28 C 92/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudcem JUDr. Mgr. Jakubem Schlitterem Ph.D. ve věci žalobkyně; anonymizována dvě slova v část obce, IČO, sídlem adresa, obec a číslo - část obce proti; žalovanému (žalované; celé jméno žalovaného, datum narození, bytem adresa o 831 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 831 Kč, spolu s úrokem z prodlení z částky 831 Kč od 14. 12. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení 831 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanému poskytla dne 19. 10. 2019 zdravotní péči. Žalovaný uvedl, že je pojištěn, avšak bylo zjištěno u právnická osoba, že je pojištěn až od 26. 10. 2019. Žalovaný tak byl povinen si poskytnutou zdravotní péči hradit sám. Žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o poskytnutí zdravotní péče, kdy náklady na poskytnutou zdravotní péči vyčíslila fakturou číslo vystavenou dne 12. 11. 2019, splatnou dne 13. 12. 2019 ve výši 831 Kč. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyně neuhradil ničeho.

2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem Brazílie. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána dle čl. 25 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo ze dne 12. 12. 2012, neboť si účastníci ve Smlouvě o poskytnutí zdravotní péče výslovně sjednali příslušnost českého soudu.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o. s. ř. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.

5. Z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 19. 10. 2019 smlouvu o poskytnutí zdravotní péče, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zdravotní péči v rozsahu nezbytně nutném pro záchranu života a služby vyžádané pacientem, žalovaný se jako pacient zavázal za poskytnutou péči zaplatit smluvní cenu dle platného ceníku, a to neprodleně po jejím vyúčtování (Smlouva o poskytnutí zdravotní péče ze dne 19. 10. 2019). Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne zdravotní péči, spočívající v ambulantním vyšetření. Cena za poskytnutou zdravotní píči žalobkyně žalovanému vyúčtovala fakturou číslo na částku 831 Kč, ze dne 12. 11. 2019 se splatností dne 13. 12. 2019, která byla žalovanému zaslána (Faktura číslo ze dne 12. 11. 2019, upomínky ze dne 21. 5. 2020; podací arch; vrácená obálka, e-mailové zprávy). Žalovaný za poskytnutou zdravotní péči nezaplatil ničeho (předžalobní upomínka).

6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle ustanovení § 2636 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), která upravují smlouvu o péči o zdraví a dle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů. Účastníci platně uzavřeli smlouvu o péči o zdraví, dle které žalobkyně poskytla žalovanému jako pacientovi, který není účastníkem veřejného zdravotního pojištění ve smyslu zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, nezbytné ošetření, jehož cenu vyúčtovala na částku 831 Kč Cena za poskytnutou zdravotní péči byla vyčíslena jako součin hodnoty bodu a počtu bodů stanovených vyhláškou č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný porušil svou povinnost a za poskytnutou péči zbylou částku neuhradil, ani neprokázal, že by byl v daném období pojištěn, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku žalobkyně.

7. Soud má za to, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě, a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I., tedy žalobě vyhověl v plném rozsahu. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ vyhláška“) dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží náhrada v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Náhrada výdajů žalobkyně se sestává ze dvou úkonů do podání návrhu na zahájení řízení po 100 Kč (výzva k plnění, návrh ve věci samé) dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky.

9. Lhůtu k plnění soud ve výroku I. a II. stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.