28 C 38/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl předsedou senátu JUDr. Mgr. Jakubem Schlitterem Ph.D. jako samosoudcem ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa , anonymizováno , země zastoupený advokátkou Mgr. jméno jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení dědice

I. Určuje se, že žalobce [celé jméno žalobce], [datum narození] je jediným dědicem po zůstavitelce [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelé [datum], a to ze závěti ze dne [datum] pořízené [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářským zápisem [číslo].

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 32 492 Kč k rukám Mgr. [jméno] [jméno] [příjmení], advokátky, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne [datum], došlou soudu dne [datum], se žalobce domáhal určení dědice.

2. Žalobu odůvodnil tím, že soudní komisařkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] je vedeno řízení o pozůstalosti [jméno] [příjmení], [datum narození], naposledy bytem [adresa], zemřelé dne [datum]. Řízení je vedeno za účasti pozůstalého [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] (žalovaného) a [anonymizována dvě slova] [celé jméno žalobce] (žalobce).

3. V rámci řízení o pozůstalosti byla zjištěna existence následujících pořízení pro případ smrti: - Dvě závěti s nadepsaným datem [datum], obě psány i podepsány rukou jako závěti holografní. Na jedné ze závětí je navíc podepsán svědek [jméno] [příjmení] (dále jen„ Závěť se svědkem“), viz [číslo listu] spisu vedeného soudní komisařkou pod sp. zn. [spisová značka], [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ spis“). Závěť se svědkem je sepsána na čistém papíře velikosti A4. Další závěť ze dne [datum] stejného označení je již bez označení svědka a jeho podpisu (dále jen„ Závěť beze svědka“), viz č. l. 49 spisu. Závěť beze svědka je sepsána na linkovaném papíře velikosti A5, označeném logem [anonymizováno]. Ze závětí není zřejmé, která byla sepsána dříve. Vlastní text obou závětí je shodný a zůstavitelka povolává univerzálním dědicem svého majetku svého [anonymizováno], žalovaného [celé jméno žalovaného]. - Závěť sepsaná formou notářského zápisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum] (viz [číslo listu] spisu). Touto závětí zůstavitelka povolala dědicem veškerého svého majetku svého [anonymizováno], [role v řízení] [celé jméno žalobce]. - Závěť sepsaná formou notářského zápisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum] (viz [číslo listu] spisu) ve prospěch [role v řízení] [anonymizováno].

4. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které bylo žalobci doručeno dne [datum], byl žalobce vyzván, aby se vyjádřil, zda Závěť se svědkem uznává za pravou a platnou a pokud nikoli, aby uvedl důvody její neplatnosti.

5. V reakci na přijaté usnesení se žalobce vyjádřil k pravosti a platnosti obou holografních závětí ([anonymizována dvě slova] [role v řízení] i [anonymizována dvě slova] [role v řízení]), když svým vyjádřením ze dne [datum] popřel pravost i platnost obou holografních závětí, navrhl, aby byl jmenován správce pozůstalosti a požádal o nařízení závěry pozůstalosti.

6. Usnesením [název soudu], č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci dne [datum], uložil nadepsaný soud žalobci, aby ve lhůtě 2 měsíců od právní moci usnesení podal proti žalovanému žalobu na určení, že je jediným dědicem.

7. Jelikož žalobce, pozůstalý bratr, je přesvědčen, že [anonymizováno] se [role v řízení] ani [anonymizována dvě slova] [role v řízení] nejsou pravým a platným projevem vůle zůstavitelky, má žalobce za to, že dědické právo svědčí jemu, a to v souladu se závětí sepsanou formou notářského zápisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum]. Proto podal žalobce žalobu o určení dědice.

8. Žalobce zpochybňuje pravost textu závětí z [datum], jakož i pravost podpisů na nich uvedených.

9. Žalovaný opírá své dědické právo o závěti sepsané ve formě soukromých listin. V souladu s § 565 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), je žalobce přesvědčen, že je na žalovaném, aby prokázal pravost a správnost soukromé listiny, tj. aby prokázal pravost a správnost [anonymizována dvě slova] [role v řízení] nebo [anonymizována dvě slova] [role v řízení]. K tomu srov.„ …pokud někdo uplatňuje jako důkaz listinu soukromou, sám musí prokázat její pravost a správnost. To znamená, že osoba dovolávající se notářského zápisu nemusí činit dále nic….“ 10. I přes výše uvedené to je žalobce, kdo byl vyzván, aby své dědické právo bránil u soudu. K tomu žalobce považoval za nezbytné vyjádřit, že považuje postup soudní komisařky v tomto směru za velmi nestandardní.

11. V souladu s § 1533 OZ je formální náležitostí platnosti závěti, aby byla sepsána vlastní rukou zůstavitele a aby zároveň byla vlastní rukou zůstavitele podepsána. Absence jakékoli z těchto dvou náležitostí způsobuje absolutní neplatnost takové závěti. Dle komentářové literatury„ Holografní závěť musí zůstavitel napsat - v celém jejím obsahu (od začátku do konce) -„ vlastní rukou“ sám bez pomoci třetí osoby, která by jakkoli ovlivnila charakteristické znaky jeho rukopisu“ 12. K [anonymizována dvě slova] [role v řízení] připojila svůj podpis osoba označená jako [jméno] [příjmení], [datum narození], [obec a číslo] (dále jen pan„ [anonymizováno]“). Přítomnost svědka vyžaduje zákon toliko u závěti alografní. Přítomnost svědka v posuzované věci tak nemá význam coby podmínka platnosti závěti. Přesto je třeba [role v řízení] věnovat pozornost.

13. Pan [anonymizováno] byl vyslechnut soudním komisařem. Před výslechem však byl kontaktován žalovaným. Srov. vyjádření žalovaného v protokolu o zjištění stavu a obsahu listiny ze dne [datum] (viz č. l. 43 spisu), cit.:„ Je to [anonymizována dvě slova] [příjmení] v obci [obec] [anonymizována dvě slova] u [obec], rodišti zůstavitelky. Poté, co jsem našel závěť, jsem s ním mluvil. Na sepsání zůstavitelky si pamatuje. Byl tehdy přítomen sepsání i se svou [role v řízení] [jméno] [příjmení] v [obec], kam jezdili za [anonymizováno]“ 14. Pan [anonymizováno] byl kontaktován žalovaným ihned po údajném nalezení předmětných závětí. Není však přesně znám obsah hovoru žalovaného s panem [příjmení]. S ohledem na tyto okolnosti je nutno přistupovat k tvrzením svědka rezervovaně, až nedůvěřivě. Nelze vyloučit, že byl pan [příjmení] žalovaným ovlivněn.

15. Na [číslo listu] spisu je založen protokol ze dne [datum] o výslechu svědka, pana [příjmení], v rámci řízení o pozůstalosti. Žalobci však nebylo umožněno, aby se zúčastnil výslechu pana [příjmení], a to přestože v dané době již bylo soudní komisařce známo, že účastníkem řízení je také žalobce (viz např. protokol o předběžném šetření ze dne [datum] na č. l. 38 spisu, do kterého žalovaný žalobce uvedl). Žalobce navrhoval provést výslech pana [příjmení] za účelem ověření pravosti [anonymizována dvě slova] [role v řízení], když výslech provedený soudním komisařem nelze v tomto směru považovat za dostatečný, navíc žalobce neměl možnost mu být přítomen a klást svědkovi otázky.

16. Jeví se jako vysoce nepravděpodobné, že by se žalovaný o existenci případných závětí zůstavitelky nedozvěděl, jak uvádí v bodě [číslo] obou protokolů o zjištění stavu a obsahu listiny, na č. l. 43 a č. l. 47 spisu, cit.:„ Nevěděl jsem před nalezením závěti, že ji zůstavitelka sepsala“. Je v přímém rozporu s osobnostní povahou zůstavitelky, aby učinila právní jednání s tak závažnými dopady, aniž by měla zaručeno, že by se kdokoliv o existenci předmětných závětí dozvěděl.

17. Pro domněnku, že [anonymizována dvě slova] [role v řízení] i [anonymizována dvě slova] [role v řízení] nejsou pravé, svědčí chování a jednání žalovaného v době předcházející úmrtí zůstavitelky a v době po jejím úmrtí.

18. Žalobce je pozůstalým [anonymizováno] zůstavitelky a již mnoho let žije v [země]. Z důvodu svého pobytu v zahraničí byl v posledních letech se zůstavitelkou v kontaktu převážně distančně. V měsících předcházejících úmrtí zůstavitelky byl však bohužel žalobci kontakt se zůstavitelkou jednáním žalovaného upírán. Žalovaný neposkytl žalobci ani informace o vážném [anonymizováno] stavu zůstavitelky. Ani přátelům zůstavitelky nebyl žalovaným umožněn kontakt se zůstavitelkou.

19. Žalovaný informoval žalobce o úmrtí zůstavitelky až emailem ze dne [datum], a to v den posledního rozloučení se zůstavitelkou a až [anonymizováno] dní po [anonymizována dvě slova]. A to dokonce až poté, co žalobce ve stejný den o úmrtí zůstavitelky jako první telefonicky informoval [jméno] [příjmení], bratranec zůstavitelky a žalobce. Fakticky tak žalovaný žalobci znemožnil, aby se zúčastnil pohřbu své [anonymizováno]. Na následnou snahu žalobce o telefonický kontakt s žalovaným žalovaný nereagoval. Žalovaný nyní tvrdí, že žalobce o úmrtí zůstavitelky údajně informoval emailem již dříve, emailem na adresu [email]. Toto své tvrzení však žalovaný nikdy neprokázal a jeví se toliko jako účelová snaha zastřít skutečnost. [jméno] emailovou adresu žalobce navíc nikdy nepoužíval a nikdy mu nepatřila, což je žalovanému dobře známo. S žalovaným a se zůstavitelkou žalobce vždy komunikoval prostřednictvím emailu [email] Ani o těžké [anonymizováno] zůstavitelky žalovaný žalobce neinformoval. Na dotazy, které žalobce na žalovaného v souvislosti s úmrtím zůstavitelky měl, žalovaný nikdy nereagoval.

20. Když se žalobce žalovaného dotazoval na okolnosti úmrtí zůstavitelky, místo odpovědi žalovaného přišel přípis advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z [datum], v němž je uvedeno, cit.:„ Žádám Vás proto, aby veškerá komunikace, kterou byste chtěli adresovat klientovi, probíhala výlučně přes mou advokátní kancelář…“ (viz [číslo listu] spisu). Není naprosto běžné, aby si účastníci řízení o pozůstalosti vyhledali právní zastoupení ještě předtím, než dojde ke sporu ohledně dědictví, natož aby druh pozůstalé vyhledal právní zastoupení pro komunikaci s [anonymizováno] pozůstalé o okolnostech její smrti.

21. Je to právě podezřelé jednání žalovaného ve spojení se skutečností, že písmo a podpisy na holografických závětech na první pohled neodpovídají písmu zůstavitelky, které přiměly žalobce, aby platnost a pravost závětí prověřil.

22. Jak výše uvedeno, jelikož bylo jednání žalovaného podezřelé, oslovil žalobce [příjmení] [jméno], kanadského forenzního analytika dokumentů ([anonymizováno 6 slov]) ze [právnická osoba] [anonymizováno] [příjmení] [anonymizována tři slova] [příjmení] [příjmení] [příjmení], [anonymizována tři slova], [země] (dále jen„ Znalec“). Předběžné posouzení Znalce doložil žalobce v odst. 12 svého vyjádření z [datum] a zároveň avizoval, že zadaný znalecký posudek po jeho dokončení založí do spisu. Tak učinil dne [datum].

23. Pro účely zpracování znaleckého posudku si žalobce vyžádal přístup také do [anonymizováno] dokumentace zůstavitelky, neboť obsahuje vlastnoruční podpisy zůstavitelky. Tyto dokumenty, včetně dalších písemností sepsaných zůstavitelkou, poskytl žalobce [příjmení].

24. Zpracovaný znalecký posudek zcela vyvrátil případné pochybnosti, které pozůstalý bratr mohl mít o pravosti a platnosti obou závětí s nadepsaným datem [datum].

25. Na str. 8 a 9 znaleckého posudku Znalec uvádí závěry, které jsou zcela zásadní pro řízení o pozůstalosti zůstavitelky. Dle Znalce, cit.: „ Je zde nezvratný důkaz o tom, že pisatelka známých podpisových a rukopisných vzorů (standardy [anonymizováno]) [jméno] [příjmení], nenapsala zpochybňovaný podpis a rukou napsané jméno [jméno] [příjmení] na zpochybňované holografické závěti ([anonymizováno]). Možnost, že alternativní hypotéza je pravdivá, lze fakticky vyloučit.“; na str. [anonymizováno] znaleckého posudku je shodný závěr také pro podpis a rukou napsané jméno [jméno] [příjmení] na zpochybňované holografické závěti ([anonymizováno]), 26. Závěr znaleckého posudku je jednoznačný. Dle stupnice hodnocení úrovně jistoty uvedené na str. [anonymizováno] znaleckého posudku se jedná o hodnocení Znalce odpovídající nejvyšší možné míře jistoty. Není tak dán prostor pro jakékoliv pochybnosti o závěrech Znalce, že závěti z [datum], o které opírá své dědické právo žalovaný, nebyly podepsány vlastní rukou zůstavitelky a její podpisy jsou pouze napodobeninou.

27. Jelikož žalovaný by na základě závětí z r. [rok] byl univerzálním dědicem, nelze se ubránit myšlenkám, že závěti sám napodobil, či třetí osobu požádal o jejich napodobení. Žijíce v domě zůstavitelky, měl žalovaný dobrou znalost písma zůstavitelky a měl přístup také k písemnostem její rukou sepsaným. Také závěry Znalce ve znaleckém posudku nasvědčují tomu, že rukopis zůstavitelky byl napodoben osobou, která byla s jejím rukopisem dobře seznámena. Znalec uvádí, cit.:„ Bylo zjištěno, že relativní odchylka a tvary písmen obou zpochybňovaných podpisů se zásadně liší od známých podpisů a rukopisu [jméno] [příjmení]. Dva zpochybňované podpisy ([anonymizováno]) a ([anonymizováno]) mají vizuální podobnost se známými podpisy [jméno] [příjmení], avšak zjištěné podobnosti jsou hodnoceny jako pravděpodobné rukopisné znaky rodinné nebo znaky důvěrně obeznámené osoby. To znamená, že tyto dva zpochybňované podpisy připojil někdo, kdo je obecně obeznámen se známými podpisy [jméno] [příjmení].“ Ostatně žalovaný nesporuje, že rukopis zůstavitelky velmi dobře zná, když v obou protokolech o zjištění stavu a obsahu listiny ([číslo listu] a [číslo listu] spisu) uvedl„ …poznávám zcela bez pochyb, že je celá sepsána rukou zůstavitelky a rovněž je též jí podepsána“.

28. Žalobce k dalšímu prokázání svých tvrzení navrhoval, aby byl v řízení ustanoven znalec a aby mu bylo uloženo vypracování znaleckého posudku s cílem určit, zda byla kterákoliv ze [anonymizována dvě slova] [role v řízení] a [anonymizována dvě slova] [role v řízení] sepsána a vlastnoručně podepsána zůstavitelkou.

29. V zájmu shromáždění maximálního množství vzorků rukopisu zůstavitelky tímto žalobce identifikoval další relevantní důkazy. Zůstavitelka byla držitelem [číslo obč. průkazu] a [číslo řidič. oprávnění], které byly po úmrtí zůstavitelky předány žalovanému. Dále byla držitelkou [číslo pasu]. Při žádosti o vydání těchto úředních dokladů zůstavitelka provedla svůj podpis, který může sloužit ke znaleckému zkoumání podpisu zůstavitelky. Zároveň je ze spisu zřejmé, že na jméno zůstavitelky byly vedeny účty u spol. [právnická osoba] ([číslo listu] spisu) a u spol. [právnická osoba] ([číslo listu] spisu).

30. Zůstavitelka byla vlastníkem následujících nemovitostí: [anonymizováno] [číslo] jejíž součástí je [anonymizováno] [adresa]; parc. [číslo] jejíž součástí je stavba bez č. p.; parc. [číslo] parc. [číslo] jejíž součástí je stavba bez č. p., vše v k. ú. [část obce], [územní celek]. Dne [datum] zůstavitelka podala žádost o zápis stavby do katastru nemovitostí ze dne [datum] a ke své žádosti připojila svůj vlastnoruční podpis. Také tento dokument žalobce navrhoval jako podklad pro znalecké zkoumání pravosti podpisu zůstavitelky.

31. Dle protokolu na [číslo listu] spisu byly závěti údajně nalezené žalovaným uloženy cit.:„ …ve [anonymizováno] patře ve [anonymizováno] mezi úředními listinami týkajícími se rodiny a domu v [část obce] deskách s ostatními listinami“. Žalobce navrhoval, aby tyto listiny byly soudem vyžádány jako důkaz k ověření pravosti podpisů na závětech a podklad pro znalecké zkoumání pravosti podpisu zůstavitelky.

32. Zůstavitelka byla účastníkem smluv o poskytování služeb k výše uvedené nemovitosti. Žalobce navrhoval soudu vyžádat si od příslušných dodavatelů služeb podkladovou dokumentaci obsahující rukopis zůstavitelky. O skutečnosti, že zůstavitelka platby služeb hradila, svědčí také tvrzení žalovaného v protokolu ze dne [datum] pořízeném soudní komisařkou, který je založen ve spise, kde žalovaný na str. [anonymizováno] uvádí, cit.:„ … (z účtů zůstavitelky) odcházely poplatky za energii, vodné stočné a odvoz odpadu“.

33. Žalovaný obývá nemovitost zůstavitelky v [část obce], ačkoliv k tomu není oprávněn.

34. Žalovaný tak disponuje přístupem k veškerým cennostem nacházejícím se v nemovitosti, již téměř jeden [anonymizováno] s majetkem zůstavitelky činí, co se mu zlíbí a užívá celou nemovitost zůstavitelky. K tomu došlo i přesto, že nelze považovat dědické právo žalovaného za jasně prokázané. K tomu srov. komentář k § 1680 OZ, cit.:„ Vznikne-li spor o dědické právo (srov. § [číslo] ZŘS, § [číslo] a komentář k § [číslo]), je nepochybné, že dědické právo žádného z dotčených dědiců nemůže být pokládáno za„ jasně prokázané“, a že proto žádný z dědiců nemá legitimaci (oprávnění) k udělení povolení k nakládání s věcí z pozůstalosti.“ ([příjmení], [anonymizováno] § [číslo] (Dispozice před skončením řízení). In: [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno] a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ [číslo]) . 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, marg. [číslo])

35. Žalovaný od zahájení řízení o pozůstalosti popírá, že by zůstavitelka kdy vlastnila jakýkoliv hodnotnější majetek.

36. Ze skutečností uvedených ve zdravotnické dokumentaci je zjevné, že žalovaný zatajil hotovost, včetně cenností a dalších věcí zůstavitelky, které žalovaný z nemocnice převzal po úmrtí zůstavitelky a které tvoří pozůstalost. Ačkoliv byl žalovaný soudní komisařkou opakovaně vyzván ke sdělení skutečností významných pro řízení, v uvedeném případě tak prokazatelně neučinil a tím porušil zejména § 141 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Také v protokolu ze dne [datum], pořízeném soudní komisařkou, žalovaný uvedl zjevnou nepravdu, když uvádí, cit.:„ … (pozůstalý [anonymizováno]) prohlašuje, že není žádný další pozůstalostní majetek než ten, uvedený ve spisu.“ V protokolu o předběžném šetření ze dne [datum] (č. l. 38 spisu) žalovaný uvedl nepravdu, že součástí pozůstalosti není žádná hotovost.

37. V uvedeném případě zřejmě došlo k zatajení také cenných [anonymizováno], které jsou na předávacím protokolu ze zdravotnické dokumentace uvedeny. Žalobci je dobře známo, že zůstavitelka za života vlastnila mnoho [anonymizována dvě slova]. To je ostatně pochopitelné, u osoby jejího společenského postavení a dožitého věku. Při soupisu pozůstalosti se však v nemovitosti již žádný [anonymizována dvě slova] nenacházel. Dle tvrzení žalovaného při soupisu pozůstalosti byly šperky zůstavitelky údajně odvezeny žalobcem do [země]. Toto tvrzení žalovaného se však nezakládá na pravdě. Ostatní [anonymizováno], které kdy zůstavitelka vlastnila, dle žalovaného údajně rozdala svým přátelům za života. Před úmrtím dle tvrzení žalovaného zůstavitelka žádné [anonymizována dvě slova] údajně nevlastnila. Ani s těmito tvrzeními žalovaného žalobce nesouhlasí.

38. Žalovaný se od počátku řízení o pozůstalosti snaží navodit dojem, že zůstavitelka byla v podstatě nemajetná a veškeré cennosti rozdala před svým úmrtím. Uváděná tvrzení žalovaného se nicméně jeví jednoznačně účelová.

39. Jeví se dále jako účelové tvrzení žalovaného ze dne [datum], když na str. [anonymizováno] protokolu ze dne [datum] pořízeném soudní komisařkou uvádí, cit.„ …prohlašuje, že [částka], jakožto přeplatek u [anonymizována tři slova] v [obec], viz [číslo listu] je jeho vlastnictvím a nepatří do pozůstalosti. Platil zůstavitelce za léčbu. Tuto skutečnost doloží.“ 40. Přitom faktura ze dne [datum] s datem splatnosti [datum] za zálohu na léky na částku [částka] (č. l. 2 spisu) byla vystavena na zůstavitelku. Navíc z protokolu o předběžném šetření ze dne [datum] (č. l. 38 spisu) je zůstavitelčina pohledávka z [anonymizováno] v [obec] v předmětné částce jasně zaznamenána a žalovaný tento protokol bez námitek proti obsahu či jakýchkoliv návrhů na doplnění vlastní rukou podepsal a tím projevil svůj souhlas s jeho obsahem. Je nutné zmínit také obsah zaznamenaného rozhovoru mezi zůstavitelkou a jejím ošetřujícím lékařem ze dne [datum],„ Imunoterapii si (zůstavitelka) hradí ze svých zdrojů, protože nechtěla čekat na schválení pojišťovnou.“ Uvedený záznam neponechává prostor pro pochyby a dále svědčí o tom, že žalovaný dělá vše, co je v jeho silách, aby co největší část zůstavitelčina majetku zatajil, resp. vyřadil z pozůstalosti.

41. Na základě skutečností uvedených výše žalobce sporuje také platnost závětí z [datum], jelikož tyto napodobeniny nesplňují náležitosti předpokládané zákonem pro formální platnost holografních závětí. Pro případ, že by se v průběhu řízení prokázalo, že je [anonymizována dvě slova] [role v řízení] či [anonymizována dvě slova] [role v řízení] pravá, žalobce zpochybňoval, že by tyto závěti vyjadřovaly svobodnou vůli zůstavitelky, a tedy neuznává jejich platnost.

42. Dále žalobce považoval za nutné, aby byly zjištěny okolnosti vztahující se ke dni uvedenému na napadených závětech, tj. k. [datum]. Zejména považoval žalobce za podstatné zjišťovat, zda zůstavitelka mohla v předmětné době projevit svou svobodnou a vážnou vůli při absenci omylu a tísně a tedy, že se nemohlo jednat o zdánlivé právní jednání dle § 551 OZ.

43. Je třeba zdůraznit, že jelikož se dle závěrů Znalce jedná o falešné závěti, datum je s vysokou pravděpodobností smyšleno. Zvolení data napodobitelem tedy mohlo padnout na den, který bude nejlépe zapadat do smyšleného příběhu předložení sepsané závěti svědkovi k připojení podpisu. Tento termín mohl být vybrán s ohledem například na návštěvu pana [příjmení]. Pokud by však soud i po provedení všech potřebných důkazů byl přesvědčen o tom, že závěti z [datum] jsou pravým projevem poslední vůle zůstavitelky, je nutné, aby byla posouzena platnost těchto závětí v plné míře.

44. Žalobci nepřísluší odborně posoudit, zda uvedeného dne [datum] mohla zůstavitelka v závětech projevit svou vůli. Projev vůle zůstavitelky mohl být ovlivněn třetí osobou (například žalovaným), jinou vnější událostí (nátlak, vydírání, tíseň apod.) či zdravotním stavem zůstavitelky, ve kterém by nebyla schopna projev vůle platně učinit. O možných pochybách žalobce svědčí také to, že v domě zůstavitelky se nacházelo značné množství [anonymizováno]. Žalobce proto navrhoval, aby byl soudem ustanoven znalec za účelem posouzení způsobilosti zůstavitelky pořídit závěť dne [datum].

45. Ust. § 1533 OZ upravující formální požadavky holografní závěti podmiňuje platnost závěti také tím, že je celá napsána vlastní rukou. V tomto ohledu na první pohled shledává žalobce v [anonymizována dvě slova] [role v řízení] nedostatky. Charakteristika písma číslic i jejich natěsnání (viz údaj o rodném čísle) oproti jiným číslicím v předmětné závěti svědčí o tom, že tyto číslice byly doplněny až dodatečně (viz zejména číslice„ 2“ a„ 8“). Zůstavitelka své rodné číslo nepochybně dobře znala a pokud by listinu psala vlastní rukou, jistě by pro rodné číslo neponechala prázdné pole k pozdějšímu doplnění. Žalobce z toho důvodu zpochybňoval, že by zejména [anonymizována dvě slova] [role v řízení] byla celá napsána rukou téhož pisatele.

46. Pouhé prokázání, že by [anonymizována dvě slova] [role v řízení] nebyla platná, by nemělo vliv na platnost [anonymizováno] se [role v řízení]. Avšak vše nasvědčuje tomu, že napodobitel zůstavitelčiny závěti si sepsal [anonymizována dvě slova] [role v řízení] jako jakýsi mustr, doplnil si do něj zůstavitelčino rodné číslo, které mu nebylo v době psaní [anonymizována dvě slova] [role v řízení] známo, a následně přistoupil k sepisu„ naostro“, [anonymizována dvě slova] [role v řízení], pro jejíž sepis již měl veškeré informace nashromážděny. Jeví se jako vysoce nepravděpodobné, že by zůstavitelka postupovala tímto způsobem.

47. Ve vyjádření k žalobě ze dne [datum] žalovaný uváděl, že je přesvědčen, že je v řízení na prvním místě třeba se zabývat otázkou, zda závět ze dne [datum] splňuje všechny požadavky, které zákon pro formu tohoto pořízení pro případ smrti stanoví. Závěť ze dne [datum] je závětí holografickou, u níž je dle ustanovení § 1533 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vyžadováno pouze toliko, aby byla sepsána a podepsána vlastní rukou zůstavitele. Žalovaný má za to, že tato podmínka byla absolutně splněna, když zůstavitelka již v samotném záhlaví deklaruje skutečnost, že se jedná o závět vlastnoruční. Na výše uvedeném nic nemění ani skutečnost, že sepsání závěti byl, jako svědek, přítomen [jméno] [příjmení]. Žalovaný souhlasí s žalobcem, že vzhledem k tomu, že byla předmětná závěť sepsána vlastní rukou zůstavitelky, nebylo přítomnosti svědka třeba, avšak v žádném případě se nemůže ztotožnit s tím, že by tato skutečnost pravost předmětné závěti zpochybňovala, ba dokonce má naopak za to, že přítomnost svědka jen potvrzuje, že předmětná listina byla skutečně sepsána a podepsána zůstavitelkou.

48. Dle mínění žalovaného je tedy daleko pravděpodobnější, že zůstavitelka požádala [jméno] [příjmení], aby byl přítomen podpisu předmětné závěti proto, že byla právním laikem a jako taková neznala rozdíl mezi podmínkami, které zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, stanoví pro závěť alografickou a holografickou, než žalobcem vytvořená absurdní konstrukce, že by žalovaný společně s [jméno] [příjmení], kterého žalovaný sotva znal, vymysleli a realizovali temný plán spočívající ve zfalšování závěti zůstavitelky, zvolení data jejího domnělého podepsání zůstavitelkou tak, aby odpovídalo návštěvě [jméno] [příjmení] u zůstavitelky apod. Stejně tak povazuje žalovaný ze zcela nesmyslné tvrzení, že by se [jméno] [příjmení] dal žalovaným ovlivnit natolik, že by se v jeho prospěch dopustil trestného činu, stejně tak jako tvrzení, že by se měl čehokoli protiprávního dopustit sám žalovaný, který je osobou zcela bezúhonnou. Nelogičnost žalobcem přednášené konstrukce je pak navíc potvrzena i skutečností, že [jméno] [příjmení] byl dlouholetým přítelem zůstavitelky, se kterým se znala již od svého dětství, a lze si tedy jen velice těžko představit, že by se vůči ní dopustil takového nekalého jednání, o kterém hovoří žalobce, tím spíše mělo-li být, dle tvrzení žalobce, toto jednání učiněno ve prospěch osoby, kterou sotva znal, tzn. žalovaného.

49. Verzi žalobce nepotvrzuje ani skutečnost, že žalovaný kont akt oval [jméno] [příjmení] poté, co závěť objevil, neboť pokud by její zfalšování skutečně bylo jejich společným dílem, jak tvrdí žalobce, neměl by žalovaný potřebu [jméno] [příjmení] vůbec kontaktovat, neboť by oba byli o existenci zfalšované závěti a dalších konsekvencích obeznámeni, a už vůbec by tuto skutečnost (hovor s [jméno] [příjmení]) nesděloval soudní komisařce. Jinými slovy řečeno, hovor s [jméno] [příjmení] opět potvrzuje spíše verzi skutkového děje přednesenou žalovaným, tj. že předmětnou závěť našel náhodou a chtěl si u [jméno] [příjmení], kterého na ní viděl uvedeného, ověřit, byť samozřejmě písmo a podpis zůstavitelky poznával.

50. Tvrzení žalobce, že závěť vůbec nebyla sepsána zůstavitelkou, žalovaný považuje za čistě účelové, neboť lze důvodně polemizovat nad tím, nakolik je žalobce seznámen s rukopisem zůstavitelky, se kterou dle svých vlastních tvrzení, byl v posledních letech pouze ve sporadickém kontaktu. V případě, že bude přistoupeno ke zpracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, který navrhoval, nepochyboval žalovaný o tom, že bude pravost písma i podpisu zůstavitelky na závěti ze dne [datum] potvrzena.

51. Žalovaný rezolutně odmítal skutečnost, že by jeho jednání po smrti zůstavitelky mělo být jakkoli podezřelé, samozřejmě není-li v očích žalobce za podezřelý považován hluboký zármutek, který žalovaný po smrti své životní [anonymizováno] pociťoval a pociťuje jej nadále. Pokud žalovaný v době bezprostředně po smrti zůstavitelky spletl emailovou adresu žalobce, nelze mu to, s ohledem na situaci, přičítat k tíži. Tato skutečnost je navíc zcela bezpředmětná, když žalovaný několik dnů po smrti zůstavitelky žalobci telefonoval a tuto smutnou zprávu mu sdělil. Pokud pak následně žalovaný žalobci neodpověděl na některý jeho email či telefonát, což žalovaný nevylučuje, bylo to způsobeno výlučně psychickým stavem žalovaného, který nebyl schopen tak krátce po úmrtí zůstavitelky, tj. ve fázi popírání, o této skutečnosti s nikým hovořit, resp. mu hovory na toto téma činí problém dodnes.

52. Pokud jde o informování žalobce o průběhu nemoci zůstavitelky ze strany žalovaného, tak žalovaný nerozumí tomu, proč je mu toto kladeno k tíži, když za svého života to byla samozřejmě primárně zůstavitelka, jakožto jeho [anonymizováno], kdo s žalobcem komunikoval. Žalovaný skutečně nepovažoval za vhodné, aby osobám, které pro něj byly prakticky cizí, sděloval informace o tak citlivé věci, jakou léčba [anonymizována dvě slova] bezpochyby je. Žalovaný je přesvědčen, že pokud by si zůstavitelka přála žalobci informace o své nemoci a léčbě žalobci sdělit, jistě by tak sama učinila. Žalovaný je však, s ohledem na vlastní vyjádření zůstavitelky, přesvědčen, že žalobce pro ni nebyl natolik blízkou osobou, aby se mu s podrobnými informacemi o své léčbě svěřovala. Jinými slovy řečeno, nesvěřila-li se žalobci se svou nemocí zůstavitelka, nebylo rozhodně právem žalovaného tak učinit za ní, tím spíše, když bylo výslovným přáním zůstavitelky, aby byli o jejím stavu informováni pouze žalovaný a její kamarádka [jméno] [příjmení].

53. Dalším důvodem, který dle mínění žalovaného k omezení komunikaci zůstavitelky s žalobcem přispěl, je pak skutečnost, že zůstavitelka byla v posledních měsících svého života velice unavená a vyhledávala klid.

54. Za podezřelou pak nelze považovat ani skutečnost, že žalovaný žalobce již dne [datum] požádal, aby s ním nadále komunikoval pouze prostřednictvím svého právního zástupce. Žalovaný podotýká, že žalobce zná velice dlouho a byl přítomen několika jeho agresivním výstupům, z nichž většina se rovněž týkala majetku či financí. I sama zůstavitelka žalovaného informovala o skutečnosti, že žalobci na majetku hodně záleží, jak vyplývá i z dopisu, který žalobci psala v roce 2000. Přičte-li žalovaný k tomu skutečnost, že je žalobce osobou velice prudké povahy, byl žalovaný přesvědčen, že k nějaké konfliktní situaci z jeho strany dojde, a stejně tak si byl vědom, že ve svém psychickém rozpoložení nebude schopen agresivitě žalobce sám čelit, a z tohoto důvodu se tak obrátil na svého právního zástupce.

55. Pokud pak jde o argumentaci žalobce, že žalovaný protiprávně užívá nemovité věci zůstavitelky v [část obce], tak tuto považoval žalovaný za absolutně nesmyslnou, neboť tyto nemovité věci spravoval v souladu s usnesením [název soudu], resp. Mgr. [jméno] [příjmení], notářské kandidátky pověřené soudní komisařky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářky se sídlem v [obec], č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], jímž byl jmenován správcem pozůstalosti, a kterým mu bylo mj. uloženo„ pečovat o pozůstalostní majetek s péčí řádného hospodáře tak, aby nedocházelo ke škodám na pozůstalostním majetku“.

56. Dle mínění žalovaného přitom v sobě výše uvedená povinnosti zahrnuje taktéž povinnost ochránit pozůstalostní nemovitý majetek před jeho chátráním či poničením, čehož lze docílit nejlépe jeho soustavným užíváním. Obhospodařování v takové intenzitě lze přitom žádat pouze po osobě, která má k předmětným nemovitým věcem bližší vazbu, což splňuje jak žalobce, tak žalovaný. Na rozdíl od žalobce, který, jak sám uvádí, žije desítky let v zahraničí a Českou republiku navštěvuje zřídka, žalovaný předmětné nemovité věci obýval se svou [anonymizováno], tedy zůstavitelkou, [anonymizováno] let před její smrtí, kdy o tyto společnými silami pečovali, přičemž je nutno podotknout, že veškeré jejich opravy hradil žalovaný ze svých vlastních prostředků. V této činnosti je žalovaný připraven pokračovat i nadále. Oproti tomu žalobce v dosavadním dědickém řízení ani jedenkrát neprojevil vůli se do České republiky vrátit, natožpak o předmětné nemovité věci pečovat. S ohledem na tuto skutečnost dospívá žalovaný k závěru, že žalobce nečiní své kroky v úmyslu zajistit řádné obhospodařování předmětných nemovitých věcí, nýbrž výlučně ve snaze zabránit tomu, aby toto zajišťoval on. Vzhledem k těmto skutečnostem se tedy žalovaný ztotožňuje se závěrem [název soudu], resp. výše jmenované notářské kandidátky, že požadavek užšího vztahu k předmětným nemovitým věcem svědčí daleko spíše jemu než žalobci. Na výše uvedeném závěru pak nic nemění ani existence tohoto dědického sporu.

57. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak nelze v žádném případě klást žalovanému k tíži, že předmětné nemovité věci užívá po smrti zůstavitelky, neboť je naopak zcela běžnou praxí, že se po smrti zůstavitele správy jeho majetku ujmou jeho nejbližší osoby, u kterých je vysoká pravděpodobnost, že právě ony budou dědit. Svědčí-li pak těmto osobám dědické právo, nelze takové jednání hodnotit jako neoprávněné, naopak je třeba seznat, že takové osoby spravují svůj vlastní majetek. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tedy v žádném případě nelze žalovaného označit za„ samozvaného správce“ tak, jak ve své žalobě naznačuje žalobce, když je i přes jeho opakovaná tvrzení stále třeba mít na paměti, že žalovanému svědčí dědické právo, když jej jako dědice povolává závěť ze dne [datum], která nebyla ze strany žalobce relevantně zpochybněna. Nadto pak žalovaný, že se správou pozůstalosti ze strany dědiců počítá i ustanovení § 1677 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle něhož„ Povolal-li zůstavitel správce pozůstalosti nebo vykonavatele závěti, spravuje pozůstalost až do potvrzení nabytí dědictví správce pozůstalosti, jinak vykonavatel závěti Nepovolal-li zůstavitel žádného z nich, spravuje pozůstalost dědic.“ S ohledem na toto ustanovení tedy žalovaný nebyl„ samozvaným správcem“ ani do okamžiku ustanovení správcem ze strany [název soudu], resp. nadepsané notářské kandidátky, provedeného usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 4. 1. 2022, natožpak poté, nýbrž byl správcem ze zákona.

58. Vyjma toho, že je užívání pozůstalostního nemovitého majetku ze strany žalovaného podloženo výše jmenovaným rozhodnutím soudu (resp. výše citovaným ustanovením zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), je toto, dle mínění žalovaného, též loj. prospěchu předmětných nemovitých věcí. Žalovaný má za to, že jakékoli nemovité věci je třeba, zvláště v zimních měsících, soustavně vytápět a pravidelně větrat, přičemž je otázkou, nakolik lze tyto úkony, jak opakovaně v rámci dosavadního dědického řízení navrhoval žalobce, objektivně zajišťovat prostřednictvím třetí nezúčastněné osoba, která nemá k předmětným nemovitým věcem žádný vztah, objektivně schopna takové úkony zajistit, resp. zda vůbec lze takové kroky po jakémkoli nezávislém subjektu spravedlivě požadovat, když žalovaný je přesvědčen, že obě otázky je třeba odpovědět negativně.

59. Jinými slovy řečeno, dle mínění žalovaného je naopak mnohem pravděpodobnější, že škoda na předmětných nemovitých vznikne tím, že tyto užívány nebudou, neboť takový stav přirozeně způsobí jejich postupné chátrání, či dokonce jejich poškození či obydlení nepřizpůsobivými osobami, kterému prostý plot či dveře, byť jsou v tuto chvíli funkční, objektivně nejsou schopny zabránit. Navíc je obecně známým faktem, že vandalové si ke svým útokům vybírají právě nemovité věci, které působí neužívaným a opuštěným dojmem, lhostejno přitom, v jaké čtvrti se dané nemovité věci nachází. Iluzi využívanosti přitom nelze v žádném případě navodit občasnými procházkami nestranného správce, jak navrhuje žalobce. S ohledem na výše uvedené skutečnosti žalovaný trvá na tom, že je v zájmu předmětných nemovitých věcí, a tedy v zájmu jeho, jakožto jejich dědice, aby tyto byly nezbytně nutné míře užívány a chráněny tak před znehodnocením.

60. Jde-li o platbu za léčbu zůstavitelky, setrvává žalovaný na svém tvrzení, že tuto hradil zůstavitelce sám, ze svých vlastních zdrojů. Důvodem, proč je na fakturách uvedeno jméno zůstavitelky, je přitom velice prostý a logický. Žalovanému se jevilo jako nejvhodnější, aby byla na všech dokladech ohledně léčby zaznamenána zůstavitelka, jakožto [anonymizováno], neboť měl obavu, aby nedošlo k případným nesrovnalostem způsobených tím, že by byla na platbách uvedena jiná osoba než ta, která je skutečným příjemcem léku, a tím by nedošlo ke zcela zbytečným prodlením, když je zřejmé, že u léčby nemoci, kterou si zůstavitelka procházela, hraje právě čas tu nejvýznamnější roli.

61. Výše uvedené tvrzení žalovaného potvrzuje též skutečnost, že právě jeho podpis je uveden na příjmovém dokladu vystaveném na částku 155.980 Kč (část platby za léčbu dle faktury č. [anonymizováno] [rok] ze dne [datum]) [anonymizována tři slova] v [obec], a skutečností, že faktury byly předmětnou nemocnicí zasílány na jeho emailovou adresu, nikoliv na adresu zůstavitelky.

62. Pro doplnění pak žalovaný uváděl, že po celou dobu trvání svého partnerského vztahu se zůstavitelkou považoval veškerý svůj majetek za majetek společný, a to vysoce nad rámec toho, jak je ve vztahu obvyklé, což je se projevovalo například tím, že zůstavitelka měla zcela neomezený přístup k finančním prostředkům na bankovním účtu žalovaného, ze kterého také čerpala. Vzhledem k této povaze [anonymizováno] vztahu žalovaného se zůstavitelkou je tedy pochopitelné, že žalovaný v době její nemoci neváhal a beze slov zůstavitelce léčbu, která ji mohla zachránit život, uhradil, a samozřejmě aniž by řešil, že by za této situace mělo být na předmětných fakturách uvedeno jeho jméno. Finanční prostředky byly skutečně tím posledním, čím žalovaný v době smrtelné nemoci své životní partnerky považoval za významné se zabývat. Žalovaný se domnívá, že o jeho zainteresovanosti na jakémkoli majetku by daleko spíše svědčila skutečnost, kdyby na předmětných fakturách nechal své jméno uvést.

63. Z emailové komunikace ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný informoval žalobce o úmrtí zůstavitelky [jméno] [příjmení].

64. Z emailové komunikace ze dne [datum] mezi žalobcem a žalovaným s dotazy žalobce bylo zjištěno, že žalobce se dotazoval žalovaného na okolnosti úmrtí [jméno] [příjmení].

65. Z emailové komunikace s [jméno] [příjmení], bratrancem zůstavitelky a žalobce, ze dne [datum] bylo zjištěno, že se týkala okolností úmrtí [jméno] [příjmení].

66. Ze znaleckého posudku vypracovaného p. [příjmení] [jméno], kanadským forenzním analytikem dokumentů, ze dne [datum] bylo zjištěno, že je zde nezvratný důkaz o tom, že pisatelka známých podpisových a rukopisných vzorů (standardy [anonymizováno]) [jméno] [příjmení], nenapsala zpochybňovaný podpis a rukou napsané jméno [jméno] [příjmení] na zpochybňované holografické závěti ([anonymizováno]). Možnost, že alternativní hypotéza je pravdivá, lze fakticky vyloučit. Je zde nezvratný důkaz o tom, že pisatelka známých podpisových a rukopisných vzorů (standardy [anonymizováno]) [jméno] [příjmení], nenapsala zpochybňovaný podpis a rukou napsané jméno [jméno] [příjmení] na zpochybňované holografické závěti ([anonymizováno]). Možnost, že alternativní hypotéza je pravdivá, lze fakticky vyloučit. Bylo zjištěno, že relativní odchylka a tvary písmen obou zpochybňovaných podpisů se zásadně liší od známých podpisů a rukopisu [jméno] [příjmení]. Dva zpochybňované podpisy ([anonymizováno]) a ([anonymizováno]) mají vizuální podobnost se známými podpisy [jméno] [příjmení], avšak zjištěné podobnosti jsou hodnoceny jako pravděpodobné rukopisné znaky rodinné nebo znaky důvěrně obeznámené osoby. To znamená, že tyto dva zpochybňované podpisy připojil někdo, kdo je obecně obeznámen se známými podpisy [jméno] [příjmení].

67. Ze znaleckého posudku [číslo] z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo ve věci identifikace pisatele textu a posouzení pravosti dvou podpisů ve znění„ [jméno] [příjmení]“ na dvou dokumentech s označením„ Vlastnoruční závěť“, s datací [datum], vypracovaného Mgr. [jméno] [příjmení], soudním znalcem, ze dne [datum] a z výpovědi znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] na jednání dne [datum] bylo zjištěno, že sporný ručně psaný text na dvou předložených dokumentech„ Vlastnoruční závěť“ s datací [datum], jednoznačně nevyhotovila [jméno] [příjmení], [datum narození], jejíž srovnávací materiály byly předloženy. Text začínající slovy„ [jméno] [příjmení]“ na závěti označené [číslo] nebyl předmětem zkoumání. Sporné podpisy ve znění„ [jméno] [příjmení]“ na dvou předložených dokumentech„ Vlastnoruční závěť“ s datací [datum], jednoznačně nejsou pravými podpisy [jméno] [příjmení], [datum narození] (jejíž srovnávací materiály byly předloženy), ale jedná se o padělky vyhotovené jinou osobou. Předložené sporné podpisy ve znění„ [jméno] [příjmení]“, kterým bylo přiřazeno číselné označení [anonymizována dvě slova] [číslo], jednoznačně nejsou pravými podpisy [jméno] [příjmení]. Kombinace zjištěných rozdílných znaků umožňuje dále zcela kategoricky vyloučit, že by se mohlo jednat o úmyslně či neúmyslně komolené vlastní podpisy, naopak zjištěný soubor znaků je typický a jednoznačně svědčící pro variantu padělků vyhotoveného jinou osobou a to se zřejmou snahou o nápodobu.

68. Z dopisu zůstavitelky žalobci ze dne [datum] bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] informovala žalobce o majetkových záležitostech rodiny.

69. Z emailové komunikace mezi [jméno] [příjmení], přítelkyní zůstavitelky a [příjmení] [příjmení], dcerou žalobce ze dne [datum] bylo zjištěno, že se týkala zůstavitelky [jméno] [příjmení].

70. Z vlastnoruční závěti ze dne [datum] se svědkem [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že zůstavitelka [jméno] [příjmení] povolává univerzálním dědicem svého majetku žalovaného.

71. Z vlastnoruční závěti ze dne [datum] bez svědka bylo zjištěno, že zůstavitelka [jméno] [příjmení] povolává univerzálním dědicem svého majetku žalovaného.

72. Z protokolu o zjištění stavu a obsahu listiny, sp. zn. [spisová značka], [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] v [anonymizováno] hod. bylo zjištěno, že žalovaný po nalezení závěti hovořil s [jméno] [příjmení], který mu sdělil, že si na sepsání závěti zůstavitelky pamatuje.

73. Z protokolu dle ust. § 146 z. ř. s. ze dne [datum] o výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že na [anonymizováno] [rok] při návštěvě zůstavitelky [jméno] [příjmení] v [obec] – [část obce] zůstavitelka předložila svědkovi již napsanou závěť a požádala ho, aby byl svědkem této její závěti, s čímž souhlasil a na žádost zůstavitelky napsal pod zůstavitelčin text své osobní údaje a podepsal se. Celé této situaci nebyl nikdo další přítomen.

74. Z usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], bylo zjištěno, že zrušeno usnesení zdejšího soudu, kterým byl jako správce pozůstalosti jmenován žalovaný a věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení.

75. Z usnesení zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], bylo zjištěno, že správcem pozůstalosti jmenován advokát Mgr. [jméno] [příjmení].

76. Z předávacího protokol ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný vyklidil nemovitosti patřící do pozůstalosti a předal je správci pozůstalosti.

77. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] na jednání dne [datum] bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] svědkovi předložila závěť ze dne [datum] a požádala ho, aby ji podepsal. Svědek danou závěť přečetl a tuto závěť podepsal a [jméno] [příjmení] si ji zase odnesla. O okolnostech sepsání závěti [jméno] [příjmení] svědkovi blíže nic neříkala.

78. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil pro rozhodnutí věci relevantní skutková zjištění.

79. Podle § 551 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

80. Podle § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

81. Podle § 1533 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše.

82. Podle § 1672 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uplatňuje-li právo na dědictví více osob a odporují-li si, odkáže soud toho z dědiců, jehož právní důvod je slabší, aby své právo uplatnil žalobou. Nepodá-li tento dědic žalobu ve lhůtě určené soudem, nezaniká sice jeho dědické právo, avšak při projednání pozůstalosti se k němu nepřihlíží.

83. Podle § 1673 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, proti dědici, který se opírá o dědickou smlouvu nepopřenou co do pravosti, se k podání žaloby odkáže každý dědic ze závěti nebo dědic zákonný. Proti dědici, který se opírá o závěť nepopřenou co do pravosti, se odkáže k podání žaloby každý zákonný dědic.

84. Podle § 1677 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, povolal-li zůstavitel správce pozůstalosti nebo vykonavatele závěti, spravuje pozůstalost až do potvrzení nabytí dědictví správce pozůstalosti, jinak vykonavatel závěti. Nepovolal-li zůstavitel žádného z nich, spravuje pozůstalost dědic; je-li dědiců více a neujednají-li si nic jiného, spravují pozůstalost všichni dědicové.

85. Podle § 1680 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dědici, jehož dědické právo je již jasně prokázáno, může soud povolit i před skončením řízení o dědictví, aby s určitými pozůstalostními předměty volně nakládal, pokud je splnění poslední vůle zůstavitele zabezpečeno nebo souhlasí-li ostatní spoludědicové, nepominutelní dědicové a odkazovníci.

86. Podle § 1680 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uplatňuje-li právo na dědictví více osob, které si odporují, nelze opatření podle odstavce 1 učinit. Dostalo-li se však dědici výhody již dříve, nelze mu ji odejmout. 87. [název soudu] se otázkou„ síly“ jednotlivých právních důvodů dědění a navazující otázkou, kterého z účastníků sporného řízení o dědické právo, vyvolaného průběhem pozůstalostního řízení, zatěžuje ve srovnatelné situaci důkazní břemeno, ve světle současné právní úpravy podrobně zabýval, a to ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v němž – ve stručnosti řečeno – zaujal k otázce důkazního břemene v navazujícím (sporném) řízení při výkladu § 565, věty prvé o. z., tyto závěry. V uvedeném rozsudku Nejvyšší soud podrobně vyložil, proč se toliko přiměřeně aplikovatelné judikatorní závěry vztažené k právní úpravě [účinnost], nemohou otrocky promítnout do postupu soudů v případech, kdy zůstavitel zemřel až po [datum] a kdy je pro posouzení věci rozhodující již (obsahově odlišná) úprava provedená v nyní účinném občanském zákoníku.

88. Při výkladu § 565 věty prvé o. z. se [název soudu] ve zmiňovaném [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ztotožnil s obdobně vyznívajícími závěry části doktríny a připomenul, že kupř. [anonymizována tři slova] s podrobnější argumentací - zdůrazňují, že„ zcela jiná situace ovšem nastane, pokud je mezi účastníky řízení o pozůstalosti sporná skutečnost, zda pořízení pro případ smrti je pravé, tedy zda pochází od zůstavitele. V takovém případě je třeba použít jiná pravidla, která pomohou„ žebříček síly“ stanovit. V prvé řadě je třeba vycházet z toho, zda sporná listina má formu veřejné listiny (nejčastěji notářského zápisu) či listiny soukromé (jakákoli jiná listina). Dle § 565 odst. 1 věty první o. z. pro soukromou listinu platí, že: Je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Naopak dle § 568 odst. 1, 2 o. z. platí že: Je-li nějaká skutečnost potvrzena ve veřejné listině, zakládá to vůči každému plný důkaz o původu listiny od orgánu nebo osoby, které ji zřídily, o době pořízení listiny, jakož i o skutečnosti, o níž původce veřejné listiny potvrdil, že se za jeho přítomnosti udála nebo byla provedena, dokud není prokázán opak“ …. Autoři se též domnívají, že„ vzhledem k zákonným ustanovením týkajícím se důkazní síly soukromých listin, je i postavení dědice, který opírá své dědické právo o pořízení pro případ smrti vyhotovené ve formě soukromé listiny„ slabší“ než postavení dědice, který opírá své dědické právo o zákonnou dědickou posloupnost založenou na příbuzenství nebo manželství; tento názor lze dovodit z toho, že příbuzenský stav či manželství se soudu dokládá veřejnými listinami v podobě rodného či oddacího listu“ (srov. SVOBODA, [jméno], KLIČKA, [jméno], Dědické právo v praxi. kap. [číslo] (Postup soudu v případě zjištění sporu o dědické právo zakládajícího se na rozdílných skutkových tvrzeních), 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 243). 89. [název soudu] ve výše označeném rozsudku dále vyložil, že úprava pozůstalostního řízení (ať už jde o § 170 odst. 1 z. ř. s. nebo o navazující znění § 1672 o. z., tj. z hlediska pravidel určujících rozsah a nositele důkazního břemene ve sporu o dědické právo založené na zpochybnění pravosti pořízení pro případ smrti (nejčastěji závěti)) žádnou odchylku jednoznačně nestanoví, když nepřisuzuje závěti jinou důkazní sílu než kterékoliv jiné soukromé listině, nezakládá právní domněnku její pravosti, ani neumožňuje, aby důkazní břemeno v průběhu sporného řízení přešlo z osoby, která se ve svůj prospěch platnosti co do pravosti zpochybněné závěti dovolává jen proto, že ve věci byla tuto závěť zpochybňující osoba odkázána podle § 170 odst. 1 z. ř. s. k podání žaloby o určení dědického práva (v obecné rovině k nemožnosti přechodu důkazního břemene srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V navazujícím (sporném) soudním řízení bude důkazním břemenem zatížen bez ohledu na své procesní postavení vždy ten z účastníků, který se bude ve svůj prospěch jiným účastníkem zpochybněné závěti sepsané ve formě soukromé listiny dovolávat.

90. Podle názoru dovolacího soudu není rozumného důvodu uvedené závěry nevztáhnout též k řešení související otázky, který z účastníků pozůstalostního řízení disponuje s nejslabším právem a koho tak odkázat k podání žaloby o určení dědického práva.

91. S ohledem na výše řečené lze uzavřít, že dojde-li ke zpochybnění pravosti závěti sepsané ve formě soukromé listiny, bude se v poměrech nyní účinného občanského zákoníku jako (nej) slabší zpravidla jevit právní důvod dědického práva osoby, která své postavení odvozuje právě a jen od takové zpochybněné závěti. Nebudou-li tu další skutečnosti mající vliv na odkázání toho kterého z účastníků pozůstalostního řízení do řízení sporného o určení dědického práva, bude namístě podle ust. § 170 odst. 1 z. ř. s. odkázat k podání žaloby o určení dědického práva toho z účastníků, který se ve svůj prospěch dovolává závěti sepsané ve formě soukromé listiny, zpochybněné jiným účastníkem co do pravosti. 92. [název soudu] doplňuje, že právě nastíněný závěr nelze vnímat jako bezvýhradný. Ustanovení § 170 odst. 1 z. ř. s. ukládá soudu, aby k podání žaloby o určení dědického práva odkázal toho z účastníků, jehož dědické právo„ se jeví se zřetelem k okolnostem případu“ jako nejslabší. V případě zákonodárcem užitých obecných formulací„ se jeví“ a„ se zřetelem k okolnostem případu“ je zřejmé, že jde o právní normy s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. o takové právní normy, jejichž hypotéza není stanovena (do všech podrobností) přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu (soudnímu komisaři) poměrně široké diskreční oprávnění, aby podle svého uvážení s přihlédnutím k výše naznačeným okolnostem v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Významný v konkrétní věci bude např. obsah předložené listiny, způsob jejího předložení, osoba, která ji předložila, způsob, jakým byla pravost listiny popřena (zda se tak stalo jen paušálně či na základě konkrétnější skutkové argumentace, kdy lze jistě podpůrně využít i závěrů předválečné judikatury), a tak podobně. Při rozhodování o tom, čí dědické právo„ se jeví se zřetelem k okolnostem případu“ jako nejslabší, tak bude vždy třeba komplexně přihlédnout ke všem okolnostem, které v pozůstalostním řízení vyšly najevo. (usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], [anonymizováno] [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka])

93. Podle konstantní judikatury [název soudu] (srov. např. rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), splňuje-li znalecký posudek předložený účastníkem řízení předpoklady stanovené v § 127 a § 127a o. s. ř., pohlíží se na něj jako na znalecký posudek vyžádaný soudem, není tedy důkazem listinným, ale má důkazní sílu znaleckého posudku. (rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka])

94. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Dne [datum] zemřela [jméno] [příjmení]. V řízení o pozůstalosti vyšlo najevo, že existuje závěť učiněná formou notářského zápisu ze dne [datum], kterou byl jako univerzální dědic zemřelé povolán pozůstalý [anonymizováno], tj. žalobce a dále dvě holografní závěti ze dne [datum] (jedna [anonymizováno] [role v řízení] [jméno] [příjmení] a druhá [anonymizováno] [role v řízení]), které měla napsat vlastní rukou a podepsat zůstavitelka a podle nichž měl být univerzálním dědicem majetku zůstavitelky její [anonymizováno], tj. žalovaný. Usnesením pozůstalostního soudu byl žalobce vyzván, aby podal proti žalovanému žalobu o určení, že je jediným dědicem po zůstavitelce, což žalobce učinil. [příjmení] otázkou pro vyhovění žalobě bylo určení, zda závěti ze dne [datum] zůstavitelka skutečně sepsala vlastní rukou a podepsala, což žalobce sporoval. Žalobce na podporu žalobních tvrzení předložil znalecký posudek [číslo] ze dne [datum], vypracovaný znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], který obsahoval doložku dle § 127a o. s. ř. V daném znaleckém posudku byl vysloven jednoznačný (kategorický) závěr, že na závětech ze dne [datum] se nenachází pravé podpisy zůstavitelky [jméno] [příjmení] a ani ručně psaný text na těchto listinách nevyhotovila [jméno] [příjmení], což znalec [příjmení] [příjmení] potvrdil při svém výslechu před soudem dne [datum]. Za dané důkazní situace, když se žalovanému nepodařilo prokázat pravost holografních závětí ze dne [datum], tak soud žalobě vyhověl.

95. Odměna za další poradu s klientem podle § 11 odst. 1 písm. c) AT náleží advokátu, pokud trvá déle než jednu hodinu. Nelze přitom sčítat více kratších porad ani zvyšovat počet úkonů za situace, kdy jde o poradu mnohahodinovou. Obecně je třeba mít na paměti, že za takový právní úkon je třeba považovat takovou poradu, která je vykonána v souvislosti s projednávanou věcí, přičemž dle soudní praxe by se soudy v této souvislosti měly omezit pouze na prokázání toho, zda k takové poradě došlo a jak dlouho trvala. V tomto případě se vychází z předpokladu, že klient, který ve svém dopadu je povinen takovou činnost advokáta uhradit, byl přinejmenším s takovým úkonem srozuměn. O účelnosti takové porady navíc není namístě pochybovat tehdy, předcházela-li právnímu úkonu ve věci samé, zvláště pokud spolu s tím bylo soudu předloženo příslušné písemné potvrzení o tom, že každá z těchto porad skutečně proběhla.

96. Výrok o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným je odůvodněn ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch – tj. žalobci, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl – tj. žalovaný. S ohledem na nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], který byl vyhlášen dnem [datum] pod [číslo] Sb. soud náklady řízení žalobce určoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Soud přiznal žalobci odměnu za 9 úkonů právní služby po 2 500 Kč z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč za návrh na určení dědice dle § 9 odst. 3 písm. a) AT, podle § 6 odst. 1, § 7 bod 4., § 8 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za převzetí a přípravu zastoupení žalobce na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb ze dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. a) AT), sepis žaloby ze dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), účast na jednání před soudem dne [datum] od 8,30 hod do 11,06 hod. a to každé započaté dvě hodiny (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. c) AT), další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. c) AT), účast na jednání před soudem dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. c) AT), účast na jednání před soudem dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g) AT) tj. 22 500 Kč. Režijní paušál ve smyslu § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, za 9 úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení žalobce na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb ze dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. a) AT), sepis žaloby ze dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), účast na jednání před soudem dne [datum] od 8,30 hod do 11,06 hod. a to každé započaté dvě hodiny (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. c) AT), další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. c) AT), účast na jednání před soudem dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. c) AT), účast na jednání před soudem dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g) AT) po 300 Kč, tj. 2 700 Kč. Daň z přidané hodnoty ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o. s. ř., § 14a odst. 1 AT činila 5 292 Kč Soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení byl ve výši 2 000 Kč dle položky 4 bod 1 písm. c) Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění. Celkové náklady řízení žalobce ve výši 32 492 Kč soud s ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal na zákonné platební místo k rukám zástupce žalobce a lhůtu k plnění stanovil jako obecnou pariční třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.