána pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení.

6. Dodatky ke smlouvě [číslo] – 4 bylo prokázáno, že nájem byl prodloužen až do 31. 1. 2020 s tím, že v dodatku [číslo] ze dne 13. 11. 2019 žalovaný uznal dluh ve výši 48 400 Kč spolu se smluvní pokutou a zavázal se jej uhradit do 31. 1. 2020.

7. Příkazní smlouvou ze dne 1. 7. 2015 byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby.

8. Výpisem z katastru nemovitostí ze dne 15. 1. 2021 bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jsou vlastníky předmětného bytu.

9. Předžalobní upomínkou ze dne 6. 2. 2020 bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 7 dnů od doručení výzvy.

10. Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že účastníci dne 8. 6. 2016 uzavřeli nájemní smlouvu na dobu určitou, tj. do 31. 5. 2017. Na základě dodatků ke smlouvě byl nájem prodloužen do 31. 1. 2020. Dodatkem [číslo] ze dne 13. 11. 2019 žalovaný uznal dluh za nájemné ve výši 48 400 Kč spolu se smluvní pokutou a zavázal se jej uhradit do 31. 1. 2020, což neučinil.

11. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.

12. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících zákonných ustanovení.

13. Dle § 2201 věta před středníkem zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění do 30. 6. 2020 (dále jen„ o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

14. Dle § 2217 o. z. nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.

15. Dle ust. § 2246 o. z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. Neujednají-li strany výši nájemného, vznikne pronajímateli právo na nájemné v takové výši, jaká je v den uzavření smlouvy v místě obvyklá pro nový nájem obdobného bytu za obdobných smluvních podmínek.

16. Dle § 2239 o. z. se nepřihlíží k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost zaplatit pronajímateli smluvní pokutu, ani k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená.

17. Dle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

18. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Strany uzavřely smlouvu o nájmu bytu v souladu s § 2201 o. z., když se žalovaný zavázal hradit měsíční nájemné ve výši 12 000 Kč. Dodatkem [číslo] ke smlouvě žalovaný uznal v souladu s § 2053 dluh ve výši 48 400 Kč, který se zavázal uhradit do 31. 1. 2020. Žalovaný ve stanovené lhůtě svůj dluh neuhradil, dostal se tak do prodlení a žalobkyni tak vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 513/2013. Soud tak rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

20. Ohledně nároku na smluvní pokutu soud uvádí, že účastníci si v nájemní smlouvě (VII. Pokuty za nedodržení smluvních podmínek) sjednali pro případ prodlení s placením jakékoli platby vyplývající z nájemní smlouvy, povinnost žalovaného k úhradě úroku z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení s jejím zaplacením. Toto ujednání soud posoudil jako neplatné z důvodu, že k takovému ujednání nelze přihlížet s odkazem na § 2239 o. z. (ve znění účinném do 30. 6. 2020). Smluvní pokutu pro případ prodlení s placením nájemného nelze sjednat, neboť by tím byl obcházen výslovný zákaz v § 2239 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1318/2017). Na základě tohoto tak soud ve výroku II. žalobu co do smluvní pokuty zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, který byl s žalobou neúspěšný v nepatrné části, náhradu nákladů řízení ve výši 12 281,50 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 936 Kč a dále nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 48 400 Kč sestávající se ze dvou úkonů po 3 060 Kč (převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t.) a jednoho úkonu po 1 530 Kč (výzva k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t.), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 550 Kč ve výši 1 795,50 Kč. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně.

22. Lhůta k plnění ve výroku I. a III. byla stanovena dle 160 odst. 1 o. s. ř.