34 C 286/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Přívrackou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 59 011,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 59 011,94 Kč spolu s úrokem ve výši 1 357 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 59 011,94 Kč od 4. 5. 2022 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 12 147 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám anonymizována dvě slova žalobkyně. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 59 011,94 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky řízení byla dne 1. 2. 2022 uzavřena rámcová kupní smlouva číslo jejíž součástí byly i smluvní podmínky žalobkyně. V čl. I si účastníci řízení sjednali příslušnost zdejšího soudu k projednávání sporů plynoucích z této smlouvy. Účastníci řízení si v předmětné rámcové smlouvě sjednali též úrok z prodlení ve výši 0,05 % za každý započatý den prodlení. V zápise z jednání ze dne 18. 5. 2022 žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobkyni v celkové výši 59 011,94 Kč co do důvodu a výše, který vznikl odebráním a neuhrazením stavebního materiálu nebo služeb od žalobkyně. Penalizační fakturou číslo ze dne 3. 5. 2022 žalobkyně vyúčtovala úrok z prodlení ve výši 1 357 Kč. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho, ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně ve svém podání ze dne 24. 10. 2022 souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. b) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. V řízení z listinných důkazů bylo zjištěno, že účastníci dne 1. 2. 2022 uzavřeli rámcovou kupní smlouvu číslo jejíž součástí byly smluvní podmínky žalobkyně. Signována byla jak smlouva, tak smluvní podmínky. Mezi účastníky řízení byla dojednána kupní cena dle bodu anonymizováno smluvních podmínek, tj. dle platného ceníku žalobkyně nebo dle nabídky zaslané kupujícímu (rámcovou kupní smlouvou číslo ze dne 1. 2. 2022 včetně smluvních podmínek). Žalovaná uznala svůj dluh jako pravý co do důvodu a výše vůči žalobkyni, který vznikl odebráním a neuhrazením stavebního materiálu nebo služeb od žalobkyně, specifikovaný uvedenými fakturami, v celkové částce 59 011,94 Kč a zavázala se jej uhradit formou splátkového kalendáře (dohodou o úhradě dluhu ze dne 18. 5. 2022). Penalizační fakturou ze dne 3. 5. 2022 žalobkyně vyúčtovala úrok z prodlení do 3. 5. 2022 ve výši 1 357 Kč (penalizační fakturou číslo). Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky v celkové výši 59 011,94 Kč a úroku z prodlení, a to do 3 dnů ode dne doručení upomínky (výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 3. 5. 2022 včetně doručenky). Na základě shora uvedeného skutkového závěru učinil soud následující právní závěr. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o.z.“), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme, a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 2080 o.z. kupní cena je ujednána dostatečně určitě, je-li ujednán alespoň způsob jejího určení. Podle § 2118 o.z. kupující zaplatí kupní cenu a věc převezme. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 513 o.z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Mezi účastníky řízení došlo k uzavření písemné rámcové kupní smlouvy dne 1. 2. 2022, na základě níž byly uzavírány další dílčí kupní smlouvy. Kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení soud posoudil dle § 2079 a násl. o.z. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná uznala svůj dluh co do důvodu a výše vůči žalobkyni, který vznikl odebráním a neuhrazením stavebního materiálu nebo služeb od žalobkyně, specifikovaný uvedenými fakturami, v celkové částce 59 011,94 Kč a zavázala se jej uhradit formou splátkového kalendáře. Žalovaná do dnešního dne ničeho neuhradila. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené smluvním ujednáním mezi účastníky řízení v rámci obchodních podmínek žalobkyně, k nimž žalovaná přistoupila svým podpisem, tj. ve výši 0,05 % denně z dlužné částky. Dále žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to ve výši stanovené § 3 nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 1 200 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 147 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 951 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 59 011,94 Kč sestávající z částky 3 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení; návrh ve věci samé) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 600 Kč ve výši 1 596 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo nařízením exekuce.