28 C 93/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudcem JUDr Mgr Jakubem Schlitterem Ph.D. ve věci žalobkyně; právnická osoba , IČO , sídlem adresa , obec a číslo , zastoupena advokátem titul . jméno příjmení , sídlem adresa , obec a číslo - část obce proti; žalované; celé jméno žalované , datum narození , bytem adresa , obec a číslo - obec o 7 065,88 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 065,88 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 7 065,88 Kč. Žaloba byla odůvodněna zejména tím, že účastnice uzavřely smlouvy o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikaci (dne 22. 12. 2014 smlouvu [číslo], dne 22. 12. 2014 smlouvu [číslo], dne 22. 12. 2016 smlouvu [číslo], dne 26. 6. 2017 smlouvu [číslo] 8. 2017_0, dne 12. 3. 2018 smlouvu [číslo], dne 22. 8. 2018 smlouvu [číslo] a dne 17. 4. 2019 smlouvu [číslo]). A dále kupní smlouvu na zařízení vč. dohody o splátkách ceny za zařízení (dne 12. 3. 2018 smlouvu [číslo]). Jednalo se o zařízení: [anonymizována tři slova] [příjmení] (kupní cena 10 801 Kč; uhrazeno při převzetí zařízení 1 Kč, sjednané splátky 24 x 450; objednávková faktura: [číslo]). Žalovaná porušila své povinnosti plynoucí ze smluv. Žalovaná je v prodlení s úhradou následujících vyúčtování: [číslo] za období od 20. 11. 2018 do 19. [číslo] [anonymizováno] splatné dne 7. 1. 2019 v částce 1 762 Kč, z toho v tomto soudním řízení nárokováno 296,34 Kč, [číslo] za období od 20. 12. 2018 do 19. 1. 2019 splatné dne 7. 2. 2019 v částce 2 528 Kč, z toho v tomto soudním řízení nárokováno 473,29 Kč, [číslo] za období od 20. 1. 2019 do 19. 2. 2019 splatné dne 10. 3. 2019 v částce 1 775Kč, z toho v tomto soudním řízení nárokováno 449,29 Kč, [číslo] za období od 20. 2. 2019 do 19. 3. 2019 splatné dne 7. 4. 2019 v částce 3 354 Kč, z toho v tomto soudním řízení nárokováno 449,24 Kč, [číslo] za období od 20. 3. 2019 do 19. 4. 2019 splatné dne 8. 5. 2019 v částce 1 775 Kč, z toho v tomto soudním řízení nárokováno 449,24 Kč, [číslo] za období od 20. 4. 2019 do 19. 5. 2019 splatné dne 7. 6. 2019 v částce 1 775 Kč, z toho v tomto soudním řízení nárokováno 449,24 Kč, [číslo] za období od 20. 5. 2019 do 19. 6. 2019 splatné dne 8. 7. 2019 v částce 1 775 Kč, z toho v tomto soudním řízení nárokováno 449,24 Kč, [číslo] za období od 20. 6. 2019 do 19. 7. 2019 splatné dne 7. 8. 2019 v částce 10 864,15 Kč, z toho v tomto soudním řízení nárokováno 4 050 Kč. Z důvodu zaokrouhlování v evidenčním systému žalobkyně je žalovaná částka nižší. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani v návaznosti na předžalobní upomínku.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žalovaná je státním příslušníkem Rumunska, avšak v ČR bydlí, pravomoc českých soudů vyplývá z čl. 4 Nařízení EU č. 1215/2012.

4. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastnice s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasily (žalovaná ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.).

5. Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že účastnice řízení platně uzavřely smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací a kupní smlouvu na zařízení [anonymizována tři slova] [příjmení], přičemž účastnice též sjednaly dohodu o splátkách za předmětné zařízení. Žalobkyně jakožto poskytovatel služeb elektronických komunikací poskytovala žalované„ služby třetích stran“ dle ust. § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a žalovaná tak byla povinna hradit cenu těchto služeb žalobkyni dle všeobecných obchodních podmínek. Žalovaná se zavázala koncové zařízení uhradit formou splátek. Žalovaná využila služeb žalobkyně, obdržela koncové zařízení, a žalobkyně ji fakturami vyzvala k úhradě splátek a též k úhradě cen za služby. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, a neprokázala, že by předmětnou částku (či její část) uhradila.

6. Podle ustanovení § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, je službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací.

7. V posuzovaném případě je zřejmé, že došlo k uzavření účastnických smluv o poskytování služeb elektronických komunikací (tyto smlouvy soud posuzuje jako nepojmenované dle ust. § 1724 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Dále došlo k uzavření smlouvy kupní. V případě objednávek služeb třetích stran není žalobkyně jejich poskytovatelem, je však jejich zprostředkovatelem. Pravomoc soudů v této otázce se opírá o usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (usnesení čj. Konf 56/2010-12 ze dne 26. 10. 2010 a usnesení č. j. Konf 40/2012-16 ze dne 29. 11. 2012). Co se týká poskytnutého zařízení, nejedná se o dlužnou částku za poskytnuté služby elektronických komunikací, nýbrž se jedná o cenu za poskytnuté koncové zařízení, které bylo poskytnuto na základě dílčích smluv, tudíž zde není pravomoc ČTÚ, ale pravomoc soudů.

8. Soud má za prokázané, že žalované byly poskytovány služby, že žalované bylo poskytnuto koncové zařízení, a žalovaná je tak povinna za ně zaplatit. Po právní stránce soud posoudil nárok dle ust. § 2085 a násl. o. z. Soud shledal žalobu důvodnou, tudíž rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobkyni přiznal dlužnou částku.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 799,57 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.