34 C 230/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Evou Přívrackou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně anonymizována tři slova jméno příjmení jméno . sídlem adresa proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o 5 448 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 5448 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 57,87 Kč od 14.5.2021 do 29.6.2021, zákonný úrok z prodlení z částky 5448 Kč od 30.6.2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 5 448 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným dne 22. 9. 2019 uzavřela smlouvu [anonymizována dvě slova], a to prostřednictvím [anonymizováno] portálu [webová adresa], na základě uvedené smlouvy byla žalovanému na účet prostřednictvím služby [anonymizováno] zaslána částka 6 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit do 24 měsíců spolu s poplatkem za poskytnutí [anonymizováno] ve výši 198 Kč, žalovaný uhradil žalobkyni 7 031 Kč. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 3 499 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 495 Kč, poplatků za [anonymizováno] servis v celkové výši 245 Kč a účelně vynaložených nákladů v celkové výši 360 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci jednal dle § 101 odst. 3. zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez její účasti, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně předložila soudu smlouvu, která měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne 22. 9. 2019 prostřednictvím [anonymizována dvě slova] žalobkyně [webová adresa]). Totožnost žalovaného při uzavření smlouvy byla ověřena tak, že žalovaný zaslal žalobkyni fotografii občanského průkazu a snímek z [anonymizováno] bankovnictví k bankovnímu účtu č. [bankovní účet], na němž je jako majitel účtu uveden žalovaný (smlouvou, kopií OP žalovaného, [anonymizováno] z [anonymizováno] bankovnictví [příjmení] [příjmení]). Žalovaný předmětnou smlouvu podepsal zadáním [anonymizováno] kódu, který mu žalobkyně zaslala na [anonymizováno] číslo uvedené žalovaným ve smlouvě (smlouvou). Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému [anonymizováno] ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit celkem částku 11 808 Kč v 24 pravidelných měsíčních splátkách. Ve smlouvě byla dále sjednána pro žalovaného možnost prodloužit dobu splatnosti úvěru o 30 dnů zaplacením 1 Kč nejpozději 15 dnů po splatnosti úvěru (ve smlouvě označeno jako„ korunový odklad“), přičemž za využití tohoto odkladu žalobkyně dle smlouvy účtuje poplatek 594 Kč (smlouvou, sazebníkem poplatků). Žalobkyně dne 22. 9. 2019 poukázala částku 6 000 Kč ve prospěch účtu žalovaného č. [bankovní účet] (opisem výpisu proplacení smlouvy), což vyplývá také z výpisu čerpání, splátek a úhrad. Ve výpisu čerpání, splátek a úhrad jsou evidovány tyto úhrady ze strany žalovaného: dne 22.10.2019 byla uhrazena částka 1.00 Kč, dne 26.11.2019 byla uhrazena částka 1190.00 Kč, dne 23.12.2019 byla uhrazena částka 692.00 Kč, dne 24.01.2020 byla uhrazena částka 692.00 Kč, dne 13.03.2020 byla uhrazena částka 692.00 Kč, dne 02.04.2020 byla uhrazena částka 792.00 Kč, dne 04.05.2020 byla uhrazena částka 792.00 Kč, dne 25.05.2020 byla uhrazena částka 692.00 Kč, dne 22.06.2020 byla uhrazena částka 692.00 Kč, dne 27.07.2020 byla uhrazena částka 398.00 Kč. Žalobkyně žalovanému dne 23. 11. 2020 zaslala výzvu k zaplacení dlužné částky, a to ihned (výzvou ze dne 23. 11. 2020, podacím archem) a dne 11. 1. 2021 byl úvěr zesplatněn a žalovaný vyzván ke splacení celé částky ve výši 4 969 Kč, a to nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy (výzvou ze dne 11. 1. 2021, podacím archem). Následně dne 14. 5. 2021 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě žalované částky (předžalobní výzvou, podacím archem). Dle výpisu čerpání, splátek a úhrad pak žalobkyně po žalovaném požaduje jistinu 3 499 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 495 Kč, poplatek za [anonymizováno] servis v celkové výši 245 Kč a účelně vynaložených nákladů v celkové výši 360 Kč.

5. Pokud jde o zkoumání [anonymizováno] žalovaného, zjistil soud z předložených důkazů, že žalobkyně zkoumala, zda má žalovaný u jiných společností další [anonymizováno] a závazky a zda tyto splácí prostřednictvím lustrace žalovaného v registru [příjmení], [anonymizováno] (výpisem o provedené lustraci). Dále žalobkyně tvrdila, že posoudila příjmovou a výdajovou stránku a klientské informace jako věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení a podobně. U žalovaného pak žalobkyně vycházela z informací uvedených žalovaným, který v žádosti uvedl, že je zaměstnanec s příjmem 30 000 Kč měsíčně, čistý příjem ostatních členů domácnosti je 21 555 Kč, s měsíčními výdaji na bydlení 25 000 Kč, bez vyživovací povinnosti, přičemž žalobkyně žalovanému poskytla úvěr 6 000 Kč na dobu jednoho roku s měsíčními splátkami od 398 Kč do 692 Kč.

6. Na základě shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“ a žalovaný jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z.) byla uzavřena spotřebitelská smlouva [anonymizována dvě slova] dle § 2395 a násl. o. z., a to distančním způsobem v souladu s § 1824 násl. o. z. Jelikož žalovaný vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně jako podnikatel, na uzavřenou smlouvu pak soud aplikoval právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském [anonymizováno] (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru), kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, aniž by před jeho poskytnutím relevantním způsobem zkoumala schopnost žalovaného daný úvěr splácet.

7. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovateli úvěru před uzavřením smlouvy ukládá posoudit schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěryschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr má poskytovatel posoudit na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Zda poskytovatel úvěru dostatečně posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet soud zkoumá z úřední povinnosti, jak vyplývá z ustálených závěrů soudní praxe, přičemž dojde-li k závěru, že poskytovatel úvěruschopnost dostatečně neposoudil, je nutné posoudit smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítl (srovnej například rozsudek [název soudu] ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], rozsudek [anonymizována tři slova] ze dne 18. 12.2014 ve věci C [číslo], [právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další, nález [název soudu] ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. [ústavní nález] a rozsudek [anonymizována tři slova] ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], [anonymizováno] – [anonymizováno] v . GK).

9. V tomto konkrétním případě žalobkyně ani přes výzvu soudu dostatečným způsobem nedoložila, že před uzavřením smlouvy s vynaložením odborné péče zkoumala schopnost žalovaného [anonymizováno] splácet, kdy soudu doložila pouze záznamy o provedené lustraci žalovaného v registrech [příjmení], [anonymizováno], vůbec se však nezabývala příjmy a výdaji žalovaného, respektive není zřejmé, zda a jakým způsobem si ověřila příjmy žalovaného, když žalovaný uvedl, že je zaměstnanec s příjmem 30 000 Kč měsíčně, což si žalobkyně ničím neověřila. Za této situace bylo na žalobkyni, aby s odbornou péčí příjmy žalovaného ověřila, což žalobkyně neučinila. Zástupce žalobkyně se nedostavil k ústnímu jednání, k němuž byl řádně předvolán, čímž se sám připravil o možnost procesního poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (srov. usnesení [název soudu] z 27. 10. 2020, sp. zn. [ústavní nález] a rozhodnutí [název soudu] z 24. 3. 2010, sp. zn. [spisová značka]).

10. Soud tedy uzavřel, jak je již uvedeno výše, že smlouva [anonymizována dvě slova] je absolutně neplatná. Je-li pak neplatná smlouva, tak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. 11. [anonymizována tři slova] ve věci [anonymizována dvě slova] (C [číslo] z 14.6.2012) uvedl, že směrnice 93/13 brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.

12. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 6 000 Kč, přičemž žalovaný dosud žalobkyni zaplatil 7 301 Kč. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž lze připomenout, že pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o.z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti (jak ostatně jednoznačně vyžaduje i výše uvedená judikatura ESD). V daném případě se tak žalovaný na úkor žalobkyně, neobohatil, když jí již uhradil částku 7 031 Kč. Soud proto žalobu výrokem I. zamítl.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěšnějšímu žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.