34 C 212/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Evou Přívrackou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO anonymizováno adresa žalobkyně anonymizována tři slova jméno příjmení anonymizováno adresa proti; žalované: ; právnická osoba , IČO anonymizováno adresa žalované o 50 072,26 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 50 072,26 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 30. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 23 316 Kč, k rukám [anonymizováno] žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 13. 7. 2022 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 50 072,26 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 30. 10. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tak, že právní předchůdce žalovaného spol. [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen původní věřitelka) uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa], smlouvu o půjčce [číslo] ze dne 10. 10. 2006. Pohledávka původní věřitelky vyplývající ze Smlouvy byla dne 13. 6. 2007 postoupena na žalovanou. Žalobkyně uzavřela s paní [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa] (dále jen právní předchůdce žalobkyně), která je předmětem tohoto sporu, když o postoupení pohledávky byl žalovaný písemně informován dopisem z 13. 5. 2022. Na Smlouvu navazovala také Dohoda o uznání dluhu a závazném způsobu jeho vypořádání ze dne 16. 11. 2007, kterou předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou. Součástí dohody byla také rozhodčí doložka, v níž bylo ujednáno, že veškeré majetkové spory z dohody nebo v souvislosti s ní budou řešeny před jediným rozhodcem určeným dohodou stran. Na základě smlouvy o půjčce byla poskytnuta částka ve výši 17.000 Kč za poplatek ve výši 16.149 Kč, celková částka splatná měla být 33.149 Kč, a to v 18 měsících. [anonymizováno] činilo 161,5 % a úroková sazba činila 98,68 % p. a. (dle výpočtu žalobkyně, neboť úrok nebyl ve Smlouvě vůbec uveden). Smlouva byla dále zajištěna smluvní pokutou ve výši 200 Kč denně za každý den, který následuje po dni, kdy došlo k porušení podmínek Smlouvy (článek 11. Smluvních podmínek). Smluvní pokuta ve výši 200 Kč denně přitom odpovídá úroku 429,41 % p. a. vztaženému k poskytnuté částce ve výši 17.000 Kč, resp. úroku 220,21 % p. a. vztaženému k celkové splatné částce ve výši 33.149 Kč. Každých 85 dní po porušení Smlouvy se původní závazek navyšoval o celkovou smluvní pokutu odpovídající výši původně poskytnuté částky 17.000 Kč Smlouva měla být navíc zajištěna blankosměnkou (článek 10. Smluvních podmínek). Jelikož předchůdkyně žalobkyně řádně půjčku nesplácela, došlo na její straně k prodlení, v důsledku čehož žalovaná zahájila rozhodčí řízení, které skončilo vydáním rozhodčího nálezu. Žalovaná následně zahájila vůči předchůdkyni žalobkyně na základě exekučního titulu – vydaného rozhodčího nálezu – exekuční řízení, které bylo vedeno [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [exekutorský úřad], a to pod sp. zn. [spisová značka]. Exekuční řízení bylo vůči předchůdkyni žalobkyně zastaveno na základě usnesení soudního exekutora [jméno] [příjmení] č. j. [číslo jednací] ze dne 18. 5. 2020 k návrhu předchůdkyně žalobkyně jakožto povinné, když rozhodce neměl pravomoc rozhodčí nález vydat, a tento rozhodčí nález tak nikdy nemohl být způsobilým exekučním titulem. Usnesení nabylo právní moci ve výroku o zastavení exekuce dne 3. 6. 2020. Předtím než bylo exekuční řízení zastaveno, vymohl soudní exekutor částku v celkové výši 112.611,41 Kč Částku ve výši 85.800 Kč soudní exekutor před vydáním usnesení o zastavení exekuce vyplatil žalované jakožto oprávněné v exekučním řízení. Jistina bezdůvodného obohacení, jehož vydání je touto žalobou uplatňováno, je tvořena rozdílem mezi vyplaceným plněním a částkou, kterou je žalovaná skutečně oprávněna si z vyplaceného plnění ponechat. Původní věřitelka reálně vyplatila předchůdkyni žalobkyně částku 17.000 Kč a dále má nárok na 18.727,74 Kč představující zákonný úrok z prodlení z částky 17.000 Kč ode dne 11. 10. 2006 do 3. 6. 2020. Celkově je tak žalovaná oprávněna si z vyplaceného plnění ponechat částku 35.727,74 Kč. Uplatňovaný nárok na vydání bezdůvodného obohacení je tak představován rozdílem mezi tím, co žalovaná vyplaceným plněním získala (85.800 Kč), a tím, co jí z vyplaceného plnění po právu skutečně náleží (35.727,74 Kč) – tedy částkou 50.072,26 Kč. Zbývající část vyplaceného plnění je tvořena penězi připadajícími na nemravně vysoký úrok za půjčení jistiny půjčky a na nepřiměřené smluvní pokuty – tedy na nároky žalované vyplývající ze smlouvy a adhezních smluvních podmínek. Jelikož však v rámci řízení o návrhu na zastavení exekuce bylo pravomocně rozhodnuto, že exekuční řízení bylo vedeno na základě nicotného rozhodčího nálezu, zaniká tím nárok žalované na zaplacení zjevně nemravného smluvního úroku a dalších sankcí. Žalobkyně má rovněž za to, že žalovaná (resp. původní věřitelka) neposoudila před sjednáním smlouvy úvěruschopnost postupitele. V případě smlouvy činil úrok 98,67 % p. a., což mimo jiné znamená, že postupitel byl před uzavřením Smlouvy zjevně nebonitní, a to do konce do té míry, že mu nebylo možné poskytnout úroky v souladu se zákonem, ale původní věřitelka zjevně poskytla finanční prostředky za úrok, který se zjevně příčím dobrým mravům (srov. rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne 15. 12. 2004).

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že věc, z níž žalobkyně uplatňuje svůj nárok, již byla projednávána nezávislým rozhodcem, který ji rozhodl a tím založil překážku věci rozsouzené. Pravomocným a vykonatelným rozhodčím nálezem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sp. zn. [anonymizováno] [číslo] byla věc pro jednou závazně rozhodnuta a jeho zrušení či změna po více než čtrnácti letech by byla v rozporu s principem nezměnitelnosti pravomocného rozhodnutí. Dále uvedla, že smlouvu považuje nadále za platnou. Žalovaná před uzavřením Smlouvy posoudila schopnost původní dlužnice úvěr splatit, původní dlužnici byly podmínky smlouvy podrobně vysvětleny, bylo ji sděleno, jakou částku je povinna původnímu věřiteli vrátit a jakou cenu je povinna za poskytnutí půjčky původnímu věřiteli zaplatit. Uvedené zcela základní podmínky půjčky, které je povinen ve vztahu ke svým možnostem splácení posoudit každý, kdo si půjčku sjednává, zcela zřejmě plynou z textu Smlouvy, který není nikterak složitý na porozumění ani pro právního laika. I pokud by soud nyní posoudil smlouvu a dohodu jako neplatnou, není možné, aby to byla žalovaná, která bude nucena nést negativní důsledky tohoto pochybení. Shledá-li soud uvedené právní dokumenty jako neplatné, měla by se žalobkyně obrátit na stát a částku bezdůvodného obohacení požadovat jako škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávný úřední postup žalovaná spatřuje ve skutečnosti, že stát prostřednictvím soudů změnil svůj názor vyjádřený v judikatuře. Žalovaná při zahájení a vedení exekuce postupovala zcela právně konformně, v souladu s názory vyslovenými v tehdy aktuální judikatuře.

3. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne 16. 11. 2007 dohodu o uznání dluhu a závazném způsobu jeho vypořádání se splátkovým kalendářem, kdy předmětem uznání dluhu byla pohledávka, kterou žalovaná získala na základě postoupení pohledávky vůči právní předchůdkyni žalobkyně od [právnická osoba], s.r.o., když postupovaná pohledávka ve výši 95 907 Kč sestávala z jistiny a poplatku ve výši 31 307 Kč a smluvní pokuty ve výši 64 600 Kč. Strany si sjednaly, že pokud právní předchůdkyně žalobkyně uhradí celkovou částku 65 000 Kč v 13měsíčních splátkách nejméně po 5 000 Kč řádně a včas, zanikne její závazek v plném rozsahu s tím, že věřitel zbytek smluvní pokuty promíjí.

4. Z usnesení [název soudu] ze dne 18. 8. 2014, č.j. [číslo jednací], vyplývá, že žalovaná jako oprávněná vedla na základě vykonatelného rozhodčího nálezu ze dne 26.02.2008, sp. zn. [anonymizováno] [číslo] vydaného rozhodcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] exekuci na majetek povinné (právní předchůdkyni žalobkyně). Předmětem exekuce bylo vymožení částky 118 107 Kč a 200 Kč denně od 24. 1. 2008 do zaplacení jistiny v částce 31 307 Kč, a náklady předchozího řízení ve výši 27 980 Kč.

5. Povinná navrhla dne 3. 3. 2020 zastavení exekuce z důvodu nezpůsobilého exekučního titulu, tj. pro nepřípustnost z důvodu neplatnosti smlouvy o půjčce a v ní sjednané rozhodčí doložky a následného nedostatku pravomoci rozhodce [jméno] [příjmení] k vydání rozhodčího nálezu. Soudní exekutor usnesením ze dne 18. 5. 2020, č.j. [číslo jednací], exekuci zastavil podle § 268 odst. 1 písm. h) zák. č. 99/1963 Sb. a oprávněnému byla uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů exekuce soudnímu exekutorovi.

6. Z vyúčtování exekuce ze dne 11. 7. 2022 ve spojení s tabulkou vyúčtování a ze sdělení soudního exekutora [anonymizováno] [příjmení] ze dne 16. 7. 2021 soud zjistil, že celkem byla vymožena částka 112 611,41 Kč, z toho 85 800 Kč bylo vyplaceno žalované a částka 26 811,41 Kč byla navrácena povinné (předchůdkyni žalobkyně).

7. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne 13. 5. 2022 smlouvou o postoupení pohledávky, kterou byla pohledávka předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni. Postupitel oznámil žalované dne 13. 5. 2022 postoupení předmětné pohledávky ve výši 50 072,26 Kč.

8. Předžalobní výzvou ze dne 19. 10. 2021 vyzvala předchůdkyně žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky jako bezdůvodného obohacení, která byla dle doručenky do DS doručena žalované téhož dne.

9. Soud se nejprve zabýval tím, zda je dána ve věci překážka věci pravomocně rozhodnuté, když věc byla projednávána rozhodcem, který ji rozhodl. Soud v této věci vyšel z nálezu [název soudu] sp. zn. [ústavní nález] ze dne 25. 2. 2016 a usnesení [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne 30. 9. 2015, který judikoval, že:„ vydá-li však rozhodnutí orgán, který k jeho vydání neměl pravomoc, nemůže takové rozhodnutí představovat překážku věci rozhodnuté. Nejde proto o překážku věci rozhodnuté, jestliže o stejné věci, týkající se stejného předmětu řízení a týchž osob bylo již rozhodnuto rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem, jenž neměl k vydání takového rozhodčího nálezu pravomoc.“ 10. Podle § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jež se netýkají práv osobních, rodinných a věcných, jakož i práva a povinnosti z nich vzešlé řídí dosavadními právními předpisy. Právy a povinnostmi vzniklými z právního vztahu se zde rozumí též nároky z bezdůvodného obohacení vyvolaného plněním na základě neplatné smlouvy uzavřené do 31. 12. 2013 (např. usnesení [název soudu] ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. [spisová značka]) či plněním dle právního důvodu založeného před účinností zákona č. 89/2012 Sb., a to i v případě, že odpadl až po 1. 1. 2014 (např. rozsudek [název soudu] ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. [spisová značka]). Soud proto na daný vztah aplikoval § 451 a § 457 zák. č. 40/1964 Sb., obč. zák.

11. Soud dále vyšel z usnesení [název soudu] ze dne 15. 10. 2008, sp.zn. [číslo], kde [název soudu] uvedl, že provedení exekuce, tj. vymožení pohledávky s příslušenstvím a nákladů exekuce, nařízené podle titulu, který byl po nařízení exekuce zrušen, představuje neoprávněný zásah do majetkových práv povinného. Je-li najisto postaveno, že exekuce byla provedena na základě titulu, který byl po jejím nařízení zrušen, může vymožené plnění být identifikováno s bezdůvodným obohacením.

12. Žalovaná se proto bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně, když jako oprávněná vedla proti žalobkyni exekuci, která byla zastavena podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. pro nepřípustnost (rozhodčí nález byl nicotný). Vymožené plnění v rámci exekuce představuje částky vymožené na základě neplatných ujednání účastníků dle § 39 obč. zák., které byly vymáhány na základě rozhodčího nálezu, k jehož vydání nebyl rozhodce oprávněn. Smlouva o půjčce stejně tak i dohoda o uznání dluhu jsou absolutně neplatné pro jejich rozpor s dobrými mravy, když předchůdkyni žalobkyně byla poskytnuta půjčka ve výši 17 000 Kč, přičemž předchůdkyně žalobkyně měla dle dohody uhradit celkem 95 907 Kč. Na základě exekuce byla žalované vyplacena částka 112 611,41 Kč, předchůdkyni žalobkyně bylo po zastavení exekuce vráceno pouze 26 811,41 Kč. [příjmení] požadovaná žalobkyní jako bezdůvodné obohacení ve výši 50 072,26 Kč po odečtení jistiny a zákonného úroku z prodlení je tak po právu. Soud žalobě vyhověl i ohledně úroku z prodlení dle § 1970 odst. 1 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

13. Pro úplnost soud dodává, že se neztotožnil ani s námitkou žalované, že žalobkyně měla částku představující bezdůvodné obohacení požadovat po státu z titulu škody způsobené nesprávným úředním postupem, který dle žalované spočíval ve skutečnosti, že stát prostřednictvím soudů změnil svůj názor vyjádřený v dosavadní judikatuře ohledně platnosti rozhodčích doložek. K námitce žalované lze uvést, že velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia [název soudu] svým usnesením sp. zn. [spisová značka] sjednotil rozkolísanou rozhodovací praxi posuzování platnosti rozhodčích doložek. Toto usnesení je rozhodující pro následné posouzení, zda byla platně založena pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu jako formálně i materiálně vykonatelného exekučního titulu. V judikatuře [název soudu] se rovněž ustálilo, že tzv. rozhodným dnem, tj. dnem, po němž již neměl být daný typ rozhodčích doložek využíván, je den vydání již zmíněného usnesení [název soudu] sp. zn. [spisová značka], tedy den 11. 5. 2011. Všechny subjekty si musely být již od vydání usnesení [název soudu] sp. zn. [spisová značka] vědomy, že rozhodčí doložky nenaplňující vymezené podmínky jsou neplatné, a proto nikdy nemohou založit pravomoc rozhodce k vydání exekučního titulu (nález ze dne 27. 6. 2017 sp. zn. [ústavní nález] ([spisová značka] [anonymizována dvě slova]). Jestliže žalovaná zahájila exekuci až v roce 2014 a v této pak i nadále pokračovala, vystavila se tak negativním důsledkům svého jednání.

14. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 316 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu v částce 2 500 Kč, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 50 072 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za každý z 5 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní výzva, vyjádření ze dne 12. 10. 2022 a dále náhradou hotových výdajů advokáta ve výši 1 500 Kč za výše uvedených 5 úkonů právní služby po 300 Kč za úkon včetně paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o. s. ř. v částce 3 612 Kč.

15. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.