34 C 19/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Přívrackou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 68 855 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 68 855 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 68 855 Kč od 16. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 16 208,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizována dvě slova] žalobce. Žalobce se žalobou podanou [anonymizováno] soudu dne 13. 1. 2022 domáhal zaplacení částky uvedené v záhlaví. Svůj nárok odůvodnil tím, že je vlastníkem bytu [číslo] v domě [adresa], na pozemku parc. č. st. [číslo] v k.ú. [obec], který se nachází na adrese [adresa]. Dne 6. 3. 2017 uzavřel žalobce se žalovaným smlouvu [anonymizována tři slova], na jejímž základě si žalovaný pronajal u žalobce předmětný byt. [anonymizováno] vztah byl sjednán na dobu určitou od 6. 3. 2017 do 28. 2. 2018. V [anonymizováno] smlouvě bylo sjednáno nájemné ve výši 8 076 Kč a dále záloha na služby spojené s užíváním [anonymizováno] ve výši 1 924 Kč měsíčně, tedy celkem představovala měsíční platba za užívání [anonymizováno] a služby související s jeho užíváním částku 10 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil své povinnosti a nehradil za užívání bytu [anonymizováno] a zálohy na služby, vypověděl mu žalobce [anonymizováno] dopisem ze dne 13. 10. 2017. Následně dne 27. 1. 2018 žalovaný uznal dluh z titulu dlužného [anonymizováno] a úhrady za služby v souvislosti s užíváním [anonymizováno] ve výši 68 855 Kč a zavázal se tento dluh uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč, splatných vždy k 15. dni toho kterého kalendářního měsíce, počínaje únorem 2018 až do úplného zaplacení. Poslední splátka nájemného ve výši 855 Kč měla být uhrazena dne 15. 8. 2019. Žalovaný však na daný dluh neuhradil ničeho, a to ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V řízení z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem jednotky [číslo] způsob využití [anonymizováno], v budově [adresa] na pozemku parc. č. st. [číslo] v k.ú. [obec], zapsáno na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] (výpisem z katastru nemovitostí). Dne 6. 3. 2017 uzavřeli žalobce a žalovaný smlouvu o nájmu bytu, jejímž předmětem byl pronájem výše uvedené [anonymizováno] jednotky, a to na dobu určitou od 6. 3. 2017 do 28. 2. 2018 s možností prodloužení smlouvy. [anonymizováno] bylo sjednáno ve výši 8 076 Kč měsíčně. Vedle [anonymizováno] se žalovaný zavázal hradit zálohy na poplatky za služby spojené s užíváním [anonymizováno] ve výši 1 924 Kč měsíčně, a to vždy nejpozději do 22. dne příslušného měsíce, za který se [anonymizováno] a záloha za služby platí (smlouvou [anonymizována tři slova] ze dne 6. 3. 2017). Dopisem ze dne 13. 10. 2017 vypověděl žalobce žalovanému smlouvu o [anonymizována dvě slova] z důvodu zvlášť hrubého porušení smlouvy (nezaplacení již 3. nájmu) a vyzval žalovaného k předání předmětu [anonymizováno] (výpovědí smlouvy [anonymizována tři slova] ze dne 13. 10. 2017). Dne 27. 1. 2018 uznal žalovaný svůj dluh za nezaplacené [anonymizováno] a služby co do jeho důvodu i výše. Žalovaný se současně zavázal, že předmětný dluh začne splácet od února 2018 v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč, vždy k 15. dni v měsíci, a to až do úplného zaplacení (uznáním dluhu ze dne 27. 1. 2018). Žalobce následně dne 5. 1. 2022 zaslal žalovanému předžalobní upomínku (předžalobní upomínkou ze dne 5. 1. 2022), žalovaný však na předmětnou pohledávku ničeho neuhradil. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) [anonymizováno] smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a [anonymizováno] se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2251 odst. 1 o. z. [anonymizováno] platí [anonymizováno] předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s [anonymizováno] platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § [číslo] obdobně. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobce s žalovaným uzavřeli [anonymizováno] smlouvu ve smyslu § 2201 a násl. o. z., na jejímž základě žalobce přenechal žalovanému k dočasnému užívání byt a žalovaný se za užívání bytu zavázal platit nájemné spolu se zálohami na služby. [anonymizováno] bylo sjednáno ve výši 8 076 Kč měsíčně, zálohy na služby ve výši 1 924 Kč měsíčně. Žalovaný nesplnil svoji povinnost vyplývající z [anonymizováno] smlouvy, neboť neuhradil [anonymizováno] a zálohy na služby za období od srpna 2017 do ledna 2018 v celkové výši 60 000 Kč a dluh na doplatku [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] ve výši 8 855 Kč. Žalovaný svůj dluh uznal co do důvodu a výše 68 855 Kč ve smyslu § 2053 o.z., čímž došlo k přenesení důkazního břemene a bylo na žalovaném, aby prokázal neexistenci dluhu. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhrazení dluhu netvrdil a ani v této souvislosti nenavrhnul žádné důkazy, soud má nárok žalobce za prokázaný (srov. § 133 o.s.ř.). Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, žalobce tak má právo i na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o.z., ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 208,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 443 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 68 855 Kč sestávající z částky 3 860 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 930 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 3 860 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 550 Kč ve výši 2 215,50 Kč. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobce a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.