34 C 357/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Přívrackou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 945 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 945 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 70,90 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 135 Kč, splatných ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem po právní moci tohoto rozhodnutí, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 100 Kč, splatných ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy žalovaný uhradí žalobkyni částku ve výroku I., pod ztrátou výhody splátek. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 945 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 70,90 Kč z titulu neuhrazených televizních poplatků za období říjen 2021 až duben 2022. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že má vážné [anonymizováno] problémy a nachází se v tíživé ekonomické situaci. [anonymizováno] problémy ho činí práce neschopným, z toho důvodu mu byla úřadem práce přiznána mimořádná okamžitá pomoc. Dále uvedl, že pro případ, že by soud žalobě vyhověl, žádá o možnost splátkového kalendáře ve výši 238 Kč/splátk, větší finanční zátěž by pro žalovaného nyní znamenala vážnou újmu. Ke svému vyjádření žalovaný přiložil [anonymizováno] zprávy, vyrozumění úřadu práce o přiznání dávky a výpisy z bankovního účtu. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Podle předloženého potvrzení o přihlášení poplatníka [anonymizováno] poplatků je žalovaný přihlášen jako držitel přijímače od února 2020 do příslušné evidence. Tomu odpovídá i přehled plateb žalovaného za období říjen 2021 až duben 2022, vždy ve výši 135 Kč/měsíc, ze kterého vyplývá i dluh za uvedené období. Celková dlužná částka činí 945 Kč a odpovídá předepsaným poplatkům za 7 měsíců ve výši 135 Kč/měsíc. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po upomínce žalobkyně. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na [anonymizováno] poplatku zaplatil více, než připouštěla žalobkyně, ani že by přijímač odhlásil před uplynutím rozhodného období nebo že by splňoval podmínky pro osvobození od [anonymizováno] poplatku. Soud věc posoudil po právní stránce podle § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 1, 2 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen „zákon“). Podle výše citovaných ustanovení se osoba, která vlastní [anonymizováno] přijímač, stává poplatníkem [anonymizováno] poplatku ve výši 135 Kč měsíčně. Tento poplatek je poplatník povinen zaplatit provozovateli vysílání nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. V případě, že poplatník nezaplatí [anonymizováno] poplatek ani na základě výzvy provozovatele, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu. Žalovaný dlužnou částku ve výši 945 Kč přes výzvu žalobkyně nezaplatil, žalobkyni tak vzniklo právo vymáhat tuto částku u soudu dle § 10 zákona. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení plyne z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), výše úroku z prodlení se řídí § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se do prodlení s jednotlivými platbami dostal vždy den následující po jejich splatnosti. Celková výše kapitalizovaných úroků ke dni 14. 10. 2022 (tj. ke dni podání žaloby) činí 70,90 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. S ohledem na tíživou ekonomickou situaci žalovaného rozhodl soud o uložení povinnosti zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve splátkách po 135 Kč měsíčně, resp. v 7 splátkách po 135 Kč a poslední splátce ve výši 70,90 Kč, pod ztrátou výhody splátek. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř., které činí podle § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., částku 100 Kč za každý ze dvou úkonů učiněných ve věci do podání návrhu na zahájení řízení včetně (výzva k plnění, návrh ve věci samé). Náklady za právní zastoupení nebyly žalobkyni přiznány, neboť je soud nepovažuje za účelně vynaložené. Soud vychází z toho, že žalobkyně sama spravuje agendu [anonymizováno] poplatků, má své právní oddělení a je tak nepochybně personálně i technicky vybavena k uplatňování nároků spojených s poplatkovou povinností držitelů [anonymizováno] přijímačů, včetně uplatnění těchto nároků v soudním řízení (viz nález [název soudu] ze dne 6. 2. 2015, sp. zn. [ústavní nález]). Dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.