34 C 283/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Přívrackou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 6 844,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 844,01 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 353,48 Kč od 29. 12. 2018 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 490,53 Kč od 1. 5. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám anonymizována dvě slova žalobkyně. Žalobkyně se žalobou, podanou zdejšímu soudu dne 27. 12. 2021, domáhala na žalovaném zaplacení částky 6 844,01 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne 30. 7. 2018 smlouvu o sdružených službách anonymizována dvě slova ze sítí NN, číslo smlouvy číslo, na základě které poskytovala žalobkyně žalovanému služby spočívající v dodávkách anonymizováno do odběrného místa žalovaného příjmení kód číslo, nacházejícího se na adrese adresa žalovaného, za což se žalovaný zavázal hradit dohodnutou cenu. Na základě smlouvy vystavila žalobkyně žalovanému faktury za poskytovanou službu za období od 29. 8. 2018 do 7. 12. 2018 – faktura číslo ze dne 14. 12. 2018 na částku 4 353,48 Kč se splatností dne 28. 12. 2018 a za období od 8. 12. 2018 do 27. 3. 2019 – faktura číslo ze dne 16. 4. 2019 na částku 2 490,53 Kč se splatností dne 30. 4. 2019. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaný uzavřel dne 30. 7. 2018 s žalobkyní Smlouvu o sdružených službách dodávky anonymizováno ze sítí NN číslo na základě které se žalobkyně zavázala dodávat do odběrného místa ulice a číslo, obec a číslo, anonymizováno a žalovanému byla stanovena měsíční záloha na úhradu služeb ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně vystavila žalovanému dne 14. 12. 2018 fakturu číslo představující vyúčtování anonymizováno za období od 29. 8. 2018 do 7. 12. 2018, znějící na částku 4 353,48 Kč se splatností dne 28. 12. 2018 a následně dne 16. 4. 2019 fakturu číslo představující vyúčtování anonymizováno za období od 8. 12. 2018 do 27. 3. 2019, znějící na částku 2 490,53 Kč se splatností dne 30. 4. 2019. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 6 844,01 Kč, avšak ten na tuto výzvu nereagoval a ničeho neuhradil. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky ve smyslu ustanovení § 22 odst. 3 (elektřiny) zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 2079 odst. 1 o. z. Žalovaný nesplnil svoje povinnosti, ke kterým se ve smlouvách zavázal, hradit řádně a včas dohodnutou cenu za dodanou komoditu, a žalobkyně má tak nárok na úhradu vyfakturované ceny dodávky elektřiny a s tím spojených služeb, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázal. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za poskytnuté komodity právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených jednotlivých faktur (výrok I.) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 844,01 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř. a dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo nařízením exekuce.